Typologie české prózy první poloviny 20. století
V první polovině 20. století dosáhla česká literatura vysoké umělecké
úrovně a s úspěchem se zařadila i do kontextu světové
literatury. Rozvíjí se množství uměleckých směrů, vyhraňují se mnohé
literární individuality . Z literárních žánrů dosáhl největšího
rozkvětu román.
V tomto období se u nás projevují tyto směry :
- kritický realismus
- historický realismus
- naturalismus
- impresionismus
- novoklasicismus
- legionářská literatura
- psychologická literatura
- imaginativní próza
- katolicky orientovaná linie (barokizující próza)
- obraz první světové války
- demokratická literatura
1) kritický realismus; historický realismus a naturalismus
Je počátkem 20. století představován ještě staršími autory, jako Aloisem
Jiráskem, který v tomto období vytvořil trilogii Bratrstvo –
Bitva u Lučence (1900), Mária (1905) a Žebráci
(1909). Jirásek se vněm věnoval působením tzv. ?bratříků?, bývalých
husitských vojáků, kteří pod vedením hejtmana Jana Jiskry z Brandýsa
bojují o Slovensko proti uherským Hunyadovcům. Na husitské trilogie navázal
ještě poslední románový cyklus – nedokončený Husitský král
(1920 první díl, druhý z pozůstalosti 1932). Další díla pocházejí
z druhého Jiráskova zájmového období a to z období národního
obrození. Vytvořil dva rozsáhlé románové cykly, pětidílný román-kroniku
F. L. Věk (1890 – 1907) a čtyřdílnou kroniku U nás
– Úhor (1897), Novina (1904), Osetek
(1903) a Zeměžluč (1904). V kronice U nás je
hlavní postavou kněz Josef Regner Havlovický, usilující nejen o národní,
ale i o sociální prospěch lidí na Hronovsku. Kromě husitství a obrození
je třetím velkým tématem Jiráskových románů období pobělohorské, jež
sám nazval dobou temna. Román Temno (1915) a stal širokým
obrazem období protireformace, v níž hráli hlavní roli jezuité a cizí
katolická šlechta. Sto let po porážce na Bílé hoře je úsilí zaměřeno
na odstranění husitských tradic;
Zikmund Winter v tomto období vytvořil Dějiny řemesel a obchodu
v Čechách ve 14. a 15. století což je beletristické dílo.
Winterova snaha spojit poučení s pobavením čtenáře dozrává v psychologické
charakteristice dalších hrdinů – v povídce Krátký jeho svět 1901)
ztroskotá učitelský pomocník, když se intrikami svého nadřízeného stane
novou obětí žárlivého manžela. Životní autorovým dílem je obsáhlý
román Mistr Kampanus (1906 – 1907), zobrazující poměry na pražské
univerzitě kolem roku 1620.
J. V. Rais v tomto období vytvořil studie o přátelích jako
byli Mikoláš Aleš, Antonín Slavíček, Svatopluk Čech i Alois Jirásek
ve knize Ze vzpomínek (1922 – 1923).
Terezie Nováková v tomto období vytvořila romány Jan Jílek
(1904), což je v podstatě historický román. Hrdinou je českobratrský
emigrant, který se tajně vrací do vlasti a trpí pro svou reformační víru,
ale zůstává věrný svému přesvědčení. Druhým románem dle chronologického
pořadí je Jiří Šmaltán (1906), příběh chudobného tkalce
z Poličska, hledače ?pravdy světa?. Román Na Librově gruntě
(1907) zobrazil život východočeské vesnice v polovině 19. století .
Sedlák Jobek Libra se pro bídu nemůže ani oženit. Zobrazuje situaci po zrušení
roboty a rozdíly mezi lidmi po zrušení roboty.
Antal Stašek v tomto období tvoří realisticky a pokouší
se zobrazit hnutí dělnictva na českém severu. Je to román Na rozhraní
(1908), který se zabývá česko-německými vztahy, román Přelud
(1908) s podobnou tematikou, jehož hrdina je utopický socialista. Po skončení
první světové války psal romány se sílící revoluční tematikou Když
hlad a válka zuřily (1924) a zvláště román O ševci
Matoušovi a jeho přátelích (1932). Své literární a životní
zkušenosti vypsal autor v knize Vzpomínky (1925).
Bří Mrštníkové v této době vydali kroniku Rok na vsi
(1903 – 1904). Vilém Mršník pak samostatně tvoří svůj poslední
studentský román Zumři (1912), který však zůstal nedokončený.
Karel Matěj Čapek-Chod se v této době zařadil mezi význačné
české prozaiky románem Kašpak Lén mstitel (1908) v němž
kriminální příběh mstitele-vraha dostává tragické vyznění.Dokladem
autorova vypravěčského umění a důkladné znalosti velkoměstského
prostředí na přelomu století je román Turbína (1916).
Tematický základ románu Antonín Vondrej vytvořilo několik
povídek z roku 1906. Příběh tvoří život mladého redaktora a básníka,
později jen žurnalisty a korektora , celkový úpadek muže. Na nevypočitatelnosti
milostných vztahů je postaven román Jindrové (1921). Dalšími
díly jsou Vilém Rozkoč, Řešany a ojedinělá
esejistická povídka Větrník.
Do literatury vstupují i noví autoři – Anna Marie Tischlová,
která do literatury vstoupila naturalistickými povídkami. V románech i v románových
cyklech zobrazuje pozvolna se rozpadávající svět měšťanských tradic : Fany,
Stará rodina, Synové, Dědicové.
Tragický obraz zmechanizování vztahů vyúsťuje v citové osamocení a životní
skepsi hrdinů. S psychologickou věrností jsou koncipovány i romány
z prostředí předních umělců, pražských vědců, lékařů – romány
Vykoupení, Alma mater, Orlí hnízdo.
Dokumentární kronikou je dílo Haldy z hornického válečného
Ostravska.
2) impresionismus
Impresionismus v próze u nás v tomto období představuje především
Fráňa Šrámek v románu Stříbrný vítr. Jinak se
objevuje pouze výjimečně.
3) novoklasicistní próza
Novoklasicistní prózu tvoří zejména tři autoři – Viktor Dyk se
svou novoklasicistní novelou Krysař a bří Čapkové
se sbírkou povídek Zářivé hlubiny. Znakem novoklasicistní prózy
je dokonale stavěný děj, dokonalý jazyk a pevná kompozice. Další
autorkou je Božena Benešová, která je významnou představitelkou předválečné
avantgardy. Jejím mistrovským dílem je novela Don Pablo, Don Pedro a Věra
Lukášová, příběh zachycující vnitřní svět mladých.
4) legionářská literatura
Ta vzniká po první světové válce a píší ji většinou přímí
účastníci legií. Jsou to Rudolf Medek, který se zúčastnil bitvy u Zborova.
Napsal pětidílný románový cyklus Anabáze, což je kronikářské
líčení válečných událostí v Rusku, zvl. pak bojů čs. legií. Je
zobrazena bitva u Zborova v červenci 1917, zmatek a chaos v Rusku,
cesta legionářů domů.
Dalším autorem byl Josef Kopta, redaktor, spisovatel a účastník
1. větové války. Napsal románovou trilogii Třetí rota, Třetí
rota na magistrále a Třetí rota doma. Dílo má
epickou šíři, popisuje postup malé vojenské jednotky od Zborova přes Sibiř
do Vladivostoku ze zorného pole obyčejného pěšáka.
František Langer se bojů zúčastnil jako vojenský lékař čsl. Legií
v Rusku. Napsal několik děl s touto tematikou – Železný vlak
– kronika legií, pro děti Pes druhé roty a drama Jízdní
hlídka.
5) psychologická literatury
Za mistra české psychologické literatury je považován Jaroslav Havlíček.
Zobrazoval postavy rozvrácené patologickými vlastnostmi a osudem a degeneraci
měšťácké společnosti. Jeho prvním dílem byla kniha Neopatrné panny,
soubor povídek, kritika je odmítla. Jeho dalším počinkem byl román Vyprahlé
touhy, zamýšleno jako první díl trilogie, později přepracováno na Petrolejové
lampy. Vrcholem tvorby jsou knihy Neviditelný a Helimadoe.
Posledním dílem byl Synáček.
Dalším velmi významným autorem je Egon Hostovský. Většinu života
strávil v diplomatických službách a ve dvojím exilu, za druhé světové
války a po roce 1948. Zajímal se o pronásledované lidi. Náměty
bral z židovského prostředí. Ve svém díle se zabýval problematikou
vykořeněnosti, viny, úzkosti a rozkladu osobnosti. Novely a romány
s problematikou samoty a neschopnosti dorozumění. Ještě za života
zde napsal román Případ profesora Körnera. Titulní hrdina prožívá
dva životy, jeden skutečný a jeden pomyslný. Vnitřní krizi vyvolá
zpráva o smrtelné nemoci, která se ukáže mylnou, a zpráva o nevěře
manželky. Vědomí vykořeněnosti mu znemožnuje komunikaci s okolím a on
ve chvíli obnovené naděje umírá nešťastnou náhodou.V exilu vznikly například
Listy z vyhnanství, Cizinec hledá byt, Nezvěstný..
Autorem psychologické prózy byl rovněž Václav Řezáč. Za
okupace psal psychologickou prózu a za socialismu tvořil v duchu
socialisticko-realistickém. Jeho prvotinou byl román Větrná setba, který má
autobiografické rysy. Další je Slepá ulička z období
krize. Román Svědek, román Rozhraní, o vnitřním
morálním zrání učitele Austa, začínajícího spisovatele. Další tvorba
byla schematická.
6) imaginativní próza
Imaginativní próza byla pod vlivem avantgardních postupů, zvl. pak moderní
poezie (metod a asociace, lyričnost a obraznost).
Vladislav Vančura, byl prozaik, dramatik, scénárista režisér, 1. předseda
Devětsilu. Povoláním lékař, za okupace v odboji, za heydrichiády
popraven. Narodil se u Opavy. Snažil se být výtvarníkem, Soubor lyrických
próz – Amazonský proud, Dlouhý, široký a bystrozraký.
Ve dvacátých letech vydal román Pekař Jan Marhoul. Příběh
zchudlého pekaře, který je zničen v bezcitném světě sobectví = obžaloba
společnosti. Dalším románem byla Pole orná a válečná,
jedná se o odsouzení nesmyslného zabíjení, děj je nesouvislý, volné
řazení scén. Velmi známá je novela z tohoto období Rozmarné léto.
Psal i experimentální prózu – Poslední soud, Hrdelní
pře aneb o přísloví. Ve třicátých letech napsal Markétu
Lazarovou – baladickou prózu. Povídky – Luk královny Dorotky,
Útěk do Betléma. Romány Konec starých časů, Tři
řeky. Za okupace napsal Obrazy z dějin národa českého.
7) barokizující próza
Tématem tohoto druhu literatury byla především doba baroka. Jazyk byl
expresívní a stejně tak i výraz. Základním charakterem je svár,
žasnutí a tíha pozemskosti.
Jakub Deml byl básník, prozaik, publicista, překladatel, katolický
kněz a přítel Březiny a Holana. Ovlivnil jej spiritualismus a existencialismus.
Napsal cyklus Šlépěje (26 svazků), který má charakter deníkových
záznamů. Prózy Hrad smrti a Tanec smrti
obsahují pocit úzkosti z ohrožení, ze smrti a děsivé vize. Psal
také básně – Moji přátelé.
Jaroslav Durych psal v duchu historické imaginativní prózy.
Obdivoval baroko, původně lékař a publicista. Novela Sedmikráska
– milostný příběh s prvky symbolismu. Jeho vrcholným dílem jsou dvě
?valdštejnské? trilogie – Bloudění = větší trilogie, a Rekviem
– tři povídky = menší trilogie. Je duchovním otcem nového typu historické
prózy – poskytuje barvitý obraz doby, metaforičnost, dějová sevřenost,
rytmizovaná próza.
8) obraz první světové války
Nejznámějším a velmi populárním autorem je Jaroslav Hašek.
Narodil se v Praze, žil v Lipnici u Havlíčkova Brodu. Žil bohémským
životem a toulal se; měl odpor ke společnosti, měšťáctví. Předválečný
anarchista, protiměšťácký humorista, za války voják rakouské armády,
legionář. Nejprve psal drobná satirická díla – Trampoty pana Tenkráta, Můj
obchod se psy. Postava Švejka se poprvé objevuje už před válkou v seriálu
antimilitaristických grotesek – Dobrý voják Švejk a jiné podivné
historky, během války píše dílo Dobrý voják Švejk v zajetí. Román
o Švejkovi nese název Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války.
Zobrazuje surovost a nesmyslnost války, výsměch a protest proti ní.
9) demokratická literatura
Nejznámějším představitelem je Karel Čapek. Dalšími autory
jsou Karel Poláček – prozaik a novinář. Narodil se v Rychnově
pod Kněžnou, pocházel z židovské rodiny – skončil v Osvětimi.
Jako prozaik zobrazoval českého maloměšťáka v období kolem 1. světové
války, upozorňuje, že maloměšťáctvo není směšné, ale nebezpečné.
Román Muži v ofsajdu – osudech syna a otce, fanoušků
žižkovské Viktorky a přívrženců Slavie. Hostinec U kamenného
stolu – humoristická próza o venkovských lázních. Dům
na předměstí – společenská satira a kritika.Pentalogie – Okresní
město, Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město,
Vyprodáno (pátý díl se ztratil). Velmi oblíbenou prózou je
útlá knížka Bylo nás pět – osudy pěti kamarádů.
Eduard Bass – novinář, reportér, prozaik, humorista, dramatik,
kabaretiér. Pražák, účinkoval v Červené Sedmě. Publicistická
tvorba – Rozhlásky, Kázáníčka … Pro děti
napsal Klabzubovu jedenáctku a Cirkus Humberto.
Novela Lidé z maringotek.