Česká meziválečná próza

S politickým a hospodářským vývojem Československa v letech 1918 – 1938 přišel rozvoj všeobecné vzdělanosti obyvatelstva a tím i růst životní úrovně. To vše se odrazilo v rozvoji a úrovni umění – hudba (L. Janáček, J. Ježek), výtvarné umění (Emil Fila, J. Zrzavý, F. Kupka atd.), architektura (obnova prostor Pražského hradu), dramatické umění (Osvobozené divadlo – Voskovec, Werich) a zvukového filmu (V. Burian, O. Nový, A. Mandlová, M. Frič a další).

Česká literatura mezi světovými válkami vysoké úrovně a zařadila se mezi světovou literaturu. Do mnoha jazyků byla přeložena například díla Jaroslava Haška a Karla Čapka. Největšího rozkvětu dosáhl román – válečný, psychologický, historický atd.

Literaturu si můžeme rozdělit zhruba do těchto proudů:

• Odraz I. světové války – legionářská literatura; J. Hašek
• Demokratický proud (podporuje vznikající demokratický systém) – K. Čapek (ot. č. 19), Karel Poláček, Eduard Bass
• Meziválečná avantgarda (odmítá vše zastaralé) – Vladislav Vančura
• Společenská próza (orientovaná levicově) – Ivan Olbracht, Marie Majerová
• Psychologická próza (snaží se o zobrazení duševního života jedince) – Jaroslav Havlíček, Jarmila Glazarová.
  • Odraz I. světové války
    • Otřesné zážitky z fronty, autobiografické prvky, obraz surovosti a nesmyslnosti války
    • Rudolf Medek – Anabáze – legie v Rusku
    • František Langer – Železný vlk – listy a zážitky legií
    • Jaroslav Kratochvíl – Cesty revoluce; Prameny – Rusko v době VŘSR
    • Jaroslav Hašek – byl český spisovatel, publicista a novinář. Krátce působil jako úředník, seznámil s českými anarchisty a postupně se dostal do jejich čela, začal vést bohémský a tulácký život, v této době se začal živit pouze literaturou a novinařinou. Byl krátce vězněn za svoji anarchistickou činnost. Redigoval Ženský obzor, Svět zvířat (satirický časopis), dále přispíval: České slovo, Čechoslovan, Pochodeň, Humoristické listy. Založil Stranu mírného pokroku v mezích zákona, politickou mystifikaci karikující volební poměry. Dobrovolně narukoval a odešel na haličskou frontu, nechal se zajmout a vstoupil do československých legií, publikoval v časopise Čechoslovan. Dostal se do Ruska, kde v Moskvě vstoupil do české sociálně demokratické strany (bolševiků). 1920 se vrátil do Prahy, kde se vrátil ke svému bohémskému způsobu života. Zpočátku psal především cestopisné povídky, črty a humoresky, které publikoval časopisecky. Základem jeho próz byly jeho skutečné zážitky a dalším typickým znakem jeho tvorby je odpor k mravním a literárním konvencím. Z díla: Trampoty pana Tenkráta; Můj obchod se psy a jiné humoresky; Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války – čtyřdílný humoristický román zaměřený proti militarismu; podává obraz o nesmyslnosti a surovosti války; forma románu je velmi uvolněná
  • Demokratický proud (podporuje vznikající demokratický systém)
    • Karel Čapek – maturitní otázka 19.
    • Karel Poláček – spisovatel, novinář a scénárista, představitel meziválečné humoristické a satirické prózy. Narodil se českožidovské živnostenské rodině. V roce 1914 narukoval do války, na srbské frontě se dostal do zajetí. Po válce začal publikovat do periodik Nebojsa a Tribuna. Redaktor Lidových novin, Tribuny a Českého slova. Z Lidových novin byl v r. 1939, pro svůj židovský původ propuštěn. Do Lidových novin psal zejména sloupky a soudničky. Přihlásil se dobrovolně do transportu do Terezína, umírá v Osvětimi. Snažil se s humorem zobrazit „malého člověka“ v každodenním životě, častým námětem jeho děl je lidská malost. Romány: Muži v ofsajdu, Hostinec u kamenného stolu, Bylo nás pět; Povídky: Povídky pana Kočkodana, Povídky izraelského vyznání, Bez místa; Novinářské prózy založené na karikatuře a jazykové komice: Čtrnáct dní na vojně, 35 sloupků; Pro děti: Edudand a Francimor, Se žlutou hvězdnou; Filmové scénáře: Muži v ofsajdu, Dům na předměstí
    • Eduard Bass – byl český prozaik, novinář, zpěvák, fejetonista, herec, kabaretiér (Červená sedma), recitátor, konferenciér a textař. Po válce pracoval v Lidových novinách. Dílo: Klapzubova jedenáctka – humornou formou se zamýšlí i nad etikou a profesionalitou sportu; Cirkus Humberto – román, jež je oslavou odvahy, pracovitosti, houževnatosti a inteligence českého člověka. Lidé z maringotek.
  • Meziválečná avantgarda
    • Odmítá vše zastaralé, přežité a vyčpělé. Odmítá sociální nespravedlnost a bojuje proti starému společenskému řádu. Je pro ni charakteristické umělecké novátorství, experimentování s novými uměleckými prostředky a postupy.
    • Vladislav Vančura (1942, popraven za heydrichiády v Praze) – byl český spisovatel, dramatik, filmový režisér, původním povoláním lékař. Je známý jako stylový a jazykový experimentátor. Užívá archaismy, výrazy ryze knižní i slangové, slova hovorová i lidová, čerpá inspiraci z renesanční prózy. Dílo: Rozmarné léto – novela; Markéta Lazarová – baladický milostný příběh ze středověku; Útěk do Budéna; Konec starých časů; Obrazy z dějin národa českého – dílo vystavěné na historických podkladech, z původně zamýšlených šesti dílů napsal jen dva (byl zatčen gestapem uprostřed práce a dílo tak zůstalo nedokončeno v půli věty)
  • Společenská próza
    • Má rysy společenského romantismu, který známe z poloviny 19. století. Zajímá se o osud jedince a jeho proměny v průběhu života. Měl na ni vliv i tzv. socialistický realismus a proletářské umění, které je směřované na dělnickou třídu a rolnictvo – má zachytit cestu těchto společenských vrstev k „lepším zítřkům“, ke spravedlivé (beztřídní) společnosti (komunismu).
    • Představiteli a vlastně zakladateli tohoto druhu literatury v sovětském svazu byli – Maxim Gorkij a Michail Alexandrovi Šolochov.
    • U nás jsou představiteli:
    • Marie Majerová – zachycuje život horníků na Kladně – Siréna; Havířská balada; pro děti – Robinsonka.
    • Ivan Olbracht – Od roku 1905 působil jako redaktor Sociální demokracie ve Vídni v Dělnických listech, později v Praze v Právu lidu. Roku 1921 vstoupil do KSČ a začal působit jako komunistický novinář, především v Rudém právu. Za 1. republiky byl dvakrát vězněn za své příliš revoluční komunistické názory. S KSČ se rozchází 1929. Dílo: Nikola Šuhaj loupežník – příběh o loupežníkovi, který chudým dává to, co ukradne bohatým; Golet v údolí – povídky, v nichž popisuje život ortodoxních židů; Biblické příběhy – zpracování příběhů ze Starého zákona; Anna proletářka – agitační román, který popisuje zrání služky v uvědomělou revoluční pracovnici a bojovnici.
  • Psychologická próza
    • Autoři se soustředili na prokreslení postav – na nitro člověka. Zachycovali především síly podvědomí a často se soustředili patologické psychické jevy. Tento druh prózy vznikl pod vlivem učení Sigmunda Freuda – zakladatele psychoanalýzy. Ta se snaží vyložit duševní život jedince přes sexuální pudy, které ovlivňují život člověka už od dětství.
    • Jaroslav Havlíček – své povídky publikoval v mnoha časopisech: Lumír, Zvon, a Národní listy. Dílo: Petrolejové lampy – román pojednává o citlivé ženě, která se nemůže vdát – vezme si svého bratrance a sňatkem získá statek. Brzy však zjistí, že statek je zadlužený a její manžel má syfilidu. Hrdinka se osudu nepoddá a postupně se vyrovná se svým osudem; Neviditelný – děj se odehrává v bohaté rodině, která se postupně rozpadá; Helimadoe – příběh pěti sester (podle počátečních slabik jejich jmen), které jsou ovládány podivínským otcem lékařem.
    • Jarmila Glazarová – Vlčí jáma – líčí spolužití venkovského lékaře s jeho stárnoucí despotickou ženou a mladou schovankou.