Základy sociolingvistiky

Sociální stratifikace – rozdělení společnosti na dílčí části, na sociální skupiny

Sociální skupiny – uskupení lidí propojených na základě různých vztahů, různě velké, různá délka trvání, rozdělení na sociální třídy

Sociální třída – sociální skupina vymezená na základě socioekonomických kritérií; ČR je mnohem homogennější, méně diferencovaná než USA, zařazení dvou lidí do téže sociální třídy neznamená, že užívají jazyk stejným způsobem

Sociální status – společenské postavení v soc. hiearchii (může se v některých pozicích lišit- český učitel na vysoké škole má menší plat než německý učitel na vysoké škole)

Pohledy na sociolingvistiku

1. Makropohled a mikropohled – 2 poly jednoho kontinua, nejsou to ostře ohraničené kategorie, výzkumy se pohybují mezi těmito poly

Makropohled – pohled z výšky, rozostřený, pohled z ptačí perspektivy

• Popis jazykové situace v určitém státě, např. v ČR (lze říci, že ve veřejných projevech si užívá spisovná čeština a jsou zde 4 interdialekty – obecná čeština, obecná hanáčtina, obecná laština, obecná moravská slovenština), pozůstatky nářečí, slangy a menšinové jazyky
• Můžeme v hrubých rysech popsat jazykovou situaci, nevíme ale, jak komunikují konkrétně mluvčí (konkrétní jazyková interakce – jak komunikují studenti z Moravy se studenty z Čech, zda dochází k míšení kodu spisovné a obecně čj)
• Šíře popisovaného záběru

Mikropohled –  hloubka popisovaného záběru, pohled zblízka, zaostřený, detailní analýza konverzace 2 mluvčích (střídání a přebírání replik – turn talking, stylové posuny mluvčích, jejich komunikační strategie)

1. Kvantitativní a kvalitativní

Kvantitativní – uchopení nasbíraných dat prostřednictvím statistických metod, např. variační sociolingvistika – jak se užívají různé varianty 1 jevu

• na užívání jazyka se dívá z pozice statistického zpracování dat, která vyhodnocuje, závěry mohou být velice jednoduché, např. protetické v (specifické pro Prahu a okolí, ´vokno´ místo okno, jsou ale faktory, které ovlivňují jeho používání – někdo užívá protetické v v 80% případů, někdo pouze ve 20%, člověk z Olomouce ho nepoužívá vůbec)

Kvalitativní – neusiluje o statistické vyhodnocení výsledků, analýza obchodní komunikace, jednání v nadnárodních podnicích, je obtížné nalézt společný kod, jsou zde přítomni mluvčí různých jazyků

• interpretativní – proč někdo v mluvě dělá něco (proč zrovna tady použil tuto konstrukci a ne nějakou jinou, k čemu ta konstrukce vede), obchodní komunikace – každý obchodník má jiný komunikační jazyk, dochází však ke zmatení jazyků, to se dá uchopit pouze kvalitativní metodou)

1. Empirický a neempirický 

Empirický – všechny sociol. Disciplíny založeny empiricky, v minulosti tomu tak nebylo, badatelé zkoumající určitý problém docházejí k závěrům na základě výsledků, které jim přinesla analýza nasbíraných dat (zvukový záznam konverzace, dotazníky, experimentální zkoumání)

Neempirický – armchairs linguistics, o problémech pojednává na základě svého osobního povědomí, závěry se neopírají o nasbíraná data, ale o badatelovo povědomí o jazyce, např. práce o jazykové kultuře – Bělič, Daneš, Sgall- Hronek, Uličný

1. Praktický a teoretický přístup

Praktický – socioling. Bádání na rozdíl od gramatického výzkumu je určováno praktickými požadavky, např. jazykové plánování se orientovalo tímto směrem

Teoretický – obecné poznání toho, jak jazyk ve společnosti funguje, faktory ovlivňující užívání jazyka

Typologie jazykových situací

• Žádné 2 jazykové situace nejsou zcela stejné
• Žádné 2 jazyky nejsou zcela stejné

Homogenní jazyková situace – stav, kdy jazyk užívaný na daném území není nijak stratifikován, nemá žádné specifické variety, jako jsou dialekty nebo slangy, společenství je jen v minimálním styku se ostatními společenstvími, není sociálně stratifikované, malé území a málo členů, především domorodá společenství

• Když se původně homogenní společenství rozšíří – vznikne v něm společenská hiearchie a vytvoří se variety vázané na sociální skupiny – jedna z variet bude považována za standard
• Anglie: vedle sebe existuje standard (královská rodina, BBC) a vedle něj nestandard (cockney, norfolské nářečí)

Diglosie – vedle sebe se na určitém území užívají 2 variety 1 jazyka, jejich užívání není náhodné, dáno specifickými faktory

• Situace, kdy jsou 2 nebo více jazyků užívány stejnými mluvčími v různých řečových doménách
• 1 varieta bývá prestižnější než ostatní (klasická a národní arabština)
• Ferguson se zabýval diglosií – V jako vysoká varieta a N jako nízká varieta 9 rysů: fce, prestiž, literární tradice, osvojování, standardizace, stabilita, gramatika, slovní zásoba, fonologie
• Klíčovým rysem je rozlišení funkcí V a N
• V: v liturgických obřadech, v politických projevech, univerzitní přednášky, zpravodajství, N: rozhovory v rodině, pokyny služebnictvu, v lidové slovesnosti
• V má vysokou prestiž, N nízkou
• V je psána tradiční kanonická literatura, N literatura téměř neexistuje
• N je mateřštinou všech členů společenství, užívá se v běžném hovoru, V si osvojují ve škole, ve výuce
• U V je zasahováno do normy, je kodifikována, do normy N zasahováno není
• Důležitý rys diglosie – stabilita, situace může trvat i stovky let
• V je z gramatického hlediska složitější, N je jednodušší
• Slovní zásoba je pro obě variety podobná
• V je v diglosii varieta, která nemá rodilé mluvčí, standard své rodilé mluvčí má
• V diglosii se V užívá na základě prestiže komunikační situace, užitím V a N se nevyjadřuje sociální postavení mluvčího
• Možné situace: diglosie bude přetrvávat, V se přestane užívat, N převládne a stane se standardem, V převládne
• Některé koncepce chápou diglosii jinak – Fishman – řadí pod něj jazykové situace, ve kterých se užívají jazyky, které si nejsou geneticky příbuzné – např. šj a guaraní v Paraquai

Bilingvní (multilingvní) jazyková situace – situace, ve které se užívá více různých jazyků, které mohou i nemusí být geneticky příbuzné

• 2 jazyky = bilingvní jazyková situace
• Více jazyků = multilingvní jazyková situace
• 2 přístupy: psycholingvistický (individuální víceznačnost), sociolingvistický (víceznačnost z hlediska širšího společenství)
• Na rozdíl od diglosie se nevyznačuje ostrým rozdělením fcí jednotlivých jazyků
• Jazyky se navzájem ovlivňují – výpůjčky, interference
• Vývoj bilingvní jazykové situace – vznikne diglosní situace, nastane ostrá funkční diferenciace jazyků, jeden jazyk převládne nad druhým, izolace jednoho z etnik (přistěhovalci v NY se nebaví anglicky, žijí izolovaně), vznikne smíšený jazyk – pidginizace, kreolizace

• Rozlišují se tři podtypy:

1. Bilingvní situace v pravém slova smyslu

• Společenství ovládá dva jazyky (např. guarani vs. španělština – všichni umí oba jazyky

2. Nevyvážený společenský bilingvismus

• Na určitém území žije více etnik, jedno z etnik mluví oběma jazyky, druhé pouze jedním (vietnamská menšina v Čechách, Nizozemština a Fríština)

3. Monolingvně-bilingní jazyková situace

• Na určitém území žije více etnik, které mluví vlastními jazyky, ale bilingvních je minimum (kantonská a mandarínská čínština)
• Interference: odchylky od normy jazyka dané strukturou jiného jazyka (v němčině das Haus, v češtině mužského rodu = časté používání der Haus)
• Konvence: na území, kam emigrovala větší skupina Čechů, se vytvoří konvence a používá se zde der Haus a stane se to normou

Vladimír Skalička – Jazyková typologie

• Jazykové typy = ideální konstrukty stojící mimo univerzum existujících jazyků, modely, díky nim jsme schopni nahlížet na rozdíly světových jazyků
• Flektivní typ = volný slovosled, koncovky, čeština (skloňování), zároveň je trochu aglutinační a izolační
• Introflektivní = gramatický význam vyjadřuje alternací v kořeni – foot – feet
• Aglutinační typ
• Izolační typ
• Polysyntetický typ
• Díky referenčnímu rámci můžeme jazyky srovnávat
  • Flektivních typů (morfologické vlastnosti jazyka, morfologické vyjadřování určitých gramatických funkcí), gramatické funkce jsou staženy do jednoho prostředku, volný slovosled
    • Psi vidí kočku. / Kočku vidí psi. = volný slovosled, gramatické funkce jsou koncovkami
  • Aglutinačních typů (pro vyjádření gramatických funkcí používá afixy, např. svahilština, korejština, kečuánština
    • V kečuánštině se plurál vyznačuje ´kuna´ za kořenem
    • Quwi-kuna-ta-n (-, plurál, 4. pád, réma)
  • Izolačních typů (gramatické funkce jsou vyjadřovány synsémantickými slovy, častá lexikální homonymie a polysémie, pevný slovosled)
    • Např. čínština
  • Polysyntetických typů (gramatické funkce vyjadřuje kombinací autosémantických slov, např. eskymácký jazyk yupik)
  • Můžeme určovat rozdílné a společné rysy jazykových situací

Problematika střídání/ míšení kodů

• Klasifikaci vytvořila Shana Poplacková

1. Hladké – jeden jazyk změněn druhým na syntaktické hranici, která je pro oba jazyky společná, přechod je pozvolný, bez váhání, bez pauz a hezitačních zvuků, nevyžaduje návrat zpět do původního jazyka, tam, kde je střídání kodů bežné (Portoričan v NY)
2. Tvrdé/ signalizované – přerušení řeči v určitém bodě, signalizováno, návrat k původnímu jazyku, tam, kde není střídání kodů bežné (francouzsko-anglický mluvčí z Otawy)
3. Vkládání konstituentů – vsunutí jednoho prvku z původního jazyka do druhého jazyka, návrat k původnímu jazyku – např. S tím defensor je těžké hrát.
4. Příležitostné výpůjčky- nejsou společensky rozšířené – Dám si pět beerů.

Kreolské kontinuum

• Určité společenství používá kreol, ale zároveň je v kontaktu se superstrátovým jazykem
• 3 variety – akrolekt (varieta blízká standardu superstrátového jazyka – standardní aj), bazilekt (nejnižší varieta kreolu – jamajské patois), mezolekt (středová varieta zaujímající pásmo mezi akrolektem a bazilektem)
• Nejedná se o vícejazyčnou jazykovou situaci, nejde o různé jazyky, ale o blízké variety jednoho jazyka
• Nejde ani o diglosii, protože je zde kontinuum a nikoli dvě ostře rozlišené variety
• Většina mluvčích ovládá jen část kontinua dle své společenského postavení
• Pidgin
• Kontaktní jazyk, který vzniká za účelem komunikace mezi mluvčími různých vzájemně nesrozumitelných jazyků, kteří se z určitých důvodů stýkají – obchod, komunikace s otroky
• Kombinují prvky mateřských jazyků svých uživatelů a jsou vždy jednodušší než oba tyto jazyky
• Absence členů, spony, pasiva, vyjadřování času, vidu, způsobu, minimum flexe, nízký počet složenin
• Nemají žádné rodilé mluvčí
• Jazyk vznikající zcela přirozeně, není umělý