Ekonomická rovnováha v určité zemi nastává tehdy, panuje-li soulad mezi nabídkou a poptávkou na všech trzích v této ekonomice. Je samozřejmé, že tato situace je pouze situací ideální a není reálné předpokládat, že by někdy nastala. Nerovnováha se projevuje v mnoha oblastech. Jako příklad bych uvedl růst cenové hladiny, či růst vnitřní nebo zahraniční zadluženosti. Pokud se naopak ekonomika určité země alespoň přibližuje již zmiňovanému ideálu rovnováhy, je inflace nízká, dochází k ekonomickému růstu, je vyrovnaná platební bilance a nezaměstnanost se přibližuje své přirozené hodnotě.

MF DNES, 23.3.2000

Vývoz nestačí, musí růst investice

Česká ekonomika se  zvedá pomaleji, než se původně zdálo. Představy o rychlém nastartování růstu, který potáhne hlavně vývoz tak včera vzaly za své.

Čistý export – tedy množství zboží a služeb, které se podaří ze země vyvézt nad rámec toho, co bylo dovezeno – se totiž na konci roku meziročně zhoršily o 0,4 miliardy a ekonomice navzdory všem očekáváním spíše uškodil.

Statistici navíc ke včerejším číslům přidali zprávu, že čtvrté čtvrtletí bylo reálně o 0,7 procenta slabší než čtvrtletí třetí…

…Ještě ve třetím čtvrtletí ekonomové spoléhali na to, že výrobu potáhne zahraniční poptávka. Tehdy se čistý vývoz zlepšil meziročně o 10,3 miliardy korun…

…Ve čtvrtém čtvrtletí se však ukázalo, že růst vývozu zboží je sice impozantní – 18,8 procenta -, na vyvážení propadu ve vývozu služeb však nestačí…

Vlastní komentář k článku

Na horší výsledky platební bilance neměl vliv pouze propad ve vývozu služeb. Podle mě daleko podstatnější byl vývoj cen ropy a také vývoj kurzu koruny vůči dolaru. Cena ropy na světových trzích za poslední rok vzrostla o více než sto procent, protože kartel OPEC výrazně snížil těžební kvóty pro své členské země. Tím se podle údajů časopisu EURO zvýšila nominální hodnota dovozů asi o dvanáct procent.

Co se týká kurzu koruny vůči dolaru, je nutno poznamenat, že naše měna vzhledem k americké oslabila asi o osmnáct procent, čímž se opět nominálně zvýšily celkové dovozy.

EURO, číslo 3, 17.1.2000

Něco mezi inflací a deflací

Ještě na začátku roku 1999 prognózovala většina institucí, že průměrná míra inflace loni dosáhne čtyř až pěti procent. Skutečný výsledek předčil očekávání: byla 2,1 procenta! Pro českou ekonomiku to byla výrazná změna oproti předchozím pěti letům, kdy se průměrná míra inflace stabilně pohybovala okolo deseti procent (v roce 1998 10,7 procenta).

Pokles meziroční inflace začal už koncem roku 1998. Teprve v loňském prvním pololetí došlo ale ke skutečně výraznému zpomalení všech složek cenového pohybu, zejména cen spotřebitelských a výrobních. Meziroční růst spotřebitelských cen klesl z 6,8 procenta v prosinci 1998 nejprve na 3,5 procenta v lednu a posléze až na 1,1 procenta v červenci 1999, což byla nejnižší hodnota od liberalizace cen v roce 1991…

Vlastní komentář k článku

Z výsledků, kterých dosáhla inflace v minulém roce by se dalo usuzovat, že naše země je na tom velice dobře. Jak ale všichni víme, není to tak úplně pravda. Na to, že inflace dosáhla tak nízkých hodnot působilo hned několik důležitých faktorů. Tak zaprvé to bylo zmrazení úprav regulovaných cen (např. nájemné…), protože ty tvoří asi 15 procent spotřebitelských výdajů. Dalším důležitým faktorem byl pokles zemědělských cen, který v polovině roku 1999 dosáhl meziročně zhruba 20 procent. Zemědělské produkty pak následovaly samozřejmě také ceny potravin (meziročně ne o 20, ale o 4 procenta).

Podíváme-li se na čistou inflaci, pak zjistíme, že v osmi měsících byla záporná, docházelo tudíž k deflaci (nejnižší pokles byl v červnu: -0,6 procenta).

Co chci tím, co jsem napsal vlastně říct? Myslím si, že i když je inflace nízká, neznamená to, že je na tom daná země dobře. Konkrétně v našem případě si myslím, že nízká míra inflace je způsobena čím dál tím více nízkou koupěschopností obyvatelstva u nás, což vlastně znamená, že se máme čím dál hůř.

MF DNES, 23.3.2000

HDP? Žádná sláva, říkají Zeman a Klaus

Ekonomika ožívá, ale nijak dramaticky, a ani letos nečekáme zázraky – tak zhodnotili včerejší čísla o hrubém domácím produktu Miloš Zeman a Václav Klaus, kteří se kvůli HDP sešli ke vzájemnému duelu na pražském Žofíně.

“Kdybych chtěl být demagog, tak řeknu, že z hlediska dynamiky je loňský pokles nejmenší za tři roky. To je sice pravda. ale není nad čím jásat,” prohlásil Zeman o loňském propadu HDP o 0,2 procenta oproti předloňským 2,2. Ekonomika se podle něho teprve vzpamatovává z hluboké recese, a nelze proto od ní v tuto chvíli čekat lepší výkon.

Za velmi dobrou zprávu Zeman označil vyšší příliv zahraničních investic, ani ty ovšem podle něho nemohly loňský výsledek zachránit, neboť se v ekonomice projevují se zpožděním.

Klaus označil loňský výsledek za zklamání, které nikoho nepřekvapuje. “Začarovaný bludný kruh české ekonomiky přetrvává i nadále beze změny,” uvedl Klaus s tím, že není naděje na zásadní zvrat, dokud banky nezačnou půjčovat, což nenastane bez změny chování centrální banky…

Vlastní komentář k článku

Na konci článku si ještě každý z politiků dovolil “zatipovat” růst HDP pro příští rok. Miloš Zeman předpokládá růst o 1,5 procenta, Václav Klaus je pesimističtější a mluví pouze o jednoprocentním růstu. Oficiální předpoklad ČSÚ je 1,6 procenta, ale bude pravděpodobně ještě snížen.

Já se samozřejmě tipovat neodvážím, ale je hodně pravděpodobné, že se opravdu změna HDP dostane pryč z červených čísel. O kolik, to už je jiná otázka. Už by se totiž pomalu měly začít projevovat zahraniční investice do naší země. Klaus ještě v článku varoval před vysokými tempy vývozu a dovozu, které by podle něho mohly vyústit v další vnější nerovnováhu.