Kooperace, koncentrace, specializace a kombinování podniků
V současné době probíhá v podnicích několik procesů, které by měly vést k jejich vyšší rentabilitě, vyšším ziskům apod. K těm nejdůležitějším patří právě kooperace, koncentrace, specializace a kombinování.
Nejprogresivnější technicko-vědecký rozvoj a výrobní úkoly lze zajistit jen v kooperaci s různými i vzájemně si konkurujícími si podniky. Marketingové analýzy hledají odpověď nejen na otázky co, jak a proč, ale také na otázku s kým.
Kooperace je podstatou společnosti a civilizace vůbec. Předpokládá podstatnou část sebezapření i ze strany svých členů, i vůli spojit zájmy ostatních se zájmem vlastním. Mnoho podniků v důsledku technických personálních a finančních potíží není schopno svými vlastními silami adaptační proces uskutečnit. Proto se pokouší tyto problémy řešit ve spolupráci s tuzemskými popřípadě zahraničními partnery. Formy mezipodnikové kooperace jsou rozmanité od výměny informací až po spolupráci ve výzkumu a vývoji, ve výrobě a odbytu. Rozhodování o kooperaci by mělo vycházet z těchto úvah:
– možnost a nutnost vstupu do kooperace
– které oblasti nebo podnikové činnosti budou pozitivně ovlivněny z hlediska ekonomického a konkurenčního, vstupem do kooperačního vztahu
– jakou formu a intenzitu by měla kooperace mít
– bude možné mezi partnery přesné vymezení kompetencí a úkolů
– jak bude uspořádáno financování a účetnictví
– jaké jsou další zákonné normy, které regulují nebo se týkají kooperace (např. v EHS úprava „Europaische wirtschaftliche Interessenvereinigung – 21.II.1989)
Častá je také kooperace mezi zahraničními partnery. Kooperace je, jak již jsem se zmínil je formou spolupráce s partnerem ve všech oblastech podnikání, ve vývoji a projekci, výrobě, odbytu a obchodě s rozmanitým obsahem (koprodukce, prodej a nákup licencí know-how a následná výroba, společný odbyt a prodej apod.). Motivační faktory, které vyvolávají zájem partnerů o kooperaci lze vymezit takto:
– docílení lepších odbytových možností v důsledku širšího výrobního sortimentu
– úspora nákladů při společném postupu při zpracování složitých trhů
– možnost rozvoje kompenzačních obchodů, zvláště v oblasti se složitou politickou a ekonomickou situaci
– rozšíření odbytových možností prostřednictvím licenčních obchodů
– v rozšíření možností společného podnikání ve výrobě i obchodě
Často se také uplatňuje spolupráce ve vývozu, která může mít formu otevřené exportní kooperace nebo uzavřené. Každá forma má svá specifická, obsahová i organizační specifika. Otevřená exportní kooperace se vyznačuje těmito znaky:
– účastníci si pravidelně vyměňují informace a zkušenosti
– účastník není povinen zúčastnit se vše akcí kooperace
– náklady každé jednotlivé akce se zúčtovávají jejím účastníkům
Uzavřená exportní kooperace se odlišuje od první těmito znaky:
– spolupráce je nepřetržitá
– všichni účastníci se podílejí na všech akcích
– náklady se rozdělují podle předem dohodnutého klíče mezi všechny účastníky
– všichni platí účastnické poplatky
Při srovnání účelnosti obou forem, můžeme konstatovat, že otevřená kooperace je vhodná zejména pro zvyšování úrovně informovanosti účastníků a odkrývání nových tržních příležitostí. Jedná-li se již o výzkum konkrétního nebo exportní expanzi je vhodnější forma uzavřené kooperace.
Dalším důležitým ekonomickým procesem je koncentrace. Dosahovat špičkových výsledků nelze ve všem. Proto závisí úspěšnost strategie také na tom, do jaké míry dokážeme myšlenkový potenciál nejen tvůrčích pracovníků, ale i celého kolektivu pracujících soustředit na úzce vymezený soubor klíčových problémů, které představují hlavní článek rozvoje celého podniku. Přitom si některý článek udržuje prvořadý význam během velmi dlouhého časového období. Hlavním článkem může být v určitém období např. konstrukce nového výrobku, modernizace zařízení apod. Koncentrace vlastně představuje soustředění výroby do větších celků.
Známe několik forem koncentrace:
- Vnitřní – koncentrace v rámci jednoho podniku
- Vnější – představuje spojování, rozšiřování podniku nebo získávání nadvlády nad někým. Tato koncentrace se člení ještě dále:
- horizontální – koncentrace ve stejném odvětví
- vertikální – spojení předvýrobních etap nebo etap, které na sebe navazují
- konglomerát – představuje spojení různých druhů odvětví, které si navzájem vypomáhají
Cíl koncentrace představuje rozdělení rizika na různé stupně podnikání a zvětšení zisku. Existuje i koncentrace podniků bez kapitálového podílnictví:
- Oborový svaz – volné spojení podniků, podniky jsou právně i hospodářsky samostatné
- Kartel – mezi jednotlivými účastníky je smlouva o cenách, o množství a o podmínkách obchodování
- Syndikát – jednotliví členové mají vytvořenou tzv. odbytovou konturu. Jednotlivé subjekty pracují samostatně, ale nemohou samostatně prodávat
Další formou zvýšení efektivnosti podniku je specializace. Specializace je jedna z forem společenské dělby práce. Ke specializaci dochází, když lidé soustředí své úsilí na určitý, často úzký soubor úkonů. To pak dovoluje každé osobě a každé oblasti využít co nejvýhodněji všechny specifické rozdíly v dovednostech a zdrojích. Dokonce i v primitivní ekonomice lidé zjišťují, že než aby dělali všichni všechno průměrně, je lepší zavést dělbu práce, rozdělit výrobu na řadu malých specializovaných kroků nebo úkonů. Snad nejtypičtějším příkladem specializace je moderní linka na výrobu automobilů, kde se auta pohybují na běžícím pásu a dělníci, nebo dokonce jenom stroje, vykonávají vysoce specializované funkce. Avšak i při specializaci mohou nastat určité problémy. I při efektivní specializaci může být práce únavně nudná a smyslu zbavená a může zabrzdit rozvoj osobnosti. Ve své podstatě je ale specializace velmi potřebná.
Významné je v podniku i kombinování. Kombinování výrobních a obchodních programů umožňuje racionálně ovládnout a propojit celý řetězec na sebe navazujících výrobků. Probíhá jako:
- Vertikální kombinace – zahrnuje všechny výrobní fáze od prvotního získání surovin až po konečný výrobek
– výhodou je jednotné ovládání výrobního postupu
- b) Horizontální kombinace – je to jednotné vedení výrob stejné úrovně, které kompletují konečný výrobek. Umožňuje harmonické rozvíjení výrob a tím dosažení komplexního pokroku ve výrobě.
Výhoda jednotného vedení spočívá především v rozložení rizika na různé úseky trhu. Podnik se stává méně citlivý na výkyvech trhu.
Seznam použité literatury:
Souček Zdeněk: Strategie řízení podniku,
Institut řízení, Praha 1989
Šafaříková Vlasta: Podnik a jeho exportní činnost,
Inpro-Oborový strojírenský institut, Praha 1990
Tomek Jan: Marketing podniku
Aleko Praha, Praha 1990