Management

 Proces plánování, organizování, vedení a kontroly činností zaměřených na dosažení stanovených cílů (jedna z nejnáročnějších činností podniku)

VÝVOJ MANAGEMENTU

1. Období paternalismu (konec 19. st.)
– velké továrny ovlivňují oblasti v místě (škola, volný čas, bydlení?)
– dělník je zcela závislý na šéfovi (Baťa)

2. Období vědeckého řízení (zač. 20. st.)
– zavádění pásové výroby
– růst produktivity práce
– klesá potřeba kvalifikovaných dělníků

3. Management lidských vztahů (od r. 1930)
– pracovník musí mít pocit potřeby a důležitosti
– základní složkou je správní vedení kolektivu, motivace a výchova k prac. Morálce

4. Management lidských zdrojů (od r. 1950)
– zaměřuje se na rozvoj schopností pracovníků
– vzdělání pracovníků
– zvětšuje rozhodovací odpovědnost

Profese managera

Předpoklady managera

a) VROZENÉ
– inteligence
– smysl pro inovace
– potřeba mít moc (nesmí být v rozporu s morálkou)
– temperament ?

b) ZÍSKANÉ
– ekonomické vzdělání
– znalost psychologie
– vyjadřovací schopnosti
– znalosti z oboru ?

Úrovně řízení

a) VRCHOLOVÁ LINIE ŘÍZENÍ (TOPMANAGEMENT)
– špičkoví pracovníci (gen. Ředitelé, premiér ?)
– zaměřují se na strategii dlouhodobé plánování, strukturu organizace, obsazování nejvyšších pozic v podniku apod.

b) STŘEDNÍ LINIE ŘÍZENÍ
– střední řídící pracovník (řed. školy, závodu ?)
– sestavují krátkodobé plány a motivace řízení
c) ZÁKLADNÍ LINIE ŘÍZENÍ
– operativní řídící pracovník (mistr)
– řeší každodenní problémy, zapracování nových pracovníků a motivace podřízených

Formální a neformální vedoucí

a) FORMÁLNÍ VEDOUCÍ
– do funkce je jmenován nebo zvolen
– skupinu řídí a je odpovědný za její výsledky

b) NEFORMÁLNÍ VEDOUCÍ
– osoba s přirozenou autoritou u členů skupiny ? optimální je stav, kdy formální vedoucí se stává i vedoucím neformálním

DOVEDNOSTI MANAGERA

a) technické ? schopnost vykonávat technickou stránku činnosti (mistr musí znát všechny práce podřízených)

b) osobní (komunikativní) ? pro porozumění a chápání lidí

1. ÚSTNÍ (způsob vedení porad)

2. PÍSEMNÁ (způsob vedení korespondence ? znalost norem)

3. KONCEPČNÍ (schopnost představit si dlouhodobý efekt, rozhodnutí pro organizaci x podřízené)

CHARAKTERISTICKÉ RYSY PRÁCE MANAŽERA

1. odpovědnost ? odpovídá za svou práci, ale i práci podřízených
2. analytické myšlení ? rozložení problému na části, které se řeší
3. rozlišování podstatného od nepodstatného
4. manažer jako reprezentant (před zákazníky, dodavately, kontr. orgány)

Funkce managementu

Proces managementu rozdělujeme do 4 základních skupin

PLÁNOVÁNÍ
ORGANIZOVÁNÍ
ŘÍZENÍ
KONTROLA

Plánování

Při plánování se a) stanovuje celkové poslání firmy
b) volí se cíle a úkoly
c) stanovují se prostředky k dosažení cílů

Cílem plánování je: – snížení rizika spojeného s hosp. aktivitami

DRUHY PLÁNŮ

 strategické plány
– určují poslání podniku a hl. cíle
– při sestavování se využívá analýza SWOT ? slabé a silné stránky podniku,
příležitosti a kontroly

 taktické plány
– navazují na strategické (jsou už konkrétní)
– např. plány finanční, prodeje investic a roční podnikový plán

 operativní plány
– zabývají se každodenním děním (rozpis taktických plánů na nejkratší
časové úseky)
– např. ve škole plány zkoušek, plesů ?

Organizování

= uspořádání prvků v soustavě

PŘEDPOKLÁDÁ
a) ROZDĚLENÍ PRÁCE PODLE ÚKONŮ
(stanovení úkonů a osvojení si dovedností)

b) ROZDĚLENÍ PODLE PRAVOMOCI
(kdo a co může rozhodovat ? v současné době se uplatňuje týmová
práce)

Organizační struktura

 upravuje vztahy podřízenosti a nadřízenosti
 prac. náplně a pravomoci a je obsahem ORGANIZAČNÍHO ŘÁDU

Typy organizace

1. LÍNIOVÁ ? výkonné útvary nebo pracovníci jsou podřízeni jedinému řídícímu útvaru

Výhody: jasné vztahy Nevýhody: malá odbornost řízení

2. FUNKCIONÁLNÍ ? podřízené jednotky podléhají několika specializovaným prac. podle
funkce, kterou vykonávají

Výhody: vysoká odbornost řízení Nevýhody: nejasné vztahy podřízených
a nařízených
příkazy mnohých vedoucích mohou vést
k rozporu

3. LINIOVĚ ŠTÁBNÍ STRUKTURA ? základem je liniová struktura ? každá podřízená jednotka má 1 vedoucího, ale pro řízení jsou vytvářeny pomocné útvary (štáby)

Na všech stupních řízení se zřizují odborné úseky:

 TECHNICKÝ
 VÝROBNÍ
 EKONOMICKÝ
 OBCHODNÍ
 PERSONÁLNÍ

a) CENTRALIZACE ŘÍZENÍ – vertikální
– byla typická pro socialistickou ekonomiku
– rozhoduje se ve vrcholovém vedení (nyní se uplatňuje v armádě)

b) DECENTRALIZACE ŘÍZENÍ ? horizontální organizace
– přenášení větších pravomocí na střední řídící stupně  trendem v současné době

Řízení

 Zahrnuje 2 základní procesy

1. MOTIVACE

2. VLASTNÍ VEDENÍ LIDÍ

Motivace

 Poskytnutí důvodu pracovníkům pro co nejlepší práci
 Podněcují pracovní iniciativu a usměrňuje ji

Motivaci ovlivňuje:

a) POTŘEBY (znalost maslowovy pyramidy hierarchie potřeb)

b) PROSTŘEDÍ

c) OSOBNOST

Mezi motivační faktory patří: a) plat
b) odměny
c) tvůrčí uplatnění
d) možnost dalšího vzdělávání
e) společenské uznání
f) jistota v zaměstnání
g) vztahy na pracovišti
h) vystupování přímého nadřízeného
i) prac. prostředí
j) prac. postup

MASLOWOVA motivační teorie

Vlastní vedení lidí

Základní styly práce:

a) AUTOKRATICKÝ
– používá při práci autoritu bez konzultace s ostatními

VÝHODY: – rychlá a kritická rozhodnutí

NEVÝHODY: – nemotivuje pracovníky
– vede k pasivnímu plnění úkolů
– obavy pracovníků z postihu
– konflikty s neformálními vedoucími

b) DEMOKRATICKÝ
– umožňuje pracovníkům vyjadřovat se k úkolům
– typickým rysem je aktivní přístup k řízení problémů ? manager direktně nenařizuje, ale přesvědčuje o způsobu řešení

c) LIBERÁLNÍ
– plní spíše roli konzultanta, vytváří prostor pro seberealizaci (vědci, umělci)
– většinou vede k nedisciplinovanosti a konfliktu

 V praxi neexistuje vyhraněný styl práce, většinou se uplatňují prvky dvou, přičemž 1 převládá.

Kontrola

 Je proces zjišťování, plnění stanovených cílů a oprava případných odchylek porovnává se optimální stav se skutečností

 Nedostatečná kontrola způsobuje ztráty, korupce, rozkrádání, nahodilost ?

Členění kontroly:

1. a) PŘÍMÁ (osobní kontroly řídících pracovníků)
b) NEPŘÍMÁ (kontrola prostř. výkazů, hlášení z porad)

2. a) PŘEDBĚŽNÁ (např. kontrola nakoupeného mat. plánu)
b) PRŮBĚŽNÁ (během výroby)
c) VÝSLEDNÁ (kontrola hotových výrobků ? kvality, rozbory, hospodaření)

3. a) NEPRAVIDELNÁ
b) PRAVIDELNÁ (např. inventarizace)

Výrobní management

Jeho cílem je organizování výroby:
 sleduje vývoj nových výrobků
 sleduje náklady na výrobu
 určuje, zda bude vyráběn a jak
 řídí lidi, tak materiálu a využití strojů

Základní kroky řízení výroby
a) plánování výroby (pracovníci, materiál, stroje ?)
b) výrobní postup (cesta výrobků mezi dílnami)
c) zpracování harmonogramu (čas pro jednotlivé operace)
d) dispečink (kdy, kam, a v jaké kvalitě předvádět produkt)
e) kontrola výroby

Řízení podniku

Podnik = STROJ ?
ŽIVÝ ORGANISMUS

 Je nutno posuzovat podnik jako živý organismus, mění se konkurenční postřední, inovace.

Zavádění tzv. buňkového systému

 Management vytváří samostatné 3 členné buňky, přičemž každá vytváří celý výrobek (podnik v podniku)

 Konkurují si mezi sebou a komunikují i sami se zákazníkem. Mají svou vlastní organizaci, pravomoci, personální politiku ?

 Cílem je tzv. výrobek na míru ? vyrábí pouze to, co prodají

REINŽENÝRING
= metodologie na přetvoření výrobního procesu

 Až do 60. let jsou technologické postupy pevně dány a nejsou předmětem zajmu managementu (vycházelo se z hot. produktu)
 V 70. letech dochází ke změně ? JAPONSKÝ ZÁZRAK ? orientace řízení na proces (kvalitní proces = kvalitní výrobek  A NE OPAČNĚ)

Zlepšení procesu = Zrychlovat
Zlevnit
Zkvalitnit
Vyloučit ?

Řízení je založeno na pravidlu 90% – 10%  z toho 90% zlepšení ve vztazích
10% v operacích.