Klasická řecká filosofie

SOFISTÉ= učitelé moudrosti, zakl. logiky
-jako 1. obrátili zájem na člo., ne na vznik světa a pralátku
-zakl. kl. řec. fil. školy
-současníci Sokrata, ovlivněni
-chodili od města k městu, nechávali si platit za hodiny praktické fil. (mluv., argumentace, rétorika= pro kariéru politika)
-nesouhlasili ani s jedním z předchozích názorů na svět- odklon
1)Protagorás z Abdéry (481- 411BC)
-?Člověk je mírou všech věcí, jsoucích, že jsou a nejsoucích, že nejsou.?= člověk rozhoduje co je a není jsoucno, co existuje a co ne- dáno lid. názorem (poznáváním, vnímáním)
-lidé vnímají vše jinak
-svět bez člověka nemá hodnotu
-pochybuje o smyslu poznávání, nemá to cenu- co potřebuju znám, co nep. neznám
-věci i svět= výtvor člo., ex. vše vůbec?- jestli jsme si vše jen nevymysleli
2)Georgiás z Leontýn (483- 375BC)
-ex. je subjektivní (každý vnímá něco jiného)
-pochybuje, že něco ex., ale nevěří, že nic neex.( těžké prokázat)
-noetická skepse= narušování smyslu poznávání, není v našich smyslech pochopit neex.
a)nic není- pozn. není možné, pozn. jen iluze=?virt. realita?, v reál. sv. nic není (ani my), nelze nic pozn., vše se nám jen zdá
b)kdyby něco bylo, nemohlo by to být pozn.- ptž. rozdíl mezi reál. nic a něco nepoznáme, žijeme v iluzích c)kdyby bylo pozn., nemohlo by být sděleno- když nepozn. nic, tak ani nepozn. něco, i kdybychom to pozn. nejsme schopni to def.= je zde něco nadřízeného
-sofismata= logické hříčky (př.kaštan není- pro ty co ho vidí je, pro chodce na ulici není..)
-zakl. logiky
-význam sofistů: a)obrátili pozn. boha na člo., ex. světa interpretovali skrz člo.
b) zavedli do fil. pojmů skepticismus, relativismus, filosofismus (zpochyb. všeho a všech) c)ot. myšlení se stalo samo myšlení a pozn.
Sokratés (469- 399BC)
-jejich současník, nesouhlasí se Sofisty
-vycházel vždy z reality
-zájem o praktickou, konkrétní filosofii
-athénský filosof
-také učitel, ale nenechával si za to platit
-z nižší spol., nechodil do spec. školy- fil. samouk= fil. myšlení z běž. života, ptal se lidí na ulici na def. absrakt. pojmů jako láska, dobro- chěl dosáhnout diskuse, nejistoty lidí, nebo že neví co to je= o přiznání nevědomí
( používáme pojmy, nevíme co znamenají)
-učil formulovat myšlenky
-pravá moudrost spočívá v pokoře, není možné vše pochopit
-?Vím, že nic nevím.?- pozn. nevědomí je cestou k moudrosti= babická metoda (člo. pozn. nitro, své nevědomí- vývoj moudr. jedince)
-nenapsal žádnou knihu- vše je prý změna, nic není dáno
-žena Xantypa-nesnášel ji-Xantypy komplex(votravná ženská co jen votravuje a chce peníze), hašteřivá ženská
-daimonion- zavedl toto slovo, =boží hlas, kt. je na stejné úrovni jako svědomí, každý má v sobě boha v této podobě- bůh člověka prostupuje
-pokud člo. poslouchá daimonion- chová se dobře, když ne- špatně
-bohům(svědomí) jde vždy o dobro
-prosazoval aristokratickou vládu (x demokracii)
-demokracie se nedodržovala
-athén. občan= člo., kt. se zde narodil, jen ten má práva, ostatní ne
-pohodlný At. nepracoval- pracují otroci, přistěhovalci, At. se věnují politice- neprávem rozhodují o druhých
-(ofic.) byl obviňován, že kazí mládež-odsouzen, musel vypít jed
x (neof.) odsuzoval demokratickou společnost
-nejtalentovanější žák:
Platón (427- 347BC)
-z bohaté arist., athén. rodiny, financoval Soktata
-myšlenky přepisoval do dialogů- podobná komp. jako hra, mentální souboj, nadhozena ot.-vyhrává v argumentech ,platon. skupina, zdůvodňuje své vítězné myšlenky + nová koncepce
-velmi často v d. vystupuje Sokratés, jinak at. občané a Sofisté
-hodně d. končí načrtnutím řešení problémů- simulace rozhovoru na ulici
-užíval do d. mýtus pro podepření svých argumentů, vyvozuje z něj koncepci řešení ot. (nejzn. mýtus- Podobenství o jeskyni)
-díla:
1)-vystupuje zde Sokrates
-a) Obrana Sokratova- rekonst. případu se Sokr. a jeho odsouzení, vystupují zde občané, Sokr., Platón v podobě zastánce- Sokrates byl nespravedlivě uznán vinným
b)Faidon- Sokr. a jeho žáci se setkají v cele, baví se o smrti, nesmrtelnosti, umírání, vyrovnávání se se životem
2)- jádro Platónovy filosofie sepsáno v :
a)úvahy o idejích- Nauka o idejích a o duši, Ústava, Symposion, Faidros
b)úvahy o duši- Menón
c)úvahy o státě- Ústava, Státník, Zákony
d)polemiky se Sofisty- Protágorás, Georgiás (podle těchto děl známe myšlenky Sofistů)
A)Nauka o idejích
-vnímáme jen odrazy jsoucna- věci vidíme jinak (stény)
-každá věc má svou podstatu ve světě idejí x Sofisté (věci nemají reál. podstatu)
-jsou 2 světy: pozemní, svět idejí- pozemské věci jsou pomíjivé, ale ideje jsou věčné
-svět idejí má urč. hierarchii (nicotné x důležité)
-nejdůležitější je idea dobra= zákl. cíl lid. života
B)Nauka o duši
-tělo= schránka, hrob duše, její část je nesmrtelná a žije ve světě idejí= věřil v reinkarnaci
-3 složky duše:rozum, cit, žádostivost
a)cit a žádostivost-nižší složky, vázány na pozem. svět, strhávají duši ze sv. idejí, nutí ji žít v těle
b)rozum. složka- nesmrtelná složka, sestupem zapomíná co znala, během života dochází k duš. rozpomínání se (začíná narozením, vzděláním, poznáváním lásky- cesta rozumu zpět vzhůru do sv. idejí)
-láska- pomáhá nám na cestě do sv. idejí, rozum se díky ní vrací odkud vzešel, bez ní by nebylo možné se rozpomínat= dostat se do sv. id., umění, kultura, vzdělávání, vztahy
-eros-ztělesnění lásky, božská síla, oslovuje člo.= vyvolá v něm lásku
-není možné úplně dojít do sv. idejí
-člo. oprostí smrtí duši od těla- duše se dostane do sv. idejí- znovu koloběh- duše se totiž dostane do jiného těla..
-rozum sídlí v hlavě, cit v hrudi, žádostivost v podbřišku( těl. potřeby)
-každá složka má svou zdatnost (ctnost)= chování, kt. je projevem cesty rozumu (duše) do sv. idejí
-rozum- zdatnost je moudrost (čím modřejší, tím blíž sv.i.)
-cit-statečnost (hájení svých hodnot)
-žádostivost- uměřenost (čím méně podléhám choutkám, tím více jsem žádostivá)
-nejdůležitější zdatnost je spravedlivost (nadřazený pojem pro 3 zdatnosti)
-kalokagatia= harmonie duše s tělem
C)Úvahy o státě
-nespokojenost se st. zřízením v ant. Řecku
-1)kritika a třídění pol. systémů:
a)oligarchie (vláda skup. lidí= elita)- vadí mu vznik olig.- rodová arist.- původ rozhoduje o tom kdo bude vládnout
b)-narůstání nespokojenosti menšin, utlačuje většinu- svržení- demokracie
-nebyl velký přívrženec dem., měla by být absolutní, jinak nemá smysl
-postrádá pol. koncepci (i nevzdělanec může být zvolen do čela státu)
-prohlašoval, že ústí v chaos, nepokoje-lid si prosadí urč. jedince-..c
c)tyranida- stát má jasnou koncepci, tyran myslící pro stát=dobrý, více případů-jen os. cíle= nepokoje lidu, nevyzná se ve st. věcech- poradci dělají odb. práci a on jen činí rozhodnutí- čím starší tím línější- nakonec ho poradci svrhnou= opět oligarchie- věčný řetězec
-vytvořil teorii ideálního státu:
-nejlepší systém je prý státem řízená oligarchie, měl by se jen změnit zp. volby oligarchů, měli by vládnout ti nejmoudřejší
-3 vrstvy spol.: řemeslníci, bojovníci, učenci (filosofové)
1)řemes.-řem.+ rolníci, nejnižší postavení, nepodílí se na stát. zál., manuál. prací vytváří kult. a spol. hodnoty
2)bojovníci- armádní složky, hájí materiální hodnoty řemeslníků, hájí st. zájmy uvnitř i navenek, větší práva x o ničem nerozhodovali, chrání systém, provádí rozkazy učenců
3)učenci- měli mít akt. rozhodovací moc, rozhodnutí by platila, musí prokázat aplikaci znalostí, sami nepracovali, není předem dáno kdo se jím stane- tvrdá kvalifikace:
-5/6-20 všeob. vdělání, pro všechny( práce, tělák, rétorika, hudba,..)
-1. zkouška- nezvládne= doživotní řemeslník/ zvládne= další vzdělávání
-20-30 let hlubší vzdělání
-2. zkouška- nez.= bojovník (dokud udrží zbraň, pak se stane úředníkem)/ ano= 15 let praxe jako bojovník, na zocelení
-3.zkouška-ne= zůstane bojovník/ ano=5 let se učí filosofii
-4. zkouška zkoušek- ne=bojovník/ ano=filosof (od 50ti let)
+ důraz na vzdělání, prvopočáteční demokracie-každý dostane šanci, – prům. délka života byla právě 50 let, kdo je bude zkoušet, elitářství, nemožnost opravy (doživotní neúspěch)
-zkoušel to prosadit v athénském senátu, neprošlo to
-později se to snažil uplatnit x nepovedlo se mu to realizovat
-387 BC založil fil. školu Akademia- nejslavnější a nejprestižnější v Řecku, zrušil ji Justinián r. 529 AD
Aristoteles (384- 322BC)
-nejlepší Platónův žák, pak s ním začal nesouhlasit