Filosofie

-filein=mít rád +sófia=moudrost
-abstraktní věda, hledá životní cesty, hodnoty, koncepce
-z ní vychází společenské i jiné vědy
-zdroje:1)údiv-čl. se diví,že je vše jinak, než si myslel
2)pochybování(skepse)-čl. zpochybňuje podstatu věcí
3)úzkost, nejistota
-řešení:1)únik-prchám a doufám, že se něco stane
2)agrese-cynismus(vše je mi jedno), povrchnost, anomie(ztráta hodnot)
3)úkolová struktura-únik do práce, zabíjení myšlenek prací
4)posílení víry
5)řešení problému-postavím se mu čelem
-?pravěká fil.?-totemy(modly)
-mýtus=vysvětlení urč. jevu
-věřili tomu, předávání po generacích(o vzniku světa,..)
->?den D?= zpochybnění mýtu
->cesta od mýtu k logu
– logos= věda ->snaha o něco s reálným základem
-dělení:1)ontologie-o bytí, existenci (proč tu jsem)
2)gnoseologie-o poznávání
3)fil. antropologie- o duš. str. člověka
I.)ONTOLOGIE-o bytí, existencí
jsoucno
– cokoliv, co existuje, věc i myšlenka.., tím, že na to myslím tomu dodávám existenci
-1)aktuální- je teď
2)možná- existence daná zákl. podmínkami (déšť, maturant,..)
3)ve fantazii- můj výmysl, představa, pro mne to je(příšera, oběd na lavici,..)
4) minulá- byla, nejsou
5) budoucí- nejsou, budou,..
-x nejsoucno= stav neexistence jsoucna,
-subjektivní kategorie, nemá objektivní platnost (indiv., má fantazie x Kam už to nevidí)
-bytí= zákl. příčina (substance) každého jsoucna, prazáklad všech věcí
-bytí je vždy( kdyby nebylo, nebylo by nic)
x nikdy nemůže být nebytí
-ontol. diference= rozdíl mezi jsoucnem a bytím (moře: co vidím= jsoucno, hloubka, dálka=bytí)
-metafyzika-středověký výraz pro ontologii
-vznik v 1. st.BC
=?cosi za fyzikou?
-vysvětluje příčinu věcí= pracuje s konkrétními jsoucny ( x ontol. ? prac. s abstrakt. jsoucny)
-1. filosofie- Aristotelovo označení
-2 POJETÍ ONT. PODLE CHAR. JSOUCNA
1)statika-věci mají stále stejnou podstatu, základ, existenci, formu, podobu, nemění se
-př.: obraz je modrý-zavrhuju negace tohoto tvrzení, sbírání info. o potvrzení, teze
2)dialektika- věci se vyvíjejí, ovlivňují se (zákl. myšlenka daná, ale může se změnit, změna na bázi argumentů), žijí ve vztazích
-DĚLENÍ ONT. PODLE CHAR. BYTÍ(3 formy).
1)monisté- je jediná forma bytí, z ní vychází všechna ostatní, je jich nejvíc
-a)materialisté-vychází z konkrétní podoby bytí( částice, hmota)
-ověřitelné, hmatatelné bytí(voda, oheň, země,..)
-Démokritos, Thales, Marx(peníze)
b)idealisté-hmota je primitivní, bytí je nehmotné
-*objektivní id.-bytí ex. nezávislé na naší vůli, nemůžeme ho ovlivnit, prostě je
-Platón(něco jako osud), Aristoteles, G.W.F.Hegel
*subjektivní id.-bytí je takové, jak ho vnímám já, mohu ho ovlivňovat, každý má vlastní pojetí
-George Berkeley
2)dualisté-2 formy bytí se střetávají, 1 popírá 2., hledání rovnováhy
-východní fil., René Descartes (myšlení x vnímání, ?Myslím, tedy jsem.?)
3)pluralisté-více forem bytí, každá jedinečná, nezávisle na sobě
-G.W.Leibnitz

-3 FORMY DIALEKTIKY:
1)teleologie= účelovost jsoucna, svět má svůj účel, daný cíl kam směřuje, když splní účel bytí, už tu nemusí být 2)determinismus= předurčení, žádný cíl, jsoucna jsou ovlivněna podmínkami bytí, nemá šanci mít jinou formu než jaká je mu předurčena
3)indeterm.= náhodné dění, ani cíl ani podmínky, záměrný chaos
-2 FORMY BYTÍ VE VZTAHU K JSOUCNU
1)imanentní bytí-obsaženo v jsoucnu, (deštník-vidím ho a zároveň vím, že tu je, vychází ze sebe samého) 2)transcendentní bytí-přesahuje jsoucno( je v něm obsažena jen malá část), nejsme ho schopni vidět, tak velké, že přesahuje naše chápání (bůh)
II.)GNOSEOLOGIE ?o poznání
-gnosis=poznání ,širší pojem než noetika
=noetika ?noes=myšlení (1 část poznávání)
-nauka o myšlení, starší název pro gnoseologii
– SLOŽKY POZNÁVÁNÍ
1)smyslové-senzualismus-fil. směr, nejdůležitější je smyslové vnímání
2)rozumové-racionalismus- smysly mohou klamat (každý věci vnímá jinak)
-věc se jeví jinak než je doopravdy, důl. je rozum
3) empirismus-empirie=zkušenost, podstatná je zkušenost, konfront. s pozn.
-2 PODMÍNKY POZNÁVÁNÍ= proces získávání informací
1)musí ex. obě jsoucna najednou
2)sub.-obj. vztah- navzájem se ovlivňují( sousedi v lavici)
-subjekt= kdo poznává, aktivní
-objekt= co poznávám, pasivní (ne úplně- vztah vzáj. ovliv. ?přijímám od něj info., pak k němu přistupuju podle té zkušenosti)
-abstrakce-vnímání je omezené
-zjednodušení pomocí zobecnění- tvorba vyšších forem= kategorií (spol. znaky, indiv. nevnímám-4.A)
-DĚLENÍ PODLE NÁZORU NA POZNÁVÁNÍ
1)naivní realismus- víra ve své poznávání, věci jsou takové jak je vidíme, jiné být nemohou, nezpochybňuju to
-př: víra v boha- je skvělý
2)skepticismus- věci nejsou jak se jeví, nevěřím jen poznávání, zpochybňuju ho, nacházím jeho hranice
-bůh přeci jen tak dobrý asi není..
3) agnosticismus- objektivní pozn. není možné, nevěřím mu,odmítám ho, nevím čemu věřit,..
-na co je mi bůh, když si stejně musím pomoci sám..
4) kritický realismus- poznávat musím, smířím se s tím ?poznávám subjektivně a ke všemu přistupuju kriticky
-směry: racionalismus, senzualismus, empirismus
?intuice- část jsoucna mi padne do vědomí ani nevím jak, myslím na něco i když nechci, tušení
-mystika- fil. záhadologie, zážitek neznámého původu..
-cíl poznávání= pravda
-výklady pravdy:1) shoda rozumu a věci- výrok Aristotela
2) shoda naší představy o jsoucnu s tím, jaké opravdu je
3) něco bezrozporného
4) je logicky odvoditelná (to k čemu se doberu úvahou)
5) to co je dobré pro mne (účelové pojetí pravdy)
6) vše dobré obecně
-nepravda= myslím, že je to pravda a ona není..
-lež= vědomá nepravda
-absolutní pravda= neexistuje, všeobjímající
-platí za jakýchkoliv podmínek
-jakýsi ideál, kt. nemůžeme dosáhnout, ztotožňuje se s bytím
-relativní pravda= pravda za daných podmínek, všechno..
-fil. se nespokojí s rel. pravdou, hledá něco aby se přiblížila té absolutní
III)FILOSOFICKÁ ANTROPOLOGIE= řeší ot., kt. čl. napadnou
1)Co je člověk?-můžeme na ní odpovídat různě
– jak lze č. definovat, jestli je opravdu nejvyšší bytostí
– zda jsme živočich, legitimní myslící bytost, nebo zároveň obojí
2)Jaké je místo čl. ve světě?-proč žijeme?
3)Jak se čl. liší od jiných bytostí?
4)Svět kultury x svět přírody
– jako každý org. žijeme v přírodě
– vl. svět(civilizace)- námi vytvořený, žijeme v něm jen my, jsme schopni přírodu přetvářet
– nejsme nezávislí na přírodě(jídlo dýchání)
5)Vztahové otázky
– vztah= čl. k nějakému jsoucnu zaujímá urč. stanovisko (má ho rád, nesnáší ho, je mu to fuk,..)
– co čl. vede k tomu, že něco má nebo nemá rád
– k čl., věci, přírodě, k sobě,..
6)Filosofie vědy a dějin
– aby mohl pochopit podstatu světa a mohl lépe žít, žene nás kupředu( vědy)
– odkud je, vztah k minulosti
7)Významné životní instituce či jevy
– vznik. během života, oslovují čl. a mají urč. význam
– rodina, škola, práce
– otázka života, strach ze smrti(jevy)
8)Vztah mezi duší a tělem
– soulad x rozpor
DĚJINY FILOSOFIE
-začíná zpochybněním mýtu
-zákl. evr. myšlení:
I.)ANTICKÁ FILOSOFIE
-Řecko-Řím vycházel z řeckých vzorů
3 období:
1) Předsokratovská filosofie
– začíná od mýtu- do nástupu osob. Aristotela
– řeší se otázky původu světa
– 6.st.BC-5./4.st.BC
2) Klasická řecká filosofie
– 5.st.-konec 4.st.BC
– bohatší myšlenkový svět
– Sokrates, Platón, Aristoteles
3) Helénistická filosofie
– konec 4.st.- 529 (Justinián- zrušil pohanské školy)
II.)STŘEDOVĚKÁ FILOSOFIE