Středověká filosofie

-hl. otázky- člověk a bůh, náboženské (křesťanské otázky)
1.patristika (od života Ježíše- cca 27-8.st.) ?odvozeno od Patres=otcové, učení sv. otců (zakl. křesť.myslitelé); ustanovení církve, formování dogmat, vztahů
2.scholastika (8.-15.st.)- vyřešena ot. člo. a boha, řeší se gnoseolog. ot.,; učení filosofie a náb. víry
1.PATRISTIKA
Kristus- vtělení boha na Zemi-> jeho učení zprostředkovává lidem-> zásady křesťanství
-počátky 1-2. st., bůh abstraktní, absolutní
-první pogromy- pronásledování křesť. (hl. z řím. strany ?Nero)
důvody-křesť.-1 bůh x řím. císař- ztotožňovali se s bohem, měšťané ho odmítali ctít jako svého boha
-dochází k vykoupení (ráj po smrti)- mnoho lidí přechází na křesť.
-vytvořena zákl. věrouka a dogmata= zjevení pravdy (kt. nám zjevil bůh, nikdo-křesťan-je nezpochybňuje, církev od nich neustoupí
nejznám. dogma= d. o trojjediném bohu (božské trojici)- bůh je jediný-má 3 zákl. podoby (esence)-otec(bůh), syn(Kristus) a duch svatý; vše má v sobě ducha sv.- jsme vytvořeni z boží vůle
d. o stvoření světa- jedině b. stvořil svět (žádná živoucí hmota)
d. o vykoupení (spasení)- po smrti- poslední soud a)týká se 1 člo.(b. nám řekl jak se chovat, pokud to budu dodržovat, ocitnu se pak v král. nebeském) b)i celého lidstva (souboj dobro x zlo =apokalypsa, křesť. věří že vyhraje dobro- na zemi král. nebeské)
-bůh je milostivý a dobrý- cokoli dobré je bož. pův., cokoli zlé není zaviněno b., ale ďáblem (zlem)
-další fáze patristiky (3.-4. st.)- upevnění dogmat, řeš. hl. 2 ot.; 1. problém- pogromy, 2. pr.- vztah k řím. říši
-objev se lidé, kt. chtějí šířit kř. ve velkém- apologeti (obránci víry): a)pozitivní ?cesta smíření (kompromis antiky a kř.) b)radikální-odmítnout antiku
a)Justinos (+165)
b)Tertullianus (+220)
-apol. se musí potýkat také s heretiky (vl. výklad kř.)- apod. brání kř. ne už x pohanství (antika), ale x odchylkám od kř.= hereze- 3 zákl. směry:
1.ariánství- odmítali uznat dogma o sv. trojici (otec ano, 2 podoby nemají bož. podstatu), uzn. boha jen v podobě otce, oblíbené u germ. kmenů
2.gnóze- odvozeno od slova poznávání, zákl. cíl života-pozn. sama sebe-boha (b. je přítomen v každém z nás= sv. duch); aby došel k cíli, musí se oprostit od všeho materiál. a tělesného- nabádání k mrhání životem, sebevraždám
3.manicheismus- (satanismus)- zpochyb. vše dobré v b., že zlo neexistuje; svět a vše jiné funguje na zákl. 2 principů: dobro x zlo- dualismus, bůh (nebe) x peklo (satan), člo. žije dobře- jde do nebe, špatně- do pekla; tvrdí že zlo exist.(prostředek pro dosazování dobrých věcí)
-většina ochr. víry pocházela z Alexandrijské školy(zal. Filón Alexandrijský)
Origénés (+350)- musí se najít směr mezi kř. a pohan. (antika); zákl. ideály člo.-láska a moudrost (člo. se o ně má snažit); napsal spis o principech, požadavek l. a m.- to vede k poznání boha; řec. logos(moudrost)- je vtělení Krista
-dílem lidstva-spása veškerenstva (Apokathastasis)= vykoupení, musím ale dodržovat l. a m.
-5.st.-nejvýz. předst. patristiky
Aurelius Augustinus (sv. Augustin) ?(354-430)
-jeho dílo je typ. pro středověké myšlení, původ S. Afrika-žoldák; zpočátku věřil v dualismus, pak odklon
-zabýv. se fil. tématy- vztah člo. a boha- dílo Vyznání (fil.= hledání cesty k bohu)
-3 postupy v jeho fil.:1) příčiny světa- živná půda skepticismu 2)ponoření se do sebe samého 3)zkušenostní cesta- zakoušení, člo. nachází věci
-bůh- absolutní, podoba Ježíše(syna); pojem nevědomí
-příčiny pochybování- nespokojenost, nejistota
rozum-čl. pochybuje, protože si klade urč. otázky; pochybování je jediná jistota člo.- převzal René Descartes- ?pochybuji, tedy jsem? Cogito ergo sum.
-O trojici (De trinitate) ?duše 3 složky (poznání, bytí, život); otec- zjevení v písmu svatém , syn- +, duch-boží vůle; teologické dílo
-O čase (De tempora)- čas vznikl zároveň se stvořením světa, skutečné je přítomné, bud. je závislá na přít.; jaká je souč.-taková pak bude bud.
-úvahy o svobodě a hříchu
-dílo De libertatis (O svobodě)- úvaha- do jaké míry je člo. svobodný; člo. se rodí bez hříchu(prosazoval mnich Pelagius), nabírá je postupně podle chování; člo. se rodí jako svobodná bytost, záleží na jeho chování, zda po posl. soudu půjde do pekla nebo do nebe
x Augustin s ním nesouhlasil- člo. se nerodí svob.- je zatížen dědičným hříchem (lid. přirozeností je páchat hříchy- Adam a Eva porušili pravidlo boha, snědli jablko ze stromu poznání= prvotní hřích); člo. nemůže být spasen, bůh to jen některým povolí
-teorie predistinace- člo. je předurčen bohem (ze své vůle) zda bude či nebude spasen
-církev nepřijala ani jednu teorii (ani Pel. ani Aug.), je to prý nevýchovné (nemá cenu se chovat dobře, když je to předurčené), církev to upravila- člo. se rodí s hříchem, může ho odčinit (naslouchání boží vůle)- jsme pak bohem vykoupeni
-úvahy o dobru a zlu
-dílo O státě božím (De civitate dei)- objev. se v ní Aug. Výklad Dějin + vztahy dobra a zla
-AVD-dějiny mají několik důl. bodů; dějiny civilizace (počátek v ukřiž. Ježíše); spasení x zatracení (počítal i s životem před smrtí Krista)
-pokud je člo. spasen z b. vůle, stane se občanem obce boží (na nebesích)
– pozemská obec- lidé nespasení a žijící
-1000let od smrti Krista měl trvat boj spasení a zatracení; je to období přípravy na poslední soud
-Poslední soud (Apokalypsa)- b. sestoupí na zem v podobě člo., z pekel vystoupí zlo- boj se zlem (obec ďábelská) o obec pozemskou; když vyhraje zlo- peklo na zemi (k tomu prý nemá dojít), vyhraje dobro- obec boží a pozemská se sloučí v říši Kristovu (má trvat 1000 let)
-pro Augustina zlo- téměř neexistovalo
-je pro něj nedostatek, nepřítomnost dobra nebo jeho prostředkem= bůh zakouší pravou oddanost víry (př. musíme vydržet když je hladomor- jsme oddáni bohu)
-5.stol.-další filosof
-Dyonýsios Areopagita
– zastánce novoplatonismu (Plotína)
– bůh-absolutní, nevýslovný, jednotný
-vyjevuje se člověku prostřednictvím života a modlitby-> zkušenosti a modlitby
– rozvinul apofatickou představu Boha= negativní pojetí Boha
-cokoli, co nedokážeme vysvětlit, je boží úmysl
-bůh je nepředstavitelný
-6.-8. stol.- úpadek Patristiky
-jen 2 významní filosofové: 1)Sv. Ambrož
2)Béda Ctihodný (na dvoře Karla Velikého)
2. SCHOLASTIKA
-z teologie a filosofie- 1 vědní disciplína, filosofie získává vědní charakter
-závislost teologie a filosofie
-?filosofie je služka teologie?
-dogmatům se věří (nezpochybňují se)- uzákonění v patristice
-základem je víra v dogmata-obhajuji tím víru
-nejprve se věří, pak se rozumuje
-u patr.-víra se odvodila rozumem., došlo na zákl. rozumové analýzy
X
-metoda:1)formulace zjevené pravdy ?pravda boží (absolutní pravda), boží vůle, výtvory
2)rozumová analýza- hledají se příčiny pravdy
3)vytváří se systematická síť argumentů pro pravdu, aby tuto pravdu obhájily
4)vyvrácení protichůdných názorů
RANÁ SCHOLASTIKA
-konec 8.-12.stol.
-spor o universálie (jádro rané s.)
-jestli má jsoucno svůj základ, tedy bytí (obecniny)
-realismus
– universálie existují obecně
– Platonici-?jsoucna reálně existují.?
– vychází z Platónova světa idejí
– zrodili se z novoplatoniků
X
-nominalismus
– nomen= jméno
– reálně existují jednotliviny
– Aristoteles-bytí je obsaženo ve světě
– jsoucno má základ v božím světě (světě idejí)-tam reálně existují
– bytí v menšině
– abychom věci poznali- pojmenováváme je
– podstata není ve jménu, ale v té věci (spor)
– existují pouhá jména
REALISTICKÁ SCHOLASTIKA
-Jans Scotus ( pseudonym Eriugena) (810-877)
– zakladatel scholastiky
– cíl: lidské poznávání= poznávání boha a božské existence (poz. jakýchkoliv věcí-poz. vlastně boha)
– prohlašuje ?že je pro člověka ale mnohem důležitější samotné poznávání?
– upřednostňoval rozum před vírou
– pokud si rozumově odůvodním, proč bych měl v něco věřit, tak poté mám věřit
– filosofie zde zastávala místo objasnění, vyvracení či odsouhlasení pochybností ve víře
– není tak dogmatický- pokud něco rozumově neodvodím, nemám v to věřit
– inspirován novoplatonismem
– emanace= vyzařování
– x prohlašoval však, že cokoli vidíme kolem sebe je dílo přírody-boha
– svět= koloběh
-jeho součástí jsou 4 formy přírody (viz.obr.)
1)Bůh-vytváří universálie- různé formy přírody
-příroda nestvořená a tvořící
-vytváří prazáklady jsoucen (předpoklady pro vznik jsoucen)
2)universálie= příroda stvořená a tvořící
3)jednotliviny= příroda stvořená a netvořící (křída, lavice)
4)příroda nestvořená a netvořící
-Anselm z Canterbury (1033-1109)
– věci mají své ideje (složky)-mater.
-ideovou
– byl velmi dogmatický
– nesouhlasil, že rozum předchází víru= Eriugena
– zastává názor, že víra předchází rozum
– >?Credo et intelligan.?- Věřím, abych rozuměl.
– věř ale nejprve universálie a pak jednotliviny
– víra je sice dána, ale je důležité ji obhájit-> hledal důkaz božské existence= ontologický důkaz boží existence
– bůh je tak absolutní, že přesahuje lidský rozum (nejvyšší princip)- nic vyššího nad ním není
– bůh podle něho reálně existuje- má jako jediný reálnou podstatu (vše ostatní smyslové vjemy, vykonstruované, nereálná podstata)
– lidský rozum- nelze myslet tak vysoko a porozumět v boha-> proto je bůh reálný (nelze ho rozumem vyvrátit)
– kdyby existoval v nižším principu, v našich myslích-> bylo by možné jeho dogma vyvrátit-> proto je nejvyšší
Gaunillo
– jeho odpůrce
– šel místo cestou pojmů (jako Anselm) mystickou cestou obhájení boha
Vilém ze Champaux (1070-1121)
– krajní realismus
– reálně podle něj existují pouze universálie, jednotliviny jsou naše představy-> tím pádem reálně neexistují (jsou to jen jejich podstaty)
– existuje jen idea vytvořená přímo bohem-> universálie (tabule reálně neex.- jednotlivina, je to výtvor našeho smyslu)
-nominalismus
– vznikl kritickou reakcí na krajní realismus
– odvozeno od nomea= jméno
Jan Rascellinus
– zakladatel nominalismu
– reálná skutečnost je z jednotlivin
– universálie jsou nereálné, jsou to pouhá jména (samotná věc-míč existuje, námi vytvořený název míč je vytvořená konstrukce-> nereálný podklad)
– napadl Dogma o boží trojici- prohlásil to za obyčejné jméno, nereálné, reálný je samotný otec, syn a duch svatý
– >prohlášen za kacíře, nucen odvolat učení, aby se zachránil

Petr Abelard (1079-1142)
– ani nominalista ani realista
– říkal, že každý z nich má urč. pravdu, ale ta ?absolutní? je někde mezi oběma směry
– rozum má podle něj rozhodující postavení, rozhoduje o reálném základu věcí (nejprve věci musí být pochopeny, odůvodněny rozumem-> pak se jim může věřit), předpoklad všeho dalšího
– výrok: ?Intelligo et eredam.? =Poznávám, abych věřil.
– také je nejprve důležité poznat sama sebe (své možnosti), poté můžu učit, poznávat to druhé
1)realismus- Universalia ante res
-universálie jsou před (konkrétními) věcmi (jednotlivinami)
-Boží pohled
2)nominalismus-Universalia post rem
-universálie jsou po věcech
-lidský pohled
3)Abelard-Universalia in rebus
-universálie jsou ve věcech samotných- jsou na sobě závislé
-ani lidský ani Boží pohled- ideální
-pravda je někde mezi 1 a 2

VRCHOLNÁ SCHOLASTIKA (13.st.)
-vrchol středověké spol. a fil.
-typické rysy
1.)Dominantní vliv Aristotela(důsledek křížových výprav)
-arabští fil.Avicenna, Avenroes-> překlad Aristotela do arabštiny
2.)Snaha o integraci vědění(všech poznatků)
->Sumy=systematická díla
3.)Filosofie se učí na univerzitách jako předmět
(lékařská,právnická,,teologická fak.)
-artistická f.-patřila sem fil.(závislá na teologii), fil.=teologie(v té době)
-centrum fil.-Bologna, Sorbonna (největší věhlas), Oxford
4.)Vznik nových řeholních řádů (žebravé)
-např.Františkáni-podle sv.Františka Asisi (1182-26)
-vracel se k pův.podobám křes.(chudoba, láska k bližnímu, pokora, péče o tělo a duši)
-hlavně na venkově
-dominikáni-městští
-kladli důraz na výchovu a vzdělání, inkvizici
-obhájci pravé víry
-racionální
Filozofové
františkáni
Jan Fidanza-Bonaventura (1221-74)
-život člověka je cestou k Bohu
-veškeré poznávání je poznávání Boha jako takového
-preferoval vůli před rozumem
vůle=schopnost překonávat překážky
-vůle závislá na víře->cesta k rozumu
dominikáni
Albert Veliký
-zahájil systém
Tomáš Akvinský (1225-74)
-vzor Aristoteles
-tomismus=systém, který vymyslel
-snaha o vysvětlení světa
-Suma thelogica-dílo,začal ho psát Albert->pokračoval Tomáš
-důraz na rozum i víru zároveň
-rozum by nebyl ničím, pokud by nebylo pravé víry v Boha
-rozum je ovlivněn vírou (rozum-pasivní)
-vůle je sekundárním lidským produktem
-nejsou ani univerzálie ani jednotliviny->existují subjekty, které obsahují obojí

ontologie
-2 formy bytí -dokonalé-Bůh
-nedokonalé (stvořené)-to ostatní
-bytí,kt. je stvořené a zároveň složené-2 složky (hýlé, morfé), celkem 4 dvojice
1.látka-forma (materiální podoba)
2.esence-existence-idea věcí=něco,co je všem věcem společné
-skutečnost nezávislá na konkr. podobě (universálie)- vytvarovaná esence
3.substance-akcident- (vytvarovaná) duševní látka
-jsoucno 2 části- substance-neměnná část, pokud se ztratí, J se nemění
-akcident-když se změní-> jiné J nebo zanikne
-vlastnost, kt. se může změnit, ale věc nepřestává
být sama sebou
4.možnost-uskutečnění-Bůh má myšlenku-realizuje příkladu
-něco může být (něco může být, něco ne-> že něco být může neznamená, že
se to skut. uskutečnilo)
-př.:lavice-dřevo-substance
-uříznu nohu-akcident
bůh vidí obě věci zároveň-> stvořená jsoucna nejsou dokonalá
-rozstrukturovaný Aristoteles
Teorie a analýza bytí
a) dokonalé bytí=víra je cesta k poznání dokonalého bytí
b) bytí stvořených věcí=rozum je cestou k poznání nedokon. bytí
-bůh vidí obě složky navzájem
-my jsme schopni nazřít pouze složky->esence, existence, substance, akcident, možnost, uskutečnění
-Bůh reálně existuje,ale my nejsme schopni ho vidět (nazřít)
5 důkazů boží existence
1)důkaz pohybem-není nekonkrétní (jako u Aristotela)
-veškerý pohyb začíná nu Boha
->první impuls (hýbeme se=>Bůh existuje)
2)důkaz příčinou-všechno má svůj důvod,i když ho neznáme,zná ho Bůh
-o našem osudu rozhoduje Bůh
-Bůh dává všem věcem řád,smysl,příčinu
3)důkaz nutností-věci mohou a nemusí být, některé jsou nutné
-Bůh ovlivňje, co musí a nemusí být (my to neovlivníme-př.jídlo pití)
4)důkaz dokonalostí-vždy je nějaká nadřazená skupina, každé jsoucno spadá do určité hierarchie
-na vrcholu je vždy Bůh (převyšuje vše ostatní)
př. pán->lidé->svět->Bůh
-při stvoření světa to bylo naopak, ale my to dokážeme pochopit pouze obráceně
5)důkaz cílem-vše někam směřuje, vše je v pohybu->výsledek Boží vůle, ne lidské
Úvahy o duši
-navazuje na Aristotela, ale základ je křesťanský
->Jednota duše a těla-jedná se o jedno jsoucno (duše-forma+tělo-látka)
-při posledním zápasu dobra se zlem
->zvítězí-li dobro,spojí se nasmrtelná duše se smrtelným tělem
-duše může sestoupit z nebe, nebo je to bludná duše, kt. se vrátí k tělu
-teorie T.Akvinského završují scholastiku
->jsou napadány i schol.jako taková je napadává
POZDNÍ SCHOLASTIKA (13.-15.st.)
– myšlenkovýpřechod od středověku k renesanci
-hledání nových cest
Roger Bacon (1214-94)
-námitky proti scholastice
-františkán
námitky
1) Větší dílo-měšťanská filosofie vychází z pohanství
-odmítá tvrzení, žeschol. vychází z antiky- nebude se učit od pohanů
-považoval překlady ant.a arab.filosofů za špatné
-řešení:znovu přeložit či ignorovat
2) Menší dílo-neznalost matematiky
-mat.považoval za základ všech věd
-v antice měla výsadní postavení
-vytýkal absenci mat.na univerzitách
3) Třetí dílo-Napadání scholastické metody
-zastáncem experimentální metody
(už ne ona dedukce:obecniny->jednotliviny,ale indukce:jednotliviny->obecniny)
-důraz na praxi a zkušenost
Duns Scotus (1270 ?1308)
-napadl teologii-> ta jen hájí křesť. dogmata; není jen (fil.) služkou teologie
-výroky mají jiný význam v teologii a filosofii
-spor: nominalismus x realismus-> je spíše nom.
-jsoucno: *cost- co je věcem společné (př. u lavice), *totost- konk. znaky věci (lavice ve 3. řadě, sedí tam A a B,..)=dělá tu věc jedinečnou
-rozum podřízen vůli (vůle je odvozeninou boží vůle)
William Ockham (1290-1349)
-nominalista (obecniny neexistují)
-první vznikají jednotliviny
-odpůrce Aristotelské logiky
-universálie jsou až po věcech
-Bůh byl konkrétní instance-> substance (konk. osoba jako my ostatní)
->jelikož nejsme schopni ho nazřít, vytvořili jsme si jeho ?obraz?
-kladl důraz na rozum
->rozum předchází vůli
-co si v teologii nemohu rozumově odůvodnit->není
->teologie pouze dogmatická=>není vědou
->církevní hodnostáři by se neměli podílet na vládě, neuznával církev
=>prohlášen za kacíře- útěk do Něm. ?Ludvík Bavor x odpůrci: Německá mystika (mistr Eckhardt)