Trestné činy

Trestní právo, které je právem veřejným, se dělí na právo hmotné a procesní. Trestní právo procesní (formální) obsahuje normy o zjišťování trestných činů a jejich pachatelů, o soudním trestním řízení a o výkonu uložených trestů, popř. ochranných opatření. Trestní právo hmotné (materiální) obsahuje normy o podmínkách a způsobech trestání. Nejdůležitější z jeho obsahu je vymezení, co jsou trestné činy a jaké tresty se za ně ukládají. (pramen ? trestní zákon)
Trestní zákon je pak rozdělen ještě na část obecnou a zvláštní. Část obecná obsahuje základní podmínky trestní odpovědnosti a další společná ustanovení týkající se všech druhů trestných činů. Ve zvláštní části je pak definováno téměř 200 druhů trestných činů s uvedením trestů, které se za ně ukládají.
Trestný čin je jednání nebezpečné pro společnost, jehož znaky jsou uvedeny ve zvláštní části TZ. Trestné však nejsou činy, jejichž nebezpečnost je nepatrná.
Trestnost se vztahuje nejen na dokonaný čin, ale i na pokus trestného činu. Ten se stává beztrestným, je-li čin ukončen proto, že pachatel dobrovolně od jeho konání upustil nebo učinil včas oznámení, takže nebezpečí mohlo být odstraněno, což ale neplatí u pokusu ukončeného. Trestná je i příprava k trestnému činu.
Pachatelem trestného činu může být jen fyzická osoba. Pachatelem je ten, kdo čin spáchal sám. Další osobou je spolupachatel, který je odpovědný tak, jako by spáchal TČ sám (solidární odpovědnost). Účastníci TČ jsou stejně odpovědní jako pachatelé a spolupachatelé. Jsou jimi: organizátor, návodce, pomocník.
(podmínky trestní odpovědnosti ? naplnění skutkové podstaty, vina ? úmysl a nedbalost ? vědomá a nevědomá, okolnosti vylučující trestnost ? nutná obrana, krajní nouze, nedostatečný věk, nepříčetnost, oprávněné použití zbraně)
Trestné činy jsou tedy uvedené ve zvláštní části TZ, který obsahuje všechny skutkové podstaty TČ, systematicky uspořádané do dvanácti kapitol, hlav. Za názvem a formulací TČ jsou uvedeny sankce. Patří sem:
I. Trestné činy proti republice (vyzvědačství, hanobení republiky a jejího představitele, vlastizrada, ohrožení utajované skutečnosti, služba v cizím vojsku)
II. Trestné činy hospodářské
a) Proti hospodářské soustavě ( neoprávněné podnikání, poškozování spotřebitele aj.)
b) Proti hospodářské kázni (zkreslování údajů hospodářské a obchodní evidence, porušení závazných pravidel hospodářského systému aj.)
c) Proti měně a daním (padělání a pozměňování peněz a jejich udávání, zkrácení daně aj.)
d) Proti předpisům o nekalé soutěži, ochranným známkách, chráněných vzorech a vynálezech proti autorskému právu
III. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných (útok na veřejného činitele, zneužívání pravomoci veřejného činitele, úplatkářství. Křivé obvinění a výpověď ad.)
IV. Trestné činy obecně nebezpečné (obecné ohrožení, ohrožení životního prostředí, nedovolené ozbrojování, šíření toxikomanie ad.)
V. Trestné činy hrubě narušující občanské soužití (podněcování k rasové a národní nenávisti, šíření poplašné zprávy, opilství, výtržnictví, týrání zvířat, pomluva?)
VI. Trestné činy proti rodině a mládeži (bigamie, opuštění dítěte, zanedbání povinné výživy, ohrožení mravní výchovy mládeže, podávání alkoholickým nápojům mládeži ad.)
VII. Trestné činy proti životu a zdraví (vražda, ublížení na zdraví, rvačka, nedovolené přerušení těhotenství)
VIII. Trestné činy proti svobodě a lidské důstojnosti (omezování osobní svobody, vydírání, útisk, znásilnění, loupež)
IX. Trestné činy proti majetku (krádež, zpronevěra, neoprávněné užívání cizí věci, podvod, lichva)
X. Trestné činy proti lidskosti (genocida, podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod občanů, válečná krutost)
XI. Trestné čin proti brannosti a proti civilní službě (maření způsobilosti k službě, neplnění odvodní povinnosti, nenastoupení služby v ozbrojených silách)
XII. Trestné činy vojenské (neuposlechnutí rozkazu, zběhnutí, nesplnění bojového úkolu..)

MANŽELSTVÍ A RODINNÉ PRÁVO

Rodinné právo upravuje manželství, vztahy mezi a rodiči a dětmi manželskými i nemanželskými, mezi dalšími blízkými příbuznými, vztahy při náhradní výchově dětí a při jejich sociálně-právní ochraně. Účelem je ochrana manželství, mateřství, rodiny a zájmů dětí.
Právním základem rodinného života je zásada solidarity.
Rodinné vztahy patří do oblasti soukromého práva, ale státní orgány do nich mohou z vlastní iniciativy zasahovat za účelem ochrany zájmů nezletilých dětí.
Účastníci rodinných vztahů většinou nemohou se svými právy a povinnostmi volně disponovat, nemohou se jich vzdát nebo je převádět na jiné osoby.
Rodinné majetkové vztahy jsou upraveny jednak normami rodinného práva (vyživovací povinnost), jednak normami občanského práva (společné jmění manželů). Hlavními prameny rodinného práva jsou zákon o rodině a zákon o sociálně právní ochraně dětí.
Manželství je trvalé společenství ženy a muže založené zákonným způsobem. Uzavření manželství je veřejný slavnostní obřad, který se uskutečňuje za přítomnosti 2 svědků. Rozlišujeme sňatek občanský (před státním orgánem) a sňatek církevní (před orgánem státem registrované církve nebo náboženské společnosti). Oba jsou stejně právně závazné.
Snoubenci musí prohlásit, že do manželství vstupují dobrovolně, že jim není známa okolnost vylučující uzavření platného manželství, že znají navzájem svůj zdravotní stav a jak se dohodli o užívaném příjmení, jaké příjmení budou užívat jejich děti.
Občanský sňatek se uzavírá na úřadě obce, kde se vede matrika pro obvod, v němž má jeden ze snoubenců trvalý pobyt, ale výjimky jsou přípustné. Lze uzavřít i sňatek v zahraničí, na českém zastupitelském úřadě. Každé manželství se zapisuje do matriky, proto církev musí doručit protokol (ohlášky).
Platné manželství nelze uzavřít v případě bigamie, nezletilosti (nad 16 může povolit soud), nezpůsobilosti (soud), s osobou trpící duševní chorobou (soud), s příbuzným (lze u bratranců a sestřenic). Pokud se vyskytne některá z těchto překážek, prohlásí soud manželství za neplatné. Pokud ale překážka odpadne ještě pře rozhodnutím soudu o neplatnosti, nastává tzv. konvalidace, neboli zhojení vady, manželství se stane platným. Kromě neplatného manželství vymezujeme ještě manželství zdánlivé, kdy manželství vůbec nevzniklo (spolužití ? důležité v dědickém řízení).
Muž a žena mají stejná práva a povinnosti. Mají žít spolu, být si věrni, vzájemně si pomáhat, společně pečovat o děti a vytvářet zdravé rodinné prostředí, což nelze právně vynutit, ale neplnění může vést k rozvodu. Manželé se mohou navzájem zastupovat v běžných záležitostech bez plné moci.
Manželství zaniká smrtí manžela, rozhodnutím soudu o prohlášení manžela za mrtvého, nebo soudním rozhodnutím o rozvodu. Soud může na návrh některého z manželů manželství rozvést, je-li manželství tak rozvrácené, že nelze očekávat obnovení manželského soužití. Soud současně rozhoduje o právech a povinnostech k dítěti.
Hlavním účelem manželství je založení rodiny a řádná výchova dětí. Rodinou ve smyslu právním jsou manželé a jejich děti. Ostatní spolužijící osoby jsou příslušníci domácnosti.
Příbuzenství v přímé linii je mezi osobami pocházejícími přímo jeden z druhého, vyjadřuje se stupni. Příbuzenství v pobočné linii je mezi osobami, které mají společného předka. Příbuzenské vztahy vznikají také nemanželským zrozením.
Narozením dítěte vzniká jeho příbuzenský vztah k rodičům. Na rozsah práv a povinností nemá vliv, zda jde o dítě manželské či nemanželské. V pochybnostech se otcovství určuje na základě vyvratitelných domněnek:
1. Narodí-li se dítě provdané ženě, považuje se za otce manžel matky, jestliže se dítě narodilo v době vzniku manželství do 300. Dne po jeho zániku. Otec i matka mohou otcovství popřít.
2. Souhlasné prohlášení obou rodičů před matričním úřadem nebo soudem.
3. Soud na základě důkazů určí za otce muže, který měl s matkou dítěte pohlavní styk v době, od kterého do narození dítěte neuplynulo méně než 180 a více než 300 dní, jestliže otcovství nevylučují závažné okolnosti.
Kolizní opatrovník hájí zájmy dítěte ( při některých právních úkonech, kde by mohlo dojít ke střetu zájmů, např. správa majetku).
Náhradní výchova dětí je zajišťována osvojením (adopcí), poručenstvím a pěstounskou péčí.
Osvojení (adopce) je přijetí cizího dítěte za vlastní. Rozhoduje o něm soud. Musí být splněny zákonem stanovené podmínky ? nezletilost osvojence, přiměřený věkový rozdíl mezi osvojitelem a osvojencem, dobrý zdravotní stav osvojitele a přivolení rodičů osvojovaného dítěte (není třeba, pokud alespoň 6 měsíců neprojevili opravdový zájem, pokud dali předem souhlas k osvojení) ad. společnými osvojiteli dítěte mohou být pouze manželé.
Rozlišujeme osvojení zrušitelné a nezrušitelné. Nezrušitelně osvojované dítě musí být starší než jeden rok. Osvojovat takto mohou manželé, nebo jeden z manželů, který žije v manželství s rodičem osvojovaného dítěte, výjimečně i osamělá osoba. Vzniká právní vztah jako mezi rodiči a dětmi, zanikají příbuzenské vztahy k původní rodině. Zrušitelné osvojení může zrušit soud z důležitých důvodů na návrh osvojence nebo osvojitele, lze tedy navrátit vztahy k původní rodině.
Poručenství nahrazuje rodičovskou péči, pokud rodiče dítěte zemřou nebo nemohou vykonávat rodičovskou zodpovědnost. Poručníkem většinou bývá příbuzný, který nezletilého vychovává, zastupuje a spravuje jeho majetek. Pokud nelze jinak, určí soud poručníkem orgán sociálně právní ochrany dětí.
Pěstounská péče může být poskytována dětem, jejichž výchovy u rodičů není zajištěna z dlouhodobých příčin. Vzniká rozhodnutím soudu a zaniká dosažením zletilosti dítěte. Pěstoun dostává příspěvek na úhradu potřeb dítěte a odměnu za výkon pěstounské péče.
Soud může napomenout, ustanovit dohled, uložit nezletilému omezení bránící škodlivým vlivům na jeho výchovu, nařídit ústavní výchovu.
Vyživovací povinnosti neznamenají jen placení výživného, ale také osobní péče o vyživovanou osobu.
Existuje vyživovací povinnost rodičů vůči dětem, dětí vůči rodičům a manželů vůči sobě navzájem. Rodiče mají tuto povinnost od narození dítěte, dokud není schopno se samo živit. Dítě má vyživovací povinnost, pokud to rodiče potřebují. Životní úroveň obou manželů má být stejná, nezáleží na tom, zda je jeden z manželů schopen živit sám sebe. Jsou ale i další vyživovací povinnosti (ostatní příbuzní v přímé linii, příspěvek na výživu rozvedeného manžela, na úhradu některých nákladů neprovdané matce).