Peníze: základní pojmy

Obecně lze říci, že peníze představují jakékoliv aktivum, které je běžně přijímáno jako prostředek směny či platby. Je to soubor vztahů, které vznikají a rozvíjejí se pří získávání, rozdělování, přerozdělování a užití peněžních prostředků.

Základní formou směny je naturální směna. Podstatou naturální směny je výměna zboží a služeb za jiné zboží a služby. Je zde již obsažen prvek obchodu a úmyslu nevyrábět jen pro vlastní spotřebu. Tento proces byl dále rozvíjen dělbou práce a specializací výroby a služeb.

MINCE

Mince je přesně daný kus kovu, který je označen proti záměně. Má předepsaný tvar, složení, podobu a technické parametry. Hmotnost mince je hrubá váha a čistost je váha drahého kovu obsaženého v minci. Z toho vychází dělení mincí na plnohodnotné a neplnohodnotné.

Další druhy mincí:

• Tezaurační mince jesou plnohodnotné mince sloužící k investičním účelům.
• Pamětní mince se razí většinou z drahých kovů a slouží ke sběratelským účelům, nebývají plnohodnotné a prodávají se s přirážkou.
• Kurantní mince jsou mince,které běžně používáme a ve většině případů jsou nejsou plnohodnotné

Jako nejznámější mince můžeme uvést rakouský Dukát, Kruegerrand, který je ražen Jihoafrickou republikou, Britannia, Maple Leaf, Nugget apod.

PAPÍROVÉ PENÍZE

Papírové peníze se vyskytují  podle způsobu vydání v podobě státovek a bankovek. Státovky vydává stát nebo panovník. Bankovky jsou emitovány bankami představují závazek banky vyplatit za vydaný papír množství  peněz  na něm uvedené.

Kupní síla peněz

I přesto, že papírové peníze nemají žádnou vnitřní hodnotu, mají vždy kupní sílu. Ta je měřena pomocí cenových indexů. Cenové indexy se stanovují jako poměr ceny statků a množství směňovaného zboží za dané časové období. Platí pravidlo, že pokud vzroste cenová hladina o 25 %, klesne kupní síla peněz o 20 %.

Směnitelnost peněz

            Jedná se o směnitelnost peněz za drahý kov. Byla postupně ve všech zemích zrušena a nahrazena tzv. standardem zlaté rezervy, který ukládá centrální bance krýt část emitovaných bankovek zásobami monetárního kovu.

Limity emise peněz

            Stanovení limitů emise peněz omezuje banky při emitování bankovek. Existují pro to různé způsoby. Podle francouzské soustavy je stanoven nejvyšší počet bankovek, který smí banka vydat. Anglická soustava nařizuje největší počet nekrytých bankovek. Německá soustava určuje nejvýše přípustný objem nezdaněných bankovek. Postupem času však došlo ke zrušení jak směnitelnosti tak i různých forem krytí emise bankovek.

Peněžní standardy

Ke krytí emitovaných peněz se používají způsoby označované jako peněžní standardy. Jsou to především:

• Standard zlaté mince – zlaté mince a bankovky jsou plně kryté zlatem
• Standard zlatého slitku – v oběhu jsou bankovky od určitého vyššího množství kryté zlatem
• Standard zlaté rezervy – emise bankovek není povinně směnitelná za zlato a její objem je limitován v poměru k zásobám zlata emitenta
• Standard zlaté devizy – národní směna je směnitelná za jinou národní měnu, která je směnitelná za zlato
• Standard zlaté měny – existuje pouze u amerického dolaru, který je směnitelný zlatem a platí pouze pro některé zahraniční centrální banky
• Nařízený standard – peníze v oběhu nejsou kryté měnovým zlatem. Krytí měnovým zlatem je závislé na hrazení zahraničních závazků.

Měna

            Měna je národní forma peněz, která je charakterizována základními znaky jako jsou název, základní hotovostní druhy, nominální struktura, výlučnost měny jako zákonného platidla na daném území, zákonem upravená pravidla ochrany emise, nabývání a používání v domácím a zahraničním platebním styku, způsob stanovení měnového kurzu a vztah ke zlatu.

Měnová reforma

            Měnová reforma představuje zásadní úpravu nevyhovujícího peněžního systému, kdy stávající měna přestává platit a nahradí se novou měnou ve stanoveném kurzu.

Měnová odluka

            K měnové odluce dochází při rozpadu států se společnou měnovou politikou a peněžním systémem.  Na rozdíl od měnové reformy znamená měnová odluka odstoupení od dosavadní měny a společné měnové politiky.

ELEKTRONICKÉ PENÍZE

Elektronické peníze představují bezhotovostní formu peněz. Předchůdcem elektronických peněz byl v podstatě šek, který je stále využíván. V dnešní době je tato podoba peněz již běžně využívána současně s hotovostními penězi. Elektronické peníze představují pohledávku za vydavatelem elektronických peněz, která je uchovávána elektronicky a vydávána proti přijetí peněžních prostředků ve stejné hodnotě. Představují platební prostředek používaný mezi jinými osobami než vydavatelem elektronických peněz tedy k placení za zboží a služby.

Elektronické peníze je možné převést na bankovky a mince v nominální hodnotě nebo na jiný bankovní účet.

Hlavním představitelem elektronických peněz je plastová platební karta, prostřednictvím které může majitel účtu provádět peněžní transakce. Jsou to ale také vklady v bankách, šeky, depozitní certifikáty, obligace apod.

Platební karty

Platební karta je primárně používána jako prostředek platby, který poskytuje svému klientovy jeho peněžní ústav na základě smlouvy.

Platební karta má přesně dané standardní prvky jako je velikost, kvalita platu, forma a optoelektronicky snímatelné písmo. Musí obsahovat základní data jako je označení vydavatele (název a logo příslušné banky), identifikace držitele, číslo platební karty, číslo BIN (4 počáteční znaky čísla banky, které jí přidělila karetní asociace), platnost platební karty, záznam dat (magnetický proužek, mikročip).