Manažerská funkce – organizování

Organizování je cílevědomá činnost, cílem je uspořádat jednotlivé prvky do systému a jejich aktivity koordinovat tak, aby přispěly maxim. měrou k dosažení stanovených úkolů systému. Výsledkem je vznik organizační struktury podniku. Prvky organizování jsou specializace, koordinace vytváření útvarů, tvorba rozpětí řízení a dělba kompetenci. Posláním organizování je vymezit a hospodárně zajistit plánované a jiné nezbytné činnosti lidí při plnění vytýčených cílů a dalších potřeb podniku. Organizování ve firmě zajišťuje řád, disciplínu a ekonomický způsob realizace činností.

Proces organizování se skládá z následujících kroků:

1. identifikace činností (co všechno je potřeba k zajištění naplánovaných úkolů udělat)
2. seskupení vymezených činností podle určitých kritérií. Tím vytváříme specializaci a práce přestává být chaotická a stává se organizovanou, skupiny činností přiřadíme konkrétním organizačním útvarům firmy.
3. stanovení a přiřazení rolí lidí – kolik lidí a s jakými konkrétními úkoly bude zajišťovat práci útvaru vytvořeného v předchozím kroku.

Organizační struktura vyjadřuje formu, která pomáhá zajišťovat procesy organizování jako relativně trvalého uspořádání. O organizování a organizační struktuře nehovoříme v případě přidělení jednorázové činnosti či úkolu, který už se nebude opakovat.

Podstata organizování spočívá v tom, že seskupuje a přidělujeme organizačním útvarům činnosti opakované, ať již pravidelně, či nepravidelně. To je ta výhoda a obrovská úspora času, protože manažer nemusí pokaždé říkat ten udělá to a ten to.

Typy a příklady organizačních struktur

Organizační struktura je mechanizmus, slouží ke koordinaci a řízení aktivit členů organizace. Je to v podstatě kostra organizace, která ji umožňuje plnit plánované cíle.Vymezuje role a pozice řídících a podřízených pracovníků, formuluje pravidla a deleguje pravomoci.

Typy organizačních struktur se dělí do jednotlivých hledisek:

1. Hledisko formálnosti:

• formální struktura – jednoznačná nadřízenost a podřízenost, činnosti, odpovědnosti a pravomoci jednotlivých vedoucích a celých útvarů
• neformální struktura – neformální struktury vznikají ve firmách spontánně a jsou tvořeny skupinami lidí společných zájmů.

2. Hledisko druhu sdružování činností:

– funkcionální struktura – preferuje funkční specializaci útvarů:

(výhody: efektivnost práce, odborná specializace, nevýhody: je těžké dosahovat

komplexního systémového řízení)

– výrobková struktura – dává přednost výrobkové specializaci. výhody: ucelené

komplexní řízení jednotlivých podnikatelských aktivit, nevýhody: řízení firmy je

obtížné, protože jednotlivé obory spolu soupeří)

• ostatní účelové struktury – „šité na míru“ a odpovídající potřebám firmy. příkl.je

členění do útvarů podle odběratelů, nebo dodavat. nebo teritoriálního určení prodeje.

3. Hledisko rozhodovací pravomoci:
   • liniové struktury – jsou založeny na principu jediného vedoucího a na přímé odpovědnosti a pravomoci. Historicky se jedná o nejstarší typ organizační struktury (principy používané v armádě.
   • štábní struktury – vedoucí potřebují pro kvalifikované rozhodování podporu a radu od specializovaných odborných „štábů“(tyto nemají rozhodovací a řídící pravomoc a jsou pouze pomocníky pro liniovou strukturu
   • liniově štábní struktury – účelnou kombinací obou předchozích typů organizačních

 struktur je struktura, ve které rozhodující řídící pravomoci stále zůstávají na liniovém

řízení, ale jejich pomocné štáby mají také určité přesné vymezení řídící kompetence

– cílově programové struktury – jsou historicky nejmladším typem.

Řízení v těchto strukturách je velmi obtížné a vyžaduje řadu podrobných organizačních zásahů. Využívány pouze tam, kde není možnost řešení standardními metodami liniově štábní struktury.

4. Hledisko míry centralizace:
   • centralizované – pravomoci a odpovědnosti soustředěny centrálně v rukou omezeného okruhu vedoucích,
   • decentralizované – pravomoci a odpovědnosti delegovány na větší okruh vedoucích a vrcholové vedení přebírá především funkci kontrolní a koordinační

5. Hledisko počtu řídících úrovní:

 –          ploché struktury – každý vedoucí má velké rozpětí řízení, proto je v org. málo řídících úrovní a org. schéma má podobu široké a ploché pyramidy

 –          úzké struktury – vedoucí má málo podřízených, má org.struktura o stejném počtu prac. podobu úzké a vysoké pyramidy. OS má mnoho řídících úrovní.

6. Hledisko časového trvání:
   • dočasné – typické např. pro cílově programové struktury
   • trvalé – především liniově štábní struktury

Organizační normy podniku

Jsou to vnitřní akta řízení, která upravuji veškeré činnosti organizace. Podniky si je tvoří dle potřeby:

• organizační řád
• pracovní řád
• mzdový řád
• podpisový řád
• skartační a spisový řád,
• provozní řád např. budov, automobilů atd.

Dále mohou být v podniku směrnice, příkazy, metodické pokyny, rozhodnutí a jiné. Všechny musí být v souladu s obecně platnými právními normami.