Filosofie 19. a 20. století a její hlavní problémy

Pozitivismus

• =vědecký, hladký a užitečný
• Nejrozšířenější směr současné filozofie
• Hlavně v anglosaských zemích
• Rozšířený hlavně v 19. Stol. (pokus stát se filozofií moderní vědy)
• Snaha o – Omezit vědecké poznání na pouhý popis faktu – tedy toho, co je nám přesně dáno ze zkušenosti nebo předem připravených experimentů
• Proti tradiční metafyzice (nemá cenu se zabývat podstatou, kterou nemohu dokázat)
• Dbá na průkazné zjišťování souvislostí mezi fakty
• Vzorem pro práci ve vědě (i humanitní) -> uplatňovány přírodní metody (pozorování, experiment)
• Pozitivní skutečnost – mám jev, který pozoruju, vytvořím si zákon
• Rozmach přírodních věd a pokrok
• Navazuje na utilitarismus (požaduje ve všem užitečnost)
• Vliv z osvícenství, amerického pragmatismu
• Důraz na význam vědy
• Představitelé, A. Comte, Herbert Spencer a John Stuart Mill

August Comte

• katolík – ovlivnění
• osobní sekretář Saint-Simona, pak v bídě
• akademik na École Polytechnique, zemřel v blázinci
• dílo: Kurz pozitivní filosofie
• teorie 3 stádií jak přistupujeme ke světu: 1) Náboženství – přírodní jevy jsou vysvětlovány pomocí nějaké božské síly
  2) Metafyzické stádium – přírodní jevy vysvětlovány pomocí abstrakcemi o světě, ty však nejsou vědecky doloženy, spíše vznikly na základě fantazie
• tyto dvě fáze jsou negativní – lidé si vysvětlují věci pomocí něčeho co není
  3) Pozitivní – jediné co je, je fakt (ne spekulace)
• fakt = danost vědomí, to co jsme schopni okusit, něco za co už nemůžu domýšlet
• svět je vysvětlován vědou
• nic není stálé
• společenské vědy zaostávají za ostatními
• třídění faktů -> vznik věd
• kritický přezkum poznatků
• pravdivost a skutečnost jen faktu – konec metafyziky

 

Novopozitivismus

• 19./20. století
• Logický positivismus – velký důraz na matematiku a logiku, téměř všichni filozofové jsou dobrými matematiky a logiky
• Odmítá tradiční metafyziku

Ludwig Wittgenstein

·         Spolu s Rudolf Carnap – Vídeňský kroužek

·         filosofie je jen čistá spekulace – sama o sobě nenese žádnou pravdivost, stává se logikou vědy, má být popisná a přesná

·         nezkoumá, nemá žádný předmět – studuje strukturu jazyka = struktura myšlení

·         „co nelze vyslovit, jakoby nebylo“

• předmětem filosofie není obsah vědomí, ale jazyk, kterým o ní hovoříme – nejvhodnější jazyk je v matematické logice -> jazykové výrazy odráží realitu světa
• pokud zmizí z jazyku nesmyslné výrazy -> odstraní se nedorozumění
• shoda výpovědi o realitě -> zaručuje pravdivé poznání

 

Voluntarismus

• z latinského voluntas = vůle

Artur Schopenhauer

• Dává přednost vůli před rozumem
• Slepá vůle, skrytá za světem – manipulace nás díky vůli
• Svět – podrobován procesem ustavičné přeměny (něco se děje)
• Výsledek přeměny – neprůhledná hra temných sil – určitá energie (vůle)
• Nejsilnější je vůle k životu
• Proti lidem, má rád zvířata
• Lidé – sobečtí, tvůrci zla, nemají dost
• Stav nedostatku-> přesycení

 

Svět jako vůle a představa

• Navazuje na Kanta
• Svět je uspořádán v prostoru a čase
• Rozumně uspořádané jednotlivosti
• Propojeny kauzalitou
• Dva světy
• A) Svět o sobě (uspořádán, mnoho jednotlivostí)
• B) vůle (skutečný svět)
• Chápeme svět jako celek
• Akt vůle – tělo x činná vůle -> tvoří celek

 

Objektivizace vůle = ideje

• Jsou viditelné
• Skrze čas a prostor
• 4 druhy vůle
• Mechanická příčinnost
• Vzruchy – vegetativní formy přírody
• Neuvědomělé motivy
• Jednání je ovlivněno instinkty a pudy
• Uvědomělé motivy – účel (člověk)
• Člověk projde všemi etapami, jedná pravůle
• Člověk – jediná snaha přežít, myslí si, že žije vlastní život, ale vůle ho klame
• Vůle = zdrojem pohybu

 

Fridrich Nietsche

• Atypický, za všechno kritizován
• Zpočátku žák Schopenhauera – člověk je vláčen životem
• Vůle k moci – důležitá
• Kritika křesťanství – dělá z lidí lůzu, slabými a otroky
• Ubermensch = nadčlověk – je veden vůlí k moci
• Podle něj je Evropa dekadentní – není v ní aristokracie, nastoupila místo ní stádnost
• Bůh je mrtvý, byl zabit
• Svět nemá smysl, dokud ho nemá ubermensch
• Lidé jsou si rovni- nesmysl
• Nihilismus (nihil = nic)

 

Popírá svět každodenní zkušenosti

• Ontologický – popírá existenci věcí
• Logický – pravdu
• Gnozeologický – možnost poznání
• Etický – závažnost norem
• Náboženský – existenci bohů

7x anti

1. antimoralistický – (páni – akce, otroci – reakce)
2. antidemokratický – evropská morálka je stádní, zvířete
3. antisocialistický – člověk
4. antifeministický – podle něj úpadek
5. antiintelektuálský – instinkt je nejvyšší druh inteligence
6. antipesimistický – kdo ví, že život je na nic, sám je na noc
7. antikřesťanský

Existencialismus

• Vznik po 1 světové válce v Německu – reaguje na válku
• Rozvoj do Francie a USA
• Uplatňuje se v literatuře – Sartre, Camus

Martin Heidegger (1889 – 1976)

• seznámen s Husserlovým dílem – stal se filosofem
• kontroverzní – vstoupil do NSDAP
• žačka a možná i milenka, židovka Hannah Arendt
• dva důležité pojmy
• 1. Sein (být)
• 2. Zeit (čas)
• Lidská bytost – vržena během narození do světa, který si nemohla vybrat
• Svět – ovlivňuje nás, my ovlivňujeme jeho
• Svět – je absolutní, existuje i bez člověka
• Ten mu dává nějaký smysl
• Smysl života – aktivně zasahovat do světa, měníme ho a někým jsme -> člověk v pohodlnosti zapomíná na svoje poslání, vystačí si s přežíváním
• Pobytí = neustálá starost
• Člověkův čas je omezen
• Život = bytí ke smrti
• Pocit osamocenosti – když člověk umírá, tak je sám, smrt se s nikým nedá sdílet
• Úzkost = určitá zkušenost, ve které si uvědomujeme svoje bytí a dosavadní život vidíme s odstupem
• Svět – je absurdní
• Vzdálenost a prostor se zmenšují – nevytváří to pocit blízkosti
•  Očekáváme něco, nevnímáme to, co už tu je -> chaos, uspěchaná doba
• Člověk je aktivní sebetvůrce – nejdřív byl jenom pouhá jednotka, sám ze sebe dělá to čím je
• Chce do světa zasahovat

• snaží se obnovit metafyziky – 1. období fundamentální ontologie, programem bylo myslet bytí samotného – dostat se k tomu co je bytí samo
• do teď se metafyzika dostává k bytí skrze nějakou věci, ale on chce odhalit to bytí jako takové – fundamentální
• k němu se dostaneme skrze zvláštní jsoucno (Dasein = Pobyt) – tím je člověk, rozumí svému jsoucnu nějakým způsobem
• Dasein – vím o tom že jsem (zvířata toto vědomí nemají)
  • už nějakým způsobem svému bytí rozumíme, má pro nás nějaký smysl
  • máme o své bytí starost
  • nemůže si vybrat že jsem = vrženost, jsme uvrženi do toho našeho bytí
  • dáváme svému bytí rozvrh vzhledem k budoucnosti, ten rozvrh to dává smysl jen vůči nějakému konci, cíly
  • časovost – žijeme v čase a uvědomujeme si to

 

Existencialismus

– rozšiřuje se po 1SV

– sein = být, Zeit = čas -> da sein (být tu)

– lidská bytost byla narozením „vržena do světa“, který si nemohla vybrat -> svět ovlivňuje ji i ona svět

– svět je absolutní (existuje i bez člověka) i relativní (člověk mu dává smysl)

– životní rolí člověka je aktivně do světa zasahovat, měnit jej a být někým

– člověk ve své pohodlnosti zapomíná na své poslání a pouze přežívá

– pobývání je neustálou starostí

– člověk si stále uvědomuje svoji časovost, trpí úzkostí (celý jeho život je bytím k smrti)

– člověk má pocit osamocenosti, protože ví, že až bude umírat, tak zůstane sám (smrt s nikým nesdílí)

– úzkost je určitá zkušenost, ve které si uvědomujeme své bytí

– dosavadní život vidíme s odstupem

– absurdní rysy současného světa (vzdálenost a prostor se zmenšují, ale nevytváří to pocity blízkosti mezi lidmi, stále na něco čekáme a neradujeme se z věcí, které máme)

– člověk je aktivní sebetvůrce, nejdříve existoval jako pouhá jednotka a sám ze sebe udělá to, čím je

– Kafka, Orten, Mácha, Camus, Sartre

 

Preexistencionalismus

– existence = nejniternější jádro člověka, něco co je v člověku (vztah k sobě samému)

– radikální osamocenost, nutnost volit si svůj život -> v ničem není opora

– nevíme, co se stane, když ráno otevřeme dveře a vyjdeme z domu

– něco však dělat musíme

– i když nic neděláme, tak pořád existujeme

– záchrana: důvěra v existenci Boha

– víra v Boha je individuální (bez spoluúčasti církve)

– jeden z prvních filozofů, který si uvědomil nebezpečí odcizení člověka v rodící se masové společnosti (paradox: masová společnost x osamocení)

 

Vitalismus (=filozofie života)

– staví se proti osvícenskému racionalismu (chtějí pochopit skutečný život, který je rozumem neuchopitelný, skutečnost je pro ně organická – opírají se o biologii)

– metoda pravdivého poznání skutečnosti, dávají přednost vciťování se (intuici)

 

Anry Berkson?

– koncepce života jako dynamické dění hnaného životní silou

– východiskem je vztah prostoru a času (prostor je homogenní, skládá se z množství zaměnitelných bodů, lze libovolně přecházet)

– přírodní vědy, které využívají rozum, přechází od jednoho k druhému

– čas není homogenní (v čase nelze přecházet), každý moment je cosi jedinečného, nového a neopakovatelného -> čas je stálé nedělitelné plynutí

– bytí = přechod z jednoho stavu do druhého (zima/teplo, štěstí/smutek)

– dochází ke změně a střídání

– trvání není pouze střídání těchto okamžiků (existovala by pouze přítomnost)

– 2 způsoby poznání: jsou ve sváru, nejsou v jednotě (rozum a intuice)

– rozum má význam pro každodenní praxi, intuice je vhled do skutečnosti

 

Pragmatismus

– pragma (jednání, čin, praxe)

– americký životní styl – činorodost, vynalézavost, soutěživost -> odráží pragmatismus

– dostávají se tyto myšlenky i do Evropy

 

Charles Sanders Piers

– úplné počátky

– hodnota všech idejí je v jejich samotě (filozofické problémy jsou zbytečné, pokud je nemůžeme vyřešit – zda je svět hmotný či duchovní)

 

William James

– koncepce pravdy (měřítkem pravdy je prospěch, co je užitečné a účelné pro mě)

– z toho vyplývá, že pravda je relativní (různorodá, pro každého jiná)

 

John Dewey

– uplatnil pragmatismus v pedagogice (dodnes z toho těží)

– věd atd. jsou prostředky pokroku -> instrumentalismus (instrumenty=prostředky)

– zásadní rozdíl v pedagogice – nemusíme mít vědomosti, ale musím ovládat metody a umět řešit problémy

– pevné osnovy a učební plány

 

– pragmatismus v Evropě: k němu se hlásilo mnoho umělců, filozofů (Karel Čapek – Povětroň, Hordubal)

-‚koncepce užitečnosti pravdy může mít i katastrofální následky (to, co je pro mě dobré, je i pravdivé – totalitní režimy – čí je moc, toho je pravda)

 

FENOMENOLOGIE

–  řec. fenomenon = jev

– reakce na scientismus (přeceňuje vědecký výklad světa), behaviorismus, reflexologii

– výsledek není totožný (pokud chci pochopit svět vědecky a laicky -> výsledky nejsou stejné, např. vnímání hudby – tón, zvuk)

 

Edmund Husserl

– německý filozof

– filozofie se nemá zabývat tím, co se jeví, co je nepochybně dáno (co je

fenoménem) – jakýkoliv jev ve své podstatě (bez předpokladů)

– fenomén = vše, co se ukazuje ve zkušenosti (jak se svět projevuje)

– vnější zkušenost (všechny vnější věci – dům, strom, auto) x vnitřní zkušenost (co

se děje v nás – přání, touhy)

– jak postupovat: fenomenologická redukce (nejprve je potřeba „uzávorkovat“ –

prohlásit za dočasně neplatné všechny neprověřené teze o světě i o nás

samotných) -> zbývá nám čisté vědomí

– co je prokazatelně existující: všechna jsoucna, která dokážeme smyslově uchopit

– odrazy jsoucen, které jsou zbaveny detailu jsou čisté fenomény (prvotní)

– rozlišuje svět přirozený a svět, který zkoumá věda (tyto dva světy jsou naprosto

odlišné) – jak vnímáme čas

– cílem je obnova původního prožitku našeho života (zaměřit se na smysl života a

jeho význam) – snaha prověřovat motivy, hodnoty a cíle

– evropské myšelní je zaměřeno vědecky, ale nepomůže nám najít smysl života

– jeho dílo bylo ohroženo nacismem, Jan Patočka se zasloužil o ochranu jeho díla

 

NOVOTOMISMUS, NOVOSCHOLASTIKA

– rozvoj koncem 19. století v zemích, kde převažuje římsko-katolické vyznání

– 1879 – enciklika papeže Lva XIII. (zaměřila se na to, aby se dílo Tomáše Akvinského dostalo do popředí)

– navazuje na dílo Akvinského

– vznikl z potřeby církve vyrovnat se s novými objevy a novými fakty

– 2 prameny: křesťanské zjevení (Bible), tomismus (opírá se o Aristotela)

 

Jacques Maritaine

– novoscholastika – širší pojetí

– zaměření na přiblížení se církve všednímu dni (navazuje na sv. Augustina)

 

FILOZOFICKÁ ANTROPOLOGIE

– jako směr se ustavila zásluhou 3 německých filozofů (Max Scheller, Helmud Plesnr, Arnold Geller?)

– všechny předchozí směry se zabývaly člověkem, ale chyběl komplexní pohled -> FA se pokusila najít to, co tvoří základní vlastnost člověka (antropinum) – na základě výzkumu všech dispozic lidské existence

– antropinum je vlastnost, z níž se člověk uvolňuje ze své přírodní předurčenost (Darwinova evoluční teorie)

– rozšiřuje původní pohled na člověka jako součást přírody -> na kulturní a sociální prostředí

– problém těla a duše: přestal být problémem na metafyzické úrovni

– život: je časové bytí (člověk jako organismus – i v klidové fázi a v každém okamžiku se něco děje) -> nadčasové bytí

– duch a život: podstatou odlišné, ale jsou to 2 principy, které jsou v člověku spojeny

– duch dává životu smysl, život je schopen uvést v činnost ducha

 

FILOZOFIE JAZYKA

Ludwig Wittgenstein

– pozitivismus je předchůdce

– lze najít formu, jak se srozumitelně a jasně vyjadřovat

– význám výrazů je dán jejich shodou se skutečností

– platná a smysluplná slova jsou ta, která mají předobraz v realitě

– v pozdním období to doplňuje: jazyk používáme v konkrétní jazykové situaci (je to shoda s realitou, na druhé straně je jazyková situace)

– účastníci se musí shodnou na tom, co míní -> nejde o verifikaci, ale o konsenzus

 

KRITICKÝ RACIONALISMUS

– Vídeňský kroužek spoléhal na možnost verifikovat vědecké výroky (porovnával se skutečností) – hrozí nebezpečí, že preceníme nějaký aspekt -> založeno na popření (falsifikaci) -> otevřeme možnosti vědě se dále rozvíjet

– deduktivní testování teorií – metoda kritického testování

 

NEOMARXISMUS

– změna názoru na revoluci vůči klasickému marxismu

– konzumní společnost vede k ničení

– petice, stávky, agrese, násilí

– mění se i vyznavatelé neomarxismu (příslušnící jsou z kruhu intelektuálů – mladí vzdělaní lidé velmi často)

– forma nátlaku na společnost: anarchismus, terorismus