KRIMINALISTIKA

1. Kriminalistická charakteristika trestného činu

Prvky kriminalistické charakteristiky TČ

Kriminalistická charakteristika TČ je popisem kriminalisticky významných vlastností TČ, které nejvíce ovlivňují proces tvorby stop i proces poznání TČ.

PRVKY: – způsob páchání TČ
– kriminální situace
– osobnostní rysy pachatele
– osobnostní rysy oběti TČ
– motiv činu ( jen u některých TČ )

Způsob páchání TČ : komponenty a determinanty

KOMPONENTY : a) Dějové komponenty : – neboli akty, kterými projevuje pachatel svou
aktivitu navenek
 akty somatické a motorické : – pracovní pohyby, držení těla a
končetin, chůze, gestikulace,
mimika
 akty psychické : – výběr vhodného objektu, volba doby činu

b) Věcné komponenty : – tj. předměty použité pachatelem ( zbraně,
nástroje, dopravní prostředky, maskování…)

DETERMINANTY : a) Objektivní : – jsou zcela nezávislé na pachateli

 společenské podmínky : – spol. zřízení a jeho hospodářská a soc. úroveň; party, soc. narušená rodina, věznice
 předmět útoku : – jsou-li předmětem útoku peníze, je rozdílný modus operandi podle toho, zda jsou v trezoru nebo jen volně v zásuvce ; je-li předmětem útoku auto, je rozdílný MO podle stupně tech. zajištění vozidla
 vztah mezi pachatelem a předmětem útoku, obětí, místem činu : – zná-li pachatel zvyklosti oběti,může zvolit vhodnou dobu krádeže
 místo činu a jeho podmínky : – např. lesní terén usnadní pach. spáchání vraždy i ukrytí mrtvoly přikrytím větvemi nebo zahrabáním
 čas spáchání činu : – př. benzínky bývají přepadány, když mají největší tržbu a je před zavřením, protože je tam nejméně lidí tj. svědků
 dostupnost a povaha prostředků potřebných ke spáchání činu : – tj. střelných zbraní, nástrojů, motorových vozidel, maskování apod. ( nemá-li pachatel možnost obstarat si některý z prostředků, je nucen změnit způsob spáchání TČ, např. místo palné zbraně použít škrtidlo)
 existence spolupachatelů : – má-li pach. spolupach., pomocníky nebo překupníky výhody:- rychlejší, bezpečnější, větší množství lupu nevýhody :- dělení,víc stop
b) Subjektivní : – vyplývají z osoby pachatele

 somatické vl. : – tělesná konstituce,fyz. síla, pohyblivost, bojové um.

 psychické vl. : – psychomotorické-běh,šplh
intelektové-počítačová krim., fin. machinace,
charakterové-sobectví, chamtivost
temperament-vznětlivost, chladnokrevnost
zájmy- ovlivňují sexuální a majetkové TČ
psych. poruchy a choroby- schizofrenici jsou více brutální
 věk pachatele : – mladí se vyjímají vandalismem,spolupachatelstvím blízkost domu k TČ, výběrem kradených věcí – né hodnotou
 pohlaví : – u žen se projevuje malá plánovitost, nižší agrese

 předchozí krim. zkušenost : – opakování- recidiva vade ke zdokonalování TČ , způsob,postup u policie a soudu atd.
 stupeň pachatelova vzdělání a prac. kvalifikace : – zámečník – vloupání, automechanik- krádeže aut
Význam modu operandi pro kriminalistiku

1) Pro tvorbu vyšetřovacích verzí
2) Pro kriminalistickou evidenci MOS, která se skládá především z evidence známých pachatelů a evidence neobjasněných TČ
3) Pro kriminalistickou identifikaci
4) Pro kriminalistickou prevenci
2. Kriminalistické stopy

Kriminalistická stopa je změna v materiálním prostředí nebo ve vědomí člověka.

Zákonitosti vzniku, uchování a zániku stop TČ

Kriminalistika chápe událost TČ jako jeden z materiálních jevů objektivní reality, který spočívá zpravidla ve vzájemném působení dvou systémů : na jedné straně pachatele a jím použitých prostředků a na druhé straně místa činu a na něm se nacházejících předmětů útoku.

Projevem tohoto vzájemného působení jsou změny v materiálním prostředí i ve vědomí lidí, které nazýváme kriminalistickými stopami protože : – příčinně, místně a časově souvisejí s
vyšetřovanou událostí
– obsahují krim. a trestněprávně relevantní
informace o skutkových okolnostech události

Materiální nositelé a informační obsah

– materiální stopa má vždy svého hmotného nositele
– hmotným nositelem paměť. stop je šedá kůra mozková a psychofyziologické procesy člověka

Zkušenosti ukazují, že mat. stopy vznikají : – předáním hmoty – např. potu z pap. linií prstů, krve
– působením energie – např. kynetické ( otisk podešve obuvi v zami, sešinutá páčidla na rámu dveří atd…) V těchto případech je hmotný nositel deformován.
– změnou vnitřní struktury – tepelným působením, ohýbáním, deformací

Ve stopě se nachází krim. relevantní informace o objektu, který stopu vytvořil. Informace je obsažena : – v přenesené hmotě:- vnitřní forma ( krevní skupinové vlastnosti, profil DNA, druh drog …) vnější forma ( tvar otisku prstu)
– v deformaci hmotného nositele :- otisk obuvi v zemině, sešinutí části páčidla
– v obojím:- vtisk prstu potřísněného krví do tmelu

Souvislosti stop TČ a vyšetřovanou událostí

Kriminalistické stopy souvisejí nejen s vlastním provedením TČ, nýbrž často i s jeho přípravou ( obstarání zbraně, kukly, …) a s jednáním pachatele po spáchání činu ( např. zahlazováním stop, alibi, ukrytím odcizených věcí, ..)

 

Základní dělení mat. stop podle jejich informačního obsahu

a) Stopy s informací o vnějších vlastnostech odráženého objektu : – tyto stopy vznikají jak především předáním hmoty, tak i deformací hmot. nositele

 STATICKÉ ( vznikají kontaktem bez posuvu)
a) plošné – buď navrstvení tj . otisk, potní otisk prstu
– nebo odvrstvení odtisk, pap. linie prstu na předmětu
– periferní tj. obrys, kladivo ležící na stole ve stodole je zaprášeno a po jeho zdvihnutí
je tam jeho obrys
b) objemové – vtisk obuvi podevše v zemině

 DYNAMICKÉ
a) plošné :- navrstvení , brzdná stopa vytvořená pryží
– odvrstvení , – // – sedřením vozovky kolem nebo jinou částí

b) objemové :- rýhy
– sešinutí, vytvořená páčidlem na kovu
– zhmoždění , promáčknutí plechu

Další členění základních druhů stop

b) Stopy s informací o vnitřních vlastnostech působícího objektu

1. stopy drobných látek pevných :- vlasy, textilní vlákna
2. stopy látek kapalných :- krev, ejakulát, drogy pro injekční aplikaci
3. stopy látek plynných :- pach pachatele, výbušnin, toxických hmot

c) Stopy s informací o funkčních a pohybových vl. odráženého objektu

1. stopy chůze a běhu
2. stopy rukopisu a písemného projevu
3. stopy hlasu a řeči
4. stopy jiných fcí a dynamických vlastností a návyků

d) Stopy obsahující jinou informaci

1. stopy se sdruženou informací o vnějších i vnitřních vlastnostech objektu :- úlomky skla světlometu,útržky listin
2. stopy prostorové :- změna polohy předmětů
3. stopy účetní, počítačové

Hlavní způsoby vyhledávání a zajišťování stop

Vyhledávání mechano-stop
– stopy jsou zpravidla patrné pouhým okem, případně s použitím optických pomůcek

Vyhledávání traso-stop
– viditelné pouhým okem
– některé mohou být latentní a viditelné pouze pod určitým úhlem.
– na kobercích se pro zviditelnění používá přístroj pro elektrostatické snímání stop, jehož
pomocí se na snímací fólii přenesou prachové částice tvořící stopu a tak dojde ke zviditelnění
stopy,kterou lze poté zajistit fotografováním
– nízkou hodnotu mají plastické stopy vytvořené v hrubých nesourodých materiálech (hrubý
písek,štěrk, škvára)
– vhodné jsou plošné stopy vytvořené na hladkých a rovných podložkách a plastické stopy
vytvořené v jemném blátě, v živičném povrchu vozovky, ve sněhu

vyhledávání daktyloskopických stop:
1. Osvětlování
– osvětlují se latentní daktyloskopické stopy
2. Daktyloskopické prášky
– pomocí jemných štětečků a argentorátu se zvýrazní vzhled stopy
3. Chemické metody
– postříkání roztokem dusičnanu stříbrného nebo ninhydrinu
– pomocí par jódu
– odýmení hořícím kafrem
4. Laserové záření
– stopy se po předchozí chemické úpravě povrchu objektu ozařují rozptýleným světlem
argonového laseru

ZAJIŠŤOVÁNÍ STOP
a) in natura
– málo časté, zajišťují se i z nosičem stop (papír, noviny , časopisy)
b) daktyloskopické fólie
– především u zajišťování plošných stop, stopy se nezviditelňují, zachytí se samotná
prachová substance
c) fotografováním
– nejvhodnější metoda, neboť nedochází k porušení stop
– vzhledem ke světelnému úhlu je vhodnější fotografovat plošné stopy nebo plastické stopy,
které nemají hrubý reliéf
d) odléváním
– uplatňuje se zejména u plastických stop
– jako odlévací materiál se používá sádra, a silikonové kaučuky
– postup odlévání je následující:
1) v případě, že stopa není hluboká, zvýší se její okraj páskem tenkého plechu, folií či
papírem
2) nalije se 1. vrstva, která musí být 1-2 cm,
3) po zaschnutí této se nalije 2. vrstva, která musí být 3-4 cm
4) po zaschnutí 2. vrstvy se získá odlitek
5) jestliže má dostatek identifikačních znaků, provede se porovnání zajištěné stopy v
katalogu dezénu obuvi a pneumatik
– odlitky mají charakter negativu k původní stopě
– z odlitku je možné vytvořit další odlitek (vrstva separátoru – silikonový olej)
3. Kriminalistická identifikace

Podstata a cíl kriminalistické identifikace

Podstatou KI je komparační = srovnávací metoda.Objekt nelze identifikovat jen podle stopy. Je nezbytné pořídit či získat od něj srovnávací materiál – vzorek, např. pokusnou stopu.

Teoretická východiska a objekty KI

Vyplývá z nich, které objekty mohou být individuálně ztotožňovány pro účely kriminalistického poznání a dokazování v trestním řízení. Jsou 3:
1/ Individuálnost objektů jen objekty, které mají nejen skupinové, ale i individuální
Vlastnosti.OSOBY,ZVÍŘATA,VĚCI/geometricky ohraničené./
jsou dány vývojem, výrobou, používáním, údržbou,…
2/ Odrazitelnost vlastností vlastnosti se odrážejí v:
– materiálních stopách / kapiláry, krevní stopy,podešve/
– paměťových stopách / vnější znaky pachatele/
3/ Relativní stálost vlastností vlastnosti objektu musí být relativně stálé, tzn.: nesmí se
podstatně změnit mezi vytvořením stopy i provedením
identifikačního úkonu.

Individuální ztotožnění a zajištění skupinové příslušnosti

1/ dovršená identifikace – ztotožnění nebo vyloučení objektu
2/ nedovršená identifikace = pouze skupinové zajištění /rodové, druhové/ příslušnosti
/druh obuvi,…/
3/ konstatování – že nelze vyčíst relevantní informaci

Základní forma KI

1/ znalecká – provádí znalec pomocí vědecko-technických metod, prostředků a postupů
2/ laická – znovupoznání osob a věcí svědkem při rekognici.

Příprava a stadia znalecké KI

Spočívá v tom, že se znalec seznámí s otázkami policejního orgánu, prohlédne si stopy a srovnávací materiál, u odborných požadavků si vytváří srovnávací materiál sám.
Stadia KI
1/ Oddělené zkoumání – nejprve stopu a pak materiál.Smyslem je souhrn identi-
fikačních znaků ve stopě a ve srovnávacím materiálu.
 Za identifikační znaky stopy jsou považovány zobrazené
vlastnosti objektu, který je vytvořil.
Za identifikační znaky srov. materiálu jsou považovány
Odražené= vlastnosti objektu, o němž se domníváme, že
mohl být původcem stopy naa místě činu.
2/ Srovnávací zkoumání – srovnání znaků ze stopy a srovnávacího materiálu.
Využívají se k němu komparační metody.

3/ Závěr zkoumání –  proces byl dovršen
a/ objekt byl ztotožněn – protože souhrny stop se shodují . To znamená
že byl zjištěn neopakovatelný souhrn identi.znaků
b/ byla vyloučena totožnost
 proces nebyl dovršen / pouze skupinová nebo druhová
příslušnost
nelze činit žádný identifikační závěr, protože obsah stop
je nedostatečný

Základní způsoby komparace stop a srovnávacích materiálů

položení objektů vedle sebe s vybodováním identi. znaků
 spojení zobrazení – foto páčidla z místa činu s pokusně
vytvořeným foto podezřelého páčidla.
 překrytí zobrazení – např.:promítnutí stopy do materiálu
 geometrické proměřování –vzdálenosti, úhly,..
 skládání částek v celek – úlomky

Objekt ztotožňovaný a ztotožňující

Do procesu kriminalistické identifikace vstupuje několik objektů, kdy jejich role v procesu identifikace a vztahem k vyšetřované věci jsou různé. Rozeznáváme objekty ztotožňované a ztotožňující.
Ztotožňovaný ( identifikovaný )- je ten, který má jednoznačnou souvislost s vyšetřovaným případem. Je to objekt, který se odrazil ve stopě nebo jiném odrazu.
Ztotožňované objekty dělíme na:
– Identifikaci osob ( daktyloskopie, biologie, fonoskopie atd. )
– Identifikace věcí ( mechanoskopie, balistika, trasologie )
– Identifikace zvířat
Ztotožňující ( identifikující )- je takový , který zobrazuje vlastnosti ztotožňovaného objektu.
Ztotožňující objekty se dělí na :
a) stopy trestného činu
b) srovnávací materiál, který je nositelem informací o ztotožňovaném
objektu a je jeho zástupcem při identifikačním procesu

Identifikace celku podle jeho částí

– např. u úlomků světlometů, útržků listin,..
Tyto klasické metody jsou v současnosti stále více aplikovány pomocí
výpočetní techniky, především identifikačním systémem analýzou obrazu
– LUCIA.
4. Daktyloskopie

Zákonitosti daktyloskopické identifikace

DI vychází ze tří teoretických východisek, platných pro krim. identifikaci osob a věcí
1/ individuálnost objektů
2/ odrazitelnost jejich vlastností
3/ relativní stálost vlastností
a vyjadřuje se 3 zákonitostmi :
 neexistují 2 osoby s naprosto stejnými papilárními liniemi
 papilární linie jsou po celý životrelativně neměnné
 obrazce papilár jsou neodstranitelné,pokud není odstraněna
zárodečná vrstva kůže.

* Místo daktyl. stop v jejich klasifikačním systému

Druhy daktyl. stop a způsoby zjišťování

Daktyloskopické stopy se podle mechanismu vzniku člení na:
1. plastické – vznikají jako prostorové změny na tvárném povrchu – tmel v oknech, čokoláda,
nátěrové hmoty
 odvrstvené – které vznikají přilnutím lepidla, prachu, laku na vrcholky papilárních linií z podkladu, čímž se poruší souvislý povrh nosiče stopy
 navrstvené – které vznikají přenosem potu, lepidla, barvy, prachu, krve z vrcholků papilárních linií na vhodný podklad schopný uchovat jejich přenesený podklad. Ty dále dělíme:
1/ viditelné – kde látka tvořící obraz papilárních
linií je prostým okem na nosiči viditelná
2/ neviditelné (latentní) – kde přenesená látka není prostým okem na nosiči viditelná, stopy je nutné zviditelňovat (vyvolávat)
– tvořené potem
– jinými látkami
2. plošné – vznikají na pevné podložce – sklo, plast, dřevo
 potní
 krevní,barevné,mastné
 objemové – vtisky
 na malých předmětecch
Zajišťování daktyl stop:
 plastické daktostopy – fotografování v šikmém osvětlení + odlití pomocí silikonového kaučuku – lukopren
 stopy v laku, lepidle, mastné stopy – fotografování v kolmém osvětlení
 latentní dakto stopy vyvolané fluorescenčními prášky – fotografování v ultrafialovém záření

Daktyl. identifikace osob význam markantů/pojmenovat,znázornit/

Individuální identifikaci umožňují charakteristické znaky papilárních linií tzv.
daktyloskopické markanty
 jsou to drobné nepravidelnosti v průběhu papilárních linií, které
svým tvarem a vzájemnou polohou vytvářejí jejich
individuálnost a neopakovatelnost
vyslovení pozitivního záměru o shodě dvou obrazců papilárních linií se v daktyloskopické praxi vyžaduje 10 až 12 shodných a shodně umístěných markantů
Markanty papilárních linií: začátek – ukončení, krátká čárka, vidlice, očko, háček, můstek, zkřížení, trojitá vidlice

Způsob komparace zajištěné stopy se srovnávacím materiálem

Srovnávání se provádí mezi ztotožňujícím materiálem – stopou a :
-stopa zajištěná na místě činu – sejmutá na daktyloskopickou fólii nebo její fotografické zobrazení
-otisk na daktyloskopické kartě z příslušné evidence
-kontrolní otisk sejmutý ztotožňované osobě/

Daktyl. registrační systémy / AFIS/

Jedná se o identifikační systém, který slouží k identifikaci osob a neznámých mrtvol podle otisků prstů a k identifikaci osob na základě zjištěných daktyloskopických stop.
V systému jsou 2 samostatné databáze:
1/ osob
2/ stop
Zavedením tohoto systému se dosáhlo
• automatické klasifikace otisků
• zefektivnění a podstatného zkrácení daktaloskopické expertizy
• systém je stavebnicový, což umožňuje postupné rozšiřování funkcí a pracovních stanic

– pořizuje se jen jeden druh daktyl. karet/ otisk všech 10 prstů a obou dlaní/

 

5.Kriminalistická biologie a antropologie

Druhy biologických materiálů
1/ lidského původu – krev,sliny, pot, ejakulát,vlasy,plodová voda,….
2/ zvířecího původu – při objasňování pytláctví, napadení člověka zvířetem
3/ rostlinného původu – rostliné zbytky na místě činu

Zkoumání krve/druhy stop,zkoušky na krev,rozdíly krví,skupinové vlastnosti,identifikace DNA/

1/máme dva druhy stop
viditelné – kaluže, stříkance,kapky,šmouhy,stružky
neviditelné – smytá, vyčištěná

2/Zkoušky na krev:
– orientační/ na místě činu- zda jde o krev/provádí se pomocí:
a/ benzidinu – modrozelené
b/ roztok luminolu bělavá luminiscence
c/ indikátorových proužků
– specifická- laboratorní /zkoumají se kapalné vzorky- zda jde o krev /:
a/ makrokrystalografická – zkoumaný materiál + činidlo =
po zahřátí pod mikroskopem typické
krystaly,tvořené sloučeninami
hemoglobinu.
b/ spektroskopická – důkaz vznikne vytvořením typických
absorpčních pásů odpovídajících
hemoglobinu.
3/ rozlišení lidské a zvířecí krve je založeno na imunologických reakcích laboratorních zvířat ovlivněných cizí bílkovinou.Je třeba mnoha vzorových srovnání a specifika srovnatelnosti vůči ostatním živočichům.

4/ existuje na 30 skupinových systémů určování krve:
– nejznámější je systém ABO, založený na krevních skupinách. /A,B,AB,O/
– mezi další patří – Skupinový systém Rh
– Skupinový systém MN
– erytrocytární skupinové systémy
– Sérové skupinové systémy

5/Metoda DNA je metodou molekulární genetiky, která umožňuje určit původ krevních skvrn a jiných biologických materiálů s jistotou blížící se identifikaci. Složením své DNA se dva jedinci od sebe odlišují více než svými dědičnými znaky.

využití analýzy DNA v kriminalistické praxi:

 při identifikaci pachatelů trestných činů, kteří zanechali na místě biologické stopy obsahující DNA (krev, vlasy s kořínky, malé kousky kůže nebo jiné tkáně),
 při identifikaci pachatelů trestných činů znásilnění, jestliže se získá z vaginálního výtěru nebo jiného zdroje alespoň malé množství spermatu,

 při identifikaci obětí trestných činů nebo přírodních či jiných katastrof, po nichž byly zajištěny zbytky tkání obsahující nedegradovanou DNA (využití přichází v úvahu jen v případech, kdy je k dispozici srovnávací materiál),

 při určování pohlaví z nepatrných biologických stop

Zkoumání jiných tělních tekutin,výměšků,tkání,možnosti určení krevních skupinových vlastností

Sliny a pot /možno určit skupinové vlastnosti osoby/.
Ejakulát možno určit krevní skupiny muže i jeho bližší specifikaci na základě
mikroskopického zkoumání spermií.
Vlasy a chlupy lze zjistit i pohlaví osoby, možno určit krevní skupinové
vlastnosti.
Kosti a kostrové nálezy lze provést i individuální identifikaci osoby
(superprojekce).
Moč a stolice lze identifikovat léčiva, jedy atd.
Zkoumání a identifikace kosterních nálezů

Především se zkoumá :
– kosti lidské či zvířecí
– jedna osoba či více
– původní uložení
– muž či žena
– věk osoby
– tělesná výška
– do od smrti do nálezu
– operace, choroby, úrazy a vývojové vady
– příčina smrti
– možnosti identifikace osoby – využívají se především tyto metody:
evidence pohřeš. Osob
 lékařská a stomatologická dokumentace
kriminalistická antropologická expertiza – superprojekce počítačového
modelování
 zajištění zbytků součástek,věcí,.. pro účely pátrání a rekognice
počítačová rekonstrukce 3D podoby

 

6.Identifikace osob podle ručního písma

Zkoumání grafické stránky rukopisu

– podle ručního písma se snaží určit osobní charakteristiku pisatele. Samostatným oborem, který toto zkoumá, je grafologie.
Je to další identifikační pole , neboť jazyk a rukopis osoby může vykazovat více nebo méně individuálních vlastností.
Individuálnost písma

– základem je identifikace podle písma – rukopisu – v němž se projevuje návyk psaní, a tím individuálnost osoby. Ta je dána vývojem jednotlivé osoby.

Vliv vnitřních a vnějších podmínek psaní

Při zkoumání je třeba přihlížet k momentálním podmínkám psaní, které jsou ovlivněny podmínkami:
– vnitřními: -fyziologickými – únavou,prochladnutím,poraněním,..
-psychickými – depresí,motivací,..
-patologickými – závislost na alkoholu, drogách,/ deformace rukopisu/
– vnějšími : -prostředím
– písařskou polohou

Zkoumání v obecné a zvláštní rovině

1/ V obecné rovině: rozvržení – textu,nadpisu, podpisů ,dat, odstavce,velikost, sklon písma,
tlak písma,… .
2/ Ve zvláštní rovině: – základní komponenty /písmena, číslice/
– dílčí komponenty / části číslic, písmen, znaků/
– multikomponent / spojování písmen, slov/

Materiály podle zpracovatelnosti

Dělí se podle :
1/ kvantity: – souvislé jazykové projevy/ dopisy, referáty…/
– izolované / podpisy, parafy, zkratky,…/
2/ motivace: – spontánní / rukopisné projevy /
– nespontánní / mohou být úmyslně nebo bezděčně měněny
3/ podle stupně zpracovatelnosti :
– zpracovatelné / písemnosti psané kurzivou, pokud má pisatel alespoň průměrně
vyvinutý stereotyp/
– obtížně zpracovatelné: – číslice, parafy
– hůlkové a perličkové písmo
– text malého rozsahu
– písmo neodchylující se od školní normy
– nezpracovatelné písmo: – kreslené
– podle šablony
– obtahované
– dětské na nízkém stupni vývoje
– silně měněné

Materiály podle identifikačního hlediska

Podle tohoto hlediska se dělí na :
1/ sporné písemnosti: – výhružné, padělané..
Jsou na ně kladeny tyto požadavky: – předložení originálu
– úplná sporná písemnost / obálky, všechny listy/
– nesmí se lepit,vpisovat, označovat
2/srovnávací materiály: – zkouška písma. – diktátem/ mění se rychlost/
– opisem nebo popisem
– ukázky písma: – nesporné písemnosti napsané dříve

Na srovnávací materiály jsou kladeny požadavky
– kvalitativní : a/ musí být nesporný jejich původ
b/ řádně označeny
c/ shodnost písma s písemností
d/ vyjasněna časová vazba mezi písemnostmi
– kvantitativní / čím kratší je sporná písemnost – tím delší srovnávací materiál/ 

* Místo ručního písma v klasifikaci stop

Roviny zkoumání jazykové stránky písemného projevu

V ideálním případě vede k identifikaci autora . provádí se v rovině:
1/ kvalitativní / stylistika, skladba větná, slovní zásoba,
tvarosloví,hláskosloví,pravopis,návyky/
2/ kvantitativní / počet znaků v textu, jejich pořadí a uspořádání /
7. Identifikace osob podle portrétu, hlasu a pachu

Druhy vnějších znaků

Identifikace osob podle vnějších znaků vychází z poznání, že není možné,
aby existovali lidé, kteří by měli naprosto stejné znaky.
Statické znaky jsou dány stavbou lidského těla a jeho jednotlivých částí; pro
účely identifikace člověka mají největší význam statické znaky hlavy a obličeje.
Dynamické znaky se projevují při pohybu člověka (chůze, mimika,
gestikulace apod.).
V současné době se využívá pro identifikaci osob úřední a laický popis
osoby.
Úřední popis osoby zpracovává pracovník policie, který je pro tuto činnost
vyškolen a vybaven technickými pomůckami (váhy, měřidla apod.). Dále
uvádím u osoby zvláštní znamení např. tetování, po úraze apod.
Laický popis osoby získává pracovník policie nejčastěji od svědka nebo
poškozené osoby. Laický popis je méně přesný než popis úřední. Na základě
laického popisu lze sestavit portrét např.hledané osoby.
Další možnosti identifikace osoby je využití fotografií skutečných osob.
Základní a velmi často využívanou metodou je fotoalbum, je to druh
kriminalistické evidence, ve které jsou třídílné kriminalistické fotografie a
fotografie celých postav a osob, které již byly pro tr.činnost stíhány a v této
souvislosti fotografovány.

Druhy portrétní identifikace a jejich význam pro praxi

IDENTIFIKACE PODLE PORTRÉTU
– je to obor kriminalistické techniky, který se zabývá zkoumáním a popisováním vnějších
znaků člověka s cílem jejich využití při pátrání po osobách a při zjišťování totožnosti
neznámých mrtvol
– způsoby vytváření portrétů podle popisu:
kreslířská metoda
– grafik podle popisu vyslýchané osoby a v její přítomnosti zhotovuje portrét obličeje
metoda skládaného portrétu
– je založena na skládání obrazu obličejové části z jednotlivých dílů
– v přístroji se jednotlivé díly současně promítají na plátno nebo matnici a popisující
osoby vybírá díle, které nejvíce odpovídají podobě hledané osoby
– běžné je fotografování výsledného portrétu jako pátrací pomůcky (Identikit )
výpočetní technika
– v ČR se používá metoda Poridos
– systém vychází z fotografií skutečných osob ze předu, které jsou rozděleny na
několik částí, které se následně skládají
plastická metoda
– modelování měkkých částí hlavy na odlitek nalezené lebky.

Fonoskopie/audioexpertiza/,její objekty,analýza hlasy či řeči, identifikace osob

Zabývá se iden. osob podle hlasu a možnostmi identifikace věcí podle zvuků

 

Jejími objekty jsou:
 hlasové projevy osoby
 záznamové prostředky
akustické stopy

Podstatou audioexpertizy lidského hlasu je určení:
– pohlaví
– věku
– reg.původu
– cizí mateřské řeči
– individuálních znaků

Podstatou audioexpertizy lidské řeči :
1. určování možných vlastností neznámého mluvčího, zejména u anonymních
telefonátů
2. identifikace mluvčího na základě analýzy řeči
ukázky řeči
zkoušky řeči
zkoušky hlasu
3. zjišťování obsahu špatně srozumitelných nahrávek

Hlasová stopa je sporným materiálem na určitý nosuč.Má- li dojít k identifikaci, je třeba pořídit srovnávací materiál, tj. vhodná ukázka.
Poměrně stabilní, a tedy nejvýznamnější vlastnosti využitelné pro zkoumání, jsou z oblasti fonetiky frázování, intonace, rytmus a kvalita samohlásek.
Rozlišují se tři typy srovnávacích nahrávek:
a) ukázky řeči – jsou to nahrávky hlasu vytypované osoby vzniklé obvykle dříve než sporná nahrávka. Vznikají tedy bez vědomí, že někdy budou použity k expertiznímu zkoumání. Získávají se zpravidla rovněž bez vědomí osoby, která je vytvořila. Od ukázek řeči však většinou nelze očekávat vyšší stupeň pravděpodobnosti identifikačního zkoumání a navíc je většinou nelze využít pro soudní řízení;
Sonogram (graf časového průběhu spektra řeči)

b) zkoušky řeči – jsou to nahrávky řízeného rozhovoru s vytypovanou osobou, která již ví, že tato nahrávka bude použita k identifikaci. Na zkoušky řeči většinou navazují zkoušky hlasu;
c) zkoušky hlasu – jsou to nahrávky vět nebo jejich částí, které byly vybrány při analýze sporné nahrávky, pronesené co nejpodobněji jako v nahrávce sporné.

Kriminalistická odorologie – zajištění stop cvičeným psem

Zabývá se zkoumáním a identifikací dle pachu osob a věcí.

Zajišťování pachových stop dle nositele:
1/ pachová stopa na hmotném nositeli
2// pachová stopa ve směsi vzduchu
a/ pachová konzerva:Zajišťování pachových stop tímto způsobem spočívá v
přiložení textilie na místo předpokládané existence
pachové stopy, absorbování pachové stopy do textilie a její
uložení do vhodné nádoby. Po uzavření vzniká pachová
konzerva, která se nezaměnitelným způsobem označí a
uloží.

b/ nasávání : – do stříkačky nebo lahve
– prosáváním přes vhodný absorbent

Pes při posuzování předkládaných pachových stop tyto stopy očichává, „hodnotí“ je a stanoveným způsobem označí stejné pachové stopy, resp. stopy a srovnávací materiály.
Označení provede pes podle svého výcviku bud’to tzv. vyštěkáním (štěkotem označí shodu), nebo zalehnutím vedle shodné pachové stopy nebo srovnávacího materiálu

8. Trasologie

Objekty vytvářející trasologické stopy

– je to obor kriminalistické techniky, který se zabývá vyhledáváním, zajišťováním a
zkoumáním stop bosých a obutých nohou, dopravních prostředků a dalších stop podobného
druhu

Vyhledávání a zajišťování trasologických stop

– často jsou viditelné pouhým okem
– některé mohou být latentní a viditelné pouze pod určitým úhlem.
– na kobercích se pro zviditelnění používá přístroj pro elektrostatické snímání stop, jehož
pomocí se na snímací fólii přenesou prachové částice tvořící stopu a tak dojde ke zviditelnění
stopy, kterou lze poté zajistit fotografováním
– nízkou hodnotu mají plastické stopy vytvořené v hrubých nesourodých materiálech (hrubý
písek, štěrk, škvára)
– vhodné jsou plošné stopy vytvořené na hladkých a rovných podložkách a plastické stopy
vytvořené v jemném blátě, v živičném povrchu vozovky, ve sněhu

Zajiš´tování traso-stop
a) in natura
– zajišťují se i s nosičem stop (papír, noviny , časopisy)
b) daktyloskopické fólie
– především u zajišťování plošných stop, stopy se nezviditelňují, zachytí se samotná
prachová substance
c) fotografováním
– nejvhodnější metoda, neboť nedochází k porušení stop
d) odléváním
– uplatňuje se zejména u plastických stop

Zkoumání a význam jednotlivých druhů trasol. Stop

Zkoumání trasologických stop
– provádí se především přeměřováním jejich geometrických rozměrů a zjišťováním shody
v lokalizaci jednotlivých identifikačních markantů odražených ve stopě
– jako srovnávací metoda se používá metoda překrytí a metoda geometrické konstrukce
– určité uplatnění má i metoda bodovací

1) Stopy bosých nohou
– jedná se o stopy, které nenesou odraz obrazců papilárních línií
– jejich využití může vést k individuální identifikaci člověka
2) Stopy obuvi
– v praxi velmi časté
– odrážejí spodní část obuvi a omezeně i další části obuvi (podešve, podpatky)
– stopy lze využít k identifikaci druhu obuvi a následně i identifikaci osoby, která se v obuvi
pohybovala
3) Stopy lidské bipedální lokomoce
– kterou se rozumí jakékoliv přemísťování pomocí dolních končetin (chůze, běh,skok)
– lze využít k identifikaci člověka i zjištění skutečností vztahujících se k přenášení břemen,
používání ortopedických pomůcek
– nejčastěji mají charakter řazených stop – pěšinky chůze
4) Stopy dopravních prostředků
– slouží k identifikaci vozidel
– v menší míře slouží i k identifikaci vozidel pásových, smykových a jiných
– stopy pneumatik v řadě případů umožňují určit skupinovou příslušnost vozidla
– individuální identifikace je dána kvalitou a kvantitou nerovnosti povrchové struktury
běhounu pneumatiky
5) Stopy nohou zvířat
– slouží k identifikaci zvířat (psů, koní a lesní zvěře)
– jsou to stopy převážně plastické, vytvořené v měkké podložce (zemina, bláto)
6) Stopy vytvořené částmi lidského těla
– nepokrytých papilárními liniemi (rty , uši, nos, pěsti, lokty)
– typické jsou stopy rtů na skleničkách
– častý je i výskyt stop uší, využitelné jsou i stopy rukavic
– stopy kolen, loktů a pěstí vznikají nejčastěji při pádu nebo při srážce s motorovým
vozidlem.
7) Stopy chrupů a zubů
– tyto stopy jsou plastické a někdy způsobilé k individuální identifikaci člověka
8) Stopy po přemísťování objektů
– odstranění nábytku apod.
– jsou zpravidla plošné, nejčastěji odrážejí půdorys objektu, který byl na místě umístěn
– umožňují určení skupinové příslušnosti objektu

Způsoby komparace se srovnávacím materiálem

Položení vedle sebe: stopa objektu se položí vedle srovnávací stopy a znalec zkoumá, zda jejich identifikační znaky jsou shodné.
Spojené zobrazení: v mechanoskopických zkoumáních se spojení zobrazení uskutečňuje komparačním mikroskopem, přičemž je možno ihned pořídit fotografické snímky spojených zobrazení pro důkazní účely.
Překrytí: se používá, jsou-li porovnávány jednoduché objekty (otisky razítek, pečeti apod.). K tomuto se používá komparačního projektoru a mikroskopu.
Geometrické měření: používá se nejčastěji při identifikaci obuvi, osob podle pěšinky chůze atd. měří se vzdálenosti a úhly.

Bipedální lokomoce a její kriminalistický význam
• stopy chůze a běhu (tzv. pěšinka lokomoce), v nichž se předáním energie (vtisky) nebo hmoty (např. otisky) odrážejí formou zobrazení vlastnosti chůze či běhu člověka, tj. délka kroku, úhel chodidla k ose chůze apod.;
Vyhodnocení stop bosých nohou i stop obuvi může být využito při zkoumání
biochemického obsahu. Tímto zkoumáním je možno určit vztah mezi stopou a
osobou, která stopu vytvořila, a to i v případě, že jsou zkoumány stopy obuvi.
K tomu je zapotřebí, aby bylo zajištěno několik souvisle řazených stop
(tzv.pěšinka chůze) bosých nohou nebo obuvi. Z nich lze potom zjistit údaje,
které jsou charakteristické pro konkrétní osobu (např.délka kroku, dvojkroku,
šířka chůze a další). Dále lze zjistit, zda osoba nesla nějaké těžké břemeno, šla
volným krokem, běžela apod. V současnosti zkoumáním biochemického obsahu stop umožňuje zjistit, kudy osoba na místo přišla, kudy odešla, zda při odchodu přenášela těžký předmět, kde se zastavila apod.

* Místo trasologických stop v klasifikaci stop
9.Mechanoskopie

Teoretický základ mechanoskopické identifikace

  každý nástroj má na svém povrchu různé nerovnosti, které v souhrnu vytvářejí na každém
nástroji mikroreliéf, zejména na funkčních částech nástrojů
 vytvořený mikroreliéf je pro každý nástroj individuální a neopakovatelný
  mikroreliéf vzniká v průběhu výroby nástroje a mění se opotřebením nástroje a řípadnými
opravami
  při použití nástroje se jeho mikroreliéf nebo část odráží v napadeném objektu

* Druhy stop, jejich místo v systému stop

 podle prostorového uspořádání se dělí na:
1) plošné
– jedná se o otisk nástroje a vyskytují se zřídka
2) plastické (objemové)
– vznikají mechanickým namáháním a při působení nástroje na objekt
– dělí se na:
a) vtisky
– vznikají při kontaktu funkční části nástroje s napadeným objektem,
kolmým
působením síly
b) rýhy
– vznikají, když se nástroj po napadeném objektu posouvá malou
plochou
funkční části
c) soustavy rýh
– vznikají, když se nástroj po napadeném objektu posouvá větší
plochou funkční
části
d) stopy zhmožděné
– vznikají při opakovaném použití nástroje na jednom místě
napadeného objektu
e) stopy kombinované
– kombinace předchozích způsobů vzniku

Vyhledávání a zajišťování stop

– stopy jsou zpravidla patrné pouhým okem, případně s použitím optických pomůcek
– zajišťování mechano-stop
1) in natura :
– toto má přednost
– nečiní se v případě, že by hrozila škoda na majetku nebo poškození cenného předmětu
– předměty se zasílají v pevném papírovém obalu
2) fotografování
– provádí se několik snímků za neměnných fotografických podmínek, pod různými úhly a s
přiloženým měřítkem
3) odlévání
– používá se zřídka
– využívá se plastelína, kaučuky a sádra

Metody porovnávání se srovnávacím materiálem

Zhotovení pokusných stop podezřelých nástrojů provádí znalec, protože to
vyžaduje praktické a teoretické dovednosti. Pokusné stopy se vytvářejí do
měkkých materiálů např.do olova.
Metody zkoumání:
1. optická – využívá se často komparačních mikroskopů
2. profilografická – tato metoda slouží ke zjištění profilu mechanoskopické
stopy a pokusné stopy
3. mechanická – využití minimální, zjišťuje se, zda úlomek patří k určitému
celku
4. chemická – využití při zjišťování chemického složení částeček

Identifikace psacích strojů podle písma

1. zkoumání písma psacích strojů
 srovnávací materiály tvoří: a) zkoušky písma psacího stroje
b ) ukázky písma psacího stroje
 identifikace psacích strojů probíhá podle jejich písma:

A) v obecné rovině
– cílem je určení skupinové příslušnosti stroje a zjišťuje se:
1) druh písma
2) rozteč písma
3) rozsah klávesnice
4) mutace klávesnice ( pro který jazyk je využíván)
5) řádkování psacího stroje
B) ve zvláštní rovině

– cílem je individuální identifikace psacího stroje a zjišťuje se:
1) poškození řezu jednotlivých písmen a znaků
– je dáno od výroby nebo poškozením či opotřebením
2) vychýlení písmen a znaků z roviny řádků nebo z roztečové vzdálenosti
– je dáno výhradně opotřebením nebo poškozením
3) vychýlení písmen nebo znaků ze svislé osy vpravo či vlevo
– je dáno od výroby nebo poškozením či opotřebením
4) silnější otištění části písmen nebo znaků
– příčinnou je nerovnoměrný tlak při úhozu
5) přetypování psacího stroje
– úprava jedné mutace psacího stroje na jinou
10. Kriminalistická balistika a pyrotechnika

Hlavní úkoly kriminalistické balistiky

1) identifikace zbraní podle vystřelených nábojnic a střel
– provádí se prostřednictvím zkoumání nalezených nábojnic a střel, případně obou
– při zkoumání se vychází ze skutečnosti, že v okamžiku výstřelu a bezprostředně po něm
dochází k mechanickému kontaktu mezi funkčními částmi zbraně a nábojnicemi nebo
střelami ( komparační mikroskop a Střelofot- focení rozvinutého pláště střely )

2) zkoumání zbraní z hlediska jejich funkčnosti
– má význam pro posouzení jejich střelbyschopnosti ( zbraně nekompletní a podomácky
zhotovené)
– posuzuje se i možnost náhodných výstřelů ( laboratorní technika)

3) zkoumání druhu střeliva

4) zkoumání vedlejších produktů výstřelu ( povýstřelové zplodiny)
– významný je u zjištění vzdálenosti střelby

5) posuzování účinku střely v cíli
– zjišťuje se ranivý účinek střely
– vzniká toto poškození: vstřel ( místo, kde vnikla střela do objektu)
 výstřel ( místo, kde střela opustila objekt )
 průstřel ( spojnice vstřelu a výstřelu)
 nástřel ( místo odrazu střely od objektu )
 zástřel ( místo, kde střela v objektu uvízla )

Druhy stop palných zbraní na vystřelených střelách a nábojnicích

Vytvářejí je jednotlivé funkčí části palné zbraně.
Na vystřelených nábojnicích jsou tyto stopy:
– vývodek zásobníku na válcové části nábojnice
– lůžka nábojové komory na dně nábojnice
– zápalníku úderníku na zápalce
– drápku vytahovače na hraně obruby a drážce
nábojnice
– vytahovače nna dně nábojnice u hrany obruby
– hranvýhozného okénka na válcové části
nábojnice

Identifikace zbraní podle vystřelených střel a nábojnic
Identifikace zbraně podle vystřelené střely je zásadně možné pouze u palných zbraní s drážkovanou hlavní.
Drážkovaná hlaveň má několik polí a několik drážek šroubovitě vedených, které udělují střele při průchodu hlavní potřebnou rotaci.
Počet polí a drážek, jejich výška, šířka, směr a úhel stoupání jsou významné znaky, které se odrážejí na hlavní prostupující střele a slouží k určení skupinové příslušnosti zbraně. deformovaná střela
Individuální identifikace zbraně na základě sešinutých stop na povrchu střely je možná, neboť stopy jsou vytvořeny