Kant a německý idealismus
Německé osvícenství:
- Immanuel Kant
- Narozen v Kalinigradu, 18.-19.století
- Studium přírodních věd, filosofie a matematiky
- Život plný zásad a pravidel, přísný denní program (měl mnoho nemocí)
- Velice oblíbený
- Jeho život rozdělen do 3 období:
- Předkritické období
- Kritické
- Pokritické
- Předkritické období (přírodověda)
- Ovlivněn Newtonem
Dílo: O všeobecné historii přírody a teorii nebes
→otázky o vzniku vesmíru, sluneční soustavy a pohybu planet, neexistuje Bůh (lze to dokázat na zákonech přitažlivosti a odpudivosti)
- K podobnému závěru došel o sto let později i francouzský astronom Pierre Laplace-teorie Kant-Laplaceova
- Řeší také monády
- Kritické období
- Kant se ptá: Kdo má pravdu? / Racionalismus X empirismus?→racionalisté žádné zkoušání rozumu, empirici zdrojem zkoumání je jen zkušenost!
- Analýza zkušenosti a rozumu
- Řeší, jestli má pravdu racionalismus nebo empirismus a čerpá z obojího- poznávat lze i rozumem i smysly
(Racionalismu vytýkal, že zapomněli na zkušenost, že nás ovlivňuje a
Empirismu vytýkal, že přeceňuje smyslové poznání a zavrhuje jedince, jeho subjektivní vidění, že zapomněli na rozum, který upravuje naše vědomí 2 formami apriorního nazírání)
- Kopernikánský obrat u Kanta= poznání se neřídí podle předmětů, ale předměty se řídí podle poznání (my určujeme poznáním objekt, ne objekt nás)
Dílo: Kritika čistého rozumu (KČR)
- Čistý rozum= rozum bez empirických obsahů, bez zkušeností
- Cílem je rozlišit to, co je v rozumu bez zkušeností a co z rozumu pramení
- Má několik částí: např. Transcendentální (poznání, které se zabývá způsobem poznání) teorii základů
-1. Transcendentální estetika= pojednává o schopnosti smyslovosti, rozbor vnímání
-2. Transcendentální logika= o schopnosti myšlení→ má více částí např. Transcendentální dialektika
-transcendetní=překračuje zkušenost
-transcendentální=poznání, které se zabývá způsobem poznání
2 druhy výpovědí:
- analytická
– dále nic nerozvíjí
– např. Koule je kulatá.
- syntetická (skládající)
– přidává další informaci
– subjektivní
– např. Koule je zlatá.
Dělí se na:
- Soudy a posteriori
- Poznání získané na základě zkušeností
- Např. Některá tělesa jsou těžká.
- Soudy a priori
- Předem dané, nevychází ze zkušenosti
(obecně platné)
- Např. 7 x 7= 49
Estetika:
Vjem a vnímání
- Vjem= základní útvar zkušenosti
- Vnímáme jen za jistých okolností
- Máme vrozené 2 formy apriorní vnímání- prostor + čas
- Prostor- dokážeme prostorově uspořádat vjemy
- Čas – při vnímání musíme dojmy určitou dobu udržet ve svém vědomí
Věc o sobě x věci pro nás
- Naše zkušenosti jsou utvářeny vnějšími podněty, věc o sobě má zdroj ve vnějším světě, nikdy ji nemůžeme poznat úplně, nikdy nebude totožná s tím, jak tu věc vnímáme
- Svět věcí pro nás: náš vjem, výsledný vjem není totožný s věcí o sobě, i když ta je jeho vzorem, protože každý máme rozdílné nazírání
(např. Měsíc, už jen fakt že je příliš daleko zkresluje to, jak doopravdy vypadá)
Transcendentální dialektika (KČR):
= pohled na ideje v rozumu
- Rozum je schopen dalších operací- z pojmů a soudů vyvozujeme závěry (vytváříme si vyšší patro= ideje)
- Regulativní ideje
- Idea duše – vnímání sama sebe
- Idea Boha – nelze vyvrátit a ji dokázat
- Idea světa – vnímání světa jako celku
- Závěr- vytyčil hranice lidského rozumu→ hranice je tam, kde končí naše zkušenost
- Některé ideje lze myslet, ale nelze je poznat (Bůh)
- Souhlasí s racionalisty (apriorní formy poznání), ale i s empiristy (zpracování zkušeností)
Kritika praktického rozumu:
- Zabývá se etikou (= jak se chovat, praktická filosofie)
- Rozum využíváme i prakticky
- obecně rozlišujeme 2 typy morálky:
- heteronomní morálku
- právní normy, jsou dány zvenčí- desatero Bohem, zákony státem
- autonomní morálka
- člověk si mravní normy vytváří sám
- podle Kanta je mnohem důležitější
- maxima= normy, které si vytvoříme
- platí subjektivně
- podstata našeho morálního rozhodování
- př. Mluvím vždy pravdu.
- Imperativ= zákony
- Obecné, obdoba příkazu
- Hypotetický
- Platí podmíněně
- Jestliže….pak…
- Př. Jestliže se nebudu učit, neodmaturuju.
- Kategorický
- Platí nepodmíněně
- Platný příkaz
- Př. Chovej se tak, jak chceš, aby se k tobě chovali ostatní.
- Je čistý- bez podmínky, účelu a libosti
- Pokritické období
Kritika soudnosti
- Hledá, co je to krása
- Dospěl k závěru, že krásné je to, co plní svůj účel
Klasická německá filosofie:
- Konec 18.století a začátek 19.století
- Hlavními tématy je idealismus, gnoseologie, morálka, filosofie přírody
- Johann G. Fichte
- Německý filosof a řečník
- Kantovo žák, obdivoval transcendentální filosofii
Dílo: Řeči k německému národu
→ chtěl, aby Němci měli své idoly a vyznával k obrodě morálky
Základ veškerého vědosloví
-Ve filosofii byly 2 směry:
- dogmatická filosofie
– podstupuje od objektu, vždy něco o objektech tvrdí (empirismus-zkušenost
- idealistická filosofie
– vychází z aktivity subjektu
→ Fichtovi se nelíbí ani jedna cesta (Jakto, že se něco stane subjektem nebo objektem?- Důležité je přeci naše vědomí a tak by se subjekt a objekt měl sloučit)
Fichtova filosofie:
- Ichheit = jáství (já = subjekt)
→ filosofie aktivního JÁ – tvrdil, že lidský subjekt je nejdůležitější
- Vše ostatní označoval jako ne-já (objekt), mimo myslící vědomí člověka
- Pochopím, že jsem JÁ až když narazím na NEJÁ (nejá klade odpor, nedělá, co chci)
- JÁ se klube na svět skrze frustraci (2 základní pocity)→ chci zvládnout svět, ale nemůžu
- Když se potýkáme se světem, dochází k sebevytváření nás
- Důležitá je aktivita (lenost= hřích)
- My jsme konečné jsoucno
- Smrt je ukončení naší smyslnosti a lidská bytost nemůže nebýt smyslová
- Já= teze Nejá= antiteze
- Co je však nesmrtelné je náš vklad do tohoto světa, to, co po sobě zanecháme
- Dílo: Uzavřený obchodní stát (socialistické myšlenky, stát řídí výrobu a zasahuje do hospodářství)
- Schelling
- Vyjádřil hlavní rysy romanticko-idealistického hnutí (příklon k emocím a přírodě)
- Idea polarity – jako magnet má 2 póly, tak je má i svět
- Subjektivní svět – „ideový“ – duch a dějiny
- Objektivní svět – „hmotný“
- Podle toho jakým jdeme směrem si i odpovídáme
- Navzájem se oba póly vyvažuj
- Feuerbach
- Antropologický materialista
- Člověk by se měl vzdát křesťanství, aby se stal člověkem
- Člověk je začátek, střed a konec křesťanství→ Bůh není a v podstatě jsme závislí na přírodě, která má moc nad životem a smrtí
- Bůh nestvořil člověka, ale člověk Boha
- Podporuje demokracii
- Navazují na něj dialektičtí materialisté (Marx)
- Hegel
- Završitel německé klasické filosofie
- Žák Schellinga
- Vytvořil vlastní filosofickou soustavu
- Přednášel na universitách
- Používal složitý pojmový aparát
- Navazuje na Herakleita → boj protikladů, Fichteho a jeho tezy a antitezy + přidá další
- Dílo: Fenomenologie ducha
→ jak se nám něco jeví nebo projevuje
- Duch je symbolem celého světa
- Dialektická metoda→ zákon dialektiky
- Zákon přechodu kvantity v kvalitu
- Zákon vzájemného působení protikladů
- Zákon negace negace
- Hegelovská triáda: teze (idea)- antiteze (příroda) – syntéza (duch)
Stádia triády:
- Teze
- Absolutní duch (idea)
- Bytí o sobě
- Ideální jsoucno mimo prostor a čas
- Abstraktní povaha mimo prostor a čas
- Antiteze
- Zvnějšení
- Do formy přírody (idea dostává konkrétní podobu)
- Vnější svět
- Je v čase i prostoru
- Syntéza
- Bytí o sobě a pro sebe
- Morálka, dějiny (návrat ducha)
→ ze syntézy bude opět teze, ale bude jiná (dějiny nejsou cyklické)
- Situace se vždy o něco mění
| Teze |
| Syntéza |
| Antiteze |
- Lásku vnímá jako ukázku dialektiky
→ teze = zamilovanost
→antiteze= zapomeneme na sebe, vidíme se v tom druhém
→syntéza = začneme zase vnímat sebe, ale pořád máme i toho druhého, spojení obou (podobnost)