Renesanční filosofie: společenské koncepce a filosofie přírody

charakteristické rysy pro evropské myšlení
1) individualismus = vysoké hodnocení svobodné osobnosti jednotlivce
2) svobodné studium antiky (bez ohledu na teologické vazby a cíle)
3) věda budující jen na rozumu a zkušenosti (ratio a empirie)
4) světskost = neduchovní charakter myšlení
dějinné souvislosti
1) vynálezy a objevy z přechodného období 15./16.stol.
kompas Ţ plavba po mořích Ţ věk zámořských objevů
střelný prach Ţ rytířstvo ve středověkém řádu společnosti ztrácí postavení + přichází změny v sociální struktuře
knihtisk + levnější papír místo drahého pergamenu Ü díky křížovým výpravám
zeměpisné objevy: Kolumbus objevil za Atlantikem Nový svět, Vasco da Gama našel námořní cestu do Indie, Magalhaes obeplul Zemi
2) nové vědění o přírodě
dříve: Země je nehybným středem vesmíru a kolem něj krouží celá nebesa (´starý řecký astronom Aristarcha prohlásil za střed Slunce ´ myšlenka zapomenuta)
dnes: Mikuláš Koperník (* 1473 v Toruni v Polsku) Ţ Země je těleso, které krouží okolo Slunce + otáčí se kolem své osy, napsal dílo O obězích nebeských sfér ´ vyšlo až v roce jeho smrti 1543
Johann Kepler (1571-1630, objevil zákony pohybu planet, myšlenky: celý svět se řídí jednotnou zákonitostí ? z díla Harmonie světa,?.)
Galileo Galilei (*1564 v Pise, bránil Koperníka Ţ konflikty s inkvizicí, pod hrozbou mučení odvolal, otec přírodovědy + základy mechaniky)
Humanismus a renesance
– hnutí humanismus (vzdělání dle antiky ? čistě ?lidské?- humánní a ne teologické) Ţ Petrarca = otec humanismu, Boccaccio, Erasmus, Ruchlin, Ulrich von Hutten
– zájem o antiku: ve filosofii antiku neovlivněnou scholastickým výkladem, navazovali hl. na Platóna, Aristotela
– humanismus je záležitost učenců
– renesance (rinascimento = znovuzrození), vyrůstá z humanismu, ovlivnila vědu, lékařství, techniku, právo, obchod, výtvarné umění Ţ Botticelli, Raffael, Tizian, Michelangelo, Leonardo da minci, Tasso, Ariosto, skladatel Palestrina, ,??..

– Michel de Montaigne: *1553, myslitel, není počítán mezi filosofy, psal eseje, studoval, cestoval Ţ znalost světa a lidí, napsal Eseje a Cestovní deník, má světského ducha, kritického, skeptického, osvobozeného bez předsudků, v centru jeho myšlení stojí člověk renesanční = uvolněný z pout, úvahy o státu, politice, výchově, životě a smrti ? smrt bere jako podmínku a součást naší bytosti

Niccolo Machiavelli (1469-1527)
– Florenťan
– myšlenky národní jednoty, nenávist vůči papežství
– Vladař (politická teorie, kdy nejdůležitější je sebezachování státu + stupňování moci, všechny prostředky (morální i nemorální, klam, lest, zrada, úplatek,?), které vedu k tomuto cíli jsou oprávněné
– machiavelismus Ţ ?účel světí prostředky? (podobné americkému pragmatismu)
– dějiny nezávisí na Bohu, ale tvoří je sami lidé (hl. silní jedinci)
– znalec člověka a jeho slabostí, toho musí panovník využít
– ve vztazích státu neplatí morálka a právo, ale jen holý boj o moc (vedený prostředky vojenskými, politickými)

Thomas Hobbes (1588-1679)
– Angličan
– díla: Základy přirozeného a politického práva (1.částí je pojednání O lidské přirozenosti), Elementy filosofie (části O občanu, O tělese, O člověku), O svobodě a nutnosti, Leviathan (o státu, který pojmenoval dle biblické příšery)
– jádrem jeho filosofie je nauka o státě Ţ politický myslitel
– byl svědkem revolučních převratů v Anglii a v pařížském exilu Ţ toužil po neotřesitelné autoritě státu
– z etické a politické filosofie odstraňuje zbytky teologických hledisek a ohledů
– opírá se pouze o zkušenosti, je materialistou, odmítá svobodu vůle, zná dobře Galileův mechanistický a matematický výklad přírody
– člověka vidí jako egoistu, který usiluje o vlastní výhody (= o zachování své existence, o vlastnictví co nejvíce statků)
– v přirozeném stavu vládne ?válka všech proti všem? ´ i potřeba právní ochrany, jistoty Ţ musí si vytvořit nadřazenou moc státu, kterému se podřizují
– mravnost není člověku vrozena, ale je získaná až ve společenském sjednocení
– co nejvíce snižuje scholastickou filosofii, byl současníky považován za ateistu
– stojí mimo renesanci, protože je teoretikem státního absolutismu, který určoval politickou tvář Evropy až do 18.stol.

Mikuláš Kusánský (1407 ? 1464)
– Němec
– nejvýznamnější filosof rané renesance
– stojí na předělu středověku a novověku
– studoval v Itálii, stal se advokátem, později knězem, vyslán papežem jako legát do Cařihradu (měl připravit znovusjednocení řecké a římské církve), jmenován kardinálem, biskupem v Brixenu
– díla: De docta ignorantia-o vědomé, učené nevědomosti, vědoucím nevědění
– touha po vědění, kultivovaný styl, záliba v matematice a přírodní vědě (př. v astronomii: vesmír nemá střed, Země není nehybná, vesmír nemá hranice?)
– učení o podstatě a hodnotě individuality, dle něj neexistují dvě stejná individua
– Bůh stvořil svět na základě matematických principů!!! Ţ abychom poznali vesmír, musíme použít týchž principů
– Bůh je svou podstatou absolutní nekonečno ? absolutno, je nejvyšší objekt našeho myšlení, jsou v něm veškeré protiklady ? je tím největším i nejmenším, je mimo naši schopnost chápání
– výsledkem všeho našeho myšlení je nevědění (ignorantia)

Giordano Bruno (1548-17.2.1600)
– dominikán (do řádu vstoupil v 15 letech), Ital
– láska k přírodě, poznával dobové objevy, zájem o světské studium Ţ opustil řád a vedl život štvance, odešel do Ženevy, pak do Francie ? přednášel v Paříži, pak německá univerzitní města Marburg, Wittenberg, Praha, Frankfurt
– nikde nenalezl klid, ani nakladatele, který by vydal jeho kacířské spisy
– po 7 letém věznění zemřel na náměstí v Římě upálením na hranici
– díla: O příčině, principu a jednom, O nekonečnu, vesmíru a světech, Večeře na Popeleční středu, Vyhnání vítězné bestie, O heroickém nadšení
– přijal Koperníkovy myšlenky + dál je rozvádí Ţ vesmír je nezměrné nekonečno, je vyplněn bezpočtem sluncí, hvězdami, světy bez hranic a středu, v neustálém pohybu
– přejímal od Kusánského, od antických filosofů, potíral Aristotela Ü mistr scholastiky
– svět je věčný, protože změně a pomíjivosti jsou podrobeny jen jednotlivé věci
– princip, který všechno ovládá a oduševňuje je Bůh, je souhrnem všech protikladů (stejně jako u Kusánského) ? slučitelný s křesťanským učením
– odmítá názor, že Bůh řídí svět z vnějšku
– panteismus ? ztotožnění Boha a přírody

Francis Bacon (1561-1626)
– Angličan
– jmenovec Bacona scholastika
– studoval v Cambridgi, dostudoval ve 14 letech, přechodný pobyt v Paříži, pak v parlamentu, stal se nejvyšším kurátorem, právním zástupcem koruny, lordem kancléřem, povýšen na barona z Verulamu
– zájmy politické, vědecké, o spisovatelskou činnost
– 1621 potupný pád z nejvyšších míst Ü obviněn a usvědčen, že bral dary a úplatky Ţ konec jeho politické kariéry, žil ve venkovském ústraní a psal
– díla: Eseje (forma dle Montaigneho, i stejné stylistické mistrovství, stručnost a výstižnost, témata mládí a stáří, manželství, lásky a přátelství, morálky, politiky)
: Instauratio magna = Veliké obnovení věd (snaha obnovit vědu jako takovou ´ nedokončeno) ? dokončil jen 3 části:
1) O důstojnosti a pokroku věd (kritika stavu vědy, nově formuloval její úlohu a vyhlídky)
3) Novum organon = Nový nástroj (nazvané v úmyslné opozici k organon Aristotelovu, rozbor vědecké metody)
4) Nová Atlantida (vize ideální společnosti budoucnosti)
– nauka o idolech ? rozlišuje 4 druhy: 1) ?idoly lidského rodu? (obsahuje omyly, k nimž nás svádí lidská povaha, naše myšlení je zakaleno vůli a afekty)
2) idoly jeskyně (převzato od Platónovy jeskyně, omyly, které mají původ v individuálním založení, výchově, postojích, konkrétní situaci jednotlivého člověka)
3) idoly trhu (pochází z kontaktů a společenského styku lidí, zvl. roli hraje řeč jako nástroj mezilidského styku)
4) idoly divadla (pochází z tradovaných a zakořeněných tezí filosofů ? přejímáme spory a myšlenky jiných lidí)

– zkušenost je zdrojem veškerého poznání přírody
– prosazoval experimentální metodu ´ sám ji používal velmi nedokonale

pojmy:
deismus – názor, který uznává existenci Boha a jeho stvoření ´ popírá ale jeho jakýkoli další vliv či zájem o svět: Bůh je jako hodinář, který svět postavil a nechává dále běžet. Člověk se tedy musí obejít bez Boha.
– stal se předchůdcem novověkého osvícenství a ateismu
panteismus ? z řečtiny pan = všechno a theos = Bůh, názor, že bytí (svět apod.) jako takové je božské: ?Bůh čili příroda? ? Spinoza
heliocentrismus: učení, že Slunce je středem světové soustavy s planetami, které kolem Slunce obíhají
paradigma: z řec., příklad, vzor, model, označení základní celkové představy o skutečnosti, kterou se řídí všechna praxe určité vědy či oboru, pokud p. vyhovuje, může věda v klidu kumulovat výsledky