Stěhování národů, Francká říše, Byzantská říše, Arabská říše, Sámův svaz, Velká Morava

STĚHOVÁNÍ NÁRODŮ

• = rozsáhlé migrace obyvatelstva (tzv. barbarských kmenů a jejich skupin), které probíhaly koncem starověku a počátkem středověku. Příčiny: demografické změny (růst počtu obyvatelstva, způsobený přechodem od pastevectví k zemědělství, primitivní způsob obdělávání půdy vedl k jejímu rychlému vyčerpání), sociální důvody. Kmeny, jejichž počet členů rostl, začaly hledat novou půdu. Často ji nacházely na území Římské říše, která se v té době již nacházela v hluboké krizi a jejíž hranice nebyly dostatečně chráněné. Navíc bylo na území říše možné získat bohatou kořist. Impérium se v pozdně antickém období stalo lákavým cílem nájezdů barbarských kmenů. Muži, kteří na takové výpravě uspěli, získali nejen kořist a novou půdu, ale také vážnost a prestiž u svého kmene. Bezprostřední hybnou silou byl pak často také tlak jiných kmenů.
• Vlastním stěhováním národů se obvykle rozumí pohyb germánských a slovanských kmenů od 4. – konec 7. stol. Konec germ. etapy stěhování národů znamená na západě současně konec pozdní antiky resp. římského císařství. Začíná raný středověk.
• Přímka protínající Evropu – ústí Rýna až ústí Dunaje. Sever: germánské kmeny (Sasové, Frankové, Burgundi, Langobardi, Vandalové, Vizigóti, Ostrogóti).
• Po vpádu Hunů (375) se původní germ. kmeny přeídlily na jih. Vandalové, Vizigóti a Ostrogóti se účastnily nejdelšího přesunu. Frankové se přemístili z Dolního Porýní pouze do blízké sev. Galie
• Počáteční pohyb kmenů (především Hunů) a následný tlak vedl k novému rozmístění kmenů po celé Evropě.
• Pomalý úpadek západořím říše + ztráta moci a správních struktur + rostoucí začleňování Germánů jako spojenců (federátů) a jako vojáků do římského vojska → další předpoklad pro stěhování národů. Větší význam než samotná barbarizace římského vojska měla přítomnost germánských federátů na území říše, kteří se nechali císaři stále méně ovládat → vytvářeli nezávislé říše na půdě impéria. Proto se mluví spíše o transformaci – přeměně – římského světa, než o jeho regulérním dobytí Germány.

 

Počátek stěhování národů, rozdělení římské říše

• 375: útoky Hunů na germánské kmeny Ostrogótů a Vizigótů.
• Ostrogóti byli poraženi, Vizigóti ustoupili na západ až k římskému impériu → STĚHOVÁNÍ NÁRODŮ
• Vizigóti se usadili v Thrákii, problémové soužití
• 378 bitva u Hadrianopole: Vizigóti zvítězili, padl římský císař, po něm nastoupil Theodosius
• Theodosius r. 395 umírá, své impérium rozdělil mezi dva syny: východ: Arcadius, západ Honorius → rozpad římské říše, samostatný vývoj, vých. část se přetvářela ve stát Byzanc, západ podlehl Germánům a spěl k zániku
• Honorius: sídlo Ravenna (dobrá přístupnost, málo chráněné)
• 410 pronikli Vizigóti z Balkánu do Itálie a dobyli a vyplenili Řím, usadili se v již.Galii (město Tolosy, zde založili vlastní stát → TOLOSÁNSKÁ ŘÍŠE)
• římské vojenské posádky byly staženy na obranu Itálie, Galie zůstala nechráněná; procházely tudy germánské kmeny Vandalů a Svévů (do Hispánie, Afriky), o tuto oblast se začínali zajímat Hunové
• v pol. 5. stol. Húnové zaútočili na Římskou říši. Attila (vůdce Húnů) vpadl do Galie a vyplenil ji. 451 bitva na Katalunských polích (řeka Marna): „bitva národů“, na obou stranách bojovalo mnoho kmenů, krvavé střetnutí dopadlo nerozhodně, Attila se z Galie stáhl, ale další rok podnikl tažení do Itálie
• Attila na Řím nezaútočil, ale útočili na něj Vandalové (usazeni v Africe kolem Kartága), ti r. 455 vpadli do Říma
• 476 Odoakar (původem Vizigót, vojevůdce římské armády) sesadil posledního západořímského císaře Romula Augustula → definitivní konec západořímské říše a ovládli ji Germáni (Ostrogóti, jejich sídlo a kulturní středisko bylo v Ravenně)

 

Barbarizace Evropy

• romanizace Evropy + barbarizace bývalého západořímského území: Germáni přinášeli své zvyky a dovednosti (odlehčené meče, šperkařství). Germáni se nikdy nepřizpůsobili římské městské kultuře, věnovali se dobytkářství a zemědělství.
• na města často útočily barbarské kmeny, ty také narušovaly obchodní spojení → stará antická města ztrácela na významu, počet obyvatel klesal, hospodářský život se přenesl na venkov
• Velkostatek = uzavřená hospodářská jednotka využíval práce otroků; co vyrobil, to spotřeboval; zajišťoval si nejnutnější řemeslnické práce → nepotřebovali obchod a peníze
• přesun hospodářství na venkov → úpadek řemesel, změna stavebního materiálu (→ dřevo, římské stavby se změnily v trosky)
• ZEMĚDĚLSTVÍ: závislost na počasí, obavy z neúrody. Bylo nevýkonné (nedostatečné nástroje i hnojení)
• v 5. – 10. stol. vládly v Evropě drsné poměry, nepodporovalo se ani vzdělání (→ málo písemných památek)
• Ostrogóti: vých. Gótové, jeden z mocných germ. kmenů, osídlovali Apeninský poloostrov. R. 375 Hunové napadli Ostrogóty, část zůstala a část se přesunula do Panonie. Ostrogóti napadali Itálii a Balkán. Vlastní město – Ravenna, zde sídlil král Theodor Veliký.
• Vizigóti: mezi Balkánem a Dunajem. R. 410 král Alarik – zmocnili se Říma; ovládli téměř celý Pyrenejský poloostrov, dostali se do konfliktu s Franky, kteří si je podmanili, a zůstalo jim jen Španělsko.
• Langobardi (dlouhobradí): usadili se v Rakousku a na jižní Moravě (= Ruhiland). Dostali se do Panonie; v r. 774 porážka od Franků, obsadili je.
• Durynkové: JZ Německo. Porazili je Frankové.
• Frankové: v 5. stol. obsadili celou SV Gálii
• Hunové: kočovníci, turkotatarský původ; podle některých badatelů pochází z Koreje. V Evropě ovládali velká území, zdržovali se hlavně v Panomii, podnikali kořistnické výpravy (Balkán). Vládce Attila – přezdívka „bič boží“, chtěl se zmocnit Galie. R. 451 poraženi Hunové (60 tisíc mužů), římsko – germánské spojení vojáků porazilo Huny u Katalaunských polí.
• Vandalové: usadili se v sev. Africe – útočili na Řím

 

FRANCKÁ ŘÍŠE

• oblast Galie. Jihozápad: Burgundi, Alamani; Jih: Vizigóti; Sever: Frankové
• státní útvar rozkládající se na území dnešního Švýcarska, Francie, Nizozemska, Belgie a Německa.

 

Francká říše za vlády Merovejců (481 – 687)

• Frankové: germánský kmen, sídlili zprvu na pravém břehu Rýna a odtud útočili na západořímskou říši
• na konci 5. stol. Je vedl král Chlodvík z rodu Merovejců

Chlodvík

• po r. 480 vpadl do Galie, podmanil si místní římské i galské obyvatelstvo, porazil i jiné germánské kmeny → základ silné francké říše
• 496 pokřtěn podle obřadu římské církve → úzká spolupráce francké říše s papeži

 

• v průběhu 6.-7. stol. se postavení merovejských panovníků oslabilo, nedokázali udržet rozsáhlou říši
• moc získávali majordomové = úředníci, kteří původně pečovali o královský dvůr a jeho zásobování

Karel Martel

• zvaný „kladivo“, náruživý bojovník, původně majordom.
• v první pol. 8. stol. celou říši ovládl. 732 bitva u Poitiers, Martel porazil Araby

Pipin řečený Krátký

• syn Martela, svrhl z trůnu posledního Merovejce, stal se králem Franků → moc se dostala do rukou Karlovců
• získal podporu papeže, ten prohlásil franckou korunu za dědičnou v rodě Karlovců
• vytvořil exarchát ravennský = držitel provincie
• Pipin pomohl papežovi na Apeninském poloostrově, zavedl Pipinovu donaci = daroval papeži celou Itálii, z toho vznikl nezávislý papežský (církevní) stát (Patrimonium Sancti Petri, 754 – 1870, sídlo papeže, obnoven ve 20. stol. – Vatikán)

Karel Veliký

• syn Pipina, vláda 768 – 814, 800 korunován císařem, nejslavnější Karlovec
• snažil se co nejvíce rozšířit území francké říše (dobyvačné války, úspěch)
• 774 vyvrátil říši kmene Langobardů v sev. Itálii, dal se korunovat langobardskou korunou
• 12. 800 papež Lev III. ho korunoval císařem → obnova císařství na evr. Západě → Evropa měla 2 císaře: Konstantinopol (Byzanc), Francká říše
• výboje proti pohanským germánským kmenům a proti Arabům → šíření křesťanství
• 814 zemřel, pochován v Cáchách (zde často pobýval, palác s kaplí Panny Marie)
• podporoval užívání písma (karolínská minuskula, později se z něj vyvinula latinka)
• za jeho vlády došlo ke kulturnímu rozmachu (→ karolínská renesance), vzrostl zájem o antické dědictví
• nechal razit stříbrné mince – denáry, stavěl marky (= správní objekty hlídající určitá území)
• zavedl několik správních reforem

Ludvík Pobožný

• syn Karla Velikého, podporoval církev
• dva synové Ludvík Němec a Karel Holý r. 842 uzavřeli ve dohodu o rozdělení území (první dokument ve francouzštině). R. 843 syn Lothar zbrojil proti bratrům, nakonec zbytečně, byla sepsána VERDUNSKÁ SMLOUVA. Podle ní byla říše rozdělena mezi tři Ludvíkovy syny → západofrancká říše (západ od Rýna, pozdější Francie; Karel Holý), východofrancká říše (část pozdějšího Německa, Ludvík Němec), Lotharingie (pruh území kolem Rýna, Alpy, Švýcarsko, sev. Itálie, Burgundsko; Lothar)

Vnitřní uspořádní francké říše

• přijali římskou správu, ale zjednodušili si ji podle sývch potřeb
• říše byla rozdělena na hrabství, v čele stála hrabata (za výkon úřadu dostávala pozemkový majetek)
• marky = správní objekty, měly zadržovat nepřátelské útoky, každou marku spravoval markrabě (Vých. Marka – později Rakousko)
• panovník – nejbohatší pozemkový vlastník, velký majetek měli také biskupové
• způsob vlády byl primitivní: panovník neměl pevné sídlo, vládu vykonával tak, že za doprovodu vojenských jednotek objížděl jednotlivá správní střediska (zde přijímal stížnosti, vynášel rozsudky, rozhodoval se a kontroloval úředníky)
• zemědělství bylo málo výkonné, pobyt krále byl podmíněn množstvím shromážděných potravin a píce

 

Vznik feudálního systému

• základem panovníkovy moci byla vojenská družina, pro udržení jejich věrnosti jim král uděloval úřady a půdu,
• → LENNÍ SOUSTAVA: senior (lenní pán) bral svého služebníka (leník, vazal) v ochranu a uděloval mu za prokázané služby úřad, půdu, peníze = léno. Vazal musel zachovávat věrnost a vykonávat smluvené povinnosti. Léno = latinsky feudum → FEUDALISMUS. V raném a vrcholném středověku přijala zásady feudalismu velká část západní a střední Evropy.
• Panovník původně svým družiníkům úřady a pozemky jenom propůjčoval, později bylo prosazeno, aby půdu dostali dědičně → vzniká šlechta. Ta se podle urozenosti, starobylosti a bohatství dělila na vyšší a nižší.
• V 8.-9. stol. se začínalo rodit základní uspořádání středověké společnosti
• Společnost se dělila na 3 složky: bojovníci, duchovenství, dělný lid (později poddanské vesnické obyvatelstvo, obyvatelé měst a trhových osad). V čele státu byl panovník.

 

Rozpad francké říše (západofranské)

• Karel II. Holý: dynastie Karlovců, stal se králem. Po jeho smrti nastaly problémy, do říše se dostávají Normané
• Karel III. zvaný prosťáček: 911 vytváří normanský vévoda Roel území na severozápadě = Normandii
• 987 končí dynastie Karlovců, nastupují Kapetovci.
• pokračuje nepevná opora v církvi proti šlechtě, církev se snaží osamostatnit
• v 10. stol. vzniká clunyjské hnutí = seskupení klášterů, cíl: osamostatnit se od panovníků a být pod papežem

 

BYZANTSKÁ ŘÍŠE (395 – 1453)

• východořímská říše
• když byl sesazen poslední západořímský císař, nárokovali si vládnout na celém území bývalého impéria

 

Constantinus  (Konstantin I. Veliký)

• císař, navazoval na Diocletiana, ale chtěl pomocí křesťanství sjednotit říši (křesťanství mělo dobrou organizaci, v každé diecézi byl jeden biskup, sdružovalo lidi všech národnostní). Sám s vírou sympatizoval
• Constantinus vydal v r. 313 edikt milánský → zrovnoprávnění křesťanství s ostatními náboženstvími
• uvědomoval si, že křesťanství není jednotné (mnoho názorových proudů) → 325 svolal do Nikaie první církevní sněm = koncil: vytvořeno základní církevní dogma (jiné → kacířství), dovolil křesťanům zastávat všechny úřady,
• Řím již nebyl hl. městem říše, Constantinus si vybudoval nové sídlo v osadě Byzantion → Konstantinopolis (z vesnice Byzantion, dnes Istanbul, výstavba trvala 5 let)
• připoutal kolóny (= malí zemědělci, kteří si pronajímají půdu) k půdě statkáře → počátek nevolnictví

 

• etnická nesourodost říše; vznikají různé náboženské sekty a učení např. ariánství (neměli nesmrtelného Krista), nestoriánství (Kristus a Panna Marie jsou smrtelníci)

 

Justinián I. (527 – 565)

• schopný a krutý východořímský císař, později přezdívaný Veliký
• usiloval o navrácení všech ztracených území, která náležela Římu → mnoho válek
• obrovský územní rozvoj Byzance → „zlatý věk“
• porazil (dočasně) Vandaly (sev. Afrika), války s Ostrogóty (I), ty pak vystřídali Langobardi → konkurence Byzance; Byzanc čelila útokům nepřátel: sever – Slované, východ – Peršané, neúspěšné vedení války proti Vizigótům (ESP)
• jeho vojska dobyla severoafrické pobřeží (z Evropy se sem stáhli Vandalové), po r. 550 pronikla i na Apeninský poloostrov → Ravenna = jádro Justiniánovy moci, z této doby se zde zachovaly křesťanské kostely
• panovník měl neomezenou moc
• postavil chrám Hagia Sofia (chrám Boží moudrosti)
• za jeho vlády dosáhla Byzantská říše vrcholu své slávy, po jeho smrti ztratila mnohá území, v 7.-8. stol zse jen bránila nájezdům Avarů a Slovanů, Peršanů, Arabů
• Arabským vojskům se Konstantinopol uhájila za pomoci „řeckého ohně“ (směs látek hořících i na vodě)

 

POVSTÁNÍ NIKÁ!

• Justiniánova politika vyžadovala peníze, panovník je tedy získával z daní → silný daňový útisk obyvatelstva → povstání, vzpoury
• povstání Niká! Bylo nejostřejším, vedla je strana zelených v cirku, podnět zavdali úředníci, kteří zneužili své pravomoci
• povstalci dokonce napadali domy městské aristokracie a žádali odvolání některých úředníků
• císař se cítil ohrožen → chtěl uprchnout do Konstantinopole, ale jeho žena Theodora ho přesvědčila, aby proti povstání zakročil. Následoval masakry, při kterém bylo zabito 30 000 lidí, Justiniánova vláda zůstala zachována

 

JUSTINIÁNŮV ZÁKONÍK (Corpus iuris civilis)

• sestaven 529 -533, , na základě starořímského práva, kruté potlačení povstání nespokojeného obyvatelstva
• po potlačení povstání zanikly démy
• utužení císařského absolutismu

 

Byzantská církev a kultura

• kultura těžila z antiky, založeno na řeckém jazyce, vyšší úroveň kultury i vzdělanosti než na Západě
• raněstředověké byzantské umění souviselo s křesťanstvím (barevné mozaiky – náboženská témata, ikony – obrazy svatých v pravoslavném kulturním okruhu, nápadně strnulé rysy zobrazených osob; byzantské kostely s typickými věžemi)
• kultura byzantské říše měla velký význam v evropských dějinách, výrazně ovlivnila život a poměry na územích, které ovládala (Balkán, Malá Asie, Přední východ, část Itálie) nebo se kterými udržovala úzké styky (Velká Morava, Kyjevská Rus)
• těsné sepětí státu a křesťanské církve
• byzantský císař byl zároveň nejvyšším církevním představitelem → CÉZAROPAPISMUS (měl právo odvolávat i konstantinopolského patriarchu = vysoký církevní představitel, obvykle správce rozsáhlé církevní oblasti)
• napjatý vztah mezi západními a byzantskými císaři a také mezi západní křesťanskou – římskokatolickou (papež) a východokřesťanskou – ortodoxní (patriarcha) církví
• východokřesťanská církev se prosadila na Balkáně a v Rusku, jejím pokračovatelem je pravoslavná církev
• 1054 schizma = úplný rozchod církve
• v této době zažila Byzantská říše velký vzestup, také ji ale čekal zápas se seldžuckými Turky, ti ji později připravili o téměř celou Malou Asii – 1453 dobytí Konstantinopole Turky → zánik Byzantské říše

 

ARABSKÁ ŘÍŠE (632 – 1258)

• též Chalífát
• Chalífát znamená vládu chalífy, hlavy islámu. Původně to byla nejen náboženská instituce, ale i státní útvar zahrnující prakticky veškerá území ovládaná muslimy.
• Vznikl 9. června 632, když se Abú Bakr stal prvním chalífou. Zanikl 10. února 1258 dobytím Bagdádu mongolskými vojsky. Jako duchovní instituce byl obnoven 9. června 1261 v Egyptě a zrušen 3. března 1924 v Turecku poté, co dynastie Osmanů, na kterou mezi tím funkce chalífy přešla, ztratila svou politickou moc.

 

Arabové a jejich náboženství

• Roku 711 začaly výboje Arabů na Pyrenejský poloostrov, aby šířili islámskou víru, zde zůstaly až do roku 1492, kdy byla dobyta Granada
• prvním hlasatelem islámu byl Muhammad (bohatý arabský obchodník, původně vůdce karavan)
• kočovnické arabské kmeny (Arabský poloostrov, obživa – chov dobytka, obchod) tehdy uctívaly mnoho božstev a posvátné symboly uložené v městě Mekka. Zde se kolem r. 570 narodil Muhammad
• islám uznává pouze jediného boha – Alláha, Muhammad se prohlásil za jeho proroka
• islám vychází ze Starého zákona, Alláh je podobný Bohu (židovství, křestanství), vyznavači islámu – muslimové, posvátná kniha – korán (653), chrámy – mešity (u nich minarety)
• muslimové musí věřit v Alláha, konat předepsané modlitby, dodržovat půst, jednou za život navštívit některé z posvátných míst islámu. Islám ale povoluje mnohoženství. Islám požaduje bezpodmínečnou oddanost a povinnost šířit islám.
• Muhammad měl nelehké začátky, dne 9. 622 uprchl z Mekky do Mediny → počátek muslimského letopočtu
• v Medině také vznikla první náboženská obec vyznavačů islámu

 

Vznik arabské říše

• nová víra (islám) sjednotila arabské kmeny → vytvoření rozsáhlé říše
• Muhammad zemřel r. 632, muslimská vojska se vydala na vítězná tažení – cíl: učinit islám vládcem nad co největšími prostorami
• během první pol. 7. stol. si muslimští Arabové podrobili Sýrii, Mezopotámii, Egypt, Palestinu, rozdrtili Persii, ovládli celé severoafrické pobřeží
• 711 pronikli přes Gibraltar na evr. pevninu, porazili germánské a římské obyvatelstvo v bývalé Hispánii, podnikali výpady do francké říše → 732 bitva u Poitiers, Karel Martel Araby porazil → Arabové se stáhli na Pyrenejský poloostrov a záp. Evropu již neohrožovali, středoasijské oblasti a Sicílie před Araby kapitulovali
• v 8.-9. stol. prožívali Arabové největší vzepětí moci, vládl jim z Bagdádu chalífa Hárún ar–Rašíd (známý z Pohádek tisíce a jedné noci), postupně se ale říše rozpadla na několik samostatných území – emirátů
• v 9.-10. stol. byl téměř celý Pyrenejský poloostrov ovládán emirátem córdobským

Arabská kultura

• náboženský i kulturní zápas islámu a křesťanství, boje i vzájemné ovlivňování
• muslimská nadvláda znamenala pro mnoho oblastí z hospodářského i kulturního hlediska vzestup
• Arabové byli skvělí obchodníci (zboží z Pobaltí, Skandinávie, Afriky, Číny..), ovládli obchod mezi Indiíí a Dálným východem, obchod s Evropou
• přinesli do Evropy nové zemědělské plodiny (rýže, bavlna, citroník, pomerančovník), nové způsoby hospodaření
• věda: usilovná studia, vynikající výsledky v matematice, zeměpise, astronomii, medicíně…, na dlouho předstihli evropské vzdělance
• muslimské výtvarné umění se drželo příkazu koránu
• architektura: Velká mešita v Córdobě, Skalní mešita v jeruzalémě
• ornamentální výzdoba mešit, paláců, řemeslných výrobků (koberce), rostlinné i geometrické motivy

 

SÁMŮV SVAZ

• státní útvar Slovanů existující ve střední Evropě v letech 624-659 (podle Fredegarovy kroniky) nebo 626-661 (podle data obléhání Konstantinopole v roce 626).
• Pojil se s osobou franského kupce Sáma, který si získal velkou prestiž jako velitel během bojů Slovanů s Avary, ovládajícími dlouhá léta střední a jihovýchodní Evropu.
• byla tady úrodná půda, území chráněné pásmem pohraničních hor, první sídla vznikla kolem řek, neexistovaly zde žádné cesty, všude byly husté lesy → pohyb po vodních tocích
• opevněná sídla – hradiště: nejčastěji na vyvýšených místech (obranný účel, střediska řemesel a obchodu), významna hradiště:Starý Plzenec, Budeč, Stará Kouřim, Pražský hrad
• pravděpodobný rozsah: Morava, západní Slovensko, Dolní Rakousy, část Čech
• před příchodem Slovanů u nás sídlili Germáni:Markomani, Kvádové
• ve stř. Evropě ohrožovali Slovany Avaři
• Avaři žili na území dnešního Maďarska, byli to původněturkotatarští kočovníci, vytvořili vojensky silnou říši v nížinách a stepích kolem Dunaje, hlavní tábor – hrynk (kruhový tvar) ležel na soutoku Tisy a Dunaje
• předpokládá se, že na obranu proti Avarům vznikl kolem r. 623 první slovanský státní útvar → SÁMOVA ŘÍŠE
• Sámo vedl Slovany 631 do bitvy s Franskou říší → bitva u Wogastisburgu (nevíme kde přesně ležel, ale byla to pohraniční pevnost Sámovy říše), Sámo odrazil vojsko franckého krále Dagoberta I.
• Sámova říše nebyla ještě skutečný stát, ale tzv. kmenový svaz (jádro asi kolem řeky Moravy)
• po Sámově smrti (asi kolem r. 658) se říše rozpadla

 

VELKÁ MORAVA

• pokusy francké říše o podmanění západních Slovanů provázela i christianizace (misionáři z Řezna, Pasova, Salcburku..), působení misionářů bylo úspěšnější na Moravě a na Slovensku
• kolem r. 830 založil slovanský kníže Pribina křesťanský kostel v Nitře, starší kostelíky vznikly na jižní Moravě
• na již. Moravě místní náčelníci (knížata) spolu se svými rodinami, vojsky a obyvatelstvem opustili pohanské bohy → změna mezinárodního postavení → západoevropský svět s nimi mohl začít spolupracovat → umožnění rozšířit území na úkor sousedních pohanských náčelníků
• také mezi křesťanskými knížaty na jihu Moravy a na západním slovensku propukl zápas o převahu → r. 830 zvítězil moravský kníže Mojmír I. → zakladatel rodu Mojmírovců a státního útvaru VELKOMORAVSKÁ ŘÍŠE, vypudil z Nitranska i Pribinu
• Rastilav byl pokračovatelem v rozšiřování území, dostal se do sporu s východofranckou říší, ale podařilo se mu uhájit nezávislost říše. Rozhodl se založit vlastní církevní organizaci, v jejím čele stál arcibiskup. Byzantský císař mu chtěl pomoci a r. 863 vyslal na Moravu dva učené bratry Konstantina a Metoděje

 

Cyril a Metoděj

• bratři, ze Soluně, Řekové
• sestavili první slovanské písmo → HLAHOLICE
• církevním jazykem zvolili staroslověnštinu (ta nahradila latinský jazyk)
• Metoděj organizoval církevní život, byl jmenován arcibiskupem, r. 855 pokřtil českého knížete Bořivoje (manželka Ludmila, Bořivoj je prvním historicky doloženým Přemyslovcem, uznával nadvládu nejmocnějšího velkomoravského vládce – knížete Svatopluka). r. 885 Metoděj zemřel, propukly spory mezi přívrženci latinské a slovanské bohoslužby. Svatopluk podpořil latinskou, Metodějovy spolupracovníky a žáky dal ze země vyhnat
• Konstantin se podílel na sestavování jazyka a písma

 

Zánik Velké Moravy a její význam

• 894 umírá Svatopluk, říše se začíná rozpadat
• panovníkem se stal Mojmír II., ten ale nezvládal situaci
• Spytihněv I. (syn Bořivoje) využil uvolnění poměrů, vymanil se z poslušnosti Velké Moravě, 895 uznal nadřazenost východofrancké říše
• 906 oslabený velkomoravský stát podlehl nájezdu kočovných maďarských kmenů (Avaři, kořistnické výpravy)
• VM vytvořila vyspělou kulturu (řemesla, literatura, stavebnictví, šperky…)
• kamenné kostelíky – objeveny až v pol. 20. stol.
• naleziště: Pohansko, Děvín, Uherské Hradiště, MIKULČICE (zde asi sídlil velkomoravský vládce)