Středověká latinská filosofie: Patristika a scholastika

Druhé období slučování křesťanství s antickými filosofickými názory, formulace základních náboženských názorů.

1. Patristika
– 1.-8. stol., název od pater ? otec; činnost ?církevních otců? = prvních teologů

– 1.-2. stol. převládá apologetika = obrana křesťanství před vnějšími nepřítelem; apologie ? písemně formulovaná obrana adresovaná císaři, odůvodňující pronásledování křesťanství z důvodu neznalosti, autor např. Tertulianus ? ?Věřím, i když je to absurdní.?, odsouzení racionality na úkor víry; existuje také antignostika = obrana před gnosí (Ireneus ? zjevená teologie = postavená na víře ve zjevené slovo).
– 2.-3. stol. alexandrijská škola ? Klémens a Origénés, tvorba základů křesťanské teologie; ?Filosofie je služkou teologie.?; Jeronýmus ? latinský překlad bible (?Vulgáta?)
– 3.-4. stol. tvorba prvních dogmat = nezpochybnitelných pravd; nejprve spor duchovních Ária a Athanasia o vztah Krista a Boha, 325 na nikajském koncilu vítěz Athanasius ? Kristus je stejná bytost jako Bůh > dogma o trojjedinosti Otce, Syna a Ducha Svatého. Z Ária pak vycházelo první větší kacířské hnutí. Položeny základy církevní hierarchie.

– nejvýznamnější představitel patristiky Aurelius Augustinus (354-430)
Silný vliv matky (sv. Monika), přesto nejdříve prostopášný život (>vyhnanství v Kartágu), ze svých hříchů se vyznal v díle Confessiones (Vyznání), studoval filosofii, stal se učitelem, v Miláně obrácen na víru biskupem sv. Ambrožem, stal se biskupem v africkém městě Hippo Regius.
Zakladatel křesťanské filosofie, z jeho učení vznikl augustinianismus ? ideový pilíř církve do 13. stol, další díla O svobodě vůle a O Boží obci.
Jádro učení ? vztah člověka a Boha; svět stvořen z boží vůle; Bůh dokonalý, pozemský svět zavrženíhodný.
Poznání je jen poznávání Boha a) objektivním poznáváním světa, b) sebepoznáváním (člověk je jednotou paměti, rozumu a vůle), c) iluminací = osvícením; svobodnou vůli měl jen Adam, ale ztratil ji pro všechny potomky (=dědičný hřích, x např. mnich Pelagius ? osud člověka závisí na jeho vůli) > jediná cesta následování Krista v rámci církve.

– mladší patristika ? vznik mnišství (529 benediktýni); posílení moci papežů; negativní teologie = snaha o popis Boha výčtem všeho, čím není; stvrzení základních dogmat: trojjedinost Boha, jednota Stvořitele a Vykupitele (proti gnosi), propast mezi Stvořitelem a stvořeným, dědičný hřích, dějinný proces vykoupení (proti mystikům), nárok církve na tvorbu pravdy.

1. Scholastika
– 8.-15. stol.; název odvozen od středověkých církevních škol (schola); pojmem scholastika se označuje způsob výuky na oněch školách, středověká vzdělanost vůbec a také tehdejší filosofický směr.
– rozvoj teologie, filosofie jen její ?služkou?
– scholastická metoda ? nejde o nalézání pravdy, avšak o dokazování ?zjevené pravdy? a její uspořádání; prostředek vyvracení racionálních argumentů teologickými protiargumenty (supraracionalismus = přednost zjevené pravdy před rozumově dokázanou); o teologických problémech se diskutovalo v církevních školách, avšak diskutující museli vycházet buď z Bible, nebo z děl církví uznaných autorů.
– klíčový problém ? spor o universalie (=obecné pojmy); Realismus (v tomto smyslu paradoxně ?idealismus?) ? inspirace Platónovými idejemi, universalie reálně existují (v Boží mysli, jako dokonalé modely pro jednotlivé věci), jsou na jednotlivinách nezávislé, ?universalia ante res?. Nominalismus ? universalie jsou pouze jména jednotlivin, jsou produktem lidského rozumu, ?universalia post res?, tedy pojmy vytváříme až na základě zobecnění znaků jednotlivých jsoucen.

– Anselm z Cantenbury ? (1033 ? 1109)
Představitel realismu a zastánce tzv. přirozené teologie; hlásal podřízení rozumu víře ?Věřím abych porozuměl.?; ontologický důkaz Boží existence – jsme-li schopni myslit pojem nejdokonalejší bytosti (Boha), pak musí Bůh existovat, neboť kdyby existoval jen v naší mysli, nebyl by dokonalý.
– Pierre Abélard ? (1079-1142)
Hlásal kompromis mezi realismem a nominalismem, zastánce konceptualismu; pro Boha jsou universalie před věcmi, pro lidi po věcech; universalia si představoval jako Aristotelovy formy; heslo ?Rozumím, abych věřil.?; tvorba metody ?pro et contra? ? dialektická konfrontace všech pro a proti využívaná při scholastických teologických diskusích.

– vrcholná scholastika
vznik nových mnišských řádů ? františkáni podle Františka z Assisi (chudoba, odříkání duchovních), dominikáni podle Dominika (ochrana církve před kacíři).

– sv. Tomáš Akvinský ? (asi 1225-1274)
Dominikán, vrcholný představitel scholastiky, celý život se věnoval církvi, žil cudně a zdrženlivě, přitom přátelský, stal se učitelem teologie. Vytvořil teologické principy církví zastávané dodnes, tzv. tomismus ? vycházel z Aristotela, ale bral jen názory vhodné pro křesťanství.
Přední díla ? Suma teologická a Suma proti pohanům, psal jasně a srozumitelně
5 důkazů Boží existence: 1.to, co hýbe, musí být samo nehybné, vesmír se hýbe a tak musel mít hybatele, 2. každá věc je příčinou dalších, nějaká musela být první. 3. jsoucno vychází jen ze jsoucna, muselo existovat prvotní, 4. kvalita má vždy stupně, musí existovat i nejvyšší, 5. vše se děje za určitým cílem, musí existovat nejvyšší cíl.
Existují tři druhy forem ? 1. se nespojuje s hmotou (např. andělé), 2. se uplatní jen spojením s hmotou, 3. lidské duše ? mohou mít obě předešlé formy.
Byl umírněným realistou ? universalie existují prvotně u Boha, jsou však obsaženy v jednotlivinách a také formulovány lidským rozumem, byl empirik ? ze smyslového vnímání čerpá rozumové uvažování, výjimka ?zjevená pravda? ? nutno přijmout vírou. Zjevená pravda však nemůže přijít s pravdou přirozenou do rozporu, je mezi nimi harmonie; pravda je jen jedna a ta pochází od Boha.
Etika ? k čtyřem řeckým ctnostem (rozumnost, statečnost, uměřenost a spravedlivost) přidal ještě tři křesťanské (víra, naděje a láska); dobrým člověkem je ten, kdo má dobrou vůli. Politika ? inspirace Aristotelem, světská moc má být podřízena církvi.

– pozdní scholastika
14.?15. stol., pozvolný zánik scholastiky; důvody: vnější ? společenská situace ? stoletá válka, mor, papežské schizma, pokles vzdělanosti; vnitřní ? nedostatek filosofické svobody, hrozba klatby, inkvizice, neznalost duchovních.

– Roger Bacon (1214-1294) ? františkán, empirik, pragmatik a průkopník přírodních věd ? ?Bez zkušenosti není vědění.?, kritika neznalosti matematiky a jiných věd u uznávaných autorů (Akvinský), kritika postupů scholastiky (nevědecké metody).
William Occam (1285 ? 1349) ? učitel v Oxfordu, skvělý v učených disputacích, důsledný nominalista ? když Bůh stvořil svět z ničeho, jak mohly existovat nějaké ideje?; rozpory mezi filosofií a teologií chtěl řešit jejich oddělením ? víra není uchopitelná rozumem; inspirován arabským filosofem Averroem zastával teorii dvojí pravdy ? co platí o světě, neplatí o Bohu, církev by neměla zasahovat do světských záležitostí a naopak.