Příčiny současné hospodářské krize v Japonsku
Abychom se mohli k tomuto tématu vyjádřit, musíme alespoň stručně nahlédnout do historie japonského hospodářství. Japonský hospodářský vzestup začíná přibližně v roce 1949 (vítězství komunismu Číně), kdy Spojené státy, z obavy, že by se z Japonska mohl stát po vzoru Číny komunistický stát, prudce změnily svůj postoj k Japonsku. Původní obchodní embargo a embargo na ropu a kovový odpad a neustálé spory o politický vliv v jihovýchodní Asii a Tichomoří byly nahrazeny velkými investicemi do rozvoje Japonska. USA podporovalo budování hospodářství v Japonsku a zasloužilo se o jeho znovuvyzbrojení. Také prominutí válečných reparací bylo nezanedbatelným krokem. Tato finanční podpora ze strany USA a zdemokratizování politiky napomohlo k udivujícímu hospodářskému a průmyslovému rozvoji, založenému především na politice exportu, čímž se Japonsko záhy stalo silným konkurentem na světových trzích.
Své postavení si Japonsko udrželo i přes různé dočasné poklesy ukazatelů a ropnou krizi v letech 1973 – 79. To vypovídá, že hospodářská situace v Japonsku by měla být relativně stabilní. Kde tedy hledat příčiny současné krize?
Dle mého názoru bychom měli namísto ekonomiky, obchodu a služeb pátrat v povaze, cítění a výchově Japonců. Původcem většiny problémů je podle mě typický japonský sklon k přehánění.
Již ve školách je Japoncům vštěpováno „gambare“ což znamená něco jako vytrvej, nebo zůstaň pevný. V dobrém slova smyslu to samozřejmě díky tvrdé práci vede k rozvoji a prosperitě podniku. Na druhé straně toto přesvědčení může vést k tomu, že jsou přehlíženy skutečnosti jako např. výše nákladů, vyhlídky do budoucna a reálné šance na zisk. Jestliže jsou náklady vysoké a ještě mají tendenci růst, může být někdy lepší, stáhnout se, ustoupit a ne snažit se, za každou cenu si udržet postavení. Nejhorší ze všeho však je, že pokud si po nějakém čase Japonec opravdu uvědomí, že chyboval, je pro něho velmi těžké, tuto chybu přiznat, aby „neztratil tvář“. Obojí vede k tomu, že japonské společnosti rozšiřují výrobu nadměrně, otevírají pobočky, které není možno udržet v chodu a pouštějí se do boje s protivníky, které nemohou porazit. Konkrétně se tento sklon k přehánění promítl např. v souvislosti s kanbanem, což je něco podobného jako v Evropě systém dodávek zvaný Just – in – time. Když byl v Japonsku tento systém poprvé zaveden (mám ten pocit, že u Toyoty), byly dodavatelům zadávány objednávky s měsíčním předstihem. Později se lhůta zkrátila na 14 dní a nakonec to bylo pouhých několik dnů. Původně plně vytížené dopravní prostředky tak brzy převážely jen malá množství nákladů. Co se tedy uspořilo na skladování, muselo být vydáno na vyšší přepravní náklady.
Je nepochybné, že japonské továrny jsou mnohem produktivnější, než jejich protějšky v jiných zemích. Také vybavení je na špičkové úrovni. I to má však své stinné stránky. To, co totiž bylo investováno do rozvoje závodů, muselo být ušetřeno někde jinde. To by ještě nevadilo za předpokladu, že by bylo investováno účelně. Japonci však často budují úplně nové závody, které vybavují složitým a finančně náročným zařízením a na druhé straně likvidují ještě docela dobře použitelné starší výrobní linky atd.
Další chybou je tendence plánovat nadměrný rozsah výroby. Jestliže je velký a zboží pak nelze prodat, výroba musí být omezena a to zvyšuje náklady. Stejný důsledek by to mělo, pokud by se podnik rozhodl namísto omezení výroby své výrobky prodat, protože pak by musel jít s cenou dolu, a to opět vede ke snížení zisků nebo dokonce ztrátě..
Toto je samozřejmě pouze můj názor a jen jedna z možných příčin japonské krize. Mohla jsem vzít v úvahu např. zvyšující se počet obyvatelstva, nedostatek finančních úředníků v Japonsku a jejich slabý vliv, což negativně ovlivňuje rentabilitu, pasivní chování většiny akcionářů, zaostalou administrativu anebo systém neustálého zlepšování zvaný KAIZEN. Také problém rychle stárnoucí pracovní síly, kdy v r. 2010 bude mít Japonsko téměř 1/4 lidí ve věku nad 65 let, není zanedbatelný, protože žádná ekonomika v minulosti nebyla schopna vydržovat tolik důchodců. Téma je tak široké, že by se o něm dalo polemizovat téměř donekonečna. Proto jsem si vybrala pouze jeden aspekt a tím je japonská povaha.
Kdybych se nějakým způsobem měla vyjádřit k budoucnosti Japonska, myslím si že se krize nebude již příliš prohlubovat. Japonská ekonomika se pouze bude muset zaměřit jiným směrem. Namísto odvětví, která teď zaznamenávají útlum (textilní průmysl, lodní stavitelství, ocelářský průmysl) se musí zaměřit na počítačovou techniku, robotiku, vývoj nových materiálů, kosmický výzkum. Také stavebnictví, distribuce a služby by měly učinit krok kupředu.