Novověký racionalismus, empirismus a jejich kritika

3) mnou samým vytvořené – fantazie

• v díle „Meditace o první filosofii“ říká, že jsoucno je tvořeno dvěma na sobě nezávislými substancemi – duchovní a hmotnou = dualismus
• res cogitans (věc myslící), duchovní substance – nezávislé a soběstačné bytí; vlastností této substance je myšlení
• res extensa (věc rozlehlá), hmotná substance – rozkládá se v prostoru; její vlastností je rozlehlost; neoduševnělá, sama sebou nepohybuje
• jak se navzájem ovlivňují? – psychofyzický problém
• následovníci Descarta – okasionalisté (když má bůh příležitost, zprostředkuje spojení mezi res extensa a cogitans – problém: bůh chce abych někoho zabil?)

 

Ostrovní empirismus

• empiria = zkušenost
• původ, pramen i platnost poznání odvozuje od smyslové zkušenosti
• nepopírá racionální poznání, jeho úlohu však zužuje na pouhé pasivní spojování počitků a vjemů v představy a pojmy
• popírá vrozené ideje i předpoklady pro možnost smyslového poznání
• lidská duše je při narození tabula rasa (nepopsaná tabule)
• preferuje induktivní metodu (vyvozování obecných závěrů z pozorování a experimentu)
• odmítá spekulace
• hlavními představiteli jsou John Locke, George Berkley, David Hume

Francis Bacon (1561 – 1626)

• předchůdce empirismu
• dílo: Nové Organon, Nová Atlantida, Eseje
• dílo „Nová Atlantida“ je vizí ideální organizace společnosti, které vládnou vědci
• bojovník proti předsudkům, které ovlivňují naše základní poznání
• teorie idolů – idol = modla, to co nám brání v poznání, musíme to zbořit a poznávat znovu a správně
• matoucí předsudky rozdělil je do 4 tříd
  • idoly rodu – jsou dané omezeností našich smyslů a sklonem ke zjednodušování a výkladu z našich vlastních hledisek, tato překážka vzniká přirozeně
  • idoly jeskyně – klamy vyvolané naší subjektivní povahou, výchovou a návyky, vychází z individuality člověka
  • idoly trhu – klamy řečové komunikace, plynoucí z nepřesného používání pojmů
  • idoly divadla – klamy, které přejímáme z tradice, v níž se necháváme klamně ovlivňovat spory a hádkami jednotlivých filosofů

Thomas Hobbes

• senzualista, empirik (hlavní jsou smyslové počitky)
• rozum třídí smyslové počitky, je určitým kritériem pravdy
• ze smyslových počitků můžeme něco usoudit na základě rozumu
• ovlivněn Déscartem, ale nesouhlasil s ním
• dílo Leviathan (biblická obluda)
• jádro jeho filosofie – státoprávní úvahy
• homo homini lupus – člověk člověku vlkem
• autor teorie Společenské smlouvy – člověku je od přírody dána základní vlastnost a tou je egoismus (tzv. krajní forma individualismu, vidění jen sebe), z tohoto důvodu by postupně ve společnosti nastala válka všech proti všem, lidé si však toto uvědomili a vytvořili stát, který je lidským výtvorem a nad lidmi má nadřazenou moc; člověk tedy dobrovolně uzavírá se státem tzv. společenskou smlouvu, kdy některé pravomoci svěřuje státu (pravomoci trestat křivdy, zločiny – z důvodu neobjektivnosti člověka)
• uvědomoval si, že moc státu je obrovská a neomezená a přirovnal ji bájné příšeře Leviatan – je všude prorostlá, zlá a může nás zničit

John Locke (1632 – 1704)

• anglický filosof, senzualista, teoretik státu, práva a hospodářství
• senzualismus – druh empirismu, který odvozuje veškeré naše poznání z počitků
• dílo: Eseje o lidském rozumu, Dvě pojednání o vládě
• „Nic není v rozumu, co nebylo dříve ve smyslech.“ – vše co přichází do naší mysli přišlo zevnějšku, nejsou žádné ideje, člověk je nepopsaný list
• na základě zkušeností získává člověk představy, které se různě spojují a kombinují
• zkušenost může být vnější (senzace) nebo vnitřní (reflexe)
• jednoduché ideje (představy) jsou vyvolávány kvalitami vnějších věcí – tyto kvality dělí na primární (patří věcem samým; např. tvar, váha, nevnímáme je) a sekundární (vznikají působením těles na naše smysly; např. barva, vůně)
• z jednoduchých idejí vytváříme ideje složené (komplexy, pojmy)
• státotvorné otázky
  • vychází z myšlenky společenské smlouvy a přirozeného práva, přirozený stav lidí byl stav svobody
  • panovník je povinen respektovat přirozené právo a dodržovat zákony, ne je vyhlašovat (to je úkol zákonodárného sboru)
  • 3 druhy svobody – přirozená (neomezuje), ve společnosti (pravidla společnosti), pod vládou (podřízení moci a zákonům)

George Berkley (1684 – 1753)

• procestoval celou Evropu, žil v Americe
• dílo: Pojednání o základech lidského rozumu
• společnost je ovládána dvojicí mechanických sil – odstředivostí a dostředivostí
• odstředivost – lidský egoismus, dostředivost – sdružovací pud
• „Býti je totéž, co býti vnímán.“ (Esse est percipi.) – aby něco existovalo, musí to být nejdříve vnímáno, pociťováno, a to jedním, více nebo všemi lidmi
• Vychází z Locka, ale tvrdí, že všechny kvality jsou relativní (nejen ty primární), proto subjektivní a existují jen v mysli
• ideje jsou v lidech vyvolány Bohem – přírodní zákony jsou pouze zákony, podle kterých v nás Bůh vyvolává ideje
• představitel solipsismu (něco je vnímáno, proto existuje – když to přestane být vnímáno, přestane to existovat = svět je závislý na člověku – reálně existuje jen člověk)

David Hume (1711 – 1776)

• dílo: Zkoumání lidského rozumu
• „Zkušenost jsou naše duševní stavy.“
• rozlišuje silné smyslové dojmy (imprese = percepce, bezprostřední počitky) od představ (idejí = vzpomínky na impresy, už nemají takovou sílu, méně intenzivní)
• fakt = něco co jsme měli v počitku
• odpůrce vrozených stavů myšlení („není ideje, která by nebyla z imprese“)
• proti náboženství – náboženské představy nejsou doložené empiricky, ani racionálně, jsou založeny na citu

 

Osvícenství

• filosof = každý kdo o pronášel své myšlenky veřejně, spol. kritik
• osvícenství = Platónská metafora světla, cílem bojovat proti nevědomosti, rozšířit světlo = vědění proti temnotě nevědomosti

Charles Luis Montesquier

• dílo: O duchu zákonů – 3 dělení moci (do dnes)
• nové hospodářské myšlenky – merkantilismus se překlápí na fyziokratismus (základní bohatství je v zemědělství)

Francois Marie Voltaire

• vychován v duchu libertinismu (volnomyšlenkářství), protest proti církvi, tradicím, poté výchova jezuitů – kritika spol.
• byl v Bastile a ve vyhnanství
• deista = odmítá mýty, církevní výklad náboženství

 

Francouzský materialismus

• ovlivnění Marxe
• jediná podstata je látka, hmota, spojují je s pohybem – základní vlastnost
• materiál je vždy před duchovnem, každá věc má příčinu, pokud něco neumím vysvětlit tak je to můj problém

Julienne Offray de la Mettrie

• dílo: Člověk stroj – lidská bytost je jako stroj, lidské uvažování se odvíjí od těla, odmítá svědomí, musíme si užívat
• ateista

 

Jean Jacques Rousseau

• proti osvícenství, prosazuje cit a emoce
• soutěž – odmítá pokrok, kazí člověka (Rozprava o původu a příčinách nerovnosti mezi lidmi), vyhrál ji
• lidé si nejsou rovni: nerovnost A) Přirozená – neměnitelná: např. muž x žena

1.   B) Společenská – sociální: se vznikem společnosti +           vývoj společnosti je prohlubuje

• potřeba návratu k přirozenosti, společnost ji zkazila „říkáme prosím, ale myslíme chci“
• moderní společnost člověka kazí, dělá to co se očekává
• dílo: Emil čili o výchově – výchova vycházející z přirozenosti, spol. surovost a zlo pochází z civilizace
• někdo si přisvojil část půdy – nerovnost – vznik státu
• z nerovnosti vyrůstá nesvoboda, všichni bychom měli mít vše společně

 

Immanuel Kant

• vychovatel ve šlechtických rodech
• dílo: Kritika čistého rozumu, Kritika praktického rozumu, Základy metafyziky mravů
• kritika empirismu a racionalismu (transcendentalismus)
• nemůže si být jistý, že myšlenka nemá oporu ve skutečnosti (kritika racionalismu)
• nemůžu si být jistý, že myšlenky ze zkušeností jsou platné (kritika empirismu)
• kritika poznání: Kopernikánský obrat – předpokládáme, že něco co poznáme ovlivňuje naše myšlení, realita podmiňuje přemýšlení o ní – ale to nemusí být pravda
• naše poznání podmiňuje ten předmět, ne naopak
• předměty jsou uspořádané (nahoru, doleva…)
• formy smyslovosti – uspořádají ty věci, jsou v nějaké formě, tu jí dává to naše poznaní
• dva druhy soudu: soudím o skutečnosti kolem nás – analytická (nemůžeme z nich přijít na něco nového, analyzujeme už  to co známe), syntetická (přináší něco nového)
• zkoumá zde předpoklady našeho poznání, snaží se zejména popsat rozdíl mezi stránkou smyslovou a rozumovou, popř. mezi zkušeností a tím, co je nám vrozeno
• naše poznání má tedy 2 části:

1. apriori
   • to, co je nám dáno předem, co je vrozeno (čas a prostor, možnost, nutnost a příčina, syntetizující schopnost – schopnost spojovat jednotlivé smyslové vjemy ve zkušenost)

2. aposteriori

• je nám dáno dodatečně, ze zkušeností
  • rozvažování – používám ke kombinaci smyslových dat x myšlení – čistá myšlenková aktivita
  • zavedl pojem Ding au Sich (Věc o sobě) – poznávaná věc je sama o sobě nepoznatelná, přístupná pouze skrz naší mysl, která podle svého proměňuje objektivní podklad, na kterém hmotná skutečnost spočívá. Mysl mu vtiskuje formy přirozené našemu vědomí. Těmito formami jsou především prostor a čas. Mimo prostor a čas nejsme s to nic vnímat.
  • Samotná „věc o sobě“ leží mimo prostor a čas, nelze ji vnímat, ani poznávat.

 

Georg. W. F. Hegel

• ovlivnil Marxe, idealista
• obdivoval řecko, Herakleita – považoval ho za zakladatele filosofie
• Fenomenologie ducha – jak se zjevuje ve světě absolutní duch, navazuje na Fichta – ale nesouhlasí s Já a NEJá
• když chci vědět podstatu věci tak musíme vědět jak vznikla, základem světa je absolutní duch
• ve světě se uskutečňuje: 1) teze – kladná stránka kladení absolutního ducha

2) antiteze – popírá sama sebe

3) syntéza – v ní teze i antiteze, nová kvantita, má z obojího              kousek (Hegelovská triáda)

• připouští, že i jeho tvrzení může být negováno – neustálý vývoj
• střetávání myšlenek = dialektika
• filosofie dějin: rozum vládne dějinami – člověk je aktivním tvůrcem svých dějin, to je smysl lidské činnosti
• pravá svoboda člověka spočívá v dějinách, v uvědomění si nevyhnutelnosti a směru vývoje
• jediným pevným bodem je sama historie, ve které se vyvíjí světový duch – ten může být interpretován nábožensky – starohegelovci – nebo být ztotožněn se sociálně-materiální zákonitostí dějin – mladohegelovci (např. mladý Marx)
• lidstvo prochází stále hlubším sebepoznáním a rozvojem, rozum je dynamicky se vyvíjející proces
• Vývoj ducha: 3 základní stupně vývoje

1. stupeň= subjektivní duch = poznání probíhá ve vědomí člověka – SD je tvořen poznatky z psychologie a antropologie o člověku jako jednotlivci
2. stupeň = objektivní duch = poznatky jsou v realitě , vedle nás, OD je tvořen poznatky historie práva, etiky, státovědy ( názory) na společnost jako celek
3. stupeň = absolutní duch = dochází k prozření světového ducha – sebepoznání

Pozitivistické navázání na empirismus

August Comte

• katolík – ovlivnění
• osobní sekretář Saint-Simona, pak v bídě
• akademik na École Polytechnique, zemřel v blázinci
• dílo: Kurz pozitivní filosofie
• teorie 3 stádií jak přistupujeme ke světu: 1) Náboženství – přírodní jevy jsou vysvětlovány pomocí nějaké božské síly
  2) Metafyzické stádium – přírodní jevy vysvětlovány pomocí abstrakcemi o světě, ty však nejsou vědecky doloženy, spíše vznikly na základě fantazie
• tyto dvě fáze jsou negativní – lidé si vysvětlují věci pomocí něčeho co není
  3) Pozitivní – jediné co je, je fakt (ne spekulace)
• fakt = danost vědomí, to co jsme schopni okusit, něco za co už nemůžu domýšlet
• pravdivost a skutečnost jen faktu – konec metafyziky

 

Teorie poznání ve 20. století

• zcela odlišné ve srovnání s předchozími, filozofii ovlivnili nové vědecké objevy, historické události, hospodářská krize , 1. a 2. světová válka, svržení atomové pumy, krize komunismu…
• Fyzika: 1900 Planchova kvantová teorie, 1916 Einsteinova teorie relativity: boří tradiční představu o tom, že čas a prostor jsou obecné  konstanty
• Jaderná fyzika: Hmota ztotožněna s pojmem energie – vede ke krizi materialismu
• Astrofyzika: Došlo k prokázání pohybu galaxií (Hablův teleskop) – potvrzena teorie rozpínání vesmíru
• Psychologie: Z. Freud – psychoanalýza – věda změnila pohled na člověka
• Ve 20. století se prohlubuje rozmanitost ve filosofii, stává se pluralitní, jména a názory se rychle střídají.
• Pocit krize – prudký vývoj konkrétních věd a stupeň jejich abstrakce, navíc rozum ani moudrost nedokázaly zabránit válkám a konfliktům, nevyřešily smysl lidské existence v moderním věku.

 

Voluntarismus

• neuznává závislost vůle (voluntas) na prostředí, v některých případech ji považuje za podstatu, základ světa

Arthur Shopenhauer

• z rodiny obchodníka, hodně cestoval – znalec indické filosofie
• dílo: Svět jako vůle a představa
• svět je dán jako jev, naše představa
• kritika Kanta – snaží se věc o sobě objevit skrze jevení, představu
• obsah, podstata světa = vůle (vůle k životu), chtění
• forma světa = prostor, čas, příčinné souvislosti
• vše živé je vůlí k životu, jak ukazuje rozmnožovací pud (láska je pouhá iluze – nástroj přežití druhu)
• člověk žije v představě, že sám řídí svůj život, klame ho vůle
• vůle je bezcílná, stále po něčem toužíme, když toho dosáhneme, nenastává slast a spokojenost, toužíme po něčem novém
• lze změnit askezí (umrtvení vůle k životu) nebo věnováním se filosofii či umělecké tvorbě

Friedrich Nietzsche

• zbláznil se, profesor klasické filologie v Basileji
• dílo: Zrození tragédie – zabývá se tím, kde se vzala komedie a tragédie, Řekové píšící tragédii – v tom vidí optimismu, komedie naopak úpadek
• Nečasové úvahy – obdiv k Shopenhauerovi, Wagnerovi
• Tak pravil Zaráthusa – ovlivnění orientem, idea nadčlověka
• podstatou světa je vůle k ovládání, moci – vše má vnitřní potřebu růstu, expanze, ovládání
  svět = boj vůle k moci
• nihilista – vykládá evropské dějiny, život znicotněl, stalo se z něj nic
• 1) fáze: Platon – vytvořil ideální svět = rozdělení na ideální a skutečný svět, náš svět není skutečný, jsou to jen ideje
  2) křesťanství – u Platona mohu ze světů aspoň přestoupit, poznat ideální svět, u křesťanství to nejde

božský ideální svět je nedosažitelný x skutečný svět ve kterém žijeme – je tam          nepřekonatelná bariéra, náš život má ještě menší váhu než u Platona

3) „Bůh je mrtev“ – máme zapomenout na hodnoty, musíme žit teď a tady, řídit nepodle      sebe

• hodnoty jsou vzdálené, nemůžu je pochopit, máme ty hodnoty překonat
• mezi námi jsou „poslední lidé“ – zapomenou na sebe, ženou se za hodnotami, které jsou neosobní, vzdálené, žijí v nihilistickém světě a neví o tom
  „vyšší lidé“ – uvědomují si nihilismus, ale nic s tím nedělají, nic je netrápí
  „nadčlověk“ – neodvolává se na vyšší sféru, není nic co ho přesahuje, sám si určuje hodnoty

 

Novopozitivismus

• 19./20. století
• Logický positivismus – velký důraz na matematiku a logiku, téměř všichni filozofové jsou dobrými matematiky a logiky
• Odmítá tradiční metafyziku

Ludwig Wittgenstein

·         filosofie je jen čistá spekulace – sama o sobě nenese žádnou pravdivost, stává se logikou vědy, má být popisná a přesná

·         nezkoumá, nemá žádný předmět – studuje strukturu jazyka = struktura myšlení

·         „co nelze vyslovit, jakoby nebylo“

• předmětem filosofie není obsah vědomí, ale jazyk, kterým o ní hovoříme – nejvhodnější jazyk je v matematické logice

 

Intuitivismus

Henry Bergson

• vliv Darwina, rozešel s židovstvím
• nejprve se zabýval psychologií, 1927 nobelovka za literaturu
• dílo: Myšlení a pohyb, Vývoj tvořivý
• kritik soudobé racionality
• věda které bere a zkoumá věci je vytrhává z jejich trvání, oddělil prostor a čas
• tehdejší fyzika za hlavní bere prostor – prostor složený z homogenních bodů, každý má stejnou kvalitu, čas je odvozenina prostoru – také sled homogenních bodů
• Nepravý čas – čas objektivní, tvořen sledem stejnorodých událostí.
• čas je podle Bergsona trvání – nejedná se o určité vteřiny a následnost, sled statických okamžiků, pro něj je to plynutí, něco se mění, navazuje to na sebe všechno, nemá to žádné části
• Pravý – čas subjektivní – tzv. relativní
• prostor můžeme pochopit racionálně, věda postaví něco co zkoumá do laboratoře a zkoumá to, vytrhne to ze svého trvání – kritika
• z času nemůžeme nic vytrhnout a pochopit racionálně ale jen intuicí = zření

Hermeneutika

1. Georg Gadammer

• zabýval se Platonovou filosofií, ovlivněn setkáním s Martinem Heideggerem
• Hermes = posel bohů, umění výkladu, pokládat otázky
• nemůžu se zeptat na něco co neznám, když se na něco můžu zeptat tak tu věc už chápu, rozumím jí, každá otázka předpokládá určité rozumění = hermeneutický kruh (ptám se na to co už znám)
• snaží se dojít k samotným věcem skrze ty otázky
• co je to láska? už předpokládáme že odpovědí je nějaký pocit

 

Fenomenologie

zakladatel Edmund Husserl

• narozen v Prostějově, syn židovského obchodníka, původně matematik a fyzik, působištěm se stalo Freiburg – tam učil na univerzitě
• jeho učitelem byl F. Brentano – díky Husserlovi se stal čteným autorem
• žáci M. Heidegger, J. Patočka, E. Fink, M. Scheler
• 1935 přednášel v Praze, jako žid vyhozen z univerzity, nesměl přednášet a psát
• z fenomenologie vychází celá filosofie 20. stol.
• dílo: Logická zkoumání – dokázal, že logika má nějaké absolutní zákonitosti, není empirická – nemůžeme ji odvodit ze zkušenosti, ani psychologická – nejsou psychologicky odvoditelné logické zákony
• Ideje k čisté fenomenologii, Krize evropských věd, Karteziánské meditace
• současná věda je v krizi – sice pořád poznává, něco nového objevuje, ale věda nám neřekne jak máme vést život, jaké jsou správné hodnoty, netýká se našeho života
• týká se vědeckého světa, my žijeme ve dvojím světě – vědecký x přirozený (lebenswelt)
• věda nepochybná ve vědeckém světě ale o přirozeném světě nám nic neřekne
• Poznání má doposud dogmatický ráz = automaticky věříme , že našim představám ve skutečnosti něco odpovídá
• abychom se dostali z krize věd musíme nejprve prozkoumat vědomí, oblast , ve které se člověk střetává s okolím světem
• chce najít věci ne z vědeckého ani přirozeného světa, ale objevit jak to s nimi je
• my vnímáme jen fenomény věcí – z nich chce dojít k věcem samým, věci jsou nám vždy nějak neproblematicky dány, chce rehabilitovat naše poznání, dojít k podstatě těch věcí, dojde k nim skrze ty fenomény – to jsou nějaká data
• k věcem samým dojdeme skrze vnímání, každá věc se nám nějak jeví – od těch jevů věcí se chce dostat k věcem samým
• co to je jev? každá věc má pro nás nějaký smysl a nějakým způsobem se nám jeví
• svět nám v celku dává určitý smysl = celek smyslů – vždy s vnímanou věcí je okolo ještě nějaké pozadí, které té věci dává smysl
• my musíme opustit předsudky o věcech = provedeme redukci (epoché), musíme jen čistě nahlížet podstatu těch věcí, musíme se zbavit všechny předběžných soudů o věci
• když to uděláme, budeme věc jen čistě nazírat v našem vědomí tak tu věc poznáme jako takovou
• epoché se provádí hlavně tak, že se zbavím generální teze – přisuzuji to všem věcem už z podstaty našeho vědomí, je to teze existence
• naše vědomí má vlastnost intencionality = předpoklad fenomenologie, znamená to zaměřenost vědomí, nachází se v něm ten předmět, ale díky tomu se můžeme k té věci dostat – ta věc je ve vědomí a my jí musíme v něm objevit

Jan Patočka

• uměl řecky i latinsky, francouzsky… dobrý v jazycích, založení pražského fil. kroužku
• stáž ve Frebiurgu u Husserla – pak přátelé, zorganizoval jeho přednášku v Praze
• po válce učil na fildě, pak za normalizace nemohl učit – pořádal bytové semináře, mluvčí Charty 77 – vyslýchán a pak zemřel
• dílo: Přirozený svět jako filosofický problém – zabývá se lidským přirozeným světem a rozebírá ho, krize vědy způsobila zase rozdvojení na svět vědecký a přirozený
• to vede k sebeodcizení – člověk se odcizí svému přirozenému světu a stanovisku, už nemůžeme vnímat přirozený svět jako skutečnost
• a sebeabdikace – přikládáme větší váhu vědeckému světu – proto rezignujeme na naší vůli
• přirozený svět – naše bytí v něm má několik dimenzí – jednou z nich je že věci nám dávají smysl díky tomu, že buď se nachází v dimenzi domova nebo dimenze cizoty – našemu světu přirozeně rozumíme jako my a oni, naše a jejich (domov a cizina), domácí a cizí sféra
• další dimenze je časoví dimenze – čas není následnost fyzikálních jednotek ale je to čas k čemu – k učení, oslavám, odpočinku atd… čas spojen se smysluplnou činností
• poslední dimenze je nálady – zaujímáme ke světu nějaký postoj
• další dílo: Evropa a doba proevropská – zabývá se určitou dobou, filosofie dějin
• princip evropských duchovních dějin je „péče o duši“ = nepřijímat žádnou věc za danou a neustál hledat nové odpovědi
• v dnešní době se už nezabýváme znova tím k čemu jsme dospěli dřív, neuvědomujeme si svou nevědomost

Martin Heidegger

• seznámen s Husserlovým dílem – stal se filosofem
• kontroverzní – vstoupil do NSDAP
• žačka a možná i milenka, židovka Hannah Arendt
• snaží se obnovit metafyziky – 1. období fundamentální ontologie, programem bylo myslet bytí samotného – dostat se k tomu co je bytí samo
• do teď se metafyzika dostává k bytí skrze nějakou věci, ale on chce odhalit to bytí jako takové – fundamentální
• k němu se dostaneme skrze zvláštní jsoucno (Dasein = Pobyt) – tím je člověk, rozumí svému jsoucnu nějakým způsobem
• Dasein – vím o tom že jsem (zvířata toto vědomí nemají)
  • už nějakým způsobem svému bytí rozumíme, má pro nás nějaký smysl
  • máme o své bytí starost
  • nemůže si vybrat že jsem = vrženost, jsme uvrženi do toho našeho bytí
  • dáváme svému bytí rozvrh vzhledem k budoucnosti, ten rozvrh to dává smysl jen vůči nějakému konci, cíly

časovost – žijeme v čase a uvědomujeme si to