Francouzská revoluce

Úspěch americké revoluce posloužil jako inspirace francouzskému lidu, stále
trpícímu pod vlivem tyranie, které na ně naložil Král Slunce Ludvík
XIV.,jenž vládl jako absolutní panovník po 72 léta.Nynější král Ludvík
XVI.nebyl tak krutým tyranem, ale bezstarostným a líným monarchou. Měl sice
plno dobrých úmyslů,byl však slabým a nevýkonným panovníkem. Jeho manželka,
královna Marie Antoinetta,byla dcerou rakouské císařovny Marie Terezie.Zabývala
se nicotnostmi jako tancem, hraním, pořádáním bohatých hostin a
rozhazovala peníze, jak to jenom šlo. Francouzi neměli Rakousko v lásce
a nemilovali ani ji.Bezmezné utrácení ? Madame Deficit?,jak jí přezdívali,
způsobovalo jejich vlastní chudobu a bylo hořkou pilulkou.

To, že byl francouzský lid chudý, se nedalo popřít.Polovinu běžného
denního příjmu venkovana stál krajíc chleba. Druhá polovina připadla na
daně. Zatímco venkované byli zdanění až k hladovění,šlechta a
duchovenstvo neplatili daně vůbec žádné! Král s královnou vyprazdňovali
královskou pokladnici tak rychle,jak se naplňovala, a tak se Ludvík XVI.
Rozhodl požádat i šlechtu a duchovenstvo,aby daně platili.Ti ovšem odmítli,protože
konec konců nikdy předtím daně neplatili.Ludvík pak svolal shromáždění
generálních stavů (první takové shromáždění po více než 150 letech) v naději,že
se dohodnou na plánu,jak z království vymačkat co nejvíc daní.

Francouzský parlament byl rozdělen do tří skupin, jimž se říkalo
stavy.První stavem bylo duchovenstvo, šlechta tvořila druhý stav a do třetího
stavu se započítával zbytek ? obchodníci, řemeslníci s nimi i
venkované.Tři stavy se obvykle scházely odděleně a každý stav odevzdával
jeden hlas k danému problému.Za normálního běhu okolností býval třetí
stav vždycky přehlasován ostatními dvěma.Nyní se třetí stav sám prohlásil
za ?Národní shromáždění? a trval na šesti stech delegátech ve skupinách
a na tom,že budou mít každý svůj vlastní hlas.Protože se setkali s nebezpečným
odporem krále sešli se tajně na tenisovém dvorci.Tam přísahali že se
nerozejdou,doku nevytvoří ústavu.

Po celém francouzském venkově narůstal neklid.Vysoké ceny a nedostatek
způsobovaly bouře a hlasité protesty.Krále to znepokojilo a svolal vojsko
pro svou vlastní ochranu a aby zabránil povstání.Avšak přítomnost vojenských
oddílů v ulicích Paříže jenom posloužila k provokaci davů.Rozšířila
se zvěst,že ve starodávném vězení a symbolu tyranovy pěsti Bastile jsou
zbraně.14.července 1789 zaútočil na Bastilu dav. To znamenalo počátek
francouzské revoluce a dnes se tento den oslavuje jako Den Bastily.

Národní shromáždění se chopilo příležitosti a sepsalo Prohlášení
lidských a občanských práv a novou ústavu.Převzalo vládu v Paříži,pořídilo
se vlastní vlajku a organizovalo milice ? Národní gardu,kterou vedl nedávný
americké revoluce markýz de Lafayette.Když se zpráva o převratu rozšířila,začaly
se jednotky národní gardy vytvářet po celé zemi.Král už nic neovládal.

Král s královnou odpočívali ve svém paláci ve Versailles za Paříží
a o vzniklou situaci se nestarali.Královna prohodila pár pohrdavých poznámek
o ?pařížské chátře? a zesměšnila novou vlajku.Pak se ale jednoho dne
probudily pařížské ženy a zjistily že není chleba a nedá se koupit za žádnou
cenu.Táhlo jich šest tisíc a za nimi se nashromáždilo na dvacet tisíc a za
nimi se nashromáždilo na dvacet tisíc mužů a všichni šli přes třicet
kilometrů do Versilles.Tam vpadli do paláce a dožadovali se chleba.Zmocnili
se královské rodiny a odvezli je do Paříže.

V roce 1792 se královská rodina pokusila uprchnout ze země,byli však
chyceni a znovu drženi jako vězni. Některé země pohrozily Národním shromáždění
válkou,jestliže nebudou král s královnou ochráněni.Shromáždění
odpovědělo tím,že samo vyhlásilo válku.Koalice zemí zahrnující
Rakousko,Prusko,Anglii,Rusko,Holandsko a Španělsko napadla Francii s úmyslem
srazit revoluci a znovu nastolit francouzskou monarchii.Král byl obviněn z velezrady
a sťat. Brzy šla na popraviště i královna.

Revolucionáři začali nyní bojovat mezi sebou.Do popředí se dostala extrémní
frakce Výbor veřejného blaha.Vedeni Maximilienem Robespierrem chtěli ?chránit
Francii před jejími Vnitřními i vnějšími nepřáteli? Volali po smrti všech
kontrarevolucionářů, aristokratů, kněží a podezřelých.Ve jménu slávy
revoluce sestavila lůza své vlastní revoluční tribunály a začala s popravami.Vláda
teroru s Robespierrem, Georgesem Dantonem a Jeanem Maratem u kormidla
trvala šest měsíců. Když ostří gilotiny stále padalo dolů, provolávaly
davy slávu.

Krvežíznivost a ctižádostivé konflikty rychle uvrhly novou vládu do
zmatku.Všude vládla podezíravost, nikdo nebyl bezpečný před popravčími.Marat
byl zavražděn ve své vaně Charlottou Cordayovou, venkovskou dívkou, která
chtěla učinit konec násilí.Robespierre byl na jaře 1794 úspěšný s popravou
Dantona, ale v létě šel pod gilotinu sám.Toho dne skončil teror a
?celá Paříž tančila radostí?.Za tu strašlivou dobu ztratila více než
250 000 lidských životů.

Dalších deset let pokračoval revoluční chaos, teror a krveprolití, až
byla struktura francouzské společnosti rozbita.Feudální systém se zhroutil
a byla zlomena moc církve.Obrovské majetky aristokratů byly rozčleněny a
Francie se stala zemí malých pozemkových vlastníků.Byla také odstraněna přísná
kontrola cen vynucovaná obchodními a řemeslnickými cechy.Přestože Francie
ještě nebyla demokratická,byla na cestě k modernímu státu.Evropské
monarchie zápasily o to, aby uhasily plameny svobody, které všude
vybuchovaly.