Ústava a ústavní pořádek ČR, ústavní vývoj českého státu

Ústava ČR

• schválena parlamentem 16. 12. 1992, účinnost 1. 1. 1993
• = dokument, který má dlouhodobou platnost, základní zákon ČR
• ostatní zákony s ní musí být v souladu
• zákony: 1/1993 = Ústava, 2/1993 = Listina základních práv a svobod
• změny schvaluje co nejvyšší počet poslanců a senátorů (kvalifikovaná většina – 3/5 všech zvolených senátorů a poslanců, v USA 2/3)
• určuje: charakter státu, postavení občanů, státní symboly, rozdělení státní moci, procedury navrhování a schvalování zákonů, kontrola ústavnosti
• 2 typy ústavy: 1) flexibilní (pružná) – lze změnit jednodušším způsobem

2) rigidní (tuhá) – špatně se mění

1) Preambule – slavnostní prohlášení, zodpovědnost za svou zemi, není povinná

My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, v čase obnovy samostatného českého státu, věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé, odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku, jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti, jako součást rodiny evropských a světových demokracií, odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství, odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu, prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců přijímáme tuto Ústavu České republiky

2) 8 hlav, 113 článků: 1. hlava: základní ustanovení (charakter státu, hlavní město, státní symboly)

• charakteristika České republiky jako svrchovaného, jednotného a demokratického právního státu, v němž lid je zdrojem a vykonavatelem státní moci
• odmítá násilí
• vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní
• politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním
• stát se zavazuje dbát o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství.
• Od 1.1.2014 je možné mít dvojí občanství
• Rigidní – pro změnu ústavy je třeba aspoň 120 poslanců (3/5 z 200)
• Státní symboly (7)
• Státní vlajka – tradiční barvy českých zemí: červená a bílá + modrý klín (dříve Dunaj, dnes Morava)
• Státní hymna – F. Škroup, J. K. Tyl – Fidlovačka, aneb žádný hněv a žádná rvačka
• Velký státní znak, Malý státní znak
• Prezidentská standarta
• Trikolora – plaménková
• Státní pečeť – velký státní znak + nápis ČESKÁ REPUBLIKA

2.             hlava: zákonodárná moc (parlament)
3. hlava: výkonná moc (prezident, vláda)
4. hlava: soudní moc (ústavní soud, soustava soudů)
5. hlava: Nejvyšší kontrolní úřad (nezávislý orgán, kontrola hospodaření se stát. majetkem a plnění státního rozpočtu, prezidenty NKU jmenuje prezident ČR)
6. hlava: Česká národní banka (banka státu, účet pouze prezident)
7. hlava: územní samospráva (kraje – samospráva vyšších územních samosprávních celků, obce – místní samospráva, základní územní samosprávní celek)

Působnosti

1. Samostatná – to, co si obec určuje sama
2. Nařízená – to, co má nařízené od státu (matrika, daně)

8. hlava: přechodná a závěrečná ustanovení

Naplňování Ústavy od 1. 1. 1993

• zdůrazňuje nedotknutelnost hodnoty lidské důstojnosti a svobody i požadavek rovnoprávnosti občanů;
• v prvních článcích je ČR definována jako svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát, jeho základní zásada je pak vyjádřena tím, že každý občan může činit, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá;
• Ústava neobsahuje – na rozdíl od předchozích zvláštní hlavu týkající se základních práv a svobod člověka a občana, avšak konstatuje, že součástí ústavního pořádku je Listina základních práv a svobod;
• rozhodující zásadou pol. systému ČR je pluralitní demokracie (= plně garantovaná možnost svobodného a dobrovolného vzniku politických stran a jejich volná soutěž v podmínkách právního státu)

Státní moc

• = jeden ze znaků demokracie
• 1) moc zákonodárná (legislativa) – parlament, vydává zákony
• 2) moc výkonná (exekutiva) – prezident a vláda, vykonává zákony
• 3) moc soudní (judikativa) – soudy, vykládá zákony
• jsou na sobě závislé ale vzájemně se ovlivňují
• teorie brzd a rovnovah: MV – MZ (právo veta, suspenzivní – ztrácí platnost po splnění podmínek)

MV – MS (prezident udává milosti a amnestie)

MS – MV (zrušení nařízení vlády)

MS – MZ (zrušení zákona)

není žádná brzda MZ – MS

• každá moc má 2 složky: 1) dynamická (řeší své každodenní úkoly)

2) brzdná (dlouhodobé úkoly)

• Moc zákonodárná = parlament
  • 2 komory: 1) dolní – posl. sněmovna, 2) horní – senát
  • nikdo nemůže být členem obou komor
  • poslanec nebo senátor nemůže být prezident
  • Parlament vydává zákony, schvaluje mezinárodní smlouvy, vyslovuje důvěru či nedůvěru vládě, schvaluje rozpočet vlády, vyhlašuje válečný stav
    • Poslanecká sněmovna: 200 poslanců
    • voleni na 4 roky
    • musí jim být min. 21 let
    • musí být občan ČR
    • tajná volba, systém poměrného zastoupení
    • zasedání PS – do 30 dnů po volbách
    • skládání slibu na první schůzi sněmovny
    • volí a odvolává předsedu poslanecké sněmovny, vydává zákony, je rozpustitelná, ale pouze v taxatitivních případech (pokud nebyla 3x vyslovena důvěra vládě, za 120 dní se nesešli, není schopna se usnést o vládním návrhu zákona do 3 měsíců) ,Nesmí být rozpuštěna 3 měsíce před volbami
    • poslanecký mandát = musí se vykonávat osobně, funkční období, nezávisle na příkazech voličů nebo jiných subjektů, neměla by být vyžadována stranická disciplína
    • práva a povinnosti – účast na jednání sněmovny, musí být řádná omluva při neúčasti, právo na informaci, interpelace – klást otázky a povinnosti odpovědět do 30 dnů po podání interpelace, imunita – nelze je stíhat bez souhlasu komory, nemůže být stíhán ani po ukončení mandátu
    • k zasedání je třeba minimálně 61poslanců
    • Senát: 81 senátorů
    • voleni na 6 let
    • každé 2 roky 1/3 se mění
    • musí mu být aspoň 40 let
    • volí a odvolává předsedu senátu, přijímá zákony když je rozpuštěna sněmovna, podává návrh na obvinění prezidenta z vlastizrady
    • nerozpustitelný
    • návrhy zákona musí být schválen nadpoloviční většinou
    • k zasedání je třeba minimálně 27 senátorů
      • Volby: základní demokratický nástroj výběru zastupitelů občanů
        = vytváření státních orgánů demokratickým způsobem, kdy lid přenáší svrchovanost na zastupitelské sbory
        • dřív ustavení rodem, losem, z titulu zastávané funkce, jmenováním, aklamací (veřejný projev souhlasu)
        • parlamentní, prezidentské, komunální
        • volební census – omezeno pohlavím, věkem, majetkem
        • musí být svobodné (volič má možnost volit bez nátlaku), rovné (všechny hlasy mají stejnou váhu), všeobecné (volit může každý nad 18, aktivní – volím, pasivní – jsem volen), přímé (volič hlasuje přímo pro stranu nebo kandidáta), tajné (hlasování nesmí být kontrolováno)
        • volební systémy: 1) Většinový (majoritní) – vítěz bere vše, vítězí kandidát s většinou hlasů
          a) jednoduchý – 2 kandidáti, kdo má víc je vítěz
          b) absolutní – vždy musí mít nad 50%
          c) kombinovaný (u nás) – 2 kola, kdo má v 1. kole nad 50%, stává se senátorem, pokud nikdo – 2. kolo a v něm 2 kandidáti, kteří mají nejvíc hlasů z 1. kola – pak kdo má nejvíc hlasů, je senátor

výhoda: stabilní vláda, moc se nedrobí

nevýhoda – malé strany nemají šanci, dualismus – vládnou jen 2 nejsilnější strany

2) Poměrný (proporční) – rozdělní na části, %                                                    výsledky odpovídají počtu kandidátů, kolik % získá strana tolik má                                 křesel (u nás v poslanecké sněmovně), spravedlivější,

výhody: větší demokratičnost v rozložení hlasů

nevýhody: rozdrobení

3) Kombinovaný – do komor se volí různými způsoby                                       (u nás do parlamentu, ale do každé komory jiný způsob)

• Volby v ČR:
  • voliči: starší 18 let, občan ČR, nesmí být zbaven svéprávnosti, musí volit osobně
  • parlamentní volby: většinový, poměrný systém, volební kraje (volím poslance), obvody (senátory), okresy
  • volí se 200 poslanců, kandidáty navrhují pol. strany
  • 90 dnů před volbami prezident vyhlásí datum, 66 dnů – strany předkládají kandidátní listiny se jmény kandidátů, 45 dnů – komise vyhlašují čísla, 21 dnů – zasedají komise v okrscích, 16 dnů – Česká televize a rozhlas vysílají bezplatně volební spoty kandidujících stran – konec 2 dny před volbami, 3 dny – nesmí být zveřejňovány volební průzkumy až do ukončení
  • poměrný systém
  • volím stranu, mohu preferovat 4 lidi
  • volí se 81 senátorů
  • nezávislí kandidáti – z žádné strany, navrhuje se sám a musí mít podporu 1000 podpisů svých voličů z jednoho obvodu
  • každý kandidát dostane 20000korun
  • většinový systém
    • Volební kampaň = určitý prostor pro pluralitní politické soutěžení, získání nerozhodnutých voličů nebo úplně nové
      bez regulace by malé strany neměli šanci konkurovat, zákon určuje pravidla pro zabezpečení max rovnosti šancí
      regulace: strany mají rovný přístup k veřejnoprávnímu rozhlasu a televizi (jen volby do posl. sněmovny), 14 hodin vysílacího času uvolněno záleží na počtu volebních stran, termín je určován losem, délka volební kampaně – 16 dní do posl. Sněmovny, končí 48 hodin před volbami, stát poskytuje příspěvek ale po volbách
      pokud strana získá aspoň 1,5% hlasů, získává 100 kč za každý hlas, nad 3% -> roční příspěvek 6 milionu Kč plus za každou 1/10 hlasů navíc dostanou 200 tisíc (zisk až do 10 miliónů Kč), příspěvek za mandát – poslanec i senátor ročně 855 000 Kč, peníze se ale dávají straně,
    • snahou je omezit finanční prostředky nakládané na volby, omezení období kdy se spol. polarizuje, volby nesmí probíhat ve veřejných sdělovacích prostředcích, ve volebních místnostech, ale vstupují do toho soukromé televize a rozhlas
    • Evropský parlament: 751 členů – čr 21 (podle velikosti území a počtu obyvatel, poměrný systém, volí se na 5 let)
  • Moc výkonná – vláda, premiér, prezident, ministerstva, ozbrojené složky, nejvyšší kontrolní úřad, národní banka
  • Prezident se volí 2x na 5 let, musí mu být aspoň 40 let, má právo volit a nebyl souzen za velezradu
  • Imunita = nemůže být zadržen a souzen
  • Pravomoci: 1) kontrasignační (zastupuje stát, vrchní velitel ozbrojených sil, vyhlašuje volby do poslanecké sněmovny a senátu, jmenuje generály a soudce, uděluje milost a amnestii – schvaluje premiér) – potřebuje souhlas premiéra

2) suverénní (jmenuje předsedu vlády a členy vlády na návrh                                  předsedy, rozpouští poslaneckou sněmovnu, jmenuje soudce ústavního soudu,                 právo veta, podepisuje zákony, jmenuje členy rady národní banky)

• Volba prezidenta dřív: 3 kola, 1. kolo nadpoloviční většina u senátu i posl. sněmovny, kdo má nejvíc hlasů jde do 2. kola – kdo má u obou dohromady nadpoloviční většinu vyhrává, pokud nikdo tak je 3. kolo
• Volba prezidenta dnes: přímá volba
  • Od 1. října 2012
  • Kandidáta navrhuje buď 20 poslanců s 10 senátory nebo minimálně 50 000 platných podpisů občanů, kontroluje se náhodně 8500, pokud se najde 3% chybná, vybírají se další -> je třeba aspoň 50 000 podpisů
  • výhody – občané se mohou podílet na volbě prezidenta, je potlačen vliv politických stran, posílení přímé demokracie
  • nevýhody – může být zvolen i nějaká komerční osoba, o volbě prezidenta mohou rozhodovat i nekvalifikovaní lidé, finanční nákladnost, zvýšení počtu voleb – snížení účasti voličů
• stínový ministr – nahradí, kdyby se původnímu něco stalo (z opozice)
• Vláda = vrcholný orgán výkonné moci, odpovědná poslanecké sněmovně, ministři a předseda vlády, místopředsedové
• do 30 dnů musí žádat o důvěru
• usnesení vlády – vnitřní instrukce, nařízení vlády – právní akt, pramen práva
• ministerstva – kompetenční zákon: zřizování a rušení ministerstev, vydávají právní předpisy
• obrany, financí, vnitra, školství, kultury, zdravotnictví, průmyslu, dopravy, zemědělství, práce…
• Nejvyšší kontrolní úřad – v hlavě Ústavy
• Ozbrojené síly – armáda, policie
• Moc soudní – nezávislé soudy a soudci
• Ústavní soud – kontrola zákonů jestli s ní nejsou v rozporu
• abstraktní kontrola ústavnosti – kontrola zákonů (pokud v rozporu s ústavou – zrušení)
• konkrétní kontrola ústavnosti – ústavní stížnosti orgánů územní samosprávy proti nezákonnému zásahu státu, funguje při minimálním počtu 12 soudců
• 15 soudců Ústavního soudu jmenuje prezident se souhlasem Senátu, funkční období ústavního soudce je 10 let, musí být volitelný do senátu (min. 40 let), bezúhonný, vystudovat právnickou VŠ a mít nejméně desetiletou praxi
• Zatímco v době prezidentství Václava Havla se mezi prezidentem a Senátem v otázce jmenování neobjevily vážnější rozpory, po nástupu Václava Klause se o jmenování ústavních soudců rozhořel ostrý konflikt, když Senát postupně odmítl čtyři prezidentem navržené kandidáty
• Prezident žádost Senátu o navrhování většího počtu lépe vyhovujících kandidátů označil za skandální, zatímco Senát prezidentovi vytkl, že s ním své návrhy předem nekonzultuje.
• Od července 2003 do prosince 2005 tak ústavní soud neměl plný počet členů, kvůli čemuž například senátor Zdeněk Bárta označil v dubnu 2004, kdy chyběli 4 soudci a tedy soud nemohl rozhodovat závažnější věci v plénu, prezidenta Klause za velezrádce, Richard Falbr hovořil o „ústavní krizi zaviněné jen Klausem.
• Ostatní
  • Nejvyšší – v Brně, sjednocení všech ostatních soudů, sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek
  • Nejvyšší správní – řeší odvolání, rozpuštění pol. stran a organizací, spory mezi správními orgány
  • Vrchní – v Olomouci a Praze, opravuje špatné rozhodnutí od krajského
  • Krajský – odvolání z okresního, 14
  • Okresní – řeší základní věci
  • Obvodní – v Praze
  • Městské – v Praze obvodní

Listina základních práv a svobod

• u nás součást ústavy, 2. hlavní pramen ústavního práva -> ze všeobecné deklarace lidských práv
• 6 hlav, 44 článků
  1) Obecná ustanovení (rovnost a svoboda lidí, nezrušitelnost… lidských práv, každý může rozhodnout o své národnosti, státní moc – uplatněna jen v mezích stanoveným zákonem)
  2) Lidská práva a základní svobody (právo na život – musí se chránit, je zakázán trest smrti, svobodu (v mezích zákona), majetek, svoboda pohybu a pobytu, svoboda projevu, bez cenzury, právo psát petice, volit, právo sdružovat se, není povinnost pracovat, lidská práva jsou univerzální (nelze je odejmout), nezrušitelná a nezcizitelná, nezadatelná (nemohu o ně přijít, pokud je nedodržuji), nepromlčitelná

3) Právo národnostních a etnických menšin (přihlásit se k jakékoli menšině nebo etnické skupině, rozvíjet vlastní kulturu, informace a vzdělávání se v národním jazyku, sdružovat se, nápisy v cizím jazyku)

4) Hospodářská, sociální a kulturní práva (volba povolání, podnikání nebo hospodářské činnosti, zakládání odborů -> právo na stávku, odměna za práci, zvýšená bezpečnost – ženy a děti, důchod, bezplatná zdravotní péče, vzdělání)
5) právo na soudní a jinou právní ochranu (nezávislý a nestranný soud, jen soud            rozhoduje o vině a trestu, právo na obhájce)
6) Ustanovení společná

Historický vývoj ústavního práva

• Ústava byl jednoznačný požadavek všech novověkých revolucí – omezovaly moc panovníka a šlechty a posílila moc parlamentu (jeho členové – voleni občany a zastupují jejich zájmy)
• Největší „zájem“ o ústavu- revolučního rok 1848
• Formování českého státu ve středověku za Přemyslovců
• Vladislavské zřízení zemské (1500) – shrnuje starší právní normy
• Obnovené zřízení zemské (1627 – Čechy a 1628 – Morava) – Habsburkové mají dědičné právo na český trůn
• v letech 1848 – 1867 byly přijímány především tzv. Oktrojované ústavy (vyhlášení rozhodnutí císaře, bez říšského sněmu)
• Silvestrovské dekrety císaře – v podstatě přestala platit – byl obnoven absolutismus (13. Paragraf – císař může vše zrušit)
• r. 1867 – Předlitavská ústava – Horní, Dolní Rakousy, Polsko, Slovinsko, Itálie, České Země – obsahovala demokratické prvky – císař, proti němu dvoukomorový parlament, císař mohl parlament rozpustit,  přijímal zmocňovací zákony a vláda byla podřízena panovníkovi
• r. 1907 – všeobecné volební právo pro muže (hlasy nemají stejnou váhu)
• Období první republiky
  • r. 1918 vznikají základy nové republiky – Masaryk, Beneš, Švehla, Rašín, Štefánik, Šrobár
  • zřízen Národní výbor (zastoupeny hl. politické strany)
  • 28. 10. 1918 vyhlášeno samostatné Československo, aby zabránil chaosu, vyhlásil NV hned 28.10. platnost dosavadních zákonů
  • 13. 11. 1918 – schválena Prozatímní ústava (stanovila ČS jako republiku, zákonodárná moc – Národní shromáždění (jednokomorové), ženy poprvé volební právo)
  • 29. 2. 1920 – schválena Ústava ČSR (platila až do r. 1948)

ČSR – velmi demokratický stát na tu dobu, vzhlížení k němu, stabilizující demokratický útvar ve střední Evropě

• Provedena pozemková reforma (výkup půdy a její parcelování)
• Spojenci – slovanské státy (Jugoslávie – Malá dohoda)
• Základem – Země koruny České (Čechy, Morava, Slezsko), Slovensko a Podkarpatská Rus
• Ústava – inspirace v USA a Francii
• Svoboda víry
• Rovnoprávnost žen, mužů a menšin -> problémy hlavně s Němci (něm. strany bojkotují volby až do roku 1926)
• Budování parlamentní demokracie
• Zrušení rakouských titulů (šlechtici)
• Národ Československých (jeden národ)

1. Zákonodárná moc: Národní shromáždění – Senát (150 členů, voleni na 8 let, kandidovat lze od 40 let, volit lze od 26 let), Sněmovna (300 členů, voleni na 6 let, kandidovat lze od 30 let, volit lze od 21 let),
2. výkonná moc: prezident, vláda

Prezident – volen Národ. Shromážděním, na 7 let max. dvakrát, bez zákonodárné iniciativy, právo veta, zvolen od 35 let, může rozpustit sněmovnu

Vláda – jmenovaná prezidentem, odpovědná Národnímu Shromáždění

III. Soudní moc: Ústavní soud, Nejvyšší soud, soudy I. a II. stupně

• po obnovení ČSR v r. 1945 nadále platila ústava z r. 1920, avšak byla novelizována tzv. Benešovými dekrety a Košickým vládním programem
  • Ústava z května 1948
    • Ústava 9. května, ČSR prohlášena za unitární, lidově demokratický stát, na rozdíl od prvorepublikové ústavy uznává existenci českého a slovenského národa (ne jeden, ale dva národy)
    • odlišné národní orgány státní moci jednotlivých zemí (jiné má Česko a jiné Slovensko) -> ústava asymetrická
    • připouštěla pluralitu forem vlastnictví (velmi omezené)
    • šlo již o ústavu socialistického typu, která zakotvila dělnickou třídu, jež si klade za cíl vybudování socialismu, jako vedoucí sílu společnosti,
    • zdůraznila znárodnění nejdůležitějších výrobních prostředků (průmyslu, továrny, doly), státní plánování i ochranu socialistického vlastnictví, obchod se zeměmi RVHP

• Ústava z července 1960
  • obsahovala novou hlavu „Společenské zřízení“, z níž vyplynulo zespolečenštění hospodářství (diskriminace jiného než socialistického vlastnictví) a uzákonění socialistického zřízení ve státě
  • zrušila slovenské národní orgány
  • změnila název státu na Československá socialistická republika (ČSSR)
  • ve své preambuli konstatovala, že socialismus v naší zemi zvítězil (je vybudován) a že následující etapa směřuje k budování vyspělé socialistické společnosti s přechodem ke komunismu ->
  • za vedoucí sílu ve společnosti označila Komunistickou stranu Československa, jejíž řídící a kontrolní úloha prostupuje všemi dalšími orgány (uzákonění vedoucí úlohy KSČ)
  • platila do r. 1992, ale několikrát novelizována

• Ústavní změny z října 1968
  • provedené ústavním zákonem o federaci a o národnostech
  • od 1. 1. 1969 přestal být čs. stát státem unitárním a stal se federativním, složeným ze dvou republik
  • bylo zřízeno Federální shromáždění jako nejvyšší zákonodárný orgán federace – dělilo se na Sněmovnu lidu (200 poslanců – Češi mají více zástupců) a Sněmovnu národů (150 poslanců – 75 Česko, 75 Slovensko)
  • nejvyššími zákonodárnými sbory obou republik se staly: Česká národní rada a Slovenská národní rada
  • výkonná moc byla tvořena federální a republikovými vládami
  • zákaz majorizace – zákon musí schválit nadpoloviční většina Čechů a Slováků

• Nejdůležitější novelizace ústavy po 17. 11. 1989

• 11. 1989 – FS ČSSR vyslovilo souhlas s vypuštěním článku o vedoucí úloze KSČ ve státě, o tom, že výchova probíhá v duchu marxismu-leninismu
• později: zrušení plánovaného hospodářství a zrovnoprávnění různých druhů vlastnictví, změna názvu republiky na ČSFR, změna symbolů státu a republik, změna systému národních výborů
• členství ve straně nelze vynucovat
• volná soutěž politických stran
• vypuštěn článek o Národní frontě
• malá a velká privatizace – převod majetku do soukromých rukou