Periodizace vývoje lidského jedince a proces socializace

Periodizace vývoje lidského jedince podle Langmeiera:

Prenatální období
-od oplození vajíčka po narození ? období vytváření organismu
Během fetálního období (od 3. měsíce těhotenství) lze postupně pozorovat sací pohyby a změny výrazu tváře vůbec. Dochází zde k vytváření základních reflexů, dítě reaguje na tlak, vnímá zvukové podněty, rozlišuje základní chutě.
Od 6. měsíce se zintenzivňuje pohyb končetin. Již v prenatálním období dochází k sociální interakci (hlavně tedy s matkou)

Novorozenecké období
krátké časové úseky bdění
reflexy ? reflexy sloužící k přežití (sací, hledací), reflexy, které nejsou pro adaptaci významné a které mizí v průběhu prvních měsíců (Moroův reflex udržení rovnováhy, uchopovací reflex, plazení
Dítě poznává matku podle hlasu a natáčí hlavičku jejím směrem, již 45 hodin po narození je schopno matku poznat podle čichu

Kojenecký věk
– první rok života
Velmi rychlý vývoj v dětskou osobnost, která je schopna základního osamostatnění, projevují se zde individuální rozdíly.
Kontakt s okolím je uskutečňován prostřednictvím úst ? strkání věcí do pusy (viz Freud, níže)
Dítě získává zkušenosti se sebou samým i s okolním světem
Pokud nejsou vlivy prostředí harmonizovány s individuální potřebou, úrovní zralosti i aktuální disponovaností dítěte, může dojít k dvěma nežádoucím variantám:
stimulováno velmi málo: DEPRIVACE, vývoj se zpomaluje
stimulace nadměrná, nepřiměřená: dítě je přetěžováno a vyčerpáváno ? odlišné chápání sebe sama i okolního světa
Motorické dovednosti
ovládání hlavičky: dítě zvedne a udrží hlavičku zhruba ve 2. měsíci
vyvíjí se schopnost úchopu a manipulace s předměty – v šesti měsících si dovede předávat hračku z ruky do ruky
v sedmi měsících dítě sedí
počátky samostatné lokomoce ? v 10-12. měsíci začíná dítě lézt
pohyb je důležitý pro rozšíření podnětové nabídky

Rozvoj řeči
dítě preferuje zvuk hlasu před jinými druhy zvuku, dále pak upřednostňuje hlas matčin
již od 4. měsíce si dítě pobrukuje, první slova na konci prvního roku života.

Socializace v kojeneckém věku
2. až 3. měsíc – zájem o vnější svět
3. měsíc ? vyčlenění lidí do speciální kategorie (od ostatních věcí), dítě reaguje pohledem do očí, věnuje lidem úsměv, matka funguje jako zrcadlo v kontaktu s dítětem, vytváří originální zrcadlovou zpětnou vazbu ? základ pro učení nápodobou
3. až 6. měsíc ? v interakci s dítětem a dospělým se začínají objevovat jednoduché sociální hry (např. jednodušší formy hry na schovávanou)

Batolecí věk
1. až 3. rok života
Výrazný rozvoj dětské osobnosti ? dítě se stává samostatnějším, aktivním subjektem (období autonomie, viz Erikson, níže)
schopnost ovládat vyměšování
zpřesňování vlastního tělesného schématu ? vědomí vlastních motorických dovedností

Rozvoj poznávacích procesů
lpění na stereotypech a rituálech (předpoklad jistoty a bezpečí)
dítě si dokáže představit činnost a její výsledky, aniž by ji muselo skutečně provádět
proces odložené nápodoby ? dítě napodobuje nějaké chování až dlouho po tom, co takový projev vidělo
začíná chápat TRVANLIVOST objektu ? základ k vytvoření předpojmu (viz Piaget)

– rozvoj řeči

Učení nápodobou a identifikací
Dítě dovede řídit svoje chování dle projevů druhého člověka, dovede se vcítit do jeho prožitků. Na základě empatie dekóduje význam určité situace nebo svého vlastního chování.
čím častěji vidí určité chování, tím má větší tendenci je opakovat
specifickou variantou nápodoby je identifikace ? ztotožnění se s někým; ke konci batolecího věku se děti začínají identifikovat se svými rodiči, obyčejně s rodičem stejného pohlaví

Předškolní věk
od 3 do 6 let
konec této fáze je určen především sociálně ? vstupem do školy
postupné uvolňování vázanosti na rodinu

Socializace dítěte v předškolním věku
dítě svou aktivitou sleduje nějaký cíl ? chce být například pochváleno
akceptuje taková pravidla chování, jaká mu prezentují uznávané autority ? ?heteronomní? fáze morálního vývoje, dítě ještě nemá vlastní názor a automaticky považuje za správné to, co určují dospělí
dítě je k dodržování norem motivováno systémem odměn a trestů

Rozvoj sociálních dovedností
spojen s dosažením určité úrovně empatie, se schopností ovládání agresivity a vlastních aktuálních potřeb
dítě, které se cítí nejisté a ohrožené, reaguje asociálně
Empatie ? dítě zkouší pomoci, když je někdo jiný v nesnázích

Vrstevnické vztahy a role
vztahy s vrstevníky ? symetrický vztah (jsou si rovni), vztah s vrstevníky poskytuje méně jistoty, než vztah s dospělými
se sourozenci ? zároveň spojenci i soupeři, vzájemný vztah závisí do značné míry i na postoji rodičů
Vztahy ke kamarádům
trend ?volby dvojníka? ? důležitá shoda vnějších znaků; kritéria pro výběr kamaráda:
a) pohlaví
b) zevnějšek dítěte
c) vlastnictví zajímavého předmětu
d) chování
Dítě se může prosadit jen ve skupině vrstevníků, ve skupině mají možnost soupeřit i spolupracovat

Školní věk
důležitý sociální mezník ? získání nové role (školák)
Školní zralost
zrání organismu dítěte (především centrální nervové soustavy) se projevuje změnou celkové reaktivity, zvýšením emoční stability a odolnosti vůči zátěži
zrání CNS ovlivňuje rozvoj motorické i senzomotorické koordinace a manuální zručnost
Dítě musí dosáhnout určité socializační úrovně, mělo by zvládnout určité role, umět komunikovat, respektovat běžné normy chovaní, důležitý je i obecný postoj ke vzdělání, který ovlivňuje motivaci dítěte ke školní práci
Škola jako instituce se jeví dítěti mocnější než rodiče, protože i oni musí rozhodnutí školy respektovat
je důležitým místem socializace (nové a i rozdílné zkušenosti, než v rodině)
rozvíjí schopnosti a dovednosti
úspěšnost ve škole představuje základ profesní volby
3 fáze:
– Raný školní věk ? trvá od nástupu do školy do věku 8 až 9 let, charakteristický změnou životní situace
Střední školní věk ? do 11 až 12 let, sociální i biologické změny, příprava na dospívání
Pubescence
Pubescence
prudký tělesný vývoj (zrychlený růst, dozrávání pohlavních orgánů,diferenciace sekundárních pohlavních znaků)
přechod od konkrétního myšlení k abstraktnímu

Adolescence a dospělost
– Nedochází už k významnějším vývojovým změnám, jedinec se plně socializuje, zakládá rodinu

Stáří
po 65. roce života
– organismus slábne, je čím dál náchylnější k nemocem a úrazům (oslabení hladiny vápníku v kostech, kornatění cév, úbytek důležitých enzymů, u žen menopauza, atd.)
– Prožívání starých lidí směřuje k introverzi a melancholii

Zrání kognitivních struktur od Piageta:
narození až 2 roky ? senzomotorická inteligence (vývoj smyslů, vnímání)
2 až 4 roky ? stádium symbolického myšlení, počátek vývoje řeči ? ?předpojmy? (tú tú)
4 až 7 let ? názorné myšlení: schopno myslet v představách, však přísně na základě zkušenosti, žádná forma abstrakce
8 až 12 let ? konkrétní logické operace
12 až 15 let ? zralost, plná abstrakce (schopnost myslet v pojmech)

Periodizace vývoje podle Eriksona
– postupné hromadění malých změn, které vyúsťují v radikální přerod do další fáze vývoje
-vychází z teorie ctností, které jedinec získá na konci každého období a které jsou výsledkem překonání klíčové krize

1. Období analogické s kojeneckým věkem ? Konflikt bazální důvěry a nedůvěry, spočívající v udržení důvěry k matce, aby mohl jedinec nabýt důvěry v sebe, ctností je NADĚJE
2. Konflikt Autonomie versus Zahanbení a Pochybnosti, ve kterém jde zejména o ovládnutí tělesných funkcí (chůze, mluvení), zejména pak vyměšování. Ctností je VůLE
3. Iniciativa proti vině ? batolecí až předškolní věk; egoistická snaha o sebeprosazení a úspěch je konfrontována s pocitem viny z bezohlednosti. Překonání krize spočívá v nesnažení se uspět za každou cenu ? ÚČELNOST
4. V mladším školním věku dochází ke krizi snaživosti, kdy se v případě neúspěchu dostavuje pocit méněcennosti, jediným východiskem je vyjasnění si, ?na co mám? ? KOMPETENCE
5. Identita proti zmatení rolí je klíčovým problémem pubescence. Ve věku, kdy se jedinec osamostatňuje a vybírá si svou životní roli, hrozí nevyhraněnost a nejednolitost osobnosti. Je třeba zvolit si jednu cestu a nepřebíhat z ní na jiné. Ctností, v tomto období získanou, je VĚRNOST
6. Heslem mladší dospělosti je Intimita versus Izolace. Dospělý člověk je, zejména v partnerském kontextu, vystaven nutnosti obětovat kousek sebe sama, konkrétně svého soukromí (odmítnutí této oběti vede nevyhnutelně k oné izolaci). Odměnou mu budiž ctnost ctností: LÁSKA
7. Generativita proti stagnaci. Toto období se dá označit za krizi smysluplnosti existence, tedy pochybnost, zda můj přínos společnosti je dostatečný. Týká se Produktivního věku a většina lidí se s ní vypořádává plozením dětí. Snad proto výslednou ctnost Erikson nazval právě PEČOVÁNÍ?
8. Poslední stádium. Vrcholná konfrontace dvou základních postojů k životu na samém jeho sklonku: Integrita proti zoufalství.V tomto věku dochází k velké retrospektivě a bilancování životních úspěchů?zjednodušeně řečeno, jediná východiska jsou ?smíření? a ?zatrpklost?. Podle Eriksona se musí projít každým stádiem a překonat každou klíčovou krizi, jinak dojde k ustrnutí vývoje, ale v tomto případě je to vlastně jedno, protože je poslední, nicméně, komu se podaří závěrečnou krizi překonat, získá ctnost nejvyhledávanější a filosofy milovanou: MOUDROST

5 dynamických stádií podle Freuda
fyziologický determinismus
život jedince je ovládán ?principem slasti?
1. Orální stádium ? kojenec uspokojuje libido přijímáním potravy, dosažení slasti je spojeno s orálním kontaktem s prostředím (strkáním věcí do pusy)
2. Anální stádium ? zde je slast spojena s vyměšováním, ke krizi může dojít, když se dítě učí chodit na záchod: má pocit, že je mu něco odjímáno
3. Falické stádium ? období pozornosti v genitální oblasti (předškolní věk), z tohoto období pochází dva významné konflikty, které se mohou projevit v dospělosti ? Oidipovský komplex (mezní případ identifikace, sexuální fixace na rodiče opačného pohlaví) a Kastrační úzkost (u chlapce obava ze zmíněné násilné intervence od otce, u dívky frustrace z toho, že nemá penis)
4. Období latence ? fáze ústupu sexuálního vývoje, přechodný nezájem o pohlavní záležitosti (zhruba mladší školní věk)
5. Genitální fáze ? puberta, plné využití ?pohlavního potenciálu?, sexuálno už nemá symbolický charakter