Globalizace

Úvod

 Globalizace se stala módním slovem 90. let. Národní ekonomiky se bezpochyby stávají neustále intergrovanějšími díky růstu pohybu investic, finančního kapitálu a obchodu přes hranice. Spotřebitelé kupují více zahraničního zboží, roste počet firem, které operují na mezinárodních trzích, investoři investují, více než kdy jindy, na vzdálených trzích.

Globalizace má možnost hnát vzhůru produktivitu a životní úroveň na celém světě. Protože globálně integrovaná ekonomika může lépe rozdělit pracovní sílu mezi země, což dovolí zemím s nízkými platy specializovat se na intenzivní pracovní problémy, zatímco země s vysokými platy využije pracovní sílu produktivněji. Díky globalizaci může být kapitál přesunut do kterékoli země, která nabízí nejvýnosnější investiční příležitosti.

Kritici předpovídají, že rostoucí konkurence levné pracovní síly zničí pracovní příležitosti a stlačí dolů platy v bohatých ekonomikách. Země budou snižovat platy, daně, sociální péči, aby obstály v konkurenci. Tlak konkurence naruší schopnost vlád vytvářet fiskální politiku. Dále varují před růstem schopnosti finančních trhů zapříčinit ekonomickou krizi, jak tomu bylo např. v jihovýchodní Asii v roce 1997.

Dnešní mezinárodní ekonomická integrace není novinkou. Již padesát let před první světovou válkou plynulo zboží, kapitál a práce přes hranice. Toto období globalizace bylo, stejně jako nyní, hnáno redukcemi překážek obchodu a výrazným snižováním dopravních nákladů díky rozvoji železnice a parolodí. Současný proces globalizace je pokračováním předchozího trendu.

Pokus o globalizaci náhle skončil příchodem první světové války, po které nastalo období obchodního protekcionismu a kapitálových restrikcí. Během třicátých let USA prudce zvýšily cla, ostatní země uložily odvetná cla, čímž prohloubily velkou depresi. Objem světového obchodu prudce klesl. Mezinárodní tok kapitálu mezi válkami byl přerušen vládními kontrolami kapitálu s účelem ochránit ekonomiku před dopadem globální krize.

Kontroly kapitálu pokračovaly i po druhé světové válce. Díky bretton-woodským dohodám o fixních měnových kurzech, které trvaly až do sedmdesátých let, byl mezinárodní tok kapitálu přísně kontrolován. Převládal ekonomický názor, že mobilita kapitálu je nemožná a často nežádoucí. Avšak došlo také k dohodám o snižování překážek obchodu. Byla založena Všeobecná dohoda o clech a obchodu (GATT), která napomáhala redukci dovozních cel. GATT v roce 1995 nahradila WTO. Obchod prosperoval.

Na začátku sedmdesátých let se systém bretton-woodských dohod zhroutil a kurzy měn začal určovat trh. To bylo znakem obnovení globalního trhu kapitálu. Spojené státy a Německo přestaly kontrolovat příliv a odliv kapitálu. Velká Británie zrušila kontrolu kapitálu v roce 1979, Japonsko v roce 1980. Francie a Itálie odstranila poslední restrikce až v roce 1990. To je důvod, proč se Evropané bojí globalizace trhu kapitálu více než Američané.

Rozeznáváme dvě příčiny růstu toků zboží a peněz. Tou první je technologie. Rapidním snížením komunikačních nákladů se snížily i přirozené překážky času a místa, které oddělovaly národní trhy.

Druhou příčinou je liberalizace. Jako výsledek jednání a jednostranného rozhodnutí GATT téměř všechny státy snížily překážky zahraničního obchodu. Většina zemí uvítala příchod mezinárodního kapitálu. Ačkoli liberalizace pokračuje různou rychlostí na různých místech, trend je celosvětový.

Jeden ze způsobů měření stupně integrace trhu produktů je poměr obchodu k objemu produkce. Tento ukazatel od roku 1950 prudce vzrostl ve většině zemí. Ale podle tohoto ukazatele je Velká Británie a Francie nyní jen o trochu více otevřena obchodu než v roce 1913, zatímco Japonsko méně než dříve.

Dalším měřítkem stupně integrace trhu výrobků je rozsah, ve kterém ceny konvergují. Teoreticky by volný obchod měl sbližovat ceny a vytvářet konkurenci výrobcům s vysokými náklady, kteří jsou tak nuceni snižovat ceny. Nicméně studie ukazují, že velké cenové odchylky často setrvávají v delším období. Např. laptopy jsou v Americe trvale levnější než v Evropě a Japonsku. V rozdílné ceně se odráží řada faktorů: přepravní náklady, daňové rozdíly a neefektivní distribuční sítě. Avšak některé rozdíly jsou způsobeny přetrváváním dovozních překážek.

Finanční trhy nejsou ještě ani integrovány. Navzdory znovuobjevení popularity mezinárodního investování, byly trhy kapitálu podle některých měřítek integrovanější na začátku století než teď. Během třiceti let před první světovou válkou, kdy většina měn byla vázána na zlato, plynuly velké sumy ze západní Evropy do Severní Ameriky, Argentiny a Austrálie. Čistý odliv kapitálu z Británie (tj. přebytek běžného účtu) dosahoval v průměru 5% HDP v období 1880-1913.

Rapidní nárůst mezinárodních finančních toků je často obviňován ze zapříčinění nestability finančních trhů. Světové kapitálové trhy byly transformovány. Stále větší množství peněz překračuje hranice států a stále více zemí má přístup k mezinárodním financím. Teoreticky by větší mezinárodní toky kapitálu měly přinést důležité výhody. Úspory a investice jsou alokovány efektivněji. Chudé země, s potřebou velkých investic, nejsou omezovány nedostatkem kapitálu. Investoři nejsou uvězněni na domácím trhu, ale mohou hledat investiční příležitosti, které nabízejí větší návratnost, na celém světě. Investoři mohou rozprostřít své portfolio do větší šířky, čímž je diversifikováno riziko.

Integrace finančních trhů je pro kritiky stále nebezpečná a destabilizující. Obchodníci s dluhopisy a měnoví spekulanti nahradili politiky v tvorbě makroekonomické politiky. Finanční trhy jsou proměnlivější díky tomu, jak peníze plynou přes hranice pouhým stisknutím klávesy. Navzdory všemu, globální trh kapitálu stále ještě neexistuje.

Měnové krize ani burzovní krachy nemusejí mít nutně katastrofální následky. Jestliže však v ekonomice působí velké množství firem zadlužených v cizích měnách, vytváří se výbušná směs. Devalvace vede k tomu, že hodnota dluhů naráz výrazně vzroste. Mnohé podniky se mohou snadno ocitnout v bankrotu. Tato situace se okamžitě negativně projeví na stavu bankovnictví, zejména pokud banky žily nad poměry a nevytvářely dostatečně velké rezervy na špatné úvěry. Měnová krize proto může přerůst v bankovní krizi, která je mnohem nebezpečnější.

Závěr

Došlo ke změně úlohy ekonomických faktorů, prioritní význam mají znalostí – pro úspěšné podnikání nejsou nyní klíčové disponibilní peníze, technologie a lidé, všech těchto tradičních výrobních faktorů je v současném světě přebytek a hledají uplatnění.

Nejčastěji uváděnou změnou je globalizace hospodářství. Poprvé v historii se lidstvo loučí s lokálními ekonomikami doplňkově obohacovanými zahraničním obchodem. Stále více společností operuje celosvětově. Konkurence je obrovská. Zboží a lidé se přesunují mezi vzdálenými částmi světa ve dnech a hodinách, informace a peníze ve vteřinách a velmi levně. Vše je stále více propojeno, dění na určitém místě ovlivňuje hospodářství na protilehlé části zeměkoule. Tradiční nástroje regulace národních ekonomik jsou v tomto prostředí stále méně účinné.

Nový – globální rozměr hospodářství je jednou z hlavních příčin propojování podniků do různých řetězců a sítí. Ty vznikají nejen v dodavatelsko-odběratelských vztazích, ale i mezi konkurenty, a to zejména ve velmi nákladných činnostech, jako je výzkum a vývoj nových produktů nebo prodej na vzdálených teritoriích.  Zvláštní význam má řetězení a síťování drobných a středních podniků, neboť bez toho je jejich globální působnost nemyslitel