Meziválečné české a evropské drama

Při jeho charakteristice je třeba sledovat dvě hlediska

A/ kontext evropského a českého dramatu

B/ skutečnost,že jak evropské,tak i české drama určuje

1.tradiční divadlo-čili realistické divadlo,které navazuje na tradice realistického dramatu

-drama je psáno realistickou metodou

-základem dramatu je pouze slovní dialog

-scéna na jevišti musí odpovídat skutečnosti

2.avantgardní divadlo čili divadlo,které přináší něco nového, a to je

– v divadle se již neuplatňuje pouze dialog,který začíná být doplňován

zpěvem

hudbou

baletem

-scéna plně neodpovídá realistické skutečnosti-objevuje se náznakovost,jejímž projevem jsou například tyto projevy

Scéna byla vyztužena prapodivnými visícími žebříky a provazy,

Na scéně se objevují plošiny, schodiště, zavěšené kruhy, houpačky, lana, šplhadla, hranoly

nebo výrazně natřená lešení .To všechno mělo  umožnit herci, aby se vyjádřil nejen

verbálně a mimicky, ale i svým půvabným pohybem a tělesnou zdatností.

 

C/ Odlišný charakter má jak tradiční,tak i avantgardní divadlo ve 20.l.20.století a ve 30.l.20.století

Hlavní představitelé evropského klasického dramatu

Friderico Garcia Lorca–španělský autor

Jeho nejznámější drama Dům doni Bernardy se snaží o zachycení španělské rodiny,jejíž charakter určuje dominantní postavení matky vůči dcerám

Podrobnější obsah

Námět k dramatu našel ve sku­tečnosti, jako model pro postavu Bernardy mu posloužila Frasquita Albová z Valderrubia. Drama ze španělské vesnice zobrazuje obecný konflikt jedince s mocí, která mu brání svobodně se rozhodovat a žít podle vlastních představ.

V příběhu zobrazujícím ortodoxní mravy španělské vesnice vystupují pouze žen­ské postavy. Jediný muž díla se na scéně nikdy neobjevuje, přestože se o něm ne­ustále hraje. Symbolizuje nenaplněnou touhu, již všechny zúčastněné ženy, každá po svém, prožívají.

Despotická doňa Bernarda vládne ve svém domě železnou rukou. Po pohřbu dru­hého muže dbá důsledně rodových zákonů a nutí svých pět dcer k dodržování osmiletého smutku. Nedopřává jim ani trochu volnosti, radosti, neustále je hlídá, dům mohou opustit pouze v jejím dopro­vodu. Všechny dcery touží po naplněném životě, matčina tyranie je ničí. Naději na odchod z domu má pouze nejstarší dcera, protože je dcerou prvního Bernardina muže a zdědila poměrně značný majetek. Chce se provdat. Doňa Bernarda souhlasí. Za ženicha je vybrán pětadvacetiletý Pepe  Romano, kterého však tajně zbožňují i ostatní Bernardiny dcery. Nejvíce jej miluje dvacetiletá Adela. Ani ona není Pepemu lhostejná, tajně se scházejí. Sestry závidí, Špehují je. Tělesně postižená Martino vyzradí matce tajnou schůzku milenců. Doňa Bernarda po mladíkovi vy­střelí, ale nezasáhne ho. Zoufalá Adela pochopí, že matčině tyranii nikdy neunikne. Uteče do svého pokoje a oběsí se. I v této situaci si zachová Bernarda chladnou hla­vu. Nařídí dcerám i služebným, aby vše uchovaly v tajnosti. Nenechá přece pošpinit svou rodovou čest. Veřejnosti se oznámí, že Adela zemřela jako panna.

Gerhard Hauptmann-německý autor-nositel Nobelovy ceny,v jeho tvorbě se objevují prvky naturalismu,reprezentuje především sociální drama,jeho her je nejznámější drama TKALCI o vzpouře slezských tkalců

Naturalistické prvky se nejvýrazněji projevují v jeho dramatu

Před západem slunce

Podrobnější obsah

Kritickorealistická hra s naturalistickými prvky vyjadřuje rozpad tradič­ních hodnot měšťanské společnosti.

Clausen jako harmonická bytost je re­prezentantem klasické německé kultury, zatímco mladí příslušníci jeho ro­diny (zejména zeť Klamroth) představují dravé kořistnické síly, jimž mravní zásady a kulturní tradice jsou cizí.

Tajný rada a nakladatel Mathias Clausen slaví v plné fyzické a duševní síle své sedmdesáté narozeniny. Přijímá gratulace příbuzných, přátel a zá­stupců města, kteří oceňují jeho celoživotní zásluhy. Po smrti své ženy našel smysl života ve vztahu k mladé zahradnické dcerce Inken Petersové. Když se rozhodne vzít si Inku za ženu, usiluje Clausenova rodina toužící po otcově majetku sňatek překazit. Citovým vydíráním, anonymními dopisy, urážlivým chováním k Inken i nabídkou odstupného chtějí docílit znemožnění otcova záměru. Strach o rodinný majetek maskují předstíráním obav o otcovo spo­lečenské znemožnění a zhanobení matčiny památky. Clausen je tímto cho­váním pobouřen a své děti zavrhuje. Ty vsak rozvinou jednání vedoucí ke ztrátě otcovy svéprávnosti. Clausen, zlomený tímto postupem, i přes Inčinu snahu o jeho duševní rovnováhu propadá hluboké depresi a bere si život.

Nejvýraznějším přínosem pro evropskou dramatickou tvorbu je anglický autor

George Bernard SHAW

G.B.Shaw přináší nově prvky do anglického a světového divadla.

Pocházel z chudé rodiny.Jeho matka byla zpěvačkou a učitelkou zpěvu a již v rodinném zázemí poznává divadelní prostředí.Později se stal divadelním kritikem.

V roce .1922 ohromil diváky hrou Domy pana Sartoria.

Pokoušel se psát i romány,ale ty nebyly tak oceněny jako jeho divadelní hry.

Následuje řada velmi zdařilých her, jako byla Životnost paní Varrenové s dobovými náměty, historická hra Caesar a Kleopatra, Svatá Jana z roku 1923 nebo hra s otázkou ženské emancipace Pigmalion.

Velký vliv na jeho tvorbu měl norský dramatik Henrik Ibsen,jemuž věnoval hru Kvintesence ibsenismus.

 PIGMALION-1913

‚Tato hra se zabývá otázkou ženské emancipace ,snahou pozdvihnout morálku mladého děvčete z chudých vrstev a vytvořit z ní vzhledově i chováním Dámu“ hodnou společnosti.

Hra se dělí do pěti dějství.

První dějství pojednává o setkání mladé květinářky Lízy snažící se vydělat si trochu peněz u dam a pánů z vyšší společnosti vracejí­cích se z divadla,kteří se kvůli prudkému dešti schovali pod portálem svatopavelovského kostela.Zde se také Líza setkává se svými budoucími učiteli Higginsem a Pickeringem, profesory anglického jazyka.

Ve druhém  dějiství Líza přichází do Higginsova bytu,v němž je již nastěhován i Pickering, a žádá je o na učení spisovnému anglickému jazyku, hodné­ho slečny z vyšší společnosti.Higgins s Pickeringem uzavírají sázku,že z Lízy za půl roku Higgins udělá vévodkyni, a tím byla Líza přijata.

Oběma pánům se po čase tvrdé a dlouhé práce přece jen podaří z Lízy slečnu udělat, a ta se chystá na svou první zkoušku.

Třetí dějiství pojednává o setkání Lízy s Higginsovou matkou.Při rozhovoru  obou žen se ukáže,že práce profesora  Higginse s Lízou ještě není ukončena,že se v jejím ústním projevu stále ještě objevuje hovorová angličtina.Práce na zkvalitňování společenské mluvy a konverzace trvala profesoru Higginsovi ještě šest měsíců,avšak zvýšené úsilí se vyplatilo.

Líza byla pozvána na recepci na londýnském velvyslanectví a zde byla schopna konverzace s příslušníky nejvyšších kruhů anglické společnosti,aniž by někdo poznal,z jaké společenské vrstvy pochází.Všichni ji pokládají za jednu z jejich společnosti,z jejich společenských kruhů. Jedním odborníkem na společenské chování je charakterizována jako Maďarka královské krve.

Ve čtvrtém dějiství  dochází mezi třemi hlavními aktéry hry k roztržce.

Higgins,protože svoji sázku vyhrál,Lízu odkopne jako „kus dřeva“.Líza proto odchází k jeho matce,kde nachází útočiště.

Higgins a Pickerring vyhlašují po Líze pátrání,které nakonec končí u matky profesora Higginse.

V pátém  dějiství paní Higginsová přivádí Lízu za oběma pátrajícími pány.Díky ní se všechny spory urovnají,a to díky tomu,že Lízin otec,pan Doolitel, zdědil větší částku peněz a Líza se z existenčních důvodů již nemusí živit prodejem květin.

ČLOVĚK   NIKDY   NEVÍ

Začínající soukromý zubní lékař Valentin má pronajatou ordinaci v domě pana Cratchona. Jeho prvním pacientem je 18-ti letá Dolly Clandonová, která se do Anglie teprve nedávno přestěhovala z Madeiry společně se svojí rodinou-dvojčetem bratrem Filipem, starší sestrou Glorií a matkou. Filip a Glorie jdou za Dolly do ordinace. Valentin se na první pohled zamiluje do Glorie, a tudíž přijímá pozvání na oběd s celou rodinou. Dvojčata pozvou na oběd i pana Cratchona. Děti neznají otce, matka jim svoji minulost tají. Paní Clandonová, feministka a spisovatelka, vychovává své děti trochu starosvětsky, chce je uchránit útrap života. U společného oběda paní Clandonová pozná v panu Cratchonovi svého manžela. Nastává zmatek. Děti neví, jak se mají chovat. Cítí určité biologické pouto ale na druhou stranu je to pro ně úplně cizí člověk.Otec usiluje o přízeň dětí a Valentin o přízeň slečny Glorie, která ho ovšem s úspěchem odmítá. Všichni se rozcházejí ve zlém, až na Valentina, který políbí Glorii. Všichni se schází na společné večeři. Glorie se cítí být polibkem poražena a zneuctěna, ale přesto se jí Valentin zamlouvá. Ten se jí však vzdá, ale jakmile to Glorie vycítí, přinutí ho,  aby se s ní zasnoubil. Obnoví se i rodinné vztahy mezi Cratchonem a paní Clandonovou.

V této Shawově komedii není komická počáteční neznámost, jako to je v komediích na stejné téma. Hlavním komediálním zdrojem je poznání samo, a to ještě situaci neřeší, ba naopak zaplétá-k poznáni dochází již na začátku 2.dějství. Nejcharakterističtějším úkazem Shawově dramatické tvorby je vztah Glorie a Valentina. Na počátku to byl energický muž, zamilovaný až po uši, který se hrnul do manželství a na konci poražený, který má z manželství náramný strach. Ona-na počátku mužatka, pro níž byl sňatek nedůstojný a zcela nepřijatelný, na konci citově probuzená žena, která donutí svého partnera , aby se s ní zasnoubil.

 

Formu frazeologických spojení získaly některé jeho výroky

Příklady

Vztah nadřízeného k podřízenému vylučuje dobré mravy.

Člověk bez adresy je pobuda.

Člověk s dvěma adresami je prostopášník

Duše potřebuje samotu, jako tělo potřebuje lásku.

Pesimista je člověk, který se necítí dobře, když se cítí dobře, protože se obává, že se bude cítit hůře, až se bude cítit lépe

Kde je vůle, tam je i cesta.

Velkou předností hotelů je, že nás chrání před rodinným životem.

Některé ženy se zásadně nesnášejí, ale po­mlouvají-li nějakou třetí, hned mezi nimi vznikne jakási sympatie.

Nikdo nemůže být naprostým specialistou, aniž by nebyl v pravém smyslu omezencem.

V nebesích není anděl nic zvláštního

Jediné vítězství, které je možno dosáhnout v lásce je – útěk.

Rozumný člověk se přizpůsobuje okolí. Nerozumný se vytrvale snaží přizpůsobit svět sobě. Proto všechen pokrok závisí na nero­zumných lidech

Manželství není loterie. V loterii se někdy vyhrává

Manželství je proto tak populární, protože spojuje maximum pokušení s maximem příle­žitostí.

AVANTGARDNÍ EVROPSKÉ DIVADLO

Vyjdeme-li z toho,že projevem avantgardy jsou výše uvedené znaky :

– v divadle se již neuplatňuje pouze dialog,který začíná být doplňován

zpěvem

hudbou

baletem

-scéna plně neodpovídá realistické skutečnosti-objevuje se náznakovost,jejímž projevem jsou například tyto projevy

Scéna byla vyztužena prapodivnými visícími žebříky a provazy,

Na scéně se objevují plošiny, schodiště, zavěšené kruhy, houpačky, lana, šplhadla, hranoly

nebo výrazně natřená lešení .To všechno mělo  umožnit herci, aby se vyjádřil nejen

verbálně a mimicky, ale i svým půvabným pohybem a tělesnou zdatností.

– v divadle se již neuplatňuje pouze dialog,který začíná být doplňován

zpěvem

hudbou

baletem

různými zvuky,např.sirénou

-scéna plně neodpovídá realistické skutečnosti-objevuje se náznakovost,jejímž projevem jsou například tyto projevy

Scéna byla vyztužena prapodivnými visícími žebříky a provazy,

Na scéně se objevují plošiny, schodiště, zavěšené kruhy, houpačky, lana, šplhadla, hranoly

nebo výrazně natřená lešení .To všechno mělo  umožnit herci, aby se vyjádřil nejen

verbálně a mimicky, ale i svým půvabným pohybem a tělesnou zdatností,

 

pak tím,kdo tyto znaky vnáší do dramatické tvorby je německý dramatik

BERTOLD BRECHT

Souhrnný termínem,který v sobě obsahuje tyto odlišnosti od klasického dramatu, je termín

epické divadlo

Vedle výše uvedených projevů avantgardního divadla se u Brechta navíc např. objevuje:

–užití zpětné projekce,pomocí které je dialog herců doplňován filmovými záběry dokumentárních filmů-např. záběry z Německa z doby,kdy se Hitler ujímá moci

 

-do dialogů herců jsou vkládány autentické výroky představitelů politického života,např. Adolfa Hitlera

Všechny tyto projevy avantgardy najdeme u Brechta

v jeho původních hrách                                                v Brechtových divadelních adaptacích

klasické drama je upraveno tím,že klasický

dialog je doplněn prvky avantgardního divadla

 

 

Příklady her

Kavkazský křídový kruh                                Sofokles:Antigona a ti druzí

Strach a bída třetí říše                                     Hašek:Dobrý voják Švejk za II.světové války

Matka Kuráž a její děti                                    Shakespearre:Kulatolebí a Špičatolebí

Život Galileův                                                 John Gay-Žebrácká opera-drama Brechtem

přepracováno do podoby džezové opery

 

BERTOLD  BRECHT   ŽEBRÁCKÁ OPERA

Brechtova divadelní hra z roku 1928 je adaptací Žebrácké opery Johna Gaye. Patří k vrcholným dílům epického divadla. Děj je zasazen do Londýna viktoriánské doby.

V londýnské čtvrti Soho usilují o výsadní postavení dva gangy: Peachumův a Ma­cheathův. Peachum vlastní firmu „Přítel žebráků„. Všichni, kteří chtějí vykonávat žebráckou činnost, jsou u firmy evidováni a odevzdávají svému dobrodinci padesát procent výdělku. Ten jim za to půjčuje různé kostýmy, jež vyvolávají u lidí soucit. Macheath, zvaný Mackie Kudla, velí několika zlodějům. Má známé po celém Lon­dýně, přátelí se dokonce s šerifem policie Tygrem-Brownem. Brown jej za podíl ze zisku varuje před policejními zátahy.

Mackie se tajně ožení s Peachumovou dcerou Polly, svatby se účastní i již zmíně­ný šerif. Peachum se se sňatkem nesmíří a rozhodne se zetě udat. Brown přítele varu­je. Mackie předá vedení podniku Polly a prchá. Matka Peachumová však podplatí prostitutku Jenny, jednu z Mackieho milenek, a ta vyzradí místo jeho pobytu. Mac­kie je zatčen zanedlouho prchá, ale opět zradou další milenky, šerifovy dcery Lucy, padne do rukou policie. Má být oběšen. Všichni pokrytecky demonstrují svůj žal, ale ve skutečnosti se radují. Brown se tak konečně zbaví strachu z prozrazení, Peachum konkurence, Polly se líbí v roli šéfové. Mackieho smrt znamená vlastně likvidaci ob­chodně nepohodlného partnera. Jejich radost však netrvá dlouho. Mackieho zachrá­ní před šibenicí „deus ex machina“, posel přinášející zprávu, že královna ve svůj korunovační den uděluje zločinci milost.

Autor zobrazuje pokrytectví měšťácké společnosti, demonstruje rozpor zdání a reality: šerif v sobě skrývá dvě osobnosti (soukromou, úřední), těží z dané situace, Peachum vydělává na bídě a lidském soucitu, láskaje v tomto světě předmětem ob­chodu.

Divadelní hra o třech dějstvích je prokládána songy (Pirátská Jenny, Balada o se­xuální porobě, Balada o příjemném životě aj.), v nichž je citován a parafrázován i F. Villon.

Vedle spisovného jazyka používá autor různé vulgarismy a slangové výrazy, jež odpovídají určité vrstvě společnosti.

 

Berthold BRECHT :MATKA KURÁŽ A JEJÍ DĚTI

Kronika z třicetileté války, hra v 10 obrazech

Hlavní postava této hry je markytánka Anna Fierlingová zvaná Matka Kuráž. Jezdila se svými dětmi a s vozem za vojskem a obchodovala se vším možným. Ve válce a vinnou války postupně ztratila všechny tři děti. Nejstarší syn Eilif se dal naverbovat a byl z něj výtečný voják. Při uzavření míru si nezvykl na pokojný život. Vloupal se k sedlákovi, zabil mu ženu a sám zato byl pak zastřelen. Mladší syn Fejos, kterému všichni přezdívali Švejcar, padl do rukou nepřátel a když pokladnu, kterou měl v opatrování, odmítl vydat, byl popraven. Němá dcera Katrin měla ráda děti a jediná se těšila na konec války. Když se jednou snažila upozornit bubnováním na blížícící se vojsko, zahynula pod útokem nepřátelských vojsk. I když Matka Kuráž přišla ve válce o všechny děti, věří válce až do konce.

Bez války si život nedovede představit, vždyť vlastně z války je živa.

 

Matka Kuráž patří mezi brechtovské postavy prostých lidí, kteří se nepoučili a neporozuměli uspořádání světa a svému místu v něm, a proto podlehnou připraveným iluzím o tom, že je malému člověku dovoleno zúčastnit se na velkých obchodech a nebýt přitom zničen. Brecht chtěl vlastně svým dílem ukázat divákovi hrůzy války, která bere matkám děti, ale také nechápavost některých lidí, kteří ve válce vidí své obohacení hmotnými statky a neuvědomují si přitom, že ztrácí to nejdražší – své bližní.

 

ČESKÉ MEZIVÁLEČNÉ DRAMA 20.l.20.století

TRADIČNÍ DIVADLO

Toto divadlo reprezentuje Národní divadlo.Divadlo na Královských Vinohradech,Městské divadlo v Plzni,Mahenovo divadlo v Brně,divadelní scény v Olomouci,Českých Budějovicích,Ostravě.

Dominantními  režisérskými postavami jsou

Jaroslav Kvapil:Národní divadlo

Karel Hugo Hillar:Královské Vinohrady

Charakteristickým znakem klasického dramatu 20.l. je žánrová různorodost

 

A/Dramata s utopickými náměty,

Jejich reprezentantem je zejména KAREL ČAPEK

RUR ( Rossumś Universal  Robots – název závodu vyrábějící roboty)

Autorem termínu robot je bratr Karla Čapka malíř Josef Čapek-v současné době je tento  fakt zpochybňován, podle některých kritiků je autorem termínu sám Karel Čapek)

Stavitel ALQUIST sestrojí  stroj připomínajícího člověka.Ředitel závodu na jejich výrobu   DOMIN

dospěje k závěru, že roboti budou schopni nahradit lidskou práci a umožní tak člověku, aby se věnoval zahálce.Roboti si postupně osvojili výrobní schopnosti člověka a plně ho ve výrobním procesu skutečně nahradili.

Postupně se zdokonalují, až si uvědomí, že jsou lidmi vykořisťováni.

Vzbouří se, zabijí všechny lidi, až na stavitele ALQUISTA, protože ten vlastní recept na jejich výrobu. Alquistova manželka HELENA však recept spálí. Hrozí nebezpečí, že vyhynou i roboti a tím i celá civilizace.

AŽ DO TOHOTO OKAMŽIKU JE UTPOPIE K.ČAPKA SHODNÁ S UTOPICKÝMI

DÍLY ANGLICKÉHO AUTORA UTOPICKÝCH DĚL H.G.WELLSE, U NĚHOŽ DÍLO

KONČÍ VŽY JEDNOZNAČNÝM ZÁVĚREM, A TO KATASTROFOU.

 

ODLIŠNOST UTOPICKÝCH DĚL KARLA ČAPKA.

V okamžiku, kdy hrozí vyhynutí robotů a tím i celé civilizace, se u dvou robotů: PRIMUSE A HELENY objevuje lidská vlastnost, a sice schopnost citového vztahu.

Závěr hry RUR je tudíž typicky relativistický,

Co zvítězí ?

Zkáza ?

Naplnění citového vztahu a záchrana lidstva a civilizace ?

Toto otázku nechává Čapek otevřenou-závěr tudíž není jednoznačný,ale relativní

 

Podrobnější obsah dramatu RUR

Drama je výrazem obavy o budoucnost lidstva, které si přehnaně cení techniky. Varuje před jejím zneužitím, jež by mohlo vést až k zániku lidské civilizace.

Na osamělý ostrov přijíždí z Evropy mladá dáma, dcera prezidentova. Je pozvána do závodů Rossum’s Universal Robots (R.U.R.), které vyrábějí umělé lidi­-dělníky-roboty. Tito roboti vynikají úžasnou rozumovou inteligencí, nemají však vůli, cit ani duši. Jsou natolik výkonní, že brzy zcela odstraní lidskou práci. Člověk se může plně věnovat svým zálibám. Ředitel Domin s nadšením poučuje dívku, ukazuje Heleně všechna zařízeni k výrobě robotů. O něco později se Helena stává Dominovou chotí.

Uplyne deset let od Helenina příjezdu na ostrov. Lidé naprosto odvykli práci, klesá populace. Domin tají před Helenou, že v Evropě vypukla revoluce robotů. I oni jsou ve velkém nebezpečí, nebot‘ je na ostrově pouhá hrstka lidí proti tisícům robotů. Stavitel Alquist, který nepohrdá tělesnou prací, vyřkne před Helenou obavu ze zkázy celého lidského pokolení. Přivádí ji na myšlenku, že by se lidé měli vrátit k přirozenému způsobu života. Helena velice trpí tím, že se děti už nerodí, že i ona je neplodná, a chce lidstvu pomoci. Spálí proto Rossumovy plány na výrobu robotů.

K ostrovu připlouvá lod‘ obsazená roboty, kteří vezou od své organizace příkaz vyvraždit lidstvo.

Roboti obkličují továrnu. Dr. Gall přiznává, že na popud Helmy předělával roboty na „lidi“, nejsou již proto pouhými stroji, jsou mnohem silnější než lidé. Záhy se roboti zmocní elektrárny, nemilosrdně vraždí své tvůrce a pány. Ušetří pouze Alquista, protože jediný pracoval rukama.

Výbor robotů žádá Alquista, aby našel způsob výroby umělých lidí. Veškerá snaha však vychází nadarmo, nepomůže ani pitvání robota Damona. Přicházejí ale dva dokonalé typy robotů, Primus a Helena. V jejich srdcích počíná klíčit láska. Po dlouhé době vidí Alquist smích (roboti se nesmějí), slzy, obětavost, lásku muže a ženy. Dočkal se jistoty, že život nevyhyne. Posílá je, aby žili o samotě jako nový Adam s Evou a založili nové pokolen

ADAM STVOŘITEL(spoluautor Josef Čapek)

Zvláštností tohoto dramatu je v tom, že ke katastrofě dochází hned na začátku.Bůh dá ADAMOVI

právo,aby svět zničil výstřelem z kanónu negace  a aby stvořil svět nový,dle vlastních představ.

Adamovi se jeho závěr nezdaří,jím vytvořený svět je ještě horší než ten,který zničil.

Podle literární kritiky jde o dílo, jehož prostřednictvím Čapek odmítl myšlenku na radikální      přeměnu tehdejší společnosti.

 

VĚC MAKROPULOS

Je vynalezen recept na prodloužení života.Jeho majitelkou i uživatelkou se stává herečka ELINA

MAKROPULOVÁ.Užíváním tohoto preparátu přežívá své vrstevníky, zůstává stále stejně mladá,vedle ní vyrůstá přirozená nová generace, s níž si ale hlavní hrdinka přestává rozumět, protože z předcházejícího období se u ní přenáší zvyky, způsob jednání, morálka.Z hrdinky se tak stává člověk sice stále mladý, ale nemající žádné přátele, protože si s nikým nerozumí, stává se zatrpknou a svým jedná ním vzbuzuje spíše nepřátelství svých vrstevníků.Proto se rozhodne s tímto způsobem života  skoncovat. Recept věnuje  mladé dívce a ta ho spálí nad svíčkou.

Podrobnější obsah

Z tohoto fantastického příběhu o elixíru života zaznívá myšlenka o pomíjivosti života, která je přirozeným znakem člověka a jeho osudu. Právě tato míra života dává lidskému bytí pravou hodnotu. Hrdinka hry překročila tuto míru směrem k nesmrtelnosti, v závěru se však vyznává, že šťastnější je život obyčejného smrtelníka.

Nejvyšší soud řeší spor mezi rodem Gregorovým a Prusovým o statek Loukov. Do řízení zasahuje známá zpěvačka Emilia Marty. Upozorňuje na závěť barona Josefa Prusa z r. 1816, která je uložena v rodinném archivu. Zde baron odkazuje statek Loukov svému nemanželskému synovi Ferdinandu Gregorovi, potomku slavné vídeňské zpěvačky Ellian Mac Gregorové. Emilii velmi záleží na jakýchsi listinách této zpěvačky, které mají být přiloženy k závěti.

Prus zjistil, že pravé jméno matky Ferdinanda Gregora bylo Elina Makropulos. Sděluje zpěvačce, že vedle závěti opravdu našel uzavřenou obálku, kterou jí vydá jen při osobní návštěvě.

Emilia dosáhla svého, vlastní tajemnou obálku. Vzbuzuje nesmírnou zvědavost svých známých. V hotelovém pokoji porovnávají její rukopis s podpisem Ellian Mac Gregorové a Eliny Makropulos. Jsou stejné. Chtějí se dozvědět pravdu, improvizují soudní proces, ve kterém se opilá Emilia doznává, že se narodila na Krétě roku 1585 jako Elina Makropulos. Otec Hieronymus, osobní lékař Rudolfa IL, opatřil svému vládci elixír života. Nedůvěřivý císař jej však nechal vyzkoušet na ní. Již po tři sta let je jí zachováno mládí. Od té doby žije pod různými jmény. Zázračný recept – věc Makropulos -svěřila naposled svému milenci baronu Josefu Prusovi. Nyní si pro něj přichází k jeho potomku Jaroslavovi, protože stárne a bojí se smrti.

Všichni okamžitě zatouží po zázračném elixíru. Jen Emilia váhá. Léty otupěla, neumí již doufat, milovat, vnímat krásu kolem sebe. Všechno jednou omrzí. Dochází k závěru, že nejšťastnější jsou lidé smrtelní, kteří mají své zájmy, ideály a víru. Tímto poznáním ztrácejí i ostatní zájem o zázračný recept, netouží již po nesmrtelnosti a ničí jej v ohni.

B/Dramata se sociální tematikou

Nejvýrazněji se projevují v díle MUDr.Františka Langera

Nejznámější dramata: Velbloud uchem jehly, Obrácení Ferdyše Pištory, Jízdní hlídka

Periferie-drama zachycuje život lidí z okraje lidské společnosti

Číšník Franci se vrací z vězení, v němž se octl proto, že naivně pomáhal kamarádům zlodějům. V jeho bývalém bytě bydlí prostitutka Anna – ta se záhy stává Franciho dívkou. Již druhý den nešťastnou náhodou zabije jejího „návštěvníka“, bohatého stavitele. Zločin dokáže mistrně utajit. Oba milenci jsou jako tanečníci zaměstnání v baru, mají slušný příjem, byli by i vzájemně šťastni – tu ale u Franciho počne pracovat zneklidněné svědomí. Mladík cítí, že jen přiznání a trest ho dovedou zbavit tíhy. Mluví proto o svém zločinu dosti hlasitě před svými přáteli, konečně jej hlásí i na policii, nikdo mu však nevěří. Tu mu poradí pokoutní soudce, aby zabil ještě někoho, jinak že se tíhy nikdy nezbaví. Když o tom uslyší Anna, pozná bezútěšnost vlastní situace. Bude-li Franci žít, jistě někoho zabije, ji pak čeká zostuzující vyšetřování. Nabídne proto milenci svůj vlastní život. Franci bude potrestán a upokojí se, jí potom smrt také ulehčí. Když Franci její návrh odmítá, tiskne sama jeho rukama své hrdlo – až dodýchá. A Franci, jemuž pro dobráckou povahu říkali Kuřátko, odchází s klidem na policii a přiznává se znovu i k prvnímu zločinu.

Velbloud uchem jehly Kompozičním základem tohoto dramatu je poukaz na rozdílné společenské vrstvy – na svět chudých a svět bohatých. Humornou až parodickou formou zaplétá oba dva světy do sebe a pomocí lásky dvou mladých lidí ukazuje, že nejen bohatstvím, je člověk ve svém životě spokojený. Příběh začíná zásnubami dcery a syna majitelů dvou konkurenčních podniků na čokoládu. Rodiče se rozhodli pro spojení dvou továren a jako záminku použili zásnuby svých ratolestí. Ti ovšem přistupují k zásnubám velmi sporadicky a i nadále žijí každý svůj vlastní život. Syn továrníka Vilíma, Alík, si libuje ve svém klidném a lenošivém životě a dcera majitelky konkurenčního podniku, slečna Štěpánová, naopak hýří návštěvami zábavných podniků. Paní Štěpánová se těší, že si odpočine od náročné práce, řízení podniku, a začne se věnovat dobročinným účelům, což ji dělá velmi dobře, neboť ji to zviditelňuje na veřejnosti. Na opačném konci sociálního světa stojí rodina Peštova. Oba rodiče i dospívající dcera jsou bez práce. Starý Pešta, trpící revmatismem, chodí do ulic a snaží se nalákat bohaté lidi na svůj špatný zdravotní stav. Jednou se mu poštěstí obelstít procházející se oba majitele společností na čokoládu. Ti ho dovedou domů a když paní Štěpánová uvidí bídu, kterou zatím stará Peštová na- aranžovala podle románového příběhu, slituje se a nabídne Peštům finanční pomoc. Se starými rodiči se procházel také Alík, syn Vilímův. Při návštěvě u Peštů spatří Zuzanu, Peštovu dceru, do které se zamiluje. Začíná ji navštěvovat a ukazuje ji život vyšších sociálních vrstev. Alík nabídne Zuzaně práci sekretářky ve svém úřadu. Ta ovšem zpočátku nemá co na práci, neboť Alík nebyl zvyklý pracovat. Po čase začne vést účetnictví a částečně tím zajišťuje chod pod- niku. Nalezne však oznámení o zásnubách a odchází od Alíka. Vytýká mu jeho nerozhodnost a lenost. Alík se snaží o zlepšení svých vlastností, což se mu daří velmi pomalu. Brzy se vztah mezi Zuzkou a Alíkem opět urovná. Překážkou je nyní otec Alíka, který nepřeje jejich lásce. Alík ho proto opouští a spolu s Peštovými otevírají mlékařský krámek, což je životní sen staré Peštové. Obchody jdou velmi slušně a otec slyší na tento podnik jen samou chválu. Nedá mu to a navštíví podnik svého syna. Chovají se k sobě jako cizí k cizímu. Alíkův otec si však po sléze svou zarputilost uvědomuje, navštěvuje syna a dává mu požehnání ke vztahu jeho syna a Zuzky Peštové.

Za jeho nejvýznamnější drama je považována Jízdní hlídka.-vzniká však až ve 30.l.

C/Hry pohádkového charakteru

Tyto hry nebyly uváděny jen v rámci velkoměstských divadelních scén,ale i v regionálních divadlech a staly se součástí repertoáru nejen profesionálních divadel,ale i ochotnických scén.Tak tomu bylo i ve Žďáře nad Sázavou,kde působilo divadlo Sázavan

Nejčastěji uváděnou hrou s pohádkovým námětem byla Princezna Pampeliška od Jaroslava Kvapila.

V chudém království Pampeliščina otce očekávají návštěvu prince z Hispanie, který přijede požádat princeznu o ruku. Pampeliška však odmítá jak princovu lásku, tak i jeho bohatství. Když starý král naléhá na uskutečnění sňatku, prchá Pampeliška z paláce. Setká se s Honzou, jenž se právě vydal do světa na zkušenou. Honza je oslněn její zlatovlasou krásou a udiveně se na ni dívá.

„Ty jsi krásná, nejsi rusalka snad, žes tak krásná?“

Když mu Pampeliška vylíčí celý svůj příběh, je jat soucitem nad její bezradností a neštěstím, které ji stihlo, a ujímá se jí. Vykročí společně na cestu za sluncem, po němž Pampeliška stále touží a bez něhož chřadne a churaví. Záhy je spojí láska a v šťastném putování, pro Pampelišku, dosud žijící pouze ve stěnách hradu, plném nových krásných poznatků, dorazí do počestného města. Tam jsou jakožto cizinci zatčeni a uvězněni. O přítomnosti princezny ve městě se dozví princ z Hispanie. Ten město oblehne a žádá princeznino vydání. Nežli se rozvážní občané města rozhodnou, zda princeznu vydají či nikoliv, vypraví se k princi zrádný přítel primátorova syna, který v naději, že bude princem bohatě odměněn, přinese mu smyšlenou zprávu o Pampeliščině zneuctění. Za několik hodin nato pak přivede deputace města princi Pampelišku i s Honzou a princ svoji snoubenku k její veliké radosti odmítne. Honzu pak káže popravit, aby zjistil, jestli mu Pampeliška věnovala svoji lásku. Honza vlastní silou přemůže stráž a odchází s Pampelišku zpět do království jejího otce. Jaké je však jejich rozčarování, když dorazí do vlastí a dozvědí se, že král pronásleduje ubohou dceru, protože se dobrovolně zahodila s hochem z lidu, jakým je Honza. Na zámek se nešťastná princezna vrátit nemůže, uchýlí se tedy k Honzově matce, která o ni pečuje jako o vlastní dceru a velice si ji zamiluje.

Je již podzim, od severu vane ledový vítr, pampelišky na lukách uvadají a chudák princezna vadne jako ony. Nic nepomáhá láska Honzy ani jeho matky. Princezně již není pomoci, pozvolna slábne a umírá jako květina bez slunce. Když je s ní nejhůře, král povolí Honzovým prosbám a vypraví se do vsi za zavrženou, ale přesto milovanou dcerou. Přichází však pozdě. Pampelišku v poslední době pronásledovala písnička jakéhosi tuláka:

„Půjdu volat v lesy, Pampeliško, kde jsi,

Pampeliško, zlatá myško,

ozvi se mi, kde jsi!“

Nyní opět uslyší tulákův hlas před chalupou a v blouznění je zlákána jeho zpěvem. Vyběhne na náves, kde se ve větru rozplyne jako chmýří z pampelišek.

Námět je sce pohádkový,cílem však není zobrazení děje,ale vyjádření pocitů hlavních postav-hru je proto možné považovat za jeden z projevů impresionismu v meziválečném dramatu

D/Historické hry–zaměřují se na zobrazení osudů jednotlivce,který se vzepře násilí,které reprezentuje tehdejší stát.

Tak je tomu například v případě brněnského autora Jiřího Mahena a jeho  hry JÁNOŠÍK

Slovenský hrdina Jánošík studoval v Trnavě na kněze.(Slovensko je v té době součástí Uherska-18.stol.)) Matka mu náhle zemřela a otce, který se ten den nedostavil na robotu, usmrtila panská zvůle,když za tento přestupek liptovského zemana Šandor dal jej zbít k smrti.

Jánošík je pojednou sirotkem. Vidí panskou ničemnost a po dlouhém duševním boji se rozhodne zanechat studia a mstít utlačované. S dvanácti horními chlapci(hochy z hor) trestá zpupnost šlechty, životů však šetří. Jánošík nepřerval všechny styky s rodnou vsí. Má tam milenku Anku, která se zalíbila také Šandorovi. Aby mu unikla, zasnoubí se s bohatým sedlákem Samkem. Avšak Šandor odstraní i Samka, člověka svobodného, a ohrožuje Anku dále. V rozhodném okamžiku, kdy chtějí Anku odvléci, objeví se Jánošík s chlapci. Šandor zaplatil své výpády životem.
Jánošík ale Anku nenávratně ztrácí. Její zasnoubení se Samkem způsobilo mu bolest, kterou přemáhá veselými pitkami a tancem. A ty jsou jeho záhubou. Při jedné z nich je zrazen, chycen a odsouzen k smrti. Může sice dostat milost, když pošle císaři čtyři pluky chlapců zbojníků, ale to hrdě odmítá. Naposled mu cikáni hrají pod šibenicí, naposled si ještě zatančí.

Zvláštním případem historických her jsou ty,které jsou věnovány oslavě činnosti československých legií za I.světové války.Této problematice se věnoval zejména Rudolf Medek

Veliké dni

S velkými obtížemi přechází český spisovatel Budecius s přítelem Perným k Rusům u haličského Darachova. Oba zde ihned počínají plnit ruské armádě platné služby. Po delším pobytu v zajateckém táboře Budecius spěchá mezi své druhy rozvědčíky. Má již bohaté zkušenosti. Poznal poměry v zajateckých táborech, ovládaných Němci a židy. Poznal také povahu a zvláštnosti ruského lidu a carských důstojníků i jejich sympatie k českým bojovným jednotkám, povznáší ho nadšení a smýšlení českých hochů. Mezi nimi je např. vášnivý ctitel Ruska Skála, velitelé Březa a Rybář, zcestovalý kritik Hořčička, mohutný silák pan „Kódl“, dobrý hospodář a kuchař.

Rostou obavy z předčasného míru. Car se sice vzdal trůnů, Rasputin byl odstraněn a vládu převzal Miljukov s Kerenským, avšak armáda se rozkládá dále. Všude se vyskytuje plno zběhů; ozývá se volání po míru, podněcované revolučním hnutím bolševickým. Z rozptýlených rozvědčíků se vytvořilo pravidelné československé vojsko s vlastním velením.Jako součást ruské armády se podílejí na porážce armády Rakouska-Uherska u Zborova

Slavnou zborovskou bitvou, v níž byla prolomena nepřátelská fronta a zničena celá německo-rakouská divizi, čeští legionáři v Rusku upozornili Evropu na českou otázku.-hlavní cíl napsání hry

Ostrov v bouři

Ruská armáda je v úplném rozkladu. Pokus o velkou ruskou ofensivu v červenci roku 1917 ztroskotal, Kerenský ztratil důvěru lidu a v zemi se rozpoutává nová revoluce, prohlašující diktaturu proletariátu. Rusko uzavírá mír s Němci a našim (rozuměj českým) legiím nastávají těžké časy. Jsou skutečně ostrovem ukázněnosti a pořádku v bouří, která se rozpoutala. Po vítězné bitvě u Bachmače, kde po prvé po 300 letech bojují naše legie pod vlastním velením proti německé přesile, postupují vojáci k východu k sibiřské dráze (magistrále). Chtějí se dostat k Vladivostoku a odtamtud do Francie k dalšímu boji proti odvěkému nepříteli.

D/Dramata ze současnosti

Jejich tématem je konfliktní vztah starší a mladší generace,do dramatické tvorby jejich autoři vnášejí prvky impresionismu,jako je tomu zejména v dramatické tvorbě Fráni Šrámka

MĚSÍC NAD ŘEKOU

Tato melancholicky laděná komedie patří k nejvýznamnějším dílům českého jevištního impresionismu.

Autor zde konfrontuje:

svět dospělých, zmoudřelých a rezignovaných, kteří se sentimentální tesknotou vzpomínají na své mládí a životní sny a

svět jejich dětí, které jsou ještě plny ideálů, milostného toužení.

Velmi působivě jsou vyjádřeny nálady a citové vztahy jednotlivých hrdinů.

Jan Hlubina byl kdysi premiantem maloměstského gymnázia. Říkali mu „Orel„, nebot‘ chtěl ve svém životě mnoho dokázat, vyletět k těm nejvyšším cílům. Osud mu však přichystal jinou cestu. Po maturitě se oženil s prostou, praktickou ženou, brzy přišlo i dítě. Orlova sny tak nebyly realizovány.  Zatímco se jeho spolužáci stali lékaři, právníky a úředníky, Hlubina koupil papírnictví a vedl obchod. Marně se snažil nějak vyniknout. Napsal dokonce román (Měsíc nad řekou), ale ten zůstal v rukopise v pražském nakladatelství.

V městečku se chystal sjezd gymnaziálních abiturientů.

Dcera Slávka i paní Hlubinová mají obavy, aby setkání úspěšnějšími spolužáky nezjitřilo v otcovi starou bolest. Přijel i bývalý Hlubinův spolužák a spolubydlící Roškot se svým synem Villym. Přemluvil Hlubinu i jeho ženu k účasti na schůzce. Vzpomínali na krásné chvíle mládí. Hlubina pronesl přípitek, v němž odsoudil ztřeštěnost mládí a naopak děkoval své ženě za pěkný rodinný život. Odešla bolest, tesknota, v jeho duši se rozhostil mír.

Stejného večera navštívil Slávku Villy. Vyprávěl o svém vztahu k otci, o sobě samém, o zkušenostech z války. Tajemně hučící řeka a svit měsíce vytvářely nezapomenutelnou atmosféru. Mladí lidé zažili spolu několik krásných chvil. Slávka, která je starší než Villy, brzy však z okouzlení procitla. Zjistila, že už se na svět i ona dívá jinýma očima, očima člověka zralého věku (je jí 27 let).

Rodiče se vrátili z večírku a našli oba mladé lidi pospolu. Došlo k malému nedorozumění, přátelé se div nepohádali, měli strach, co se zde za jejich nepřítomnosti dělo. Slávka vše vysvětlila, nastalo usmíření. Jí však bylo těžko u srdce, protože cítila, že mládí i se svými sny pomalu odchází a nastává čas pro střízlivé úvahy o budoucnosti.

LÉTO

Drama,jehož kompozice je postavena na protikladu vlastností manželů Peroutových,kteří tráví letní prázdniny v manželově rodném kraji.

Zatímco redaktor Tomáš Perout je pojat jako typ člověka,pro něhož je charakteristický racionální přístup ke každé situaci,jeho manželka Valča je jeho přímým protikladem.

Smyslem jejího života je prožít velkou lásku.

Proto,i když manželství trvá již čtyři roky,nedokázala přilnout ke svému manželovi,ráda vyhledává milostné flirty s jinými muži.

Vážně se však do ní zamiluje jednak básník Chvojka,jehož příjezd Valča očekává,nejvíce však citově k ní přilne mladý student gymnázia,schovanec tamějšího kláštera Jan Skalník-ústřední postava dramatu.

Citové okouzlení paní Valčou jde o Jana Skalníka tak daleko,že odmítne lásku mladé venkovské dívky Stázy.

Chvojka  pro svém příjezdu přiměje paní Valču,aby s ním od muže odešla.

Více než manžel je Valčiným odchodem zdrcen Jan Skalník.Ten dokonce začne uvažovat i o sebevraždě.

Zachrání ho Stáza,která mu uprostřed letní noci vyzná lásku.Díky ní Jan Skalník poznává rozdíl mezi chvilkovým citovým poblouzněním a skutečným citovým vztahem.

ČESKÉ AVANTGARDNÍ DIVADLO

Název avantgardní je odvozeno od francouzského ĺ avant-grade´-předvoj

Jeho počátky jsou spojeny s režiséry Jiřím Frejkou a Jindřichem Honzlem,první divadlo neslo název DADA,v r.1925 bylo přejmenováno na Odpoutané divadlo, a po příchodu Jiřího Voskovce,Jana Wericha a Jaroslava Ježka bylo z jejich iniciativy přejmenováno na

OSVOBOZENÉ DIVADLO

Osvobozené divadlo reprezentuje t zv.autorské divadlo-na scéně jsou uváděny hry,jejímiž autory jsou pouze Voskovec s Werichem a autorem melodií Jaroslav Ježek.

Voskovec s Werichem sami sebe označovali za moderní klauny,protože klauny považovali za moderní variantu moudrého blázna, šaška, jednou z postav, které si lidé . vytvořili nejen k svému pobavení, ale i proto, aby mohli veřejně slyšet — i zároveň unést — kruté pravdy o sobě. Hlas blázna, šaška, klauna vyslechli a snesli i králové, i jejích poddaní.

Vycházeli z historické skutečnosti,zejména za feudalismu,že klaun byl někdo, koho přijímali, ač nebyl třídně určen, všechny vrstvy. Někdo, komu bylo dovoleno říkat i velice nepříjemné věci, za něž by jiní byli třeba í likvidováni, protože to alespoň někdy bylo jaksi nezbytné pro — společenskou hygienu. Voskovec a Werich se rozhodli využít tohoto výjimečného privilegia klaunů,protože jak konstatoval Jiří Voskovec:

Určitě něco očistného při té ukrutné srandě v člověku probíhá.

Klaun Jiřího Voskovce  představuje píše typ pierota, klauna bílé tváře, vážného, někdy až smutného, neznajícího úsměvu,. Působil jako rezervovaný elegán, krasavec toužící se líbit Ženám, muž vybraného chování, rozumář velkého intelektu. Zvláště tehdy, když říkal největší hlou­posti, dával divákům okázale najevo, jak je si vědom svých duševních kvalit.

Voskovec mluvil přespisovně ,např. dokonce řekl hampýz místo hampejz, a s přehnanou pečlivosti artikuloval..

Naproti tomu Jan Werich navazoval na odkaz bratra Palečka a nebo také — Honzy z českých pohá-dek. Byl to člověk robustní, vitální, pudový, temperamentní plný přirozené radosti ze života.

Choval se bezprostředné a bodře. Nedával se spoutat gramatickými pravidly v  slovním projevu.

Zdrojem jejich humoru bylo i to, že si dovedli pohrávat s různými rovinami české řeči,s homonymitou slov  a i výborně imitovali a parodovali některé cizí jazyky.

Těžili ze středoškolského slangu, .znali řeč periférie, pedagogů, smetánky, vysokou spisovnou normu vysokoškolských profesorů. Používali i archaických slov  a  obratů.

S  velkou virtuozitou  vytvářeli  různé neologismy

Z jejich dílny vyšla slova jako napnelismus, cukulatura, kravinium. K vyjádření složitých příbuzenských vztahů slova sirostrýček a sirotec.

Zvláštností Osvobozeného divadla byly t zv. f o r b í n y(předscény)

Podle vzpomínek Jana Wericha vznikly náhodu,když před zahájením jedné hry se zřítila scéna.Na dobu nutnou k opravě byl Werich s Voskovcem posláni před oponu,aby zabavili diváky.Díky úspěchu tohoto v podstatě nouzového řešení se forbíny staly pravidelnou součástí každého představení Osvobozeného divadla.

Jednal se o dialog Voskovce a Wericha před spuštěnou oponou,jejichž základem byla improvizace-obsah forbín nebyl nikdy připravován předem.

Měly vždy satirické zaměření,předmětem satiry byly nejčastěji

-negativní jevy ve společnosti

-negativní projevy představitelů politických stran

-reakce na fašismus v Evropě

-reakce na fašismus u nás

Některé výroky z předscén se staly slogany,např.

-čas si lidé vymysleli proto,aby věděli, od kdy do kdy a co za to

-za blbý nápady se nezabíjí,to by bylo bytů volnejch

-blbí mají čas si pamatovat,chytří musej vymejšlet

 

Každá forbína končila písní,při které se otevírala opona a začínala vlastní hra,ve 20.l. hra revuálního charakteru.

REVUI je možné charakterizovat jako typ hry,kdy dialog je kombinován s písní,tancem,a zejména skutečností,kdy mluvené slovo velmi často plní pouze funkci spojovacího textu mezi jednotlivými písněmi.

Základem jejich her revuálního charakteru je paradox.

Nejvýrazněji se tento paradox projevuje ve hře v dialogu o hrobce ze hry VEST POCKET REVUE(Kapesní revue,nebo Revue do kapsy),kdy kupující nabízí větší kupní cenu než prodávající.

Způsob vzniku tohoto dialogu popisuje Werich ve svých vzpomínkách takto.

Jednoho odpoledne zazvonil v mém bytě Werich, a když jsem otevřel dveře, řekl naprosto vážně: “Máucta, já jsem slyšel, že prodáváte hrobku.“ Já právě tak věcně a vážně odpověděl: “Ano, račte dál, já vám ji ukážu.“ Zavedl jsem jej dovnitř a ukázal na skříňku, načež následoval naturalistický obchodní rozhovor, kdy jsme si vyměňovali informace o kvalitě, slohu, materiálu, trvanlivosti a váze “hrobky“. Pak nastalo smlouvání o ceně, které jsme vedli převráceným způsobem: nakupující chtěl dát víc, než požadoval majitel. Konečně jsme se nedohodli, a Werich uražen odešel, zatímco já za ním na schodech vykřikoval potupné poznámky.

 

 

Smysl her z 20.l. je v tom,že dialogy jsou formulovány tak,aby jednající postavy svými promluvami se snažili přesvědčit toho druhého o své genialitě.

   A divákovi by měla dojít jednak skutečnost:BLBOST OBOU JE BEZMEZNÁ

          Podstatný na této hře není obsah,ale snaha formou hry prosazovat a popularizovat nové principy avantgardního divadla,které oba autoři ukládají do zpívaných veršů typu:

Aby se hercům nezvedali žaludky,

Hercům toho druhu dejte náhubky!

Realismus na scéně je hnusná stvůra.

Načež jim ostatní sborově odpoví:

Pryč s realismem na jevišti! Hurrá!

Z dalších her z 20.l.-Sever proti jihu, Smoking Revue, Gorila ex machina čili Leon Clifton neboli tajemství Cliftonova kladívka(Pokus o detektivku), Fata Morgana.

 

 

ČHARAKTER MEZIVÁLEČNÉHO DRAMATU VE 30.LETECH 20.STOLETÍ

Tak změnu charakteru tradičního,tak i avantgardního divadla ovlivňují dvě skutečnosti

-nástup světové hospodářské krize

-vítězství fašismu v Itálii a Německu a šířící se toho hnutí v Evropě,včetně ČSR

TRADIČNÍ DIVADLO

Objevuje se nový žánr označovaný termínem ČASOVÁ HRA-čili drama,které je výsledkem autory reakce na výše uvedené faktory

Na fašismus nejvýrazněji reaguje

Karel Čapek

Jedná se o dramata Bílá nemoc a Matka.

BÍLÁ NEMOC

Obsah  dramatu.

Jistou zemi napadne onemocnění označené ve hře jako bílá nemoc a hovoří se o ní jako o malomocen

ství.Nemoc je nevyléčitelná a smrtelná.

Hlavní postava dramatu doktor GALÉN proti ní vynalezne proti ní účinný lék, který vyzkouší v sa-

natriu, který vede doktor SIGELIUS.

Doktor Galén je ochoten recept léku zveřejnit,ale pouze za podmínky,že se jednotlivé vlády zaváží,že

mezi sebou nepovedou války.

Žije však ve státě, v jehož čele stojí druhá hlavní postava dramatu  MARŠÁL.

Ten jako hlava státu se řídí krédem:

“Já věřím, že vítězná válka je lepší než mír.Jen válka dělá

z lidí národ a z mužů hrdiny.“

 

Proto zahájí válečný konflikt, jehož cílem je dobytí celého světa. Jeho hlavní zbrojař baron KRÜG

onemocní bílou nemocí,Maršál žádá dr.Galéna,aby barona Krüga vyléčil, ten trvá na své podmínce.

(Dialog mezi Maršálem a dr.Galénem týkající se uzdravení barona Krüga je nejtypičtějším projevem pragmatických pravd).

Baron Krüg se zastřelí, v zápětí nato onemocní bílou nemocí i sám Maršál. Na naléhání své dcery

i vzhledem k tomu, že jím napadený stát se úspěšně brání, dává souhlas k ukončení válečného konfliktu.Dr.Galén přichází k maršálovi, aby ho vyléčil,po cestě narazí na zfanatizovaný dav

provolávající slávu válce,odmítá se připojit a je davem zabit, jeho lék jeden z příslušníků davu rozdupe.

Smrtí dr.Galéna končí hra na jevišti.

V průběhu hry dochází k navázání citového vztahu mezi dcerou Maršála a synem barona Krüga, kteří jsou myšlence dr.Galéna příznivě nakloněni.Vzhledem k onemocnění Maršála a smrti barona Krüga odpovědnost za další vývoj státu přechází na ně.

Ale na druhé straně zůstává zfanatizovaný,pro válkuMaršálem vychovaný dav.

Myšlenkově tudíž hra končí relativisticky.A tento relativismus je možné charakterizovat čapkovskou otázkou  KDO ZVÍTĚZÍ ?

-zfanatizovaný dav

-názory Maršálovy dcery a syna barona Krüga na ukončení války

 

Tuto otázku nechává autor otevřenou a její řešení ponechává na divákovi.

Relativistický závěr hry je prvním zvláštním-čapkovským znakem hry.

Druhým čapkovským znakem je pojetí hlavní postavy dr.Galéna,literární kritikou je tato postava charakterizována jako postava rozporuplná.

V ČEM ?

Dr.Galén  je jednak člověk protiválečně zaměřený.Současně je to lékař podléhající Hypokratově přísaze ukládající mu povinnost poskytnout pomoc každému,kdo ji potřebuje.

Rozporuplnost této postavy tudíž spočívá v tom, že je jeho snaha využít v boji proti válce prostředku,

který má k dispozici, léku proti bílé nemoci, se dostává do rozporu s jeho povinností jako lékaře,do

rozporu s lékařskou etikou.

Tuto rozporuplnost musí autor nějakým způsobem vyřešit.Hra nemůže skončit vítězstvím pouze jed-

noho postoje. Proto autor řeší rozpor doktora Galéna tím,že ho nechá ušlapat zfanatizovaným davem

a současně nechává pro diváka otevřený myšlenkový závěr vyjádřený již zmíněnou otázkou

KDO ZVÍTĚZÍ ?

 

MATKA

Zvláštností této hry je to, že u Karla Čapka se jedná o jediné drama, které končí jednoznačným závěrem.

Kompozice dramatu je postavena na dvojím pojetí života, které autor sám označuje termíny

-mužský princip

-ženský princip

Základem mužského principu je splnění povinnosti i za cenu obětování vlastního života.

Základem ženského principu je boj za zachování lidského života.

Tyto rozdílné principy jsou základem dialogu, který ve hře vede postava Matky jako představitelky. ženského principu se svými mužskými mrtvými i živými protiklady, mezi svým mrtvým manželem a svými syny,kteří ve jménu naplnění podstaty mužského principu postupně obětují své životy. Jediným, kdo zůstává na živu, je její nejmladší syn TONI.

Reprezentanty mužského principu jsou tyto postavy:

-postava Otce, důstojníka z povolání, který raději splní nesmyslný rozkaz,  při jehož plnění padne,než

aby strpěl nařčení ze zbabělosti

-postava Ondry, lékaře, který odchází do kolonií, aby objevil lék proti žluté zimnici a zabránil tak dal-

ším obětem této nemoci. V koloniích se touto nemocí sám nakazí a umírá

-Syn Jiří zahyne při pokusu o překonání výškového leteckého rekordu.

-Synové Kornel a Petr-Petr je zastánce demokracie, Kornel diktatury.Když v zemi vypukne občanská

válka, oba se do ní zapojí a oba za své ideály položí své životy.

Hlavní ženské postavě tak zůstává jen TONI, kterého Matka odmítá pustit do války.

Za této situace se na scéně objevuje postava STARÉHO PÁNA  jako tlumočníka  Čapkova stanoviska,Čapkovy myšlenky:

 

„CENA ŽIVOTA JE PRÁVE V TOM,

ŽE SE ZA NĚHO PLATÍ ŽIVOTEM.

KDYBY TOMU TAK NEBYLO,

NEMĚL BY TU STRAŠNOU CENU.“

 

Tuto myšlenku pan Starý PÁN rozvíjí v následujícím slova smyslu :

Život neriskuje jen muž, který se rozhodne realizovat nadosobní ideál,čili to, co Čapek nazývá muž-

ským principem.

První, kdo riskuje svůj život , je žena při narození dítěte, proto je pro ni život dítěte základním smyslem života.

Život v obecném slova smyslu je proto podle ženy ohrožen v tom

                       okamžiku, kdy je ohrožen život dítěte.

Ve hře samotné nastává tato situace v tom okamžiku, kdy se Matka prostřednictvím rozhlasu dozvídá o bombardování školy a o zabití desítek dětí.Nejdříve na tuto zprávu reaguje monologem:

„Děti ? Copak někdo zabíjí děti. Děti ! Malé usmrkané děti!“

A v zápětí nato i konkrétním činem.Sundává ze zdi pušku a posílá Toniho do boje. „JDI !“

 

Karel Poláček

Drama JÍZDNÍ HLÍDKA

Vzniká až ve 30.l. jakou součást t zv.legionářské literatury a jako projev reakce dramatu na nebezpečí války v souvislosti s nástupem fašismu

Děj je zasazen do období,kdy naši legionáři působí v prostoru transsibiřské magistrály,čili bojují proti Rudé armádě.Několik příslušníků legionářské jednotky je vysláno na hlídku a střetne se s příslušníky jednotky Rudé armády,jimž velí komisař TAJOŽNÝ.Legionáři se opevní v chalupě,jejich protivník se marně snaží jejich obranu zlomit.Legionář STRNAD je vyslán,aby přivedl posilu.Velitel hlídky četař MATĚJKA propouští majitele chalupy,ten však podřeže šlachy legionářských koní,čímž znemožní legionářům případný ústup.V boji postupně všichni legionáři pandou,zůstanou pouze dva. V okamžiku, kdy je zřejmé, že podlehnou přesile přichází Strnad s posilou a jednotka Rudé armády se dává na ústup.

 

AVANTGARDNÍ DIVADLO

Vedle Osvobozeného divadla vzniká nová avantgardní scéna spojená se jménem Emila Františka Buriana.Jeho divadlo bylo označeno písmenem D a rokem,kdy působilo.Čili D34-rok založení,D38-rok ukončení činnosti.

Jestliže Osvobozené divadlo je označováno termínem autorské divadlo,pak divadlo E.F.Buriana má charakter režisérského divadla.

Toto divadlo neuvádí původní hry,ale adaptace klasických her nebo adaptace románů do dramatické podoby.

Zahájení provozu D 34 obstarala 16.9. 1933 lyrická montáž E. Kästnera Život našich dnů v Burianově režii . Již v této inscenaci se projevil syntetický charakter divadla, spojující poetický lyrismus a časovost.

Následovaly úpravy klasických děl – Lakomec a Kupec Benátský (obě 1934), z nichž Burian využil v podstatě jen základní dějovou linii, která byla posléze naplněna zcela novým aktuálním obsahem. Dále vznikaly i adaptace soudobých sociálně – kritických románů – Chceme žít od Karla Nového (1934) či Včeličkova Kavárna na hlavní třídě (1933). Hry z tohoto období vykazovaly jisté nedostatky v dramaturgii, vycházející z přílišné snahy o vyjádření politických názorů, na druhé straně jejich inscenační stránka byla obdivuhodně zvládnuta, na čemž měl zásluhu i stmelený kolektiv kvalitních profesionálních herců – mj. Marie Burešová, Jiřina Stránská, Vladimír Šmeral, Václav Vaňátko, atd. Po skončení první sezóny došlo ze strany samotného Buriana k sebekritice a částečné přehodnocení názorů. Burian hledal vhodné texty ke zpracování, avšak na domácí umělecké scéně nebyl vyslyšen – většina autorů nereagovala na jeho výzvy po spolupráci. Uchýlil se tedy opět ke klasickým autorům. Významu nabyly již zmíněné vlastní adaptace a dramatizace klasiků divadla i románové a básnické epiky, případně montáže lyrické poezie. Vznikla tak představení, náležící k vrcholům tvorby avantgardního divadla.

Mezi nejznámější a nejúspěšnější patřilo např. provedení Žebrácké opery od B. Brechta a K. Weilla (1934). Většina z inscenací uvedených v Déčku měla nezanedbatelný politický dopad, vyjadřovala nepokrytě smýšlení souboru.

Projevilo se to např. v Dobrém vojáku Švejkovi (1935) i v montáži lidové poezie Vojna (1935), sestavené z písní Erbenovy sbírky Prostonárodní české písně a říkadla – obě vyzněly antimilitaristicky. Beaumarchaisův Lazebník sevillský kde Burianova upravovatelská práce přecházela až ke spoluautorství, byl pozdravem demokratickému Španělsku.

Klicperova veselohra Každý něco pro vlast (1936) útočila na nacionalistickou pravici.

Podobnými politickými polemikami byly i adaptace Máchova Máje) a Kata – scénovaná lyrická poezie i Puškinova Evžena Oněgina (1937) – hra využívající komplikovanou scénickou syntézu. Obdobně pokračoval Burian i v dramatizaci Goethova románu Utrpení mladého Werthera (1938) a těsně před okupací ve Věře Lukášové (1938) podle povídky od Boženy Benešové, která se stala vůbec nejúspěšnějším představením a ukázala také směr budoucího vývoje divadelního umění.

 

ZMĚNA CHARAKTERU OSVOBOZENÉHO DIVADLA

NA nástup fašismu reagují protagonisté tohoto divadla výrokem

„LIDÉ POZNALI,ŽE SVĚT SMRDÍ.

A PROTO SE VĚDCI,UČENCI A UMĚLCI MUSELI SPOJIT,

ABY MRTVOLU ODSTRANILI.“

 

Z žánrového hlediska se v Osvobozeném divadle objevuje politická satira,nově vznikající hry jsou zaměřeny na

-obhajobu základních lidských práv, zejména práva na život

-odmítnutí diktatury jako formy vlády a státu

-odmítání války

Přehled nejznámějších her a písní Osvobozeného divadla ve 3O.l.

HRA                                                                            Píseň

GOLEM                                                                       Strašná píseň o Golemovi

Pochod stoprocentních mužů

 

CAESAR                                                                      Pochod plebejců

 

ROBIN ZBOJNÍK                                                            Na shledanou v lepších časech

 

OSEL A STÍN                                                                   CIVILIZACE

 

KAT A BLÁZEN                                                               Pohádka o katu a bláznu

 

PANOPTIKUM                                                                  Babička Mary

 

BALADA Z HADRŮ                                                          Hej pane králi

 

RUB A LÍC                                                                           Svět patří nám-pochod

 

TĚŽKÁ BARBORA                                                              David a Goliáš

 

HEJ RUP                                                                                 Hej rup-pochod

 

PĚST NA OKO                                                                        Záleží na nás

 

Za hru,která nejsatirističtějším způsobem reaguje na sociální důsledky světové hospodářské krize,zejména na růst počtu nezaměstnanosti je považována satira

BALADA Z HADRŮ

Při jejím vzniku se autoři nechali inspirovat životními osudy reprezentanta francouzské renezanční poezie Francoise VILLONA

Děj hry se odehrává v Paříži kolem roku 1455. Vypráví o francouzském básníkovi Villonovi (François Villon), který se zamiluje do urozené dámy Kateřiny (Catherine de Vausselles). Ona však jeho city neopětuje.

Kateřina společně s Filipem ukradne purkmistrovi (starosta města Paříže) peníze. Vinu svedou na nevinného Villona, jenž se protiví samotnému králi a velmožným pánům. Složil totiž písničku, ve které se zpívá o chudobném lidu a jeho útrapách. Villon prostřednictvím písně nabádá krále, aby sám poznal, co je to žít v nouzi a bídě. To se samozřejmě králi nelíbí, a proto ustanoví, aby každý, kdo si ji zanotuje, byl odsouzen.

Mezitím se Filip s Kateřinou domlouvají, jak by se natrvalo zbavili dotěrného básníka.

Jednou ho Filip shodí z mostu. Doufá, že se utopí. Jenomže Villon se zachrání a pozná, že ho Kateřina podvádí a nemá ho ráda. Před časem jí totiž věnoval zlatý pohár, který vzal purkmistrovi jako dluh na splátky. Jenomže pohár se dostane do Filipových rukou a tak si Villon domyslí, jak se věci mají, a velmi se na Kateřinu rozzlobí.

Purkmistr raději poručí Filipovi, aby ihned přivedl prévôta (správce města Paříže a věznice). Ten za chvíli přijde a odvede básníka před soud.

Tam ho obviní za to, že urazil pána purkmistra a dámu Kateřinu de Vausselles. Po své obhajobě je odsouzen k veřejnému výprasku padesáti ranami. Avšak básníkova slova nelze věznit ani umlčet.

Po této ostudě se setká s Filipem, který ho začne provokovat. Villon se neovládne a ve vzteku ho zabije.

Takto tedy skončí hra, ve které Villona donutili krást a nakonec vraždit jen proto, že chtěl víc, než směl, víc než panstvo dovolilo.

Ústřední písní této hry je píseň  HEJ PANE KRÁLI,

v níž konstatování v zarámované části charakteristiky obsahu je vyjádřeno verši

 

 

 

Bereme na potaz učené bakaláře.                                          A vůbec velkomožní páni !

Et item doktory et item rektory.                                            Vy páni kteří jste tím vinni !

Proč jenom chudák trhan patří do žaláře .                             Že bída z lidí lotry činí

Vždyť mezi boháči jsou taky potvory.                                  a vlky z lesů žene hlad

 

Kdyby nás chudáky lépe znal.                                                Myslete si že jsme jen lůza .

Pan král !                                                                                Že se nás nemusíte bát

Snad by nám odpověď‘ dal.

 

Hej pane králi nebuď‘ líný!                                                      Jednou však popadne vás hrůza.

Vem hadry a jdi mezi lid .                                                       Až pod okny vám budem řvát:

Poznáš , co je živořit z dřiny.

Uvidíš za den tolik špíny

Do smrti nebudeš mít klid

 

Satirou na vítězství fašismu a nástup Adolfa Hitlera k moci je hra KAT A BLÁZEN

Jádrem satiry není obsah hry jako takový,ale především v ústřední stejnojmenné písni.

Obsah:

Odehrává se v imaginárním Mexiku „mimo čas a prostor“. Dva mrtví národní hrdinové, kat Gaspar Radůzo (Voskovec) a vězeň Melichar Mahuleno (Werich), vstanou z mrtvých a způsobí tím chaos v zkorumpovaném demokratickém režimu. Maří tím plány vůdců nedávno sloučených politických stran Dona Blasca Ibane (Radikální Revolucionář) a Dona Vasca Ibayo (Vlastenecký Plantážník). Oba se chtějí za pomoci bohatého putykáře Dona Cristobala Almary rozvrátit demokratický systém a stát samovládci. Jejich program je založený na uctívání svaté památky dvou obětí svržené císařské tyranie. Zmrtvýchvstání se stane známé a tak toho oba využijí a prohlásí je za diktátory, protože doufají, že s nimi budou moci manipulovat.Za této situace zazní ústřední píseň celé hry Kat a blázen Do všeho jsou zapleteni i vůdci fanatické Národní mládeže Dona Conception Ibane a Rodrigo Ibayo, kteří také touží po moci. Ale oba původně mrtvé, teď Ctihodné předáky, být diktátory brzy omrzí a chtějí se vrátit do vězení. Přemlouvají bojácného úředníka Dona Baltazara Carierru, jehož lež předtím přivedla Mahulena do vězení, aby se stal diktátorem místo nich. Podaří se jim to a utečou. Carierra omámen mocí začne vyvražďovat své spiklence. A potom když mu nikdo nezbude na zabití, začne se hádat se svým stínem. Aby se ho zbavil, tak zabije sám sebe.

Ve hře byla na závěr obsažena i píseň „Hej rup“ ze stejnojmenného filmu V&W.

Po uvedení hry protestovalo Mexiko,protože, které se cítilo poškozeno tím, že se pod jeho názvem ukazují nepravosti jiných zemí. V dalších reprízách byl proto byl název země  změněn na San Panderro a vše ostatní týkající se Mexika bylo změněno nebo přepsáno.

Část písně Kat a blázen reagující                                    Část písně Kat a blázen reagující

na nástup fašismu                                                              přímo na Adolfa Hitlera

Zčistajasna kde se vzal                                                            A tak z kata a blázna

Pan Nikdo tu se vzal                                                                     Vznikla hodnost svérázná

Křičel jak si předsevzal                                                                Vylíhnul se nový tvor

Já chci vládu                                                                                 Blázen diktátor

 

TĚŽKÁ BARBORA

I tato hra je varováním před hrozbou domácího i zahraničního fašismu. Autoři nastavují zrcadlo společnosti, která je plna pokrytectví a zbabělosti, prodejnosti panstva. Jako skutečný hrdina zde vystupuje prostý, statečný lid, odhodlaný bojovat proti fašistické agresi i těm, kteří zaprodávali republiku.

Yberland’ané shromažďují vojsko a hledají záminku, aby mohli napadnout mírumilovné město Eidam. Vymyslí plán. Důstojník Peter vstoupí jako vznešený cizinec do Eidamu, naváže kontakty se spřáteleným zámeckým pánem a převeze tajně koňským povozem dělo (Těžkou Barboru) ke hranicím, které už podléhají správě Yberland’anů. Tam bude fingovaně přepaden dvěma lupiči (yberlandští žoldnéři) a tím zajištěna záminka ke vstupu vojsk na eidamské území. Tak se také stane. Vše ale zkomplikují hloupí žoldáci, kteří řádně svůj úkol nepochopí, důstojníka opravdu zajmou, omráčí, svážou a ujedou s povozem do Eidamu s cílem zpeněžit náklad (neznají obsah). Postaví vůz před starostův hostinec.Vrchnost si povozu téměř dva dny nevšímá, všichni vyspávají „opici“ z bujarého celonočního veselení s cizincem (důstojníkem). Lidem povoz překáží a žádají starostu o odklizeni. Obsah nákladu nikdo nezná, proto je bedna rozbita. Objevuje se dělo. Váženi občané města rokuji o tom, co s ním. Jeden chce ulit mírový zvon, druhý střílet o poledni, hejtman chce svoji sochu. Nakonec je pozván slavný umělec (převlečený důstojník), aby vytvořil malé dělo, na kterém bude sedět hejtman se zvonem v ruce. „Umělec“ vyhodí do vzduchu radnici, je přistižen žoldáky a jeho totožnost je prozrazena. V tu dobu přichází učitel a zpívá kritickou píseň na zdejší vrchnost.

Zámecký pán schová důstojníka a donutí pány radní (vyhrožuje prozrazením různých tajností) k tomu, aby odsoudili oba žoldáky a učitele k smrti. Žoldáci byli přece yberlandští, tím by byla opět vytvořena záminka ke vstupu vojsk.

Vězňům se však podaří utéci a varovat lid před blížícím se vojskem. Lid povstane a s pomocí děla „Barbory“ (jako náboje slouží ztvrdlý sýr sýraře Krištofa) rozpráší nepřátelské vojsko. Propouštějí důstojníka se vzkazem, že mají Yberland’any rádi, protože mají rádi všechny lidi, ale zasahovat si do svých záležitostí nedají.

Smysl boje proti fašismu je obsažen v písni David a Goliáš,která je parafrází na dějiny židovského národa popsané ve Starém Zákoně.

Úvodní pasáž písně                                                            Závěrečná pasáž písně

Samuelova kniha nám povídá                                              Když mu ale obr plivnul do očí

Jak na Žida přišla veliká bída                                               David se otočí,prakem zatočí

Jak ti bídní Filištíni                                                               Když začínáš,no tak tu máš

Válku vést nebyli líní                                                            Byl jsi velkej , já měl kuráž

Až potkali Davida                                                                  A jakej byl Goliáš

 

Pěst na oko-poslední hra Osvobozeného divadla

První část je o vzniku legendárního trojského koně, kterého podle historie. V pojetí autorů kůň byl dílem dvou vojáků, kteří měli zálusk na Trojanky, které ale uznávaly jen kavalíry. Proto rozebrali loď Odyssea a postavili velkého dutého koně. Odysseus je ale nechal popravit, protože jim nevěřil, že je to léčka. Naštvané Trojanky potom napadnou vojáky, kteří se ukryjí v koni. Trojané ho jako kořist vtáhnou dovnitř a dál to už znáte. Na jevišti zbudou jen dvě hlavy.

Ukrytí vojáci v koni je parafrází na činnost Henleinovského hnutí na našem území

A na špek

Vlítli předáci,trojští pašáci

Všichni chválí koňskou práci a hlavně organizaci.

Jak se dohodli,honem rozhodli.

Že si koně v Troji instalují pro svoje pohodlí.

Ještě v noci než byl den

Řekové vylezli ven.

Do rána je brána

i s předáky rozbourána.

Tahle aféra nadchla Homéra

Který nám dává výstrahu tím,co se stalo včera.

 

Další dialog je o Laokoonovi, na kterém „byla spáchána sebevražda“. To má být pravděpodobně narážka na zavraždění profesora Lessinga nacistickými agenty poblíž Prahy a na podobné incidenty v Německu.

Dále se Odysseus dostává do Polyfémovy jeskyně, odkud se dostane zavěšený na břiše berana, což byla narážka na stejnojmenného šéfa agrárníků, pana Berana.

V jedné části hry se setkáváme s Bulvou a Papulou, kteří se stali nechtěnými účastníky gladiátorského zápasu. Papulus byl totiž odsouzen k trestu smrti za pacifické řeči, ale byl předhozen gladiátorům. Výsledky zápasů byly předem domluveny podle Caesara a organizuje je kariérista Tlama. Papulus přijde do arény se zaníceným palcem, což se Tlamovi nelíbí a chce mu s tím něco udělat.

Celý dialog je metaforou veřejného mínění o vměšování Německa v Sudetech.

Papulus překazí plány o výsledcích zápasů, když všechny své soupeře zabije. Je tedy postaven proti Bulvovi, který měl být přehozen lvům. Oba se rozhodnou utéci a podaří se jim to ve chvíli, kdy dojde zpráva o Caesarově zavraždění.

Předposlední obraz je namířen proti panikářům, kteří rozšiřovali mezi lidmi falešné zvěsti, paniku a podlamovali tak všeobecnou morálku. Papulus se bojí jít domů, když se dostanou s Bulvou konečně na svobodu.

¨V závěru hry je vyhlášena republika. Bulva je se svou ženou a Papulus se servírkou a zpívají s diváky „Komedianti jdou“ a „Záleží na nás“.

Celá hra je vlastně historie převrácená naruby. Velcí hrdinové přestávají být hrdiny a nahrazují je docela obyčejní lidé, na které historie zapomněla.