Třídní struktura společnosti
- Úvod
Abychom mohli mluvit o třídní struktuře společnosti, je nezbytné nejprve objasnit termín sociální třída. Sociální třídou rozumíme kategorii lidí, kteří mají stejné třídní postavení, jež je většinou chápané jako stejný způsob obživy nebo bohatství.
Dělení na tyto třídy se používá v hierarchickém smyslu, třídy jsou tedy obvykle uspořádány od nejvyšší, elitní třídy (která zahrnuje nejmocnější a nejbohatší členy společnosti), až po spodní třídu, která shrnuje osoby s nejnižší prestiží, kde termín prestiž chápeme jako ocenění či hodnocení dané osoby ostatními.
Třída je jedním z ústředních pojmů teorie sociální stratifikace, která popisuje společnost jako soubor hierarchicky uspořádaných vrstev s nerovnými životními možnostmi a podmínkami. O třídách mluvíme především tehdy, je-li toto rozvrstvení založeno na ekonomických faktorech – rozdílech v příjmu, výrobním postavení či vlastnictví výrobních prostředků. Termín „třída“ se v tomto významu objevil v 19. století a jako první teoretik se jej ujal Karl Marx. Marx v kapitalistické společnosti rozlišoval tři třídy:
- kapitalisty, kteří vlastní nebo ovládají „výrobní prostředky“.
- dělníky, kteří jsou závislí na majitelích výrobních prostředků.
- střední vrstvy (drobní obchodníci, inteligence a úředníci).
Marx věřil, že struktura těchto tříd byla určena „výrobními prostředky“, to znamená čistě ekonomicky. Tvrdil, že práce je „podstata lidského života“, dělníci jsou však „odcizeni“, odtrženi od svého lidství, protože musí vyrábět výrobky, které se stanou vlastnictvím jiných. Dělníci trpí odcizením: průmysl, který by měl jejich život zlepšit, jej zhoršuje, protože jejich práce je odlidšťuje. Hodnota je přisuzována věcem, nikoli lidem, uctívají se produkty práce. Je tedy řeč o dvoutřídním stratifikačním modelu: v každé společnosti proti sobě stojí utlačovatel a utlačovaný.
Od té doby byly vědci a politiky vytvořeny nejrůznější definice tříd a právě tyto různé definice také odpovídají tomu, že společnosti jsou na různých stupních ekonomického a politického vývoje a náleží k různým kulturám.
2. Příklad moderní třídní klasifikace
Jak už bylo zmíněno, definic a charakteristik tříd byla vytvořena celá řada, přičemž tato schémata sahají od hrubého členění na dvě či tři třídy až po podrobné klasifikace s mnoha různými sociálními skupinami. Jako příklad může sloužit členění podle britského National Readership Survey (NRS), která se často používá v marketingu:
| Označení | Třída | Typické povolání |
| A | vyšší střední třída | lékař, účetní, ředitel |
| B | střední třída | učitel, zdravotní sestra, policista, vedoucí |
| C1 | nižší střední třída | mistr, student, úředník |
| C2 | vyškolená dělnická třída | předák směny, instalatér, zedník |
| D | dělnická třída | prodavač, rybář, nekvalifikovaný dělník |
| E | spodní třída | nádeník, penzista odkázaný na státní důchod |
- Weberovo pojetí tříd
Jelikož bylo v úvodu zmíněno Marxovo chápání třídní společnosti, je nutno uvést i pojetí Maxe Webera, který definuje třídu jako souhrn osob, které mají stejný způsob obživy. Rozlišuje třídní kritérium vlastnické (příjem plyne z vlastnictví statků) a výdělečné (tvoří podstatnou část mezilehlých vlastnických tříd a je definováno schopností uspět na trhu se statky a službami), v jejichž rámci existují vždy třídy pozitivně privilegované (obchodníci, bankéři, odborníci), negativně privilegované (dělníci) a mezilehlé (zemědělci, řemeslníci, úředníci). Weber navíc rozlišuje tzv. sociální třídy, které chápe jako třídy mobilitně uzavřené vůči ostatním.
- Další pojetí tříd
V základech dalších pojetích tříd můžeme vysledovat např. Marxovu teorii obohacenou o Weberův přístup (nemarxistické pojetí), třídní schéma založené na sociální poptávce o dané zaměstnání a to z hlediska postavení na trhu práce, které souvisí s příjmem, a z hlediska pracovních podmínek, které souvisí s účastí na řízení a rozhodování (tzv. třídní model Johna Goldporta).
- Vliv sociálních rozdílů
Třídní dělení je tedy založeno na určitých sociálních rozdílech. Je přirozené, že tyto sociální rozdíly se promítají do života člověka a jeho průběhu. Tato ovlivnění můžeme pozorovat nejen ve sféře zdraví, velikosti rodiny , životního stylu, ale také ve vzdělávací kariéře. Výše uvedené můžeme nazvat projevy socializačního působení v rámci subkultury, která zásadním způsobem ovlivňuje již ranou dětskou výchovu – děti z dělnických rodin např. nejsou tolik vedeny k výkonu a vzdělání, jsou méně povzbuzovány, je jim věnována menší individuální pozornost a žijí v méně stimulujícím prostředí než děti pocházející ze středních tříd. Tato skutečnost bývá označována jako třídní deprivace.
- Zdroje
Kolář, V. Stručné dějiny filosofie pro střední školy, Prostějov: AQUAREL, 1994
Kolektiv autorů a konzultantů Encyklopedického domu, spol. s.r.o. Slovník cizích slov, Praha: Encyklopedický dům, 1998
Marx, K., Engels, B. Vybrané spisy II., Praha: Nakladatelství svoboda, 1977
www.nrs.co.uk