Helénistická filosofie : skepse, epikurejci, stoia a kynici

– období od konce 4. stol.př. Kr. až do r. 529 (císař Justinián uzavřel antické filosofické školy)
– Helénistická filosofie vychází z řecké kultury – vzdělanecký jazyk řečtina, celkově však dochází k jakémusi sjednocení, takže se v ní objevují i prvky židovského a orientálního myšlení
Skeptikové:
(řec. skeptesthai – uvažovat, zkoumat, pochybovat)
– pochybnosti a jakási únava ze zmatku a množství názorů četných filosofických škol
Pyrrhon (360-270 př. Kr.)
– výrazné pochybnosti o možnosti poznávání (věcí)
– touží zbavit se ukvapenosti, dosáhnout klidu duše a harmonie
TROPY – důvody (hlediska) proč nelze poznat pravdu (svět)
1. rozdílnost živých bytostí
2. rozdílnost vnímání
3. poznání ovlivňuje i náš emotivní stav
4. vjemy jsou relativní
5. proměnlivost kulturního (filosofického) pozadí

Epikurejci:
Epikúros (341-270 př.kr.)
– toužil po naplnění života a to jak tělesném, tak duševním – dosažení blaženosti
vedl hedonický život (řec. hédoné – rozkoš) – víno, ženy, zpěv – „enfant terrible“
– žil v distanci od veřejného života v uzavřené společnosti
– pravá slast je podle něj harmonie těla i duše
Z hlediska ontologie (nauky o jsoucnu a bytí), přijímal atomistickou teorii (byl materialista), odmítal vměšování bohů do lidských záležitostí
– podle něj existoval pouze život, smrt = nebytí, smrt není, „když je smrt, nejsme my“, osud neexistuje, žádné odměny a tresty – cílem člověka je „žít naplno“

Stoikové:
(stoia poikilé – sloupořadí na náměstí v Athénách, kde přednášeli)
Zenón z Kitia (asi 336 – 264)
– byl konzervativní, vážný, vyrovnaný, upřednostňuje povinnost, odmítá slast
– šel mravním příkladem – velmi oblíben
– základem všeho vesmíru je Bůh (vše prostupuje – Pantheismus), vše je harmonicky uspořádáno – i člověk má žít ve shodě s tímto řádem. Musí se osvobodit od vášní – nemoc jeho duše. (podobně jako v Buddhismu).
APATHEIA – osvobození duše od touhy a vášně, člověk pak v tomto stavu získává ctnosti – pozitivní rysy lidství
římská větev – mnohem slavnější, ale ne tolik plodná jako řecká
Luciua Aeneus Seneca, Epiklétos,Marcus Aurelius
– usilují o návrat k přírodě, cílem je splynutí, ne ovládnutí
– částečné potlačení individuality – rovnost mezi lidmi, snaží se získat nadhled a odstup
– uměřenost
– zapojují hlavně rozum – logos
Listy Luciliovi (by Seneca, Lucilius -jeho syn)

Kynikové
Diogénes ze Sinopy
– žil v sudech a psích boudách
– odpor k majetku, neuznávání společenských konvencí
– Apatie, žili asketicky jako poustevníci bez povolání, neuznávali stát
– opovrhovali uměním i vědou, ničeho si nevážili
– jediné vlastnictví – duchovní,

Gnóze
(„hnutí“ dostalo název z řec. gnósis – poznání)
vykoupení skrze hluboké poznání, do společenství vstupovali lidé, toužící po nalezení smyslu života
proti světu, tělesnosti – potlačení za účelem dosažení osvobozujícího poznání
mysticismus