Habsburkové

• původem Švýcarský rod
• nucen nejprve získat rodové državy à v podobě Rakouských zemí = počátek boje o nadvládu nad Svatou říší římskou
• x PO II., který sňatkem s Markétou Babenberskou vyženil Rakousy
• český král prohrává à Rudolf Habsburský (od r. 1273 Německým králem) získává pro svého syna Albrechta Horní a Dolní Rakousy
• následuje expanze – do říše a snaha prosadit se ve střední Evropě
• několikrát v dějinách se snaží p®osadit se na český trůn (dynastické propojení), ale:

Český stát má od roku 1212 Zlatou bulu Sicilskou, která dává šlechtě právo vybrat krále buď z jakéhokoli vládnoucího rodu v Evropě nebo ze svého středu = unikum volitelnosti panovníka

• po smrti Ludvíka Jagellonského 1526 šance získat český trůn – čeští stavové se rozhodují z několika kandidátů:

z českých šlechticů:

• Zdeněk Lev z Rožmitálu
• Vojtěch z Pernštejna

ze slezských:

• Fridrich Lehnický
• Karel Münsterberský

ze zahraničí:

• Vilém a Ludvík Bavorští
• Zikmund III.
• Ferdinand Habsburský

• kritériem pro výběr bylo zaplacení panovnického dluhu Jagellonců ve výši 300 000 zlatých
• na rozdíl od Wittelsbachů nabídl Ferdinand pouze polovinu částky, což čeští stavové považovali za serióznější à 23. 10. 1526 byl Ferdinand (1526–1564) zvolen českým králem (zajistili tak Habsburkům vládu ve stř. E. na 400 let)
• představitelé vedlejších zemí Koruny české Ferdinanda nezvolili,nýbrž přijali, čímž uznali dědické nároky jeho manželky, vyplývající z rozličných smluv, dohod i ze starších tradic. Manželkou ambiciózního Habsburka byla totiž Anna Jagellonská, sestra zahynuvšího Ludvíka. Rozdílné řešení nástupnického problému v Království českém na jedné straně a na Moravě, ve Slezsku a v Lužicích na straně druhé způsobilo v budoucnu státoprávní problémy.
• 1528 se stává Uherským králem a 1531 králem římským
• uvalil daně (berně) – potřeboval finance na vybudování monarchie a jejích správních úřadů,ale i na vleklé války s Turky
• zejména zatěžovaly města, méně již šlechtu, která přesouvala část dávek na poddané
• 1556 povolal Jezuity
• 1561 bylo obnoveno Pražské arcibiskupství
• 1564 vymohl na papeži přijímání pod obojí pro Čechy a Moravu

• nástupcem F. byl jeho syn Maxmilián I. (1564–1576)
• dle rodové příslušnosti a závazků katolík, ale projevoval sympatie pro nekatolická vyznání (zejm. luteránství)
• nové vyznání víry – Česká konfese (1575) – vyhýbá se kontroverzním náb. otázkám, význam spíš politický
• Maxmiliánovi byla předána jako podmínka pro přijetí a korunovaci jeho syna Rudolfa, Maxm. však souhlasil pouze ústně, písemného potvrzení se nekatolíci nikdy nedočkali

Rudolf II. (1576 – 1611)

• na rozdíl od nábožensky „vlažného“ Maxmiliána byl R. výchovou předurčen, aby zastával militantní požadavky katol. církve – vyrůstal na dvoře svého strýce, španělského krále Filipa II.
• 1573 přenesl své sídlo z Vídně do Prahy
• byl až fanatickým sběratelem uměleckých děl, mecenášem vědců i šarlatánů à Praha se stala politickým i kulturním centrem Evropy

• období manýrismu -manýristicky orientovaní umělci v Rudolfových službách (kupř. manýrističtí malíři Hans von Aachen, Bartoloměj Spranger, sochař Adrian de Vries i další) V drobné plastice (Alessandro Abondio) a uměleckém řemesle (bratři Miseroniové) patřili tvůrci z Rudolfova dvora ke světové špičce.

• katolická strana byla reprezentována Zdeňkem Vojtěchem Popelem z Lobkovic a na Moravě olomouckým biskupem Františkem z Dietrichštejna
• napjatý vztah mezi Rudolfem a jeho bratrem Matyášem (podporován Uhrami)-odlišné názory na politické otázky,nelibě nesl také Rudolfovo chování (maniodepresivní stavy), jediný právoplatný nástupce (Rudolf neměl legitimní potomky)

• 1604 vyhlásil Rudolf katolictví jako jedinou povolenou víru v Uhrách (plno luteránů) à povstání – v čele Sedmihradský šlechtic Štěpán Bočkaj , za pomoci Turků dospěl k Moravským hranicím, Česko-slezskými vojsky poražen
• 1606 podepisuje Matyáš s uherskými stavy (vídeňskou) smlouvu = vyhlášení náboženské svobody

• Matyáš rozpoutal proti Rudolfovi stavovský odboj, 1608 ho podporují rakouské, uherské stavy i Morava
• Karel starší ze Žerotína vyzval české stavy k připojení se na Matyášovu stranu-odmítli, neboť Rudolf slíbil splnění požadavků à Matyáš donucen sjednat s R. mír à 25.6.1608 v Libni à R. se vzdává Uher, Moravy a Rakouských zemí ve prosp. M., zůstávají mu Čechy, Horní a Dolní Lužice a Slezsko

• stavovská opozice posílena à 9.7.1608 vydán Rudolfův Majestát na náboženskou svobodu
• potvrzuje Českou konfesi, jde o náboženskou svobodu pro šlechtu, královské města i poddané
• zapsáním do Zemských desek se stává zákonem – nikdo nesmí být nucen ke katolickému ani jinému vyznání
• R. pro posílení své pozice povolává do země pasovské oddíly – do země od J à pustoší a plení české země včetně Malé strany, à vlna nevole, odporu à Rudolf II. donucen abdikovat ve prospěch Matyáše

Matyáš (1611 – 1619)

• 1612 přenesl sídlo zpět do Vídně à Praha se stává již pouhým provinčním městem, kde vládu vykonávají místodržící
• nemá potomky, vyvstává otázka nástupnictví
• v úvahu:
  • Španělská větev
  • Štýrská větev Habsburků
• 1617 se Španělé tajně vzdávají vlády ve střední Evropě
• kandidátem Ferdinand Štýrský (zcela nekompromisní vůči nekatolíkům)
• proti česká nekatolická stavovská opozice (Jáchym Ondřej Šlik)
• slibuje platnost Rudlova majestátu à přijímají kandidaturu; (1618 v Uhrách)
• 1617 vypovídá katolická strana protestantům otevřené nepřátelství – na panství benediktýnů v Broumově byl uzavřen evangelický kostel, v Hrobech byl nekatolický chrám zbořen = hrubé porušení Rudolfova majestátu
• 21.5.1618 shro­máždění nekatolické šlechty v Karolinu

(22.5.1618 tajná schůzka radikálů Jindřicha Matyáše Thurna, Václava Budovce z Budova, Albrechta Jana Smiřického, Oldřicha Vchynského z Vchynic, kteří se dohodli na rázné akci proti místodržícím)

23.5.1618 se delegace pod vedením Thurna vydává na Pražský hrad à charakter improvizovaného soudu – přečetli místodržícím obvinění pro soustavné porušování svobod à načež svrhli Jaroslava Bořitu z Martinic, Viléma Slavatu a písaře Fabricia z oken do hradního příkopu

• ke stavovskému odboji se poté připojilo i Nové a Staré město Pražské
• 24.5.1618 byla sněmem ustanovena zemská vláda třiceti direktorů (po 10-ti zástupcích panstva,rytířstva a královských měst)
• v čele protihabsburské vlády stanul Václav Vilém z Roupova, velitelem vojsk Jindřich Matyáš Thurn
• proti stál c Čechách Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic a pochopitelně Ferdinand Štýrský
• Evropští protestanté neposílají očekávanou podporu (Anglie,Uhry,říšská protestantská Unie), Nizozemí pouze finanční podporu
• v březnu 1619 umírá Matyáš a nastupuje Ferdinand II.
• v červenci 1619 se v Praze shromáždil generální sněm stavů zemí Koruny české a vyhlásil konfederaci (nizozemský vzor) àstát se změnil ve volnou konfederaci spojenou společnými institucemi: panovníkem,ge­nerálním sněmem,protes­tantským náboženstvím a společným vojenským velením. Panovník se stal volenou hlavou státu, stavy měly právo ho v případě porušování práv svrhnout

• Ferdinand II. byl na sněmu výslovně prohlášen za sesazeného a zvolen byl kalvinista Fridrich Falcký (1619–1620)=zeť angl. krále Jakuba I.

• v roce 1619 se připojil na stranu povstání sedmihradský kníže Gábor Bethlén (naděje na Uherský trůn)
• počáteční vojenské úspěchy – Thurn porazil maršála Dampierra u Čáslavi a Buqoye u Lomnice, oblehl Vídeň), poté je nucen se stáhnout do Čech, 1620 i Ferdinand získal spojence – Maxmiliána Bavorského (za slib kurfiřtského hlasu) a Sasko (slibuje Lužici a Slez.)
• veškerá císařská vojska soustředěna do Čech

• 8.11.1620 – střet stavovských (20 000,výhodná pozice na vrchu) a císařských (28 000)vojsk na Bílé hoře (sedláček oře ..J)
• nepříliš disciplinovaná,u­navená & špatně placená stavovská vojska byla za 2 hodiny poražena
• Fridrich Falcký s celým dvorem utíká ze země

• po bitvě na B.H. stavovský odboj pozvolna upadá
• císař zřídil mimořádný tribunál a všichni účastníci povstání, kteří uprchli ze země, byli v nepřítomnosti odsouzeni ke ztrátě „hrdel, cti a statků.“ Ostatní byli uvězněni, 40 z nich odsouzeno k smrti a nakonec 21.6. 1621 27 (tři příslušníci panského stavu, sedm rytířů a sedmnáct měšťanů) na Staromáku popraveno

30-ti letá válka

• po válce české (1618 – 1620) se boje přenesli do říše, kde císař obsadil území Fridricha Falckého
• Válka Falcká (1620 – 1625)
• Válka dánská (1625 – 1629)
• Válka švédská (1630 – 1635)
• Válka švédsko-francouzská (1635 – 1649)

Válka Falcká (1620 – 1625)

• císař obsadil území Fridricha Falckého (Horní a Dolní Falc)
• na říšském sněmu jej Ferdinand II. zbavil kurfiřství , které udělil Maxmiliánu Bavorskému
• úspěchy Habsburků a katolické Ligy vyvolaly znepokojení u protestantů
• 1624 se na společném postupu dohodlo Nizozemí s Anglií, Dánskem a dolnosaskými knížaty

• nebezpečí využívá Albrecht z Valdštejna à nabízí císaři vybudování silné armády

Válka dánská (1625 – 1629)

• v dubnu 1626 poráží Valdštejn protestantské vojsko gen. Mansfeda u Dessavy, Valdštejn je císařem jmenovábn generalissimem a vévodou Meklenburským
• v květnu 1629 v Lübecku podepsána mírová smlouva à rozpad protihabsburské koalice

(příznivého průběhu války využívá Vídeň k vydání Obnoveného zřízení zemského 1627 – viz niže)

Válka švédská (1630 – 1635)

• zahájena švé králem Gustavem II. Adolfem, který vpadl do Pomořan
• sasští spojenci vadli 1631 do Čech a obsadili Prahu
• jednáním se Saskem pověřen Albrecht z Valdštejna – vyjednává o přestupu do opačného tábora, ale neúspešný, 25.2.1634 je Valdštejn v Chebu zavražděn
• v září 1634 porazil císař švédy u Nürlingenu

Válka švédsko-francouzská (1635–1649)

• znamenala trojí vpád švédského vojska do Čech (1639,45,48)
• spolu s nepřítelem do Čech i emigranti

Vestfálský mír 24.10.1648 znamenal definitivní upevnění moci Habsburků ve svém středoevropském soustátí

Ferdinand II.(1620–1637)

vydal Obnovené zřízení zemské (1627 pro Čechy, 1628 pro Moravu)

• uzákoněno dědičné právo Habsburků na český trůn
• katolické vyznání jediné povolené
• pro všechny příslušníky nekatolických církví povinnost přestoupit na kat. nebo odejít ze země à masová emigrace
• zrovnoprávněna němčina s češtinou
• panovník má výhradní pravomoc zákonodárnou, jsou mu odpovědní všichni zemští úředníci

1623 státní bankrot

Ferdinand III. (1637–1654)

Leopold I. (1657 –1705)

• absolutistická vláda

1680 vydal Robotní patent

• poprvé uzákoněno, že všichni poddaní musí 3 dny pracovat na panském
• za jeho vl. povstání Jana Sladkého Koziny – Chodové, původně svobodní strážci zemských hranic,se vzbouřili proti svému znevolnění pány z Lammingeru r. 1668. Odpor byl potlačen a Kozina 1695 v Plzni popraven

• 1683 Vídeň obklíčil turecký velkovezír Kara Mustafa
• mobilizace křesťanské Evropyà pomoc silné armáda říšských knížat pod vedením Karla Lotrinského a polsko–litevské
• oddíly krále Janem III. Sobieským. Turci utrpěli drtivou porážku.
• postupné vytlačování Turků z Uher, války pokračují à vynikl Evžen Savojský –nejvýzn. cís. vojevůdce 17./18. st.
• osvobodil Uhry, Temešvár i Bělehrad

• Souběžně s tureckými válkami zasahovala vídeňská vláda i do bojů v západní Evropě, vždy na straně proti Francii, která podnikala vpády na území Říše (S Itálie). V roce 1685 se císař se švédským a španělským králem připojil ke koalici německých knížat, jejímž cílem bylo zamezení francouzským výbojům. Francouzská armáda obsadila roku 1688 Falc, ale spojenecký odpor byl nakonec korunován úspěchem – porážka Francie byla stvrzena roku 1697 mírem v nizozemském Rijswijku. Francouzský král Ludvík XIV. se musel vzdát všech území, která předtím v Říši získal

• Leopold buduje byrokratický aparát (Václav Eusebuis z Lobkovic – ministerský předseda) = velké daňové zatížení

Války o španělské dědictví

• 1700 umírá poslední člen šp. Habsburků Karel II.

možní nástupci:

• Štýrská větev – Rak. Habsburkové (mladší syn Leopolda I. Karel)
• francouzští Bourboni (Filip z Anjou, vnuk Ludvíka XIV.)

umírající král odkazuje země Filipu z Anjou

• obavy z velké moci Fr.à protifrancouzská koalice Rak,VB,Nizozemí a říšských knížat à Války o dědictví španělské
• Evžen Savojský vítězí , Britové obsazují Gibraltar, válka přenesena i do SA – Britové obs. něk. fr. kolonií

Josef I. (1705–1711)

• pokračují válečné operace

Karel VI. (1711–1740)

• nárůst panovnické moci
• nemá mužské potomky à 1713 vydává Pragmatickou sankci = vláda má přecházet v rodě podle principu primogenitury nejprve v_mužské linii, když mužský násl. chybí, právo přechází na ženy
• Habsburkové ztrácí možnost vlády na Iberském poloostrově, ale získávají Neapolsko a Sardinii, Sever Itálie, celé Šp. Nizozemí

• 1701 vzniká Pruské království – Fridrich Vilém I. – militaristický stát
• v Evropě probíhají spory o Polský trůn – Karel VI. prosazuje saského nástupce (za uznání Pragmatické sankce) àuznán, ale Rakousko ztrácí Neapolsko ve prospěch Šp.
• velký neúspěch na Balkáně – Turci získávají zpět všechna území dobytá Evženem Savojským

• v českých zemích velký úpadek moci zemského sněmu

• smrtí Karla VI. vymírá Habsburská monarchie po meči
• dle pragmatické sankce nastupuje dcera Marie Terezie (1740–1780)
• provdána za Františka Štěpána, velkovévodu Toskánského
• začínají Války o rakouské dědictví (v několika fázích 1740–1748)
• domnělá slabost mladé císařovny aktivizuje protihabsburskou koalici v říši
• pruský král Bedřich II. vpadl v prosinci 1740 bez vypovězení války do Slezska
• bavorský kurfiřt Karel Albert se nechává zvolit Českým králem, 1742 i císařem jako Karel VII.
• polský král August III. plánuje obsadit Moravu
• po porážce od Prusů u Choustic v květnu 1742 odstupuje Marie Terezie Bedřichu II. Vratislavským mírem většinu Slezska a celé Kladsko
• v květnu 1743 je korunována v Praze (v chrámu sv. Víta) českou královnou
• 1744–45 války s Pruskem à končí Drážďanským mírem

• následuje Sedmiletá válka (1756–63)
• koalice Pruska a Anglie x Rakouska, Ruska a Francie (uzavřel hrabě Kounitz)
• 1756 Prusové obsadili Sasko a r. 1757 severní Čechy, bitva u Šterbohol, obležení Prahy
• Praha osvobozena po vítězství maršála Leopolda Dauna u Kolína 1757
• 1758 Prusové poražení generálem Laudonem àustupují
• 1763 končí mírem – definitivní ztráta Slezska ve prospěch Pruska

• vznik nových koalic: FR-ŠP-ANGLIE

RUS-SAS-PRUS (v Rusku 1762 umírá carevna Alžběta, spojenkyně Marie Terezie à nástupce

Petr III.

• obdivovatel Bedřicha II.)

• 1764– císařem zvolen arcivévoda Josef (syn Marie Terezie a Františka I.)
• 1765– Josef II. se v důsl. otcova úmrtí ujímá vlády v říši & stává se spoluvládcem Marie Terezie

• 1770-jednají císař Josef II. a král Bedřich II. ve snaze zabránit Rusku, aby zabralo celé území Polska à navrhují carevně Kateřině jeho rozdělení

(Polsko se od 18. stol. dostávalo pod mocenský tlak Ruskaàpolská šlechta do 2 táborů-pro a protiruskéhoà1768 vypuká občanská válka, do které Rusko vojensky zasáhlo)

• 1772-první dělení Polska – Prusko získává polské Pomořany, západní Prusko a část Velkopolska

Rakousko získává Halič, Rusko získává území při Dvině a Dněpru, zbytek území měl garantovanou nezávislost

(1793-druhé dělení Polska- poté, co politické spory mezi polskou šlechtou zapřičinily intervenci Ruska Prusko-Gdaňsk,Toruň,vět­šinu Velkopolska a Mazovsko) Rusko- zbytek Běloruska,Volyň a Ukrajinu

1794 vypuklo proti tomuto dělení povstání vedené Tadeuszem Koscuiszkem, které vedlo k třetímu dělení Polska

• 1795-třetí dělení Polska – Prusko-zbytek Velkopolska s Varšavou

Rakousko-celé Malorusko i s Krakowem

Rusko-území po Bug a Němen

• tím zmizel Polský stát z mapy Evropy

• 1787-Rakousko po boku Ruska zahajuje válečné tažení proti Turecku – maršál Laudon dobyl Bělehrad, ale po vytvoření koalice Turecka se Švédskem a Pruskem Rak. nuceno uzavřít separátní mír
• 1789–90-velké protirakouské povstání v rakouském Nizozemí (pouhé dovršení nezdaru zahraničněpolit. koncepce Josefa II.)

• Reformní politika osvícenského absolutismu, robotní reformy MT a Josefa II.
• výchozí myšlenkou:osvícený panovník je povolán řešit všechny otázky hospodářského a společenského pokroku
• důvodem zejména snaha odstranit hlavní příčiny rozporů vedoucích k výbuchům revoluce (Francie 1789..)
• odstranění náboženské perzekuce vedlo k získávání specialistů z ciziny (např. z luteránského Pruska)
  • J.II. zrušil 100-ky klášterů (1781)
  • 1773-zrušen vlivný řád jezuitů
  • 1781-vydán Toleranční patent – zrovnoprávnění někt. nekatolických náboženství (augšpurské,hel­vétské,pravos­lavné)

• 1748 – vydán Tereziánský katastr – soupis rozlohy půdy,usedlostí,do­bytka, obyvatel
• 1760 – vytvořena Státní rada – poradní orgán, vnitřní zálež. v nejv. kompetenci královnyčleny i Václav Kounic a Rudolf Chotek (finance)
• 1775 – vydává Robotní patent – omezuje daňové zatížení poddaných a vyměřuje přesně robotní dávky
  • probíhá raabizace = parcelizace vrchnostenské půdy – přidělena rolníkům do nájmu
  • začíná se podnikat
• 1775 – zaveden jednotný celní řád pro země alpské, české a polské (základ jednotného vnitrostátního trhu i budoucího RU dualismu)
• 1781 patent o zrušení nevolnictví –dovoloval poddaným uzavírat sňatky, stěhovat se a dávat děti do učení a na studie bez
• souhlasu vrchností, omezení neplacené dvorské služby poddaných, avšak robotní, finanční a naturální povinnosti vůči
• vrchnostem zůstaly oproti roku 1775 beze změny (robota zrušena až 1848)
• MT zavedla sjednocení měr a vah a základní měnovou jednotkou se stal 1 zlatý ve stříbře, který měl hodnotu poloviny tolaru nebo 30 krejcarů

• Školská reforma MT a Josefa II.
• 1774 – Všeobecný školní řád – síť triviálních škol (v každé vesnici a městě) – povinná školní docházka 6–12 let –čtení,psaní, počty

• Josef II. zrušil trest smrti,zavedl tajnou policii,jednotný právní systém
• v 49 letech umírá na malárii

• Nástupcem jeho bratr Leopold II. (1790–92)
• při korunovaci uspořádána v Klementinu Průmyslová výstava – prezentuje vys. úroveň manufakturní výroby v Praze
• vytvoření koalice Rakouska a Pruska
• krátce na to umírá Leopold

Syn František II. (I.) (1792–1835)

• protirevoluční kurs
• reakce francouzského Zákonodárného shromáždění: Vyhlášení války „Uherskému a českému králi“ Františku II. (20.4.1792)
• 20.9.1792 pruská a habsburská vojska zastavena u Valmy francouzskou revoluční armádou
• (22.9.1792 vyhlásil konvent Francii republikou)
• 1793 – Prusko & Rusko – 2. dělení Polska (viz výše)
• Prusko s Francií zavírá tajnou separátní smlouvu
• 1795 – pokus odškodnit Rakousko třetím dělením Polska (viz výše)
• 1797 – po řadě porážek od gen. Napoleona Bonaparta v S Francii ztrácí Rak. Rakouské Nizozemí a Milánsko
• Náhradou umožněna anexe Benátské republiky

• 1799 – 2. koaliční válka proti Francii – tažení ruského generála Suvorova do S It. , jinak však neúspěšní, potvrzen stav z 1797

• 1804 11.8. – František II. přijímá hodnost dědičného císaře Rakouského à František I.

• 1805 – Rak. se připojuje k 3. protifranc. koalici
• 13.11. 1805 Napoleon obsazuje Vídeň, jednotky v Klatovech,Ka­plici,Českém Krumlově,Jindřicho­vě Hradci,Pelhřimově
• hlavní část Nap. armády se však přesunuje k Brnu a přes početní převahu Rak. a Ruských spojenců vítězí
• 2.12.1805 u Slav­kova
• Podepsán mír v Bratislavě à Rakousko odstupuje Tyroly,Istrii a Dalmácii, Benátsko, Voralbersko = ztráta příst. k Jadranu

• po vítězství u Slavkova přistupuje Napoleon ke zřízení Rýnského spolku německých států pod svým protektorátem = faktický zánik Sv. říše římské národa německého
• 1806 6.8. rezignuje František I. na titul císaře římskoněmeckého
• 1809– Rak. se snaží využít Napoleonových potíží se vzbouřeným Španělskem a s podporou VB vyhlašuje Fr. novou válku
• 1. porážka Napoleona v jeho kariéře u Aspern, poté však Rakousko prohrává u Wagramu à mír

• nárůst potíží ve Španělsku,hegemonie Britů na moři,nejistota ruského dvora jako partnera à Napoleon uzavírá s pomocí hraběte Klemense Metternicha spojenectví s Rak., žení se s dcerou Fr. I. Marií Luisou
• František I. se zavazuje poskytnou pomoc při chystaném tažení do Ruska

• 1812 nezdar Napoleona v Rusku à Rakousko uzavírá s Ruskem příměří
• 1813 jednání v Ratibořicích a Opočně s ruským carem Alexandrem I.
• Prusko se stává spojencem Ruska
• Rakousko vypovídá válku Francii
• Napoleonova armáda do S Čech – Frýdlant,Rumbur­k,Varnsdorf,Li­berec,Česká Lí­pa
• 29.8.1813 byl spojeneckými vosky Ruska,Rakouska a Pruska poražen u Chlumce u ÚL
• jednání v Teplicích o koaličních smlouvách, ke kterým přistupuje i VB

(16.-19.10.1813 u Lipska bitva národů – Napoleon poražen – otevření cesty k definitivní porážce)

1814–1815 – Vídeňský mírový kongres

• ukončil epochu válek s revoluční a napoleonskou Francií se záměrem restaurace polit. poměrů v Evropě dle r. 1792, obnovy suverenity svržených dynastií (Bourbonů) a vytvoření systému kolektivní bezp. proti revolučním hnutím a ideologiím
  • Rakousko získává zpět alpské a illyrské provincie,Lom­bardii,Benátsko a V Halič
  • obnova vlády vedlejších větví Habsbursko-lotrinského rodu v Toskánsku, Parmě a Modeně
  • Rakouský císař sestává hlavou Německého spolku (nahrazuje Napoleonův Rýnský spolek)

• vznik Svaté aliance – původně takřka mystický text cara Alexandra I. o významu dodržování křesťansko–konzervativních tradic v evropské politice, který car předložil ke společnému podpisu rakouskému císaři a pruskému králi, byl rakouským kancléřem knížetem Metternichem přepracován v chartu evropské kolektivní protirevoluční bezpečnosti, k níž přistoupily všechny evropské státy s výjimkou Velké Británie, Turecka a papežského státu a zavázaly se ke společným akcím proti všem případným ohniskům revolučních hnutí.

• Ferdinand V. (I.) Dobrotivý (Ferďáček Dobráček) (1835–1848)
• de facto za něj vládne státní rada (F. strýc arcivévoda Ludvík, kníže Metternich, český šlechtic František Antonín Kolovrat)

Revoluce 1848 v Rakousku

• počátek ovlivněn mohutným evropským demokratickým hnutím, které zahájila 25.2. 1848 revoluce ve Francii
• 13.3. – Povstání ve Vídni – studenti a měšťané požadují odstoupení knížete Metternicha (ztělesňujícího starý režim)
• 14.3. – císař slibuje provedení základních liberálních reforem,vydáno konstituční prohlášení
  • dosavadní dvorské úřady byly změněny na ministerstva moderního typu
  • místo Metternicha do čela vlády F.A. Kolovrat
  • vůdčí osobností vlády – ministr vnitra Franz von Pillersdorf
• březen – povstání také v Uhrách
• 25.4. – vydána oktrojovaná Pillersdorfova ústava
• květen – 2. povstání ve Vídni
• v červenci zahájeno zasedání říšského sněmu – jedná o zrušení roboty & nové ústavě
• ministrem spravedlnosti v nové vládě – Alexander Bach
• hlavní oporou dynastie – armáda: Ø Alfred Windischgrätz v Čechách
  • Václav Radecký z Radče v S Itálii

• maršál Radecký porazil 25.7. u Custozy vojsko sardinského krále Karla Alberta =konec 1.fáze bojů za Ital. svobodu

(po několikaměsíčním příměří utrpěl Karel Albert další drtivou porážku u Novarry 23.3.1849 à vzdává se trůnu ve prospěch svého synovce Viktora Emanuela II., který uzavřel s Radeckým mír à Lombardie z části Rak. a z části nezávislá)

• říjen 48 – 3. Vídeňské povstání – vzbouřenci ovládli celé město,protestovali proti voj. zásahu v Uhrách à generál Windischgrätz vojensky dobyl Vídeň

• listopad 48 – do čela Vídeňské vlády Felix Schwarzenberg – vyznavač autokratismu a centralismu, idea obnovy velmocenského postavení monarchie
• prosinec – oficiálně abdikuje Ferdinand I. à František Josef I. (2.12.1848–1916)

Revoluce 1848 v českých zemích

• koncem února do Prahy zprávy o francouzské revoluci à spolek Repeal (radikálně demokr. klub studentů a drobných řemesl.)
• veřejnou schůzi do Svatováclavských lázní à vzešla petice k císaři shrnující české požadavky (=první český novodobý politický program)

požadavky:

• Jazykové (zrovnoprávnění češtiny s němčinou)
• Státoprávní (uznání a upevnění jednoty zemí Koruny české)
• Liberální (větší zastoupení měst a venkovských okresů na zemském sněmu, městskou a obecní samosprávu,ve­řejnost soudního jednání,úpravu poddanských poměrů..)

• na schůzi také ustanoven 24-ti členný Svatováclavský výbor (představitelé pražs. měšťanstva a studentů), který se postupně stal rozhodujícím mocenským orgánem a reprezentantem české politiky – rozšířen na 100 členů a nazýval se Národní výbor

• s výsledky petice česká veřejnost nespokojena à sestavena nová, zdůrazňující státoprávní spojení českých zemí s moderním svobodně zvoleným zastupitelským orgánem a zvláštním ministerstvem

• císař odpovídá Kabinetním listem, že ve většině bodů vyhoví

• František Palacký pozván na Frankfurtský sněm, kde se jedná o německé národní a státní jednotě (Velkoněmecká x malon. koncepce)
• odmítá veřejným dopisem (odmítl ideu česko-německého státoprávního spojení, střední Evropu označil jako prostor mezi Německem a Ruskem, obývaný malými národy, neschopnými samostatné státní existence – potřebují Rakousko jako garanta jejich svobodného rozvoje a to se právě frankfurtský sněm usiloval zničit začleněním do Německa)

• 1849 březen – Oktrojovaná ústava = uzákonění centralismu a neoabsolutismu (v prosinci 1851 ji František Josef I. zrušil à místo ní vydal Patent o správních a zákonných opatřeních)

Rozdělení říše na

kraje

okresy

• stát centralizovaný, byrokratický
• policejní aparát
• cenzura tisku
• vojenská diktatura (Uhry, S Itálie)

• 1849 13.8.– v bitvě u Villágoše byla poslední evropská revoluce (Uhry) za pomoci ruského cara poražena

• 1849 – 59 = období Bachovského absolutismu,

Hodnocení z hlediska národního: negativní

• zredukována výuka ČJ na školách
• potlačování českého veřejného života
• všechny veřejné instituce pod policejní dozor (muzea..)

Hodnocení z hlediska státního: pozitivní

• nový systém státní správy
• samosprávná obecàpolitický okres (v čele hejtman)àzemské orgány (místodržící)àMV centrální vídeň. vlády
• svoboda podnikání – rozvoj obchodu a průmyslu

1859 – vydán Živnostenský řád (odstranění posledních cechovních předpisů)

• změny ve školství – ministr školství hrabě Lev Thun

=konec období, kdy byla škola degradována na výchovu státních úředníků, důraz na vědeckost

• základ politického a kulturního rozvoje rakous. císařství

• 1853–56 – Krymská válka – konflikt Ruska a Osmanské říše
• Rusko doufá v obohacení o území slábnoucí Osmanské říše
• Anglie a Francie na stranu Osmanské říše, 1854 vylodění na Krymu, 1856 Rusko rezignuje na pařížském mírovém kongresu
• Rusko požadovalo od Rakouska pomoc nebo alespoň neutralitu za pomoc při pacifikaci povstání v Uhrách 48
• nepřipojuje se k protiruské koalici, ale donutilo Rusko k vyklizení podunajských knížectví,které poté obsadilo
• to však vedlo k mezinárodní izolaci a Rakousko bylo nuceno z knížectví odejít

• ministerský předseda Sardinského království hrabě Cavour se spojuje s franc. císařem Napoleonem III.
• Rakouská armáda poražena 1859 u Solferina
• ztrácí Milánsko (Lombardii)
• neúspěšná zahraniční politika a finanční problémy monarchie vedou k odvolání ministra Bacha

• r. 1863 byl na základě masakru u Solferina založen Červený kříž

• 1860-mladočech F.L.Rieger (zeť Fr.Palackého) předložil císaři soupis národně-politických požadavkůà císař vyhověl

• říjen 1860 – vydán tzv. Říjnový diplom – zákl. rakouský zákon
• císař připustil vedle centralizace urč. stupeň federalizace, návrat k parlamentarismu – spolurozhodovat můžou Stavovské sněmy (např. návrh rozpočtu) = federalizace v administrativě

26.2.1861

• Únorová ústava
• mění monarchii na silně centralizovaný stát
• zřídila 2-komorový parlament ØPoslanecká sněmovna volená zemskými sněmy
  • Panská sněmovna jmenovaná císařem

• 1864 – arcivévoda Maxmilián – Mexiko (nabídka Napoleona III.-titul císaře v Mexiku) x Benito Juaréz García
• 19.6.1867 zastřelen

• Prusko-rakouská válka 1866
• Rakouská armáda vítězí nad pruským spojencem, sardinským králem Viktorem Emanuelem II. 24.6.1866 u Cus­tozzy
• vojska však citelně chybí v Čecháchà 3.7.1866 rozho­dující porážka Rakouska Pruskem (Helmut von Moltke)

Pražský mír znamenal odstoupení Benátska Itálii a Holštýnska Prusku + souhlas s rozpuštěním N spolku.

• zaniká Německý spolek, v jehož čele stál Rakouský císař, vzniká Severoněmecký spolek pod hegemonií Pruska

• 15.3.1867 dochází k R-U vyrovnání = dualismus (spojení pouze osobou císaře)
• Předlitavsko = Rakousko a české země
• Zalitavsko = Uhersko

Císař je dědičným vládcem a společná jsou 3 ministerstva: Zahraničí, Války, Financí

• 1872–3 podepsán Spolek tři císařů (N,RU,Rus) s cílem politicky izolovat Francii
• autorem Bismarck

• 1878 – Sanstepanský mír= posílení vlivu Ruska na Balkáně
• mocnosti svolávají Berlínský kongres červen+ červenec 1878 – VB,Fr,RU,N,It – jednají o Balkánu
• RU získává právo okupovat Bosnu a Hercegovinu (nejprve pod správu, 1908 anexe)

• 1879 RU a N Dvojspolek
• 1882 – + Itálie
• 1883 otevření ND
• 1885 Srbsko-Bulharská válka – RU intervenuje ve prospěch Srbska à 1886 vítězství

• 1887 – RU uzavírá s VB a It. Východní trojspolek – dohoda o orientu= budou zajišťovat nezávislost Osmanské říše (=proti Rusku)

• 1891 – výstava v Praze – z iniciativy Václava Nekvasila (stavitel) a Franty Křižíka
  • Petřínská věž

• 28.6. 1914 – atentát na následníka trůnu arcivévodu Františka Ferdinanda d’Este

• 21.11. 1916 umírá v Schönbrunnu František Josef I. ve věku 86 letByl proti: Demokratizaci,ne­závislosti národů v monarchii

  Byl pro : Neomezenou autoritu

• nástupce Karel I. – usiluje o separátní mír

11.11. 1918 abdikuje jako Rakouský císař

13.11. jako Uherský král