Základy teorie státu: pojem státu, jeho znaky, druhy a formy

STÁT- organizované společenství lidí, žijících trvale na určitém ohraničeném území, na světě existuje téměř 200 států, které se od sebe navzájem v mnohém odlišují.

Charakteristické vlastnosti státu:
1) soustava orgánů vykonávajících státní moc a správu- státní aparát
2) ohraničené území, na které se vztahuje působnost státních orgánů (výsostné území = část zemského povrchu vymezená státní hranicí, na níž stát uplatňuje svou suverénní moc, k v.ú. patří vedle suchozemského povrchu a prostoru nad ním i hladiny vod a prostor pod nimi a rovněž prostor nad nimi, vzdušný prostor každého státu sahá podle mezinárodního práva až k hranicím kosmu, výsostné vody přímořských států tvoří široké pásmo podél pobřeží)
3) občané
4) ozbrojená moc- vojsko, policie
5) právní subjektivita- způsobilost samostatně vystupovat v právních vztazích, např. při uzavírání smluv
6) státní suverenita (svrchovanost, nejvyšší státní moc)- stát není podřízen žádnému vyššímu orgánu, výjimkou jsou závazky vyplývající z dobrovolného členství v nadnárodních organizacích

Stát je v podstatě mocenskou organizací společnosti nadřízenou občanům a obyvatelům. Podstatné rozdíly mezi státy jsou v tom, kdo, v jakém rozsahu a jakým způsobem vykonává státní moc, jak jsou uspořádány a jakými pravomocemi jsou vybaveny státní orgány.

OBČANEM státu se člověk stává narozením. Ke změně občanství může dojít propuštěním ze státního svazku a přijetím do něj.
Jako občan je každý podřízen příslušným mocenským orgánům svého státu, které významně zasahují do jeho života- určují v jaké výši má občan přispívat do státní pokladny, rozhodují o délce vojenské služby.
Občanské povinnosti jsou vyváženy výhodami- stát se stará o bezpečnost svých občanů, řeší jejich sociální problémy, organizuje zdravotní péči a vzdělávací soustavu, chrání životní prostředí atd.

STÁTNÍ MOC- Rozsah státní moci je vymezen územně státními hranicemi a počtem občanů, kteří státu podléhají. Obsah státní moci je určen tím, do kterých oblastí života občanů stát zasahuje.
liberální pojetí státu- minimální obsah státní moci, každý se stará sám o sebe, v krajním případě může dojít k anarchii
komunistické pojetí státu- maximální obsah státní moci, stát ovládá a zasahuje do všeho, nepřipouští soukromé vlastnictví atd.
Skutečný obsah státní moci v dnešních státech se pohybuje někde mezi těmito dvěma protipóly.

FORMY STÁTU
a) podle toho, kdo vykonává státní moc
1) demokracie- z řečtiny- znamená vláda lidu, státní forma umožňující účast všech plnoprávných občanů na správě a řízení státu. Jejich účast může být přímá (v referendech a hlasováních) nebo nepřímá (občané volí své zástupce, kteří vykonávají státní moc).
2) diktatura (totalita)- neomezená vláda jednotlivce (diktátor), skupiny nebo strany

b) podle toho, kdo stojí v čele státu
1) teokracie- z řečtiny- znamená boží vláda, stát je pokládán za výtvor boha, osoba stojící v čele státu se pokládá za vykonavatele boží vůle, panovníci se často prohlašovali za samotné bohy nebo třeba za boží syny, příkladem je například starověký Egypt
2) monarchie- stát, jehož nejvyšší představitel (monarcha) vládne doživotně vlastním jménem, monarchie se nazývají království, císařství, knížectví apod. a podle toho jsou titulováni jejich panovnicí, titul bývá dědičný
-absolutní monarchie- panovník má neomezenou moc
-konstituční a parlamentní monarchie- panovníkova moc je omezena ústavou nebo parlamentem, případně obojím, panovník nemusí mít faktickou moc, v dnešní době jde často o zachování tradice, příkladem může být Spojené království Velké Británie a Severního Irska
3) republika- z latinského res publica- znamená věc veřejná, republika má zpravidla demokratický charakter, v jejím čele je prezident nebo jinak pojmenovaný volený představitel a rovněž volený zastupitelský sbor, podle podílu pravomocí prezidenta a parlamentu se rozlišuje:
– prezidentský systém- prezident je hlavou výkonné moci relativně nezávislé na parlamentu a většinou bývá (na rozdíl od systému parlamentního) volen nikoli parlamentem ale v přímých volbách nebo tzv. voliteli (elektory, jsou voleni přímo občany), prezident má rozsáhlé pravomoci- může vetovat zákony, rozpustit parlament a vypsat předčasné volby, v některých zemích plní prezident i funkci předsedy vlády- např. USA
– parlamentní systém- pravomoci prezidenta, voleného obvykle parlamentem, jsou omezeny, výkonná moc je přímo závislá na zákonodárné moci, parlament si může vynutit demisi vlády (vyslovení nedůvěry)
– poloprezidentský systém- usiluje o optimální propojení funkcí hlavy státu a parlamentu, výrazná úloha prezidenta je často redukována pouze na předem vymezené resorty (obrana, zahraniční politika), prvky poloprezidentského systému se uplatňují např. ve Francii, v Rakousku a na Islandu

Uvedené formy státu se mohou různě prolínat a kombinovat.

DRUHY STÁTŮ
a) podle rozvržení výkonu státní moci
1) centralizovaný stát je řízen z jednoho centra, z hlavního města, kde je soustředěna státní moc a správa, pokud je stát rozdělen na územní celky, jejich řídící orgány mají jen málo významné pravomoci
2) decentralizovaný stát svěřuje značnou část státní moci a správy svým samosprávným územním celkům a ponechává si jen rozhodování o zásadních záležitostech celostátního významu, účelem decentralizace je přiblížení výkonu státní moci a správy k občanům

b) podle struktury
1) jednotný (unitární) stát- má pouze jedno řídící centrum a zpravidla jednoduchou organizační strukturu
2) stát složený- svazek dvou nebo více státních celků, které mají různým způsobem upravené samostatné (autonomní) postavení
– federace- pevný svazek států, členské státy nevystupují v mezistátních svazích samostatně, nemají mezinárodněprávní subjektivitu, federace má jednotnou měnu, armádu, zahraniční politiku, kompetence ústředních federálních orgánů a orgánů členských států jsou přesně vymezené, aby nedocházelo ke kompetenčním sporům, příkladem je USA
– konfederace- volný svazek států, každý sdružený stát zůstává samostatným subjektem mezinárodního práva, konfederace bývá často pouze přechodným sdružením států

c) podle národnostního složení
1) národní stát- tvoří je jeden národ- Dánsko, Portugalsko
2) stát s národnostními menšinami- převládá jeden národ, ale příslušníci jiného národa tvoří významnou menšinu- Slovensko
3) stát dvou nebo více národů- žádný národ nemá ve státě převahu, nemají jediný hlavní oficiální a v úředním styku používaný jazyk- Švýcarsko, Belgie
4) občanský stát- obyvatelé jsou národnostně smíšení, stát je založen na základech občanské společnosti, původní národnost občanů ustupuje do pozadí, příkladem jsou USA

Za účelem větší spolupráce a obrany proti agresorům se vytvářejí různá nadnárodní společenství.

OSN- Organizace spojených národů (United Nations Organization)
-mezinárodní organizace založená 26.6.1945 na konferenci v San Francisku na základě přijetí Charty OSN 50 státy včetně ČSR
-nahradila SN (Společnost národů), která jako garant kolektivní bezpečnosti a mírové řešení konfliktů neobstála, cílem OSN je zachování mezinárodního míru a bezpečnosti a zajištění mezinárodní spolupráce
-členství v OSN je založeno na principu suverénní rovnosti, státy mají svá zastoupení (tzv. stálé mise) v hlavním sídle OSN v New Yorku, v Ženevě, ve Vídni a dalších městech, každý členský stát má své zástupce ve Valném shromáždění (nejvýše pět zástupců) a disponuje jedním stejně platným hlasem
-výkonným orgánem je Rada bezpečnosti OSN, jíž přísluší základní odpovědnost za udržení mezinárodního míru a bezpečnosti, její rezoluce jsou právně závazné, má pět stálých členů (Velká Británie, USA, Rusko, Čína a Francie) a 10 členů volených na dva roky, rozhoduje jaká opatření budou učiněna v případech ohrožení nebo porušení míru, k přijetí stanoviska vyžaduje souhlas 9 členů, 5 stálých členů má právo veta
-dalšími hlavními orgány jsou Hospodářská a sociální rada, Poručenská rada, Mezinárodní soudní dvůr a Sekretariát, v jehož čele stojí generální tajemník
-OSN má dále řadu odborných organizací- Mezinárodní měnový fond, Světovou zdravotní organizaci aj.

NATO- Severoatlantická aliance (Organizace Severoatlantické smlouvy, North Atlantic Treaty Organization)
-vojenské seskupení států za účelem obrany demokracie a vlastní bezpečnosti
-smlouva byla podepsána 4.4.1949 ve Washingtonu zástupci dvanácti států (Belgie, Dánsko, Francie, Island, Itálie, Kanada, Lucembursko, Nizozemsko, Norsko, Portugalsko, USA, Velká Británie), v roce 1952 se připojilo Turecko, v roce 1955 SRN a 1982 Španělsko, prvním vojenským velitelem byl generál D.Eisenhower, v roce 1999 se plnoprávnými členy NATO stala Česká republika, Polsko a Maďarsko.

-Severoatlantická rada pro spolupráci (The North Atlantic Cooperation Council)- politická mezinárodní organizace založená v roce 1991, sdružuje členy NATO a státy střední a východní Evropy, je institucionální základnou pro konzultace a spolupráci v otázkách politiky a bezpečnosti mezi členskými zeměmi, v jejím rámci se uskutečňuje iniciativa Partnerství pro mír- cílem posílení bezpečnosti a stability v Evropě, program spolupráce mezi NATO a ostatními evropskými státy zahájený v lednu 1994, zabývá se zprůhledňováním vojenských rozpočtů, kontrolou ministerstev obrany, společným plánováním, společnými vojenskými cvičeními a rozvojem způsobilosti k společným mírovým a humanitárním operacím s ozbrojenými silami NATO, ČR je členem od roku 1994

EU- Evropská unie (European Union)
-mezinárodní organizace sdružující 15 států západní, severní a jižní Evropy, cílem je prohlubování hospodářské a politické integrace členských zemí
-v roce 1952 vzniklo Evropské společenství uhlí a oceli, v roce 1958 římskými dohodami Evropské hospodářské společenství a Euratom (Evropské společenství pro atomovou energii), zakládajícími členy všech tří organizací byly Francie, Německo, Itálie, Nizozemsko, Belgie a Lucembursko, v roce 1967 byly sloučeny orgány těchto tří organizací a vzniklo Evropské společenství (ES), v roce 1973 přistoupily k ES Velká Británie, Dánsko a Irsko, v roce 1981 Řecko, v roce 1986 Španělsko a Portugalsko, v roce 1992 se ES maastrichtskou smlouvou mění na Evropskou unii, která prohlubuje existující spolupráci členských zemí a předpokládá postupnou integraci i v dalších oblastech (hospodářskou a měnová unie, společná zahraniční a bezpečnostní politika, sociální politika), v roce 1995 přistoupily k EU Finsko, Rakousko a Švédsko, v roce 2001 zavedena jednotná měna EURO, v současnosti se jedná o podmínkách vstupu České republiky a dalších zemí
-základní orgány:
Evropská rada- nejvyšší orgán EU, sestává z hlav států a předsedů vlád, schází se dvakrát do roka, její činnost se týká především koncepce rozvoje EU a zásad jejího dalšího politického směřování
Rada EU- rada ministrů, rozhodovací orgán EU, každou zemi zastupuje vždy jeden ministr (podle toho co se zrovna projednává- zemědělství, zahraniční záležitosti aj.), úlohou je vytyčovat hlavní politické cíle EU, podílí se na legislativní činnosti
Evropská komise- sídlo v Bruselu, výkonný orgán EU, má dvacet členů, každý stát zastoupen jedním nebo dvěma komisaři, jejich funkční období činí pět let, v čele stojí předseda, Evropská komise např. spravuje fondy EU, podílí se na vytváření rozpočtu a kontroluje dodržování pravidel hospodářské soutěže, má právo předkládat návrhy na vydání legislativních aktů EU apod.
Evropský parlament- parlamentní shromáždění EU, sídlo ve Štrasburku, Bruselu a Lucemburku, zastoupení podle velikosti členského státu, v čele předseda na dva a půl roku, funkční období poslanců je pět let, má kontrolní funkci nad jednotlivými orgány EU, podílí se na legislativní činnosti
Evropský soudní dvůr- řeší spory mezi členskými státy a orgány, spory fyzických a právnických osob s orgány EU, soudci jsou jmenováni na šest let
Evropský účetní dvůr