Tomáš Baťa – systém řízení

Při přečtení zadání seminární práce jsem byla nadšená. Konečně dobré téma, k předmětu. Ale když jsem nad tím pak stále a stále přemýšlela, prošla Vaše prezentace, přečetla knihu od Evžena Erdély – Baťa švec, který dobil svět. Zjistila jsem, že to tak jednoduché nebude. Vše se změnilo – doba, lidé, systém, možnosti apod.

Pro začátek kdo byl Tomáš Baťa … Byl to člověk s velkým charakterem, politik, podnikatel, filozof, učitel… Od šesti let vyráběl papučky pro panenky, pomáhal svému otci v dílně už od raného věku. V patnácti letech odcestoval do Vídně, prodávat papuče, kde ovšem neuspěl, tak se vrátil zpět ke svému otci. V 18 ti letech založil se svými sourozenci vlastní živnost, která si nevedla zrovna dobře, ale Tomáš díky své píli a dřině dokázal živnost vymanit z dluhů a následně se zařadila mezi 8 největších obuvnických firem. Tomáš začal budovat továrny a podnikl cestu do Ameriky, aby se zdokonalil v možnosti využití strojů a mechanizace. Věděl, že pokud nebudou spokojeni jeho zaměstnanci tak nebudou odvádět kvalitní práci, proto jim vystavěl domy, aby měli kde bydlet. Školy, kde je učil jak podnikat a řádu. Po 1. Světové válce, kdy měl sklady plné zboží a odbyt byl malý Baťa vymyslel takzvanou baťovskou cenu (99,-, 199,-), kdy vyprázdnil sklady a měl dostatek financí vyplacení dluhů. 1932 v červenci Tomáš Baťa umírá při pádu letadla. Firmu nadále vedl jeho syn – Tomík.

Začít v dnešní době podnikat je docela odvaha, natož mít tolik  ,, štěstí ,, jako Tomáš Baťa, který díky své rozhodnosti nebýt chudý vybudoval neskutečný podnik i město Zlín. Málo se tomu chce věřit, nám mladým, že tohle někdy někdo dokázal. Že se nenechal odradit prvním neúspěchem a bojoval dál, dřel, aby měl, co měl. Dnes při prvním neúspěchu, kdy při troše štěstí nemusíte vyhlásit osobní bankrot, nebo vám vše nezabaví exekutoři, vás zapíši do registru těch, co už zbankrotovali. A jelikož bez určitého kapitálu si novou firmu založit nelze, jste zapsaní v registru, tak vám žádná banka nepůjčí ani korunu. Bez koruny nelze podnikat.

Využití Baťovy soustavy řízení dnes? … Nemyslím si, že je to plně možné. Baťa lidi, své zaměstnance inspiroval a vedl. Dnes – kdo nás inspiruje, kdo nás vede, naše vláda, či prezident, který nám svým vystupováním jde příkladem?  Vláda, která se hádá kdo, co řekl a neřekl, místo toho aby řešili věci prospěšné nám občanům. Neřeší jak zmenšit nezaměstnanost, jak zmírnit chudobu na rozdíl od Tomáše, který lidem dal střechu nad hlavou, postavil jim školy, nemocnice, kina … Baťa nabízel svým zaměstnancům nejen práci a mzdu, ale i možnost se vzdělávat, možnost ubytování, stravy a podobné. Dnes studujeme školy dálkovým studiem při zaměstnání, pokud nemáme možnost podpory finanční od rodičů a zaměstnavatelé to jen zřídka podporují a tolerují. Dojíždíme mnohdy i stovky kilometrů za prácí každý den, abychom uživili sebe a svou rodinu. Nemluvě o dálkových řidičích, kteří jsou doma jeden den, po 14 ti dnech. Klade se na nás, abychom pracovali na 150%, ale ohodnocení je kolikrát směšné.

Tomáš Baťa své zaměstnance motivoval. Dnes? Dnes se nemotivují, ale straší. Pokud dnes nesouhlasíte se šéfem, či mu nepřikyvujete na vše, ihned vás upozorní. V lepších případech vám řekne, ať si uvědomíte, čí chleba jíte, nebo pokud nesouhlasíte, tak se sbalte a běžte, na vaše místo čeká dalších 20. Bohužel sama tohle poslouchám v práci. V horším případě dostanete dudku, napomenutí a strhnout vám peníze z platu, který je už tak nízký, že opravdu raději mlčíte, ať máte aspoň ten nízký plat.

Celkově dnešní doba je (omlouvám se za to slovo) odporná. Lidi místo toho aby si pomáhali, si podkopávají nohy. Jsou nepřátelští a zlý. Ale proč? Protože to takhle vede naše vládá, náš stát. Jak se máme chovat my občané, když vidíme, jak ti, co nás mají vést se podplácí, napadají, hádají a nadávají si? Tohle za Tomáše Bati určitě nebylo. Tomáš dával svým lidem, co potřebovali, vzhlíželi k němu. Ke komu dnes vzhlížíme my? Měli bychom snad k panu prezidentovi, který nás reprezentuje tím, že na důležitých schůzích je opilí, či mluví na veřejnosti vulgárně. Jak potom máme mluvit my, když tohle je naprosto v pořádku. Tohle by si Baťa dovolil? Choval se tak, jak očekával od svých zaměstnanců, jak ředitelů, zástupců i svých dělníku.

Jak můžu srovnávat tento svět, tuto dobu, tento systém –  ne-systém s dobou Tomáše Bati, s jeho systémem. Nedávno vyšel v týdeníku Ekonom článek, kde byla úvaha o tom kdo je nový Tomáš Baťa. Jak je mohou jen tak srovnávat, jak mohou napsat, že nový Baťa by snad mohl byt Andrej Babiš, nebo snad Jiří Hlavatý (majitel společnosti Juta)? … vždyť tohle snad nejde. Tomáš Baťa byl jedinečný člověk, s neuvěřitelným charakterem a pílí, jedním slovem – genius. Žádný z těch lidí, se kterým ho srovnávají, nemusel začít od nuly, nepracovali a nevyráběli už od šesti let, neprošli si krizí, bankrotem, válkou. Nemuseli si projít veškerým vybudováním firmy, vybudováním továrem, škol apod. přišli do zabudovaného, do rozjetých firem, vybudovaných továren a rozjetého systému. Tomáš Baťa si sám našel zázemí, našel si v čem podnikat – jako rodilý švec, měl asi jasno hned, sám si vybudoval dílny, poté továrny, domy a školy, nemocnice apod. pro zaměstnance. A to nejdůležitější inspiroval a staral se o své zaměstnance. Dnes po zaměstnancích každý chce maximum, ale motivace a inspirace k práci je nulová. Až je to smutné. Tomáš dokázal lidi inspirovat, zmotivovat a hlavně ocenit. Dělal pro své zaměstnance maximum. A oni mu za to odváděli kvalitní práci, na kterou se mohl spolehnout.

Nesouhlasím se srovnáním takového pana Andreje Babiše s Tomášem Baťou. Pan Babiš koupil už rozjetou firmu, jak ji koupil je spekulativní a každý si musí udělat názor sám.  Zkupuje ostatní velké firmy, ale ani jednu si nevybudoval sám. Pouze pokupoval co se dalo a udělal z toho jednu velkou firmu. Nedávno jsem mluvila s paní, která pracuje pro Agrofert, ve vyšší pozici a že by své zaměstnance nějak inspiroval a motivoval z její řeči  moc nevyplynulo, ba naopak. Andrej Babiš se možná nechal inspirovat Tomášem tím, že se snaží vést lidi. Možná bude právě pan Babiš tím, kdo nás zase trochu změní a přivede do tohohle státu zase trochu rozumu a respektu. Nebo také právě naopak.

Já osobně si nedovolím srovnávat, jelikož jsem dobu za Tomáše Bati nenažila, tak nemohu soudit. Z pár videí od pamětníků jsem pochopila, že lidé, kteří měli čest tuhle dobu zažít, si Tomáše váží do teď. Vzpomínají na to jako na pěkné časy. Kdy se dařilo všem, všichni byli spokojeni a šťastní. Bohužel dnes si každý jen závidí a pomlouvá jeden druhého. Lidé jsou nepřejícní a nepomáhají si, což je velká škoda.

Dobu za Tomáše Bati bych chtěla zažít. V některých věcech a situacích nastolit jeho systém. Chtěla bych, aby lidé se měli zase rádi, měli pro koho s láskou pracovat. Měli proč žít a aby jim dal zase někdo popud k seberealizaci.