Česká filosofie 20. století
lze ji rozdělit:
- před 2.SV
- po 2.SV
ad 1) dělíme:
- pozitivismus (Krejčí, Král, Tvrdý)
- filosofie vycházející z křesťanství (protestantská a katolická pozice)
- strukturalismus
- femenologie
ad b) protestantská pozice
Emanuel RÁDL (1873–1942)
- byl profesorem na UK v Praze
- zpočátku se zabýval biologií a fyziologií (vědec světové úrovně); před 1.SV publikoval práce z biologie, zejména své syntetické „Dějiny vývoje teorií v biologii 19.století“
- zabývá se poznáním pravých morálních hodnot
- usiluje o spojení vědy s vírou
- základní osou jeho filosofie jsou otázky „empirické vědy“ a „nadosobní pravdy“; problém teologický(smysl věcí, vývoje, dějin) a praktický (/osobní angažovanost, aktivita a mravní odpovědnost člověka)
katolická pozice
- filosofové byli ovlivňováni novotomismem, představitel Dominik PECKA, Jaroslav DURYCH
ad c) strukturalismus
rozvíjí se od 20.let, představitelé Jan MUKAŘOVSKÝ (1891–1975), Josef Ludvík FIŠER (1894–1973)
ad d) femenologie
Jan PATOČKA ( 1907-.1977)
- působil na UK v Praze, od 70.let mu byla výuka znemožněna, aktivně vystupoval v oppozici proti oficiální moci, byl jedním z prvních mluvčí Charty 77;
- ústředním tématem jeho filosofie je hledání uceleného obrazu světa a místa člověka v něm
- snaží se ukázat člověku cestu z přetechnizovaného, odcizeného světa
- dílo: Přirozený svět jako filosofický problém
Aristoteles, jeho předchůdci a dědicové
Platón a Evropa
Kacířské eseje o filosofii dějin
ad 2) je třeba si uvědomit, že jedinou přístupnou filosofií po r. 1948 byla oficiální filosofií filosofie marxistická a proudy, které se nepříčily této filosofii. Mnozí nemarxističtí filosofové působili
- v exilu nebo
- zůstali v ČSSR a nemohli publikovat oficiálně
ad a) v exilu:
Ferdinand PEROUTKA (1895–1978)
- v meziválečném období vedl deník Přítomnost
- patří k tzv. poúnorové emigraci
- díla: Jací jsme
Budování státu I.-IV.
Ivan SVITÁK ( 1925–1995)
- v letech 1970–1989 působil na univerzitě v Kalifornii, v roce 1990 se vrátil z emigrace
- v 60.letech reprezentoval tzv. „revizionistický“ marxismus, levicové pozice zastával i v současnosti
Václav BĚLOHRADSKÝ (1944)
- profesor sociologie na univerzitě v Janově, známý svými sociologicko-filosofickými úvahami, eseji, přednáškami
ad b) zůstali v ČSSR a nemohli publikovat oficiálně:
Josef ŠAFAŘÍK(1907–1992)
- žil v Brně
- v r. 1947 publikoval „Sedm listů Melinovi“ – eseje o tom, co v moderním světě „ohrožuje základy lidského bytí“
- dále publikoval v samizdatech
Milan MACHOVEC (1925)
- původně profesor na filosofické fakultě UK
- zabývá se problematikou dějin českého myšlení, etikou, otázkami náboženství
Karel KOSÍK ( 1926)
- původně profesor na filosofické fakultě UK
- zabývá se historií českého myšlení
- nejznámnější dílo –„Dialektika konkrétního“ (1965)
další představitelé: Ladislav Hejdánek, Josef Zumr, Zbyněk Fišer