Materialismus 19. a 20. století: Feuerbach, marxismus, neomarxismus
Ludwig Feuerbach (1804 – 1872)
(narodil se v Bavorsku, otec z něho chtěl mít teologa, a tak nejprve studoval teologii na Heidelberské univerzitě, po roce studia utekl do Berlína a chodil na Hegelovy přednášky, napsal v dopise otci, že kdyby měl zůstat u teologie, stal by se ze svobodného člověka otrokem, později vystudoval filosofii a ve 25 letech se stal docentem na univerzitě, zemřel na mrtvici v 68 letech)
– představitel německé filosofie, kriticky navázal na Hegela – odmítl absolutní ideu, neboť ta umožňuje náboženskou interpretaci
– základní myšlenka, že nikoli Bůh stvořil člověka, ale naopak člověk Boha (materialistický názor o prvosti přírody)
– soustředil se na kritiku náboženství („náboženství má problém v tom, že člověk vtiskl Bohu určité lidské vlastnosti“)
– Boha vysvětluje antropologicky, materialisticky
– nutnost spojení filosofie s přírodními vědami zejména s antropologií – antropologický materialismu (teze o člověku jako jednotné bytosti, jejímž základem je fyzická, materiální podstata, díky jí je člověk schopen vnímat a myslet)
– absolutním zdrojem všeho je příroda, z které postupně vzniklo duševno
– základem „náboženství bez Boha“ (náboženství člověka) je „svět pro nás“ (vnímaný našimi smysly)
– aby se mohl člověk stát plně člověkem, musí nastoupit na místo láska k Bohu láska k člověku (ta je nejvyšším projevem humanity)
– navázal na britský empirismus a francouzský materialismus 18. století
– díla: Podstata křesťanství, Ke kritice Hegelovy filosofie, Podstata náboženství,.
Karel Marx (1818 – 1883)
(narodil se v Trevíru, studoval práva v Bonnu a Berlíně, ale více jej přitahovala filosofie, v Paříži se setkal s Engelsem, francouzská vládá na zákrok pruské vlády Marxe vypověděla a ten potom odjíždí do Bruselu, později do Londýna)
– vychází z Hegelovy dialektiky, Feuerbachova antropologismu,.
– Hegelovu dialektickou metoda ale zcela mění – podstatou světa je materiální skutečnost a ideje jsou jen odrazem v lidském vědomí (shoduje se s franc. materialisty i s Feuerbachem)
– podstatu člověka tvoří práce – přetváření přírody a sebe sama
– v procesu práce se však člověk odcizil své podstatě, svému produktu, ostatním lidem
– v ekonomický vztazích (třídním boji) vidí Marx hybné síly dějin
– společnost je rozštěpena na: proletáře (kteří jsou nuceni prodávat svou pracovní sílu) a kapitalisty (kteří ji kupují)
– v dělnické třídě vidí Marx ztělesnění živé práce, která stojí proti práci mrtvé – kapitálu
– vývoj vede k proletářské revoluci a vzniku beztřídní společnosti
– klíčově dílo: Kapitál (sociálně ekonomická kritika kapitalismu 19.století)
– ve své kritice politické ekonomie se pokoušel vědecky dokázat dialektický rozpor mezi proletariátem a kapitalisty a nezbytnost jeho překonání (učení o kapitalistickém přisvojování si nadhodnoty vytvořené dělníkem,.)
Friedrich Engels (1820 – 1895)
– přítel Marxe, spolupráce novinářská, politická a ideová
– zpracoval výklad marxismu a filosofie přírody
Marxismus – Marxovo učení – je výrazem doby, její duchovní horizont se zhroutil
– ovlivnil vývoj ve 20. století
– koncem 19. století se marxismus rozštěpil na dva proudy:1) komunistický (praktická aplikace u Lenina)
2) socialistický (sociálně-demokratický)
– k těch se ve 20.století přidal neomarxismus
Neomarxismus
– začal se rozvíjet v Evropě již před 2.SV
– mezi jeho stoupence jsou řazeni Erich Fromm, Herbert Marcuse ( z tzv. frankfurtské školy – tito myslitelé vesměs pokračují v kritice buržoazní společnosti, zároveň kritizují negativní jev reálně budovaného socialismu a nedostatky marxismu samotného)
– nemarxistické názory jsou často spojením Marxových myšlenek s moderními teoriemi filozofickými (anarchistickým a existencialistickým) a psychologickými (psychoanalýza)
– přes rozdíly existují některé společné základní tendence:
1) antropologický obrat (středem zájmu se stává člověk jako svobodná tvůrčí osoba, mající svou samostatnost a odpovědnost)
2) kritika současného stavu (kritika celé pozdně kapitalistické společenské organizace, cílem je odstranit společenské bezpráví)
3) demokratizace (nerovnost vznikla spolu s třídní společností a proto musí být odstraněna)
4) kritika technologie (základním zlem, které vede k odcizení člověka člověkem je soukromé vlastnictví výrobních prostředků, jejich kritika směřuje především proti gigantickým technologiím, kterým stát ovládá lidi a jimi manipuluje)
5) revoluce