Optopedie
Z lat. Optos = zrak
Optopedie je speciálně pedagogická disciplína zabývající se výchovou, vzděláváním a integrací osob s poruchami zraku.
Cílem je začlenit handicapované do běžné společnosti s využitím kompenzačních pomůcek.
Dříve se tento obor nazýval tyflopedie (tyflos = slepý), což ale není správné pojmenování, protože ne všichni jedinci jsou slepí.
Optopedie prošla složitým vývojem. Nejprve se zaměřovala na slepé jedince, kteří které spíše izolovala od společnosti.
Při diagnostice očního handicapu se zjišťuje míra poškození zrakové funkce.
ZÁKLADNÍ ZRAKOVÉ FUNKCE
zorné pole – jde o prostor, který vidíme před sebou a po stranách pomocí periferního vidění
barvocit – schopnost vnímat a rozlišovat barvy a skládat si je dohromady.
Mezi základní vrozené barvy patří modrá, zelená a červená.
adaptace oka – schopnost přizpůsobení oka světelným a prašným podmínkám
akomodace – zaostření čočky na předměty, na které se díváme
binokulární vidění – schopnost vidět předmět dvěma očima najedenou. Dva obrazy se spojí v jeden.
refrakce oka – jde o schopnost zaostřit z blízkého předmětu na vzdálený velmi rychle.
zraková ostrost – schopnost zaostření a rozlišení určitého vjemu na určitou vzdálenost. Tato ostrost se zjišťuje pomocí tzv. snellenových optotypů u obvodního očního lékaře.
DĚLENÍ ZRAKOVÝCH VAD
Podle doby vzniku:
Vrozené
– vlivem dědičnosti, špatný životní styl matky v době těhotenství – kouření, toxikománie apod.
Získané
– v době dětství a dospělosti vzniká oční handicap vlivem úrazu oka, častým sledováním PC nebo TV, nevhodným prostředím, v němž dítě vyrůstá (prašnost), nevhodným pracovním prostředím, namáhavá práce, noční směny, práce s chemikáliemi apod.
Vlivem procesu stárnutí dochází k opotřebení zraku a vzniká tzv. vetchozrakost.
Podle stupně zrakové vady:
a) slabozrakost – jde o sníženou zrakovou ostrost a deformované vnímání osob a věcí okolo. Mezi kompenzační pomůcky patří brýle, čočky, lupa, zvětšené písmo v knihách či PC.
– krátkozrakost – rozostření na dálku
– dalekozrakost – rozostření na blízko
b) zbytky zraku – jedinec vidí pouze obrysy větších věcí a osob, vnímá světlo a stíny a
předměty, která má těsně před sebou. Vidí hodně rozmazaně.
Mezi kompenzační pomůcky, které používá, patří zvětšené písmo v PC a knize, učí se používat slepeckou hůl a Braillovo písmo.
c) nevidomost – je nenávratný proces zrakového vnímání. Jedinec není bez kompenzačních pomůcek komunikovat a pohybovat se v běžné společnosti.
Mezi kompenzační pomůcky patří Braillovo písmo, slepecká hůl, vodící pes, zvukové signály na semaforech a domácích spotřebičích (mluvící váha, teploměr apod.)
d) poruchy binokulárního vidění – jde o poruchy postihující vždy jedno oko. Patří sem
šilhavost (strabismus), což je porucha rovnovážného vidění a zrakových svalů. Léčit se dá pomocí zalepení zdravého oka, čímž se posiluje nemocné oko, operací.
tupozrakost – podstatné snížení zrakosti jednoho oka
e) šedý a zelený zákal – šedý zákal – člověk vidí jako přes špinavé sklo, porucha se léčí operací. Jedinci se nahradí zakalená čočka tenkou umělou čočkou.
– zelený zákal – jde o postupné odumírání zrakového nervu, který nese informace o obraze. U jedince dochází většinou postupně k úplné ztrátě zraku.(vliv stárnutí)
f) sítnicová degenerace
g) následky úrazu oka apod.
DIAGNOSTIKA ZRAKOVÝCH VAD
Diagnostiku je možné provádět až po 6 měsících života, kdy jsou dotvořeny všechny zrakové funkce. V dřívějším období je možné rozpoznat pouze těší zrakovou vadu jakou je nevidomost nebo zbytky zraku. Takovou vadu rozpoznáme, když dítě nereaguje na velmi blízké předměty.
Diagnostiku dělíme na:
úroveň laika – vadu rozpoznáme podle – vzhledu očí – dítě oči přimhuřuje, oko slzí, popraskané žilky v oku apod.
– podle dalších tělesných příznaků – špatná koordinace pohybu, narážení do předmětu, nepoznání osob apod.
– podle problémů v komunikaci – problémy při čtení, malá vzdálenost od sešitu, mžourání na tabuli, při komunikaci si dítě není jisté s kým mluví, nedodržuje oční kontakt apod.
úroveň odborníka – oční lékař diagnostikuje vadu podle schnellenových optotypů a podle dalších metod.
VLIV ZRAKOVÉ VADY NA ČLOVĚKA
Člověk je znevýhodněn v několika oblastech:
a) poznávacím vývoji – je důležité rozvíjet zbylé smysly
sluch je důležité rozvíjet již od raného dětství. Je důležité naučit se orientovat v bytě či domě a to např. pomocí natažených lan nebo provázků, na kterých je pověšený zvoneček nebo předmět vydávající zvuk. Díky tomu se dítě naučí v prostoru orientovat. pro rozvoj komunikace a tvorbu slovní zásoby je důležité dítěti předčítat, pouštět mu pohádky na CD přehrávači a komunikovat s ním. Také všechny důležité domácí spotřebiče jsou opatřeny zvukovými signály – váha, teploměr.
hmat – je důležité zapamatovat si rozmístění jednotlivých věcí, které používáme a to pomocí hmatu. Pokud se dítěti nějakou věc předěláme jinam, má v tom zmatek a není se schopno zorientovat.
čich – dítě se učí rozpoznávat jednotlivé osoby podle jejich charakteristické vůně, pomocí čichu rozpoznává i různé pokrmy a mělo by být seznámeno i některými nebezpečnými látkami jako je např. plyn, droga, cigareta, alkohol, aby dokázalo rozpoznat nebezpečí.
b) řeč a komunikace – je důležité si s dítětem povídat o tom co ho baví, co se mu ve školce či škole líbilo, měli by se mu pouštět pohádky, aby si vytvořil slovní zásobu. Důležitá je také návštěva logopeda, který může zabránit vzniku některých logopedických vad.
c) pohybový vývoj – u handicapovaného je důležité naučit se orientovat v prostoru, ve kterém se pohybuje (domov, cesta do školy, škola). Pohybovat se pomocí slepecké hole, vodícího psa.
d) socializace – je důležité začlenit handicapovaného do společnosti. Rodiče by dítě měli brát do parku, na hřiště, měli by se s ním účastnit některých aktivit. Cílem socializace je motivovat dítě, aby se neuzavíralo do sebe, ale aby vyhledávalo kamarády a společnost.
PORADENSTVÍ
V ortopedii se využívají tři druhy poradenských zařízení:
Středisko rané péče – je určeno dětem do 4 (případně 7 let, je-li postižení kombinované).
Toto centrum poskytuje odbornou diagnostickou pomoc a nabízí služby pro dítě a jeho rodinu. V SRPU pracuje dětský lékař, speciální pedagog, psycholog, sociální pracovník, fizioterapeut, zdravotní klaun apod.
Speciálně pedagogické centrum – toto centrum je zaměřeno na diagnostiku zrakové vady a na základní seznámení s kompenzačními pomůckami. Najdeme tu také poradenství v oblasti školní docházky.
Sociální rehabilitační poradenská zařízení – zajišťuje především nácvik s kompenzačními pomůckami, výcvik vodicích psů, pořádá kurzy pro pedagogické asistenty. Toto zařízení se také nazývá tyfloservis nebo tyflocentrum.
VZDĚLÁVÁNÍ Podle míry postižení dítě navštěvuje běžnou nebo speciální školu. Toto rozhodnutí závisí na rodičích.
MŠ pro zrakově postižené – zaměřuje se na socializaci dítěte, rozvoj zbylých smyslů, orientaci v prostoru, základní seznámení s kompenzačními pomůckami. Ve třídě je pouze malý počet dětí a využívá se služeb logopeda.
Děti se tu také učí vyrábět různé věci např. z přírodních materiálů a učí se po hmatu rozpoznávat různé předměty.
ZŠ pro zrakově postižené – vedle běžných předmětů se na škole vyučují speciální předměty např. prostorová orientace, zraková stimulace, nácvik čtení a psaní Braillova písma.
Ve třídě je pět malý počet žáků a jsou tu větší časové dotace pro zkoušení. Celá výuka je zaměřena spíše prakticky.
SŠ pro zrakově postižené – handicapovaní většinou navštěvují běžné střední školy. Existuje ale také např. gymnázium Praha pro zrak. postiž., Obchodní akademie v Praze zaměřená na menežment. Pro hudebně nadané pak existuje gymnázium Jaroslava Ježka.
VŠ – v současnosti nenajdeme vysoké školy, které by byly zaměřeny na handicapované.
Handicapovaní navštěvují běžné vysoké školy, především se zaměřují na humanitní obory. Mohou využívat služby speciálně pedagogických center při jednotlivých fakultách a neziskových organizací zaměřených na výuku cizích jazyků.
Pozn. Ve zbytku času mluvit o knize