Moderní umělecké směry přelomu století, prokletí básníci (přelom 19. a 20. století)

1. polovina 19. století:
   • Rozvoj průmyslu a kapitalismu; vládnoucí třídou je buržoazie; pracující třídou dělnictvo (námezdní dělníci).
   • Umělecký směr a životní postoj je romantismus – klade důraz na city, pocity autora a fantazii; je subjektivní (osobní).
   • Z literárních žánrů převažují – poezie, lyrika, lyricko-epické žánry (i v próze převažuje fantazie).
   • Romantici pohrdají společností, která uznává i materiální hodnoty.

2. polovina 19. století:

• Díky poznatkům exaktních věd (matematika, fyzika atd.) se rozvíjí technika (parní stroj), která je využívána v průmyslu – rychlejší rozvoj kapitalismu.
• Prohlubují se rozdíly mezi bohatými a chudinou – sociální problémy (nezaměstnanost, nevzdělanost).
• Realismus (umělecký směr) – snaží se zobrazit reálný (skutečný, věcný) svět kolem umělce, který ho popisuje objektivně (nezaujatě); umělec zná prostředí, které zobrazuje.
• Realismus v literatuře využívá tzv. typizace (autor se snaží postihnout obecné, tj. typické, příznačné rysy lidí v jedinečném hrdinovi), Gogol, Dostojevskij, Tolstoj, Honoré de Balzac, Charles Dickens.
• Racionální – rozumný či pojmově vysvětlitelný na základě rozumu.
• Převažující žánry literatury:
  • Próza (povídka, novela, román) – témata ze současnosti a historie (skutečné události)
  • Drama – činohra – moderní forma dramatu, která propojuje prvky tragické i komické a soustředí se na psychologické prokreslení postav (hry ze současnosti i historie).
• Jazykové prostředky realistické literatury – městské prostředí (vulgarismy, slang); venkovské prostředí (dialekt); historické prostředí (archaismy)
• Kritický realismus – vyšší stupeň realismu. Objevuje se od 80. let 19. století. Autoři se snaží o mnohem otevřenější kritiku a rozbor problémů ve společnosti.
• Naturalismus – umělecký směr, který se snaží zachytit nezkreslenou realitu. Emile Zola.
• Pozitivizmus – filozofický směr – svět můžeme poznat jen pomocí exaktních věd (pomocí smyslů a zkušeností – empiricky).

Konec 19. století:

• V 90. letech jsou umělci znuděni a zhnuseni maloměšťáckou společností, která vyznává pouze materiální hodnoty a pěstují pokrytecké mezilidské vztahy (sňatky z rozumu atd.). Umělci se dají přirovnat k romantikům – proto novoromantici.
• Novoromantismus kladl zvláštní důraz na subjekt umělce; zahrnoval dekadenci a symbolismus, ale také tzv. pozdní romantismus, jehož představiteli byli mj. E. Rostand, R. L. Stevenson, v české literatuře J. Zeyer a J. Vrchlický.

Jednotlivé umělecké směry:

• Secese:
  • Posledním z univerzálních mezinárodních výtvarných slohů, jemuž se podařilo vtisknout svůj umělecký řád všem projevům a věcem moderního života
  • Vytvořila módu a životní styl na konci a začátku 20. století, ať již vystupovala pod různými jmény v různých zemích.
  • Těžiště secese neleží ve vysokém umění, v malbě a sochařství, ale v dekoraci a užitém umění.
  • Za hlavní znaky secesního slohu se považuje ornamentálnost, plošnost a záliba v neobyčejných barvách a estetickém využití rozličných materiálů.
  • Mezi největší představitele patří Alfons Mucha.
• Impresionismus:
  • Umělecký směr, který vznikl koncem 19. století ve Francii. Pokouší se zachytit okamžitou atmosféru dané chvíle, neopakovatelné chvíle, okamžik duševního rozpoložení. Navazuje na realismus.
  • Pojem impresionismus je odvozen od obrazu Clauda Moneta Impression, soleil levant (Dojem, východ slunce).
  • Další malíři – E. Manet, A. Renoir, E. Degas, A. Sisley, Antonín Slavíček
  • V literatuře charakterizuje bezprostřednost a spontánnost, zvýšená smyslová vnímavost a citovost.
• Symbolismus:
  • Umělecký směr, který vznikl ve Francii.
  • Typická byla výrazová znakovost díla, důraz na úlohu subjektivní obraznosti.
  • Za otce symbolismu je považován A. E. Poe a zejména jeho báseň Havran, jeho dílo přeložil do francouzštiny Charles Baudelaire (prokletý básník) a ta se stala průkopníkem moderní poezie.
  • V literatuře se stalo základním výrazovým prostředkem nepřímé pojmenování – symbol, náznak.
  • Malířství také pracuje se symboly, kterými chce vyjádřit emoce, prožitky a představy (G. Moreau, sochař F. Bílek).
• Dekadence (úpadek):
  • Původně hanlivé označení zejména francouzské poezie konce 19. století.
  • S provokativní oblibou sahala k tabuizovaným tématům – erotika, morbidita, poetizace násilí a zla, neuctivý vztah k Bohu, oslava Satana a kult smrti.
  • Hlavní představitelé (prokletí básníci) – Charles Baudelaire, Paul Verlaine, Jean Artur Rimbaud a anglický spisovatel Oscar Waild.

Prokletí básníci:

• Rozcházejí se se společností, kladou důraz na vlastní a neobvyklé zkušenosti. Žijí většinou bohémský životem a toulají se po světě.
• Charles Baudelaire – básník a překladatel (17 let překládal E. A. Poea):
  • Květy zla – stěžejní dílo, v němž hledá krásu v ošklivosti.
• Paul Verlaine – žil bohémským životem a toulal se Evropou s Rimbaudem:
  • Básnické umění – programová báseň.
  • Moudrost – sbírka, ve které se obrací ke katolictví a pokání.
• A. Rimbaut – nejproslulejší prokletý básník; jeho díla vycházela časopisecky; jeho dílo vzniklo mezi 15. až 20. rokem jeho života:
  • Opilý koráb – básníkova nejznámější básnická skladba.
  • Iluminace – sbírku vydal posmrtně P. Verlaine.

Přelom století v české literatuře:

• Nastupuje mladá umělecká generace, která se sdružila kolem K. Neumana.
• Prosazují ničím neomezenou uměleckou svobodu; svobodu jedince; neuznávají žádné autority ® ani církev ani stát – proto se jim říká anarchističtí buřiči:
  • Fráňa Šrámek, Karel Toman, Viktor Dyk, František Gellner.
  • Petr Bezruč – stojí mimo všechny moderní směry:
    • Tvůrce jediné básnické sbírky – Slezské písně – věnované utiskovanému lidu na Ostravsku (útisk byl sociální i národnostní).
    • Ve sbírce se objevují básně intimní ale hlavně sociální balady (např. Maryčka Magdonova)
    • Je považován za BARDA slezského lidu (pěvec, básník, mluvčí)
    • Sociální balada – lyrickoepický žánr, v němž je tragika způsobena sociálními nedostatky ve společnosti; má rychlý spád děje; zakladatelem – Jan Neruda.
  • Karel Čapek:
    • Jeho jméno musíme vyzdvihnout v souvislosti s moderní evropskou poezií, protože přeložilo češtiny francouzskou poezii a tím umožnil mladým českým básníkům, aby se s ní seznámili – Francouzská poezie nové doby.