Teorie veřejné volby
Interpretujte teorii veřejné volby. Použijte k tomu typické případy, které tato teorie řeší.
Teorie veřejné volby řeší ekonomický pohled na chování politiků, popisuje a vysvětluje jej, popisuje také role státu v ekonomice.
Veřejný zájem x Veřejná volba
řeší politologie motivy politika = stejné
jako u všech ostatních
1-egoismus
2-racionalita
3-maximální užitek
Zatímco lidé a ekonomika se snaží o efektivní vynaložení zdrojů, politik se snaží získat důvěru voličů a později usiluje o své znovuzvolení. Je zde rozpor mezi zájmy voličů a politiků.
Základní směry teorie veřejné volby:
J. K. Arrow: společenská volba (1970): rozdílné preference jednotlivců nelze sloučit do nějaké spol. funkce blahobytu, tyto preference vyvolávají existence různých volebních systémů
- A. Downs: konkurence mezi politickými stranami (1957): politikové nesledují společenské blaho, ale vlastní zájmy a v prvé řadě o své znovuzvolení. Pro konkurující strany jsou tedy velmi důležité preference voličů.
- J. Buchanan a G. Tullock: konstituční ekonomie (1962) a dobývání renty (1967): názor, že chování jednotlivců, firem a skupin je určováno ústavně stanovenými pravidly – legislativou. Samotná pojem „dobývání renty“ zavedla do ekonomie až Anne Kruegerová v r. 1974 ale systematicky zpracovávána a zařazena do teorie veř. volby byla tato problematika G. Tullockem již roku 1967.
- M. Olson: teorie zájmových skupin (1965): týká se lobbyingu (lobování) a upozornil na pojem takzvaného „černého pasažéra“ (free-rider), který se projevuje při poskytování veřejných statků.
- W. A. Niskanen: chování byrokracie (1971): pojem individuálního užitku z chování státních úředníků – byrokratů, kteří zdaleka nesledují výlučně společenské blaho, ale prosazují taková opatření, která posílí jejich postavení či zvýší jejich příjmy.
Všech pět uvedených směrů spojuje společné poznání, že se lidé nechovají racionálně jen v hospodářské, ale i politické oblasti a snaží se uspokojovat své vlastní potřeby. To platí pro politiky, byrokraty, voliče i reprezentanty zájmových skupin.
Role státu v ekonomice:
- Legislativní funkce => právní rámec tržní ekonomiky
- Stabilizační funkce => fiskální a monetární politika
- Alokační funkce => rozmístění zdrojů, kvůli diskriminaci, efektivitě, monopolům,…
- Distribuční funkce => přerozdělovací funkce, daně, transfery, veřejné služby a statky
Subjekty politického trhu:
- Politici (strany) – nabídka v ráci svých pol. programů
- Voliči (občané) – poptávka, volí politiky a strany
- Byrokracie (státní úředníci) – nafukování veřejných financí, růst veřejného sektoru
- Zájmové skupiny (lobby) – hájí společné zájmy, získání privilegií pro jedny na úkor těch druhých, ochrana svých příjmů
Teorie politického cyklu:
- Downs: „Politické strany formulují hospodářskou politiku proto, aby vyhrály volby a nikoliv opačně: že by se snažily vyhrát volby, aby mohly realizovat hospodářskou politiku.“
Vlády se snaží (v rozporu s keynesiánským předpokladem že vlády usilují po zvolení o stabilizaci hosp. cyklu) aktivně hosp. cyklus ovlivňovat v zájmu svého znovuzvolení. Proto se po volbách sahá k restriktivním opatřením, tak klesá inflace ale roste nezaměstnanost. Naopak asi 2 roky před volbami dostávají zelenou expanzivní makroek. opatření s přesně opačným dopadem, tzn. inflace roste a nezaměstnanost klesá. Toto střídání nazýváme politickým cyklem.
Teorém středního voliče:
Princip minimální diferenciace: programy politických stran budou v zásadě vzájemně podobné. Snaha dostat se na úroveň středního voliče – pomyslný střed „proudu“, kdyby dva různí politici byli supermarkety uprostřed města a volič obyvatelé, supermarket1 (politik1) by tak bral stejně velkou část zákazníků – voličů jako supermarket2 (politik2). Kdyby se však supermarket2 postavil jen o několik desítek metrů mimo střed, získal by supermarket1 ihned nadpoloviční většinu. (doufám že vám to takhle stačí, základem je vytvořit takový program beroucí nejvíce voličů).