Obrat k člověku v klasické antické filosofii: sofisté a Sokrates

Sofisté
Názvem sofisté byli původně označováni všichni učenci, ale od druhé poloviny 5. stol. př.n.l. se tak říkalo učitelům filosofie. V té době také dochází k největšímu rozkvětu sofistiky. Šlo o dobu velkého rozvoje hospodářského, společenského, politického a kulturního života Athén.
Povoláním byli sofisté cestujícími učiteli moudrosti a řečnického umění, kteří cestovali z jednoho města do druhého. Zabývali se vyučováním řečnictví, logikou, gramatikou a psychologií. A šlo o velmi dobře placené zaměstnání.
Nikdy nevytvořili žádnou souvislou školu. Žili a vyučovali jako jednotlivci.
Význam sofistů je v tom, že poprvé v řecké filosofii odvrátili pohled od přírody. Ústředním tématem je člověk a společnost.
Dle sofistů neexistuje objektivní pravda, každý člověk má svou vlastní. ?Člověk je mírou všech věcí, jsoucích, že jsou, nejsoucích, že nejsou.? ? tento Gorgiův výrok je stěžejní myšlenkou sofistiky. Lidem se mohou tytéž věci jevit různě. Tím je řečeno, že neexistuje žádná absolutní ani objektivní pravda, nýbrž jen pravda relativní a subjektivní. Každý usuzuje o věcech podle svého rozumu a pokládá tento soud za správný do té doby, pokud mu jeho protivník logickými argumenty nedokáže něco jiného.
Má však naše subjektivní poznání vůbec nějaký smysl kromě nás samých? Má vůbec něco smysl? V těchto pochybách došel nejdál Gorgias, když vytyčil mezníky noetické skepse (nedůvěry v možnost ?spolehlivě? poznávat svět): ?Nic není. I kdyby něco bylo, není to poznatelné. I kdyby to bylo poznatelné, není to sdělitelné. Proto o těchto věcech pomlčme.?
Noetická skepse se rozmělnila v řečnické triky, či ve slovní hříčky ? sofismata. Např. sofisma Rohatý, které spočívá v této úvaze: ?Co jsi neztratil, to máš. Neztratil jsi rohy. Tedy máš rohy.? Tato sofismata spočívají na chybných premisách.
Sofistika je vědomé užívání sofismat v procesu usuzování a dokazování. Protože těmto úskokům učili sofisté, byl tento postup nazván podle nich.
V etice zdůraznili relativnost pojmu dobra a zla a princip užitečnosti. Tak např. bolest je pro nemocného zlem, pro lékaře dobrem a oba soudy jsou stejně správné.
Protagoras byl nakonec obžalován z bezbožnosti a vypovězen z Athén, protože se vyjadřoval skepticky o existenci bohů.
Dělí se na sofisty starší ? Protagoras, Gorgias a mladší ? Antifón, Alkidamas, Kritias.
Sofistům byl velmi blízký Sokrates.

Sokrates (470 ? 399)
nezanechal po sobě žádný spis ? tím je dáván do souvislosti s Buddhou a Ježíšem
vzhled ? malý ?skřet?
otec řemeslník, matka porodní bába, manželka Xantipa
filosofie je cesta, vzdělávání je proces, ne konečný stav
Na svoji učitelskou činnost pohlížel Sokrates jako na umění porodnické, jež pomáhá na svět myšlenkám ? zhlédl se v matce. Jeho tzv. Sokratovský dialog spočívá v systematickém kladení otázek. Ty přivádějí diskutujícího nejprve do rozporu s jeho počátečním výrokem, pomáhají mu tyto rozpory překonat a dospět k vymezení obecného pojmu a dojít k pravdivému závěru ? otázkami vás vede tak, že ke správnému řešení sami dospějete, sami ho v sobě někde najdete.
ctnostný člověk se snaží neustále dál vzdělávat a koná dobro
snažil se nepoučovat, ale pouze ptát ? dal se do řeči s lidmi, jejich názor na svět jim zboural jako špatný, ale jiný jim nenabídl, tak daleko on sám také nebyl
učil vždy zadarmo, s tím, že nejde o práci, ale o poslání
zúčastnil se tří tažení Peloponéské války ? zdatný válečník
věřil, že ho životem provází jakýsi božský hlas daimonion, poučující a varující v rozličných situacích; to bylo pravděpodobně důvodem obvinění ze zavádění nových božstev
Delfská věštírna ? Sokrates nejmoudřejším člověkem ? odtud jeho výrok ?Vím, že nic nevím?
obviněn: kazí mládež, neuznává bohy polis, zavádí nová božstva
veškerá obvinění odmítá, ze soudců si dělá legraci, používá ironii, víceméně z nich dělá idioty
shledali ho vinným, dali mu právo ať si sám zvolí trest, řekl ať ho tedy doživotně živí na radnici, soudci se (logicky) naštvali a Sokrates dostal trest smrti vypitím číše bolehlavu
přátelé mu nabízeli, že mu pomohou uprchnout, ale odmítl, tvrdil, že zákony se musí ctít a respektovat za všech okolností
poznání o jeho životě ? od jeho žáků ? Platón ? Obrana Sokratova, Kriton, Faidon ? poslední okamžiky před smrtí, Faidros ? o kráse a estetice