Psychické procesy a stavy, duševní poruchy

– psychický jev je jedním ze základních pojmů psychologie, mimo jiné se psychické jevy dělí:
a) psychické procesy = jsou to části lidské činnosti, výseky složitého lidského fungování, mají pouze krátké trvání
b) psychické stavy = mohou mít delší působení (hodiny, dny i déle)

– psychické jevy jsou funkcí mozku (ovlivníme-li mozek např. nedostatkem kyslíku nebo drogou, mění se i průběh řady psychických jevů)
– psychické jevy se v průběhu vývoje jedince v zásadě mění, některé více (vědomosti, dovednosti), jiné méně (schopnosti)
– jednotlivé psychické jevy působí v jednotě (např. rozbor neprospěchu žáka ve škole daleko přesahuje rámec paměti, obtíže zpravidla souvisejí se všemi poznávacími procesy, s pozorností i zájmy, vůlí, temperamentovými i charakterovými vlastnostmi)
– psychické jevy vykazují nezměrnou variabilitu ? rozdíly jak mezi jedinci (interindividuální diference), tak u téhož jedince v různých vývojových obdobích, situacích či podmínkách (diference intraindividuální)

PSYCHICKÉ PROCESY (zajišťují adekvátnost vzájemného působení člověka a prostředí)
– procesy názorového poznávání – umožňují člověku seznamovat se s novými skutečnostmi, poznávat to, co k životu nezbytně potřebuje, i to, co ho pouze zajímá
– procesy poznávací (kognitivní) ? zahrnují názorné poznávání, myšlení a řeč

– každé poznávání začíná vnímáním ? vnímání je psychický proces, kterým zachycujeme to, co v přítomném okamžiku působí na naše smyslové orgány (např. rozkvetlá louka, hlas zvonu, vůně a chuť kávy, také bolest hlavy, zrychlené dýchání…)
– rozlišujeme vnímání zrakové, sluchové, čichové, chuťové, hmatové, vnímání pohybu a stavu vnitřních orgánů
– výsledkem vnímání jsou počitky a vjemy, vjem: obraz předmětu nebo jevu jako celku (kniha), počitek: obraz některého jednotlivého znaku vnímaného předmětu (silná, modrá, lesklá) ? nejjednodušší elementy našeho poznávání
– zkušenost, že předměty jsou celky, vede k tomu, že přednostně vnímáme celek (doplníme neúplný obraz na celek)

– na základě vnímání se rozvíjejí i další poznávací procesy ? především představování ? představa je názorný obraz něčeho, co v daném okamžiku nepůsobí na naše smyslové orgány
– myšlení a řeč ? nedílně spjaté poznávací procesy, překračují názorné poznávání, řeč a myšlení spolu těsně souvisí, ale nejsou totožné
– smyslové poznání je jen základem, z něhož vychází všechno další poznání ? poznat skutečnost v celé její složitosti nám umožňuje teprve myšlení
myšlení = poznávací proces, kterým získáváme zprostředkované a zobecňující poznání skutečnosti, jejích podstatných znaků a vztahů
– Oblast toho, o čem přemýšlíme, je širší, než oblast toho, co vnímáme.
– podstatou myšlení je vykonávání určitých myšlenkových postupů ? myšlenkových operací: analýza, syntéza, srovnávání, abstrakce, zobecňování, indukce, dedukce, analogie
– myšlení se uskutečňuje a jeho výsledky se vyjadřují řečí
řeč = nástroj myšlení a forma dorozumívání
jazyk = prostředkem dorozumívání, nástroj řeči

– jednou z nejdůležitějších vlastností živých organismů je paměť ? zajišťuje jak elementární přežití (zvířata si pamatují, kde najdou potravu), tak i adekvátní přizpůsobení životu v lidské společnosti (život člověka na sklonku 20.stol.)
– Paměť člověka tvoří soubor psychických procesů a vlastností, které umožňují osvojení zkušeností, jejich zapamatování, uchování a vybavení.
Základní procesy paměti jsou:
1) zapamatování (vštípení, uložení do paměti)
2) uchování (přebývání v paměti)
3) vybavování (aktualizace z paměti do životní reality)
4) znovupoznání (např. pokud si něco nemůžeme vybavit před zkouškou, tak se koukneme do knihy a uvědomíme si, že už jsme ji četli)
5) zapomínání (vyhasínání, vymazání paměťových stop)
– zapojíme-li do paměťových procesů více dílčích psych.jevů, proběhne celý proces snadněji (např. pokud si něco pročítám jen v duchu, zapamatuji si za delší dobu, než to, co čtu nahlas (=zapojím kromě zraku i sluch), nejrychleji si něco zapamatuji, pokud si např. dělám poznámky, přidávám logické propojení,osobní význam…
Několik druhů paměti, podle různých hledisek dělení:
a) paměť názorná ? spojena s tím, co už jsme někdy vnímali (zrakové vjemy, sluchové, čichové, pohybové…) + slovně logická paměť ? to, co je vyjádřeno slovy a zpracováno myšlením
b) paměť mechanická ? procesem osvojení bez snahy o pochopení či logické zpracování
c) paměť logická ? využívá myšlení, snaží se o zpracování zásadních vztahů
d) paměť bezděčná ? zapamatujeme si to, co nás nějak zaujalo, bylo pro nás významné
e) paměť záměrná ? spojena s úsilím, s jistým cílem…
f) paměť krátkodobá ? zajišťuje ?podržení? informace na krátkou dobu (např. pár sekund, max.minut)
g) paměť dlouhodobá – slouží k užívání toho, co budeme potřebovat delší dobu (např. cizí jazyk )
– zapomínání je přirozený proces, má i funkci ochrannou (nemůžeme si pamatovat vše) ? nejvíce zapomeneme to, s čím jsme se seznámili pouze povrchně, co příliš neužíváme v životě, co nás moc nebaví (něco můžeme zapomenout pouze dočasně ? např. básnička z dětství), pokud bychom se podívali na křivku zapomínání, viděli bychom, že nejvíce se zapomíná bezprostředně po naučení
– účinnou zbraní proti zapomínání je opakování
Paměť se rozvíjí a zdokonaluje cvičením. Nestačí však mechanické opakování ? záleží na myšlenkovém zpracování obsahu toho, co si chceme osvojit, na aktivitě, motivaci.

– Motivy jsou pohnutky jednání člověka ? ke všemu, co člověk dělá, je třeba nějakého popudu. Mezi nejsilnější motivy lidského jednání patří potřeby (potřeby fyziologické = potrava, kyslík, spánek.., potřeby psychické = potřeba jistoty, činnosti, sociální interakce.., potřeby kulturní, zájmy, záliby, životní plány, cíle…), nutnost jejich uspokojování.

PSYCHICKÉ STAVY (mohou člověka ovlivňovat krátkou dobu, i celé měsíce a téměř překrýt jeho trvalé vlastnosti)
– psych. stav souvisí s únavou, zdravotním stavem, působí na něj emoční momenty, ovlivněn lidmi…
– psych. stav bezprostředně ovlivňuje výkonnost jedince (např. pokud jsme se špatně vyspali, tak podáme ráno ve škole podstatně nižší výkon, nesouvisející s našimi vědomostmi, ale s naším aktuálním stavem)
– rozlišujeme různé druhy psychický stavů ? inspirace, nerozhodnost, pozornost, afekty, nálady…
Pozornost je psychický stav, který zajišťuje soustředěnost jedince po určitou dobu na jeden jev nebo na jednu činnost.
– rozlišujeme pozornost bezděčnou (např. výrazný zvuk, nápadný plakát…) a záměrnou (např. učení, šití…)
– soustředit pozornost záměrně ?na něco? nám usnadňuje:
a) motivace, zájem o určitou činnost
b) střídání činností, zařazování přestávek (aby nepřevládla únava)
c) přiměřený celkový stav organismu (např. jsme-li nemocní, hůře se soustředíme)
d) návyk soustředěně a pozorně se zabývat určitou činností (např. pravidelná příprava do školy)
Nálady = slabé, víceméně trvalé emocionální stavy, které dodávají všem ostatním zážitkům určité zabarvení, jsou vyvolány různými událostmi, které mají pro člověka význam (např. úspěch/neúspěch v činnosti, příjemný/nepříjemný rozhovor…)
– lidé mají různou trvalou, základní náladu
Afekty = silné, bouřlivě probíhající city, poměrně krátkodobé (např. vztek, zděšení,nadšení, zoufalství…), afekty neomlouvají naše jednání
– psychické stavy můžeme do jisté míry regulovat, a to buď prostředky situačními s relativně krátkodobým dosahem (relaxace), anebo sebevýchovou (návyky)

Duševní poruchy: vyjadřují změnu některých psychických jevů, která se projevuje v chování a prožívání a znesnadňuje interakci člověka s jeho sociálním okolím.
Dělí se na psychózy, neurózy, psychopatie a oligofrenie.
Psychózy = vážně narušují osobnost, mohou být onemocněním přechodným, cyklicky se vracejícím či postupně se prohlubujícím (např. schizofrenie ? rozštěpení osobnosti, maniodepresivní psychóza ? chorobné změny nálad)
Neurózy = nejčastější poruchy, lehčího rázu než psychózy, jde o funkční onemocnění bez organických poruch mozku (např. neurastenie ? velká únava, poruchy spánku, činnosti srdce, trávení), většinou přechodný charakter
Psychopatie = dlouhodobá odchylka od běžných projevů osobnosti (nápadné, podivínské, nepřizpůsobivé chování), leží někde mezi neurózou a psychózou
– různé druhy ? např. explozivní (po některém podnětu následuje výbuch hněvu a násilí), astenickou (přecitlivělost, ostýchavost, krajní neobratnost ve vztahu s lidmi)
Oligofrenie (slabomyslnost) = označuje nerozvinutost poznávacích schopností a procesů
– řešení duševních poruch vyžaduje podrobné studium psychologie teoretické i aplikované, předpokládá dovednosti spjaté s poznáváním osobnosti a jejího vývoje (diagnostické metody) a příslušné intervence (psychoterapie)