Německá klasická filozofie, zejm. filozofie činu, identity a něm.roman.
- vrchol filozofie té doby
- v 18 a 19 století
- začíná Imanuelem Kantem
- dvě skupiny:
1. idealisté
- Goethe, Schiller, Herder, Schelling, Fichte, Hegel
2. materialisté
- Feurbach, Marx
ad 1.IDEALISTÉ
J.W.Goethe
- dvojdílná dramatická báseň Faust
- vychází ze Spinozy—panteismus
- řeší ontologické otázky
- zajímavý pohled na postavu Ďábla-postava záporná a nutí člověka se rozvíjet
- gnozeologické otázky-Má člověk právo poznávat?
- etické otázky
- otázka hledání smyslu života
- Faust pomáhal ostatním lidem—tím nepropadl peklu
F.Schiller
- Kanntův žák
- otázky estetické
J.G.Herder
- ovlivnil České národní obrození
- vzorem Jungmanovské generace
- předpokládal,že zbytky mýtu jsou ústní lidová slovesnost
- autorem historického pojetí vývoje společnosti
- předpokládal, že společnost a člověk se vyvíjí podle plánu
J.G.Fichte
- fillozof činu
- na počátku byl aktivní, tvořivý princip JÁ
- JÁ si tvoří podvědomě své okolí-NEJÁ
- NEJÁ se staví proti JÁ—JÁ se zdokonaluje
- „JÁ se klade jako určené skrze NEJÁ“
- počátky odcizení
Schelling
- filozof identity
- duch a příroda byly původně identické, později se duch vyčlenil z přírody
G.W.F.Hegel
- oficiálním filozofem Pruska
- dílo Fenomenologie ducha
- rozpracoval dialektiku do tří stupňů—Hegelovská triáda
- negace, negace
- jednota a boj protikladů
- teze-tvrzení
- antiteze-protiklad
- synteze-vznik nové jednoty, která sloučí protiklady
- podle těchto pravidel se člověk vyvíjí
- objektivní idealista
- existuje absolutní idea-světový duch-duch veškerého světa-podléhá dialekt.vývoji