Logopedie

Logopedie pochází z řeckého logos = slovo
paidea = výchova
Logopedie je obor speciální pedagogiky, který se zabývá výchovou, vzděláváním a integrací osob s poruchami řeči a komunikace.
Mezi základní pojmy, se kterými se v logopedii setkáváme patří:
Řeč – schopnost používat verbální a neverbální jazykové prostředky
Komunikace – schopnost dorozumívat se s lidmi pomocí verbální i neverbální komunikace. Jde o výměnu informací.
verbální komunikace – komunikace pomocí řečineverbální komunikace – pomocí mimiky (výraz obličeje), getiky (gesta), haptiky (doteky),
výrazu očí, proxemiky (přiblížení, oddálení) apod.
Logopedie spolupracuje s:
medicínou (foniatrie, stomatologie, pediatrie, neurologie, plastická chirurgie, psychiatrie)
pedagogikou (obecná pedagogika, speciální pedagogika)
psychologií (vývojová psychologie, patopsychologie, psychologie)
lingvistickými obory (fonetika, fonologie)

Vývoj řeči

Prvním hlasovým projevem dítěte po narození je křik, který ale v prvních hodinách nevyjadřuje náladu, ale jde pouze o reflex. Později ale křikem dítě vyjadřuje svoji náladu.

Koncem šestého týdne si dítě, které je v teple, suchu a nemá hlad, začíná broukat. Postupně začíná žvatlat. Žvatláním dítě napodobuje slova, která slyší a je rádo, pokud na jeho snahu okolí reaguje.

První slova se objevují koncem prvního roku. Bývají jednoslabičná nebo dvouslabičná a zpočátku jsou tvořena opakováním stejných slabik (mama, tata, baba).

Mezi prvním a druhým rokem se zvyšuje slovní zásoba.

Mezi druhým a třetím rokem dítě tvoří jednoduché věty. Rozvíjí se myšlení, motorika apod.

Mezi třetím a čtvrtým rokem se dítě často ptá, je zvědavé (Co je to? Proč?). Mluví o sobě také ve 3. osobě V tomto věku zpravidla vstupuje do mateřské školy.

Mezi čtvrtým a pátým rokem je pro dítě důležitá hra a kresba, která má typické znaky a je tak vhodná pro upřesnění správné diagnózy a následné rehabilitace. Většina dětí v tomto období dovede již také přesněji rozlišovat barvy, vyprávět krátké pohádky, učí se říkat jednoduché písně a říkanky.

Opožděný vývoj řeči
Pokud dítě ve třech letech téměř nemluví nebo nemluví vůbec, jedná se pravděpodobně o opožděný vývoj řeči.
Řeč dítěte může být ovlivněna genetikou a za pomoci rodiny a logopeda se dá vše do pořádku.
Další příčinou proč dítě nemluví, může být sluchová vada. Proto je důležité při takovém podezření vyhledat odborníka, aby tuto možnost vyvrátil nebo potvrdil.
Dítě také může mít celkově opožděný vývoj a nižší inteligent. V tom případě může být opožděná i řeč.
Problém s řečí mohou mít i děti vlivem problému s mluvidly. Mohou mít rozštěp patra (což je léčitelné), zdeformovaný jazyk, narušený vývoj chrupu apod.

Klasifikace podle symptomů
Nemluvnost – vývojová – vývojová dysfázie
– získaná – orgánová – afázie
– neurotická – mutismus, elektivní mutismus, surdomutismus
Poruchy mluvidel – palatolalie
– huhňavost
Poruchy plynulosti řeči – koktavost
– breptavost
Poruchy artikulace – dyslalie
– dysartrie

Poruchy hlasu
Symptomatické poruchy řeči
Poruchy grafické poruchy řeči
Kombinované poruchy

NEMLUVNOST
Vývojová dysfázie
Je specificky narušený vývoj řeči
Je to sníženou schopnost naučit se verbálně komunikovat.
Vzniká jako následek poruchy centrálního zpracování řečového signálu.
Projevuje se: opožděným vývojem řeči, patlavost v řeči, záměna slabik a hlásek, potíže v kresbě, krátkodobá paměť, problémy s naučením se básně, levácví, špatný úchop tužky Problémy nejsou jen v mluvené, ale i psané podobě.

Afázie
Afázie je narušení již vyvinuté schopnosti porozumění a používání řeči. Vzniká po organickém poškození, zpravidla levé mozkové hemisféry a nejčastější příčinou jsou cévní mozkové příhody, úrazy hlavy, nádory mozku apod. Tato porucha se týká většinou dospělých, ale setkáváme se s ní i u dětí.

Mutismus
je onemocnění, které nastává po nějakém úrazu, např. autohavárii, při které dojde k psychickému traumatu. Člověk přestane šokem mluvit, i když mluvidla jsou zachována. Léčba probíhá za pomoci logopeda a často také psychologa.

Do této oblasti patří také elektivní mutismus. V tomto případě, jde o nekomunikování s nějakou konkrétní osobou – matkou, otcem, učitelkou ve školce apod. může je jít např. o případ, kdy je dítě nuceno po rozvodu navštěvovat rodiče, se kterým nežije.

PORUCHY MLUVIDEL
Palatolalie
Je porucha výslovnosti při rozštěpu patra. Rozštěp patra je vrozená vývojová vada způsobená vývojem obličejových výběžků během růstu embrya a zárodku. Při rozštěpu nesrostou obě kostěné části patra. Dítě má v ústech viditelný otvor, který mu dělá problémy při dýchání, mluvení apod. dnes je to léčitelné.

Huhňavost Je taková porucha řeči, která vzniká při rozštěpu patra – otevřená huhňavost a uzavřená huhňavost, která vzniká při rýmě, zvětšení nosohltanových mandlí apod.

PORUCHY PLYNULOSTI ŘEČI
Koktavost
Můžeme rozdělit na:
lehkou formu – při které dítě opakuje první hlásky a slabiky ve slově (např. „k-k-k-kolo, ma-
ma-máma“ a pod.).
středně těžkou formu – kdy dítě protahuje slabiky (např.„Kóóólik je hodin?“,„áááno“ a pod.).
těžká forma – kdy dítě téměř není schopno mluvit. Pokud dítě vyvine přílišné úsilí o
vyslovení nějakého slova, může mít záškuby hlavy i těla, tiky apod. tato forma se může vyvinout v tzv. logofofii, kdy dítě rezignuje a mluvit se nesnaží.
Uzavře se do sebe.
PORUCHY ARTIKULACE
Dyslalie neboli patlavost
Jde o poruchu tvoření hlásek a to u dětí i dospělých.
Příčiny:
mentální retardace
lehká mozková dysfunkce
poruchy sluchu
poruchy fonematického sluchu – dítě nedokáže sluchově rozlišovat jednotlivé hlásky
(C-Č, S-Š, Z-Ž)
psychické příčiny – neustálé napomínání dítě za špatnou výslovnost nedostatek projevovaných citů
Léčba: logoped

Dysartrie
Je porucha artikulace, která vznikla vlivem DMO, Parkinsonovou nemocí, vysokých horečkách apod.

SYMPTOMATICKÉ PORUCHY
Jde o neschopnost mluvit vlivem jiného handicapu. Tato porucha je typická pro osoby s mentální retardací, u kterých se vyskytuje také huhňavost, patlavost a breptavost.
Symptomatickými poruchami trpí také děti se specifickými poruchami učení, které špatně vyslovují pojmy a často se přeřeknou. U nich je porucha vyvolána především stresem.

Diagnostika: Probíhá na 3 úrovních: osobní, školní a odborné

Osobní je prováděna v předškolním věku. Menší vady řeči můžeme tolerovat do 6 let věku. Důležité je ale vědět, jestli dítě slyší. Pak se musí počkat, než dítě začne mluvit.
Tuto diagnostiku provádí převážně matka, která tráví s dítětem nejvíce času. Poskytuje mu také řečový vzor.
Pokud se objeví problém, je třeba vyhledat klinického logopeda nebo logopedického asistenta.

Školní
Dítě je ve škole a školce pozorováno paní učitelkou. Ta pozoruje, jestli dítě komunikuje, jestli odpovídá na dané otázky, jestli se zapojuje do debaty apod. pokud tomu tak není, doporučí učitelka rodičům návštěvu pedagogicko-psychologické poradny nebo logopeda.

Odborná probíhá v pracovně logopedického asistenta či klinického logopeda.

Školský logoped absolvoval magisterské studium na katedře speciální pedagogiky a složil závěrečné zkoušky z logopedie a surdopedie.
Učí v logopedických mateřských školách, pracuje v pedagogicko-psychologických poradnách.

Klinický logoped
Musí mít ukončeno magisterské studium a alespoň 6 měsíční praxi ve zdravotnickém zařízení. Vedle toho musí mít splněnu specializační přípravu, která trvá dva roky. Klinický logoped působí v rámci ministerstva zdravotnictví.
Pokud si chce otevřít vlastní ordinaci, musí mít minimálně 5 letou praxi při plném pracovním úvazku.

Logopedický asistent
Je absolventem bakalářského studia a má závěrečnou zkoušku z logopedie a surdopedie.
Pracuje vždy pod vedením logopeda.
Působí v rámci ministerstva školství.