Živočišné tkáně

• soubory buněk stejného tvaru a funkce. Jednotlivé buňky nejsou schopny samostatné existence. Jejich soudržnost ve tkáních je zajištěna fyzikálními, fyzikálně-chemickými i chemickými vazbami a mezibuněčnými spoji. Tkáně se formují z buněk zárodečných listů už v časném embryonálním vývoji, rozlišovat se začínají už u zárodku ve stadiu neuruly.

Druhy tkání:

· Epitely

• svou stavbou se nejvíce podobají zárodečným listům
• buňky jsou těsně u sebe, epitely obsahují minimum mezibuněčné hmoty
• většina epitelů je ektodermálního nebo endodermálního původu(ektoderm-vnější zárodečný list, endoderm – vnitřní zárodečný list)
• podle tvaru buněk rozlišujeme:

1. plochý(dlaždicový) epitel – buňky jsou ploché
2. kubický epitel – krychlové buňky
3. cylindrický epitel – válcovité buňky

• podle funkce buněk rozlišujeme:

1. krycí epitel
   • u členovců vylučuje epitel nebuněčnou vrstvu – kutikulu, která tvrdne a má charakter vnější kostry
2. resorpční epitel
   • většinou je tvořen cylindrickými buňkami s mikroklky a umožňuje vstřebávání látek např. buňky vystýlající tenké střevo
3. řasinkový epitel
   • buňky nesou na sobě řasinky, např. výstelka průdušnice obratlovců
4. žlázový epitel
   • je tvořen buňkami, které jsou specializované k produkci látek – sekreci, sekret může být vylučován na povrch epitelu – exokrinní sekrece a nebo do krevního oběhu – endokrinní sekrece

• různě formované žlázové epitely tvoří slinnou žlázu, potní žlázy, mléčné žlázy… nebo celé žlázové orgány jako slinivka, brzlík, ledviny…
• žlázou může být i jediná , izolovaná sekreční buňka – např. pohárkové buňky výstelky dýchacích cest – jednobuněčné žlázy, které produkují hlen

5. svalový epitel
   • buňky svalového epitelu mají v cytoplazmě vlákénka, která mají schopnost smršťovat se, jsou zejména u nejnižších bezobratlých(me­dúzy, nezmaři..) u nichž nahrazují funkci svalů. U obratlovců je svalový epitel v duhovce oka, kde se podílí na rozšiřování zornice
6. smyslový epitel
   • buňky slouží k zachycování podnětů z vnějšího prostředí, informace jsou v podobě vzruchu odváděny k ústřednímu nervstvu, např. buňky sítnice oka, buňky čichové sliznice, chuťové buňky jazyka
7. pigmentový epitel
   • buňky obsahují zrnka barviv – pigmentů, poskytují charakteristické zabarvení kůže ryb, obojživelníků či plazů

Pojivová tkáň

• mezodermální původ(mezoderm – druhotně třetí zárodečný list, mezi ektodermem a endodermem)
• velký obsah mezibuněčné hmoty – má beztvarou(amorfní) a vláknitou(fibri­lární) složku. V amorfní složce převládají želatinózní glykosaminoglykany, fibrilární složku tvoří vláknité molekuly bílkovin – kolagen a elastin.
• buňky pojiv jsou různé – některé jsou pohyblivé a podílí se na imunitě organismu
• podle typu buněk, charakteru mezibuněčné hmoty a funkce dělíme pojiva – výplňová a oporná pojiva

1. vazivo
   • mezibuněčná hmota má charakter rosolu
   • tvoří blanitá pouzdra pro orgány – např.opora pro epitely jater, plic, pohlavních žláz…

• tvoří blanitý pokryv svalových snopců, kostí a chrupavek, vytváří i svalové úpony(šlachy) a pružné vazy

2. chrupavka

• buňky označujeme jako chondrocyty, vyskytují se v ní izolovaně ale i ve skupinách po 2 až 8
• mezibuněčná hmota je sklovitá(bez vláken) až poloprůsvitná(s vlák­ny), velmi pevná a pružná
• tvoří zárodečnou kostru obratlovců, kostru paryb, oporné struktury boltce ucha savců, výztuž dýchací trubice, úpony žeber, pouzdra kloubů…

3. kost

• kostní tkáň se vyskytuje pouze u obratlovců
• tvoří vnitřní kostru těla, má i funkci rezervy fosforečnanů a vápníku pro metabolismus
• hlavním typem buněk jsou hvězdicovité kostní buňky – osteocyty
• tvrdá mezibuněčná hmota s vysokým obsahem anorganických látek – CaCO3, NaCl, Mg3(PO4)2
• kostní tkáni je příbuzná zubní tkáň – mezibuněčná hmota obsahuje CaF2
• kostní tkáň vzniká osifikací(kos­tnatění) ve vazivu nebo přeměnou chrupavky
  • kompaktní(lamelová) kostní tkáň – kost má souvislé lamely mezibuněčné hmoty,

osteocyty jsou uspořádány kolem cév a nervů

– houbovitá kostní tkáň – vzniká odbouráváním kompaktní kosti, obsahuje dutiny ve kterých se nachází kostní dřeň – krvetvorba

Trofická pojiva

• tělní tekutiny
• rozvádějí výživné látky, hormony, popř. i kyslík do tkání

Krev

• obsahuje plazmu, krevní buňky a trombocyty(krevní destičky)
• plazma je z více než 90% tvořena vodou, AL – NaCl, NaHCO3; OL – glukosa, krevní

proteiny

• krevní buňky – erytrocyty – dýchací pigment – hemoglobin
  • leukocyty – významné složky imunitního systému
• trombocyty – nebuněčné útvary buněčného původu, podílejí se na hojení ran a srážení

krve

Míza – lymfa

• podobné složení jako plazma, obsahuje pouze mízní buňky – lymfocyty(maličko jich je i

v krvi, kde se spolu s leukocyty podílejí na obraně organismu proti antigenům)

• koluje v systému mízních cév

Tkáňový mok

• nebuněčná složka mízy, která prostupuje do tkání

Krvomíza – hemolymfa

• vyskytuje se zejména u bezobratlých s otevřeným cévním systémem
• obsahuje poměrně málo buněk oválného tvaru – hemocyty, neobsahují dýchací pigmenty,

pokud krvomíza dýchací barvivo obsahuje, je rozpuštěno v plazmě

Svalová tkáň

• převážně mezodermálního původu
• buňky obsahují velké množství stažitelných vláken – myofibrily

1. hladká svalovina

• jednojaderné, vřetenité buňky
• tvoří útrobní i pohybové svaly, upíná se u nich na epitel tělního pokryvu a společně s ním tvoří kožněsvalový vak – např. ploštěnci, hlísti, kroužkovci, měkkýši; u obratlovců se vyskytuje ve stěnách vnitřních orgánů – např. stěna trávicí trubice, pohlavních cest, vylučovacích cest a dýchacích cest

2. příčně pruhovaná(žíhaná) svalovina

• zákl. jednotkou je mnohojaderné svalové vlákno – syncytium, to obsahuje souběžné myofibrily, které se v mikroskopu jeví jako pruhované – pravidelně se tam střídají úseky aktinu a myozinu
• svalová vlákna se skládají ve snopce kryté vazivem sval
• vyskytuje se vedle hladké svaloviny už u kroužkovců nebo měkkýšů, u členovců je p.p.s. jediným typem svaloviny – upíná se na vnější kutikulární kostru, u obratlovců se p.p.s. upíná na vnitřní kostru
• většina má charakteristické červené zabarvení způsobené myoglobinem

3. srdeční svalovina

• příčně pruhovaná svalovina srdce obratlovců
• vlákna srdečního svalu jsou tvořena jednojadernými úseky mezi nimiž jsou přepážky, jednotlivá

vlákna jsou vzájemně propojena plazmatickými můstky – šíří se po nich podráždění

Nervová tkáň

• v zárodečném vývoji vzniká vychlipováním ektodermu
• tvoří ji vlastní nervové buňky – neurony(dráždivé, vedou nervový vzruch) a gliové buňky(ochranná, podpůrná a vyživovací funkce)
• neuron – tvoří ho tělo buňky a výběžky
  • axon(neurit) – vede podráždění, vzruchy z buňky
  • dendrit – vedou podráždění do buňky
• jeden nebo více, ale můžou i zcela chybět
• podle množství výběžků se rozlišují multipolární, bipolární, pseudounipolární a unipolární neurony
• výběžky jsou většinou obaleny pochvami – myelinová pochva, Schwannova pochva
• podle typu spojení rozeznáváme:
  1. senzitivní neurony – svými výběžky jsou spojené s receptory, jsou ve

smyslových orgánech a začínají smyslový vjem

b) motorické neurony – spojené s buňkami výkonných orgánů, končí ve svalech

c) interneurony – spojené s jinými neurony

• u nejnižších bezobratlých(např. nezmaři) má nervová tkáň podobu sítě neuronů roztroušených mezi povrchovými a epitelárními buňkami; u vyšších bezobratlých jsou neurony již koncentrovány v podobě shluků – zauzliny, ganglia; u obratlovců nervová tkáň tvoří řídící centrum – mozek, mícha