Ptáci (aves)

jsou to teplokrevní živočichové, velmi pohybliví

• vývoj začíná koncem druhohor z plazů
• jsou dokonale přizpůsobeni suchozemskému životu a osídlili celou Zemi
• mají stálou a řízenou teplotu těla (40 oC)
• tvar těla je jednotný, aerodynamický, přední končetiny jsou přeměněny v křídla
• mimořádně namáhavému a vysilujícímu pohybu ve vzduchu mají uzpůsoben výkonný metabolismus, duté kosti, čtyřdílné srdce s jedinou (pravou) aortou, uložení létacího svalstva v prsní krajině
• mají vysoce rozvinutou nervovou a smyslovou soustavu umožňující orientaci a pohotovou reakci
• kůže ptáků je suchá, se zpravidla jedinou žlázou – žlázou kostrční, jejíž olejovitý sekret zobákem vytlačují a roztírají po peří, žláza je vyvinuta zejména u vodních ptáků, jejichž peří vyžaduje pravidelné ošetřované, aby bylo nesmáčivé, kostrční žláza může zakrnět

Tělo ptáků je kryto peřím, které je produktem kůže jako šupiny u hadů. Pera vyrůstají na místech kůže zvaných pernice. Místa, která jsou peřím pouze překryta, se nazývají nažiny. (Stavba pera – Kostka II. str. 108, Bi pro gymn. str. 164).

Typy per:

1. obrysová

1. krycí – kryjí hlavu, krk, tělo, nohy; hlavní nositelé zbarvení, dávají tělu tvar
2. letky – dlouhá pera křídel, nesouměrný prapor
3. rýdovací – vějířovitě rozložená místo chybějícího ocasu, prodloužená a nesouměrná

2. prachová: pod obrysovým peřím, tepelná izolace

Kostra: vyznačuje se malou hmotností a velkou pevností

Hlava – všechny kosti srostlé švy kromě dolní čelisti, protažené čelisti ® zobák, zrohovatělá pokožka, bez zubů

Páteř – obratle buď srostlé, nebo spojeny chrupavčitě meziobratlovými ploténkami; krční: 10 – 26, první obratel se nazývá atlas (nosič), druhý čepovec; hrudní: 3 – 10, málo pohyblivé, všechny nesou párová, dvoudílná žebra, tvořící hrudní koš, jeho součástí je mohutná kost prsní, tvořící miskovitou oporu tělním útrobám (srdci, žaludku, játrům) a vybíhající v mohutný hřeben, na nějž se upíná létací svalstvo ptáka, za hrudními obratli následuje 6 obratlů bederních a 14 křížových, všechny srůstají v mohutnou kost křížovou, pevně srůstající s pánví, pánev je na vnitřní straně nesrostlá (otevřená), což umožňuje snášení vajec s pevnou skořápkou, za kostí křížovou následuje 5 – 8 ocasních obratlů

Žebra – 3 – 9 párů, horní díl se připojuje k páteři, dolní díl se připojuje k hrudní kosti

Končetiny – lopatkové pásmo: šavlovitá lopatka je uložena párově podél páteře, klíční kosi jsou srostlé ve vidlici (sáňky), mohutné párové kosti krkavčí nasedají na prsní kost; křídlo: kost pažní, loketní vřetenní, zápěstí = dvě drobné kůstky, záprstí = srůst několika kostí, prsty – zachovány některé články 1. – 3. prstu; pánevní pásmo: srostlé s kostí křížovou; volná končetina: stehenní kost, holenní srůstá s částí zánártí, lýtková je redukovaná, tyčinkovitá, zbytek zánártí srůstá s nártními kůstkami = běhák, prsty: 1. obrácen dozadu, 2. – 4. dopředu, 5. vymizel = noha anizodaktylní, dva prsty dozadu (1. a 4.) a dva dopředu (2. a 3.) = noha šplhavá (zygodaktylní), 4. prst pohyblivý dopředu i dozadu – vratiprst, částečný srůst prstů = noha syndaktylní; poprvé vytvořen kolenní kloub.

Trávicí soustava začíná dutinou ústní, ohraničenou různě utvářeným a vždy bezzubým zobákem. Patro ústní dutiny má u zrnojedů rohovité struktury, umožňující louskání, příp. loupání semen. Do ústní dutiny ústí několik párových ústních žláz, zvlhčujících slinami potravu. U vodních druhů jsou slinné žlázy silně redukovány. Naopak velké jsou u datlovitých ptáků, u vlaštovek, které jejich sekretem lepí stavební materiál svých hnízd. Jazyk je na povrchu zrohovatělý, tvar závisí na druhu potravy. Z úst přechází trávicí trubice krátkým hltanem do jícnu, který je rozšířen ve vakovité vole s funkcí shromažďování potravy a jejího změkčování, nejlépe je vole vytvořeno u semenožravých a některých rybožravých. Za voletem ptáků následuje žaludek, má dvě části: žláznatý a svalnatý žaludek. Ptáci v něm mají i drobné kaménky a zrníčka písku, pomáhající potravu drtit. Vlastní trávicí procesy a vstřebávání živin probíhají v poměrně krátkém, úsporně stavěném a nerozlišeném střevě, do jehož počátku ústí slinivka břišní a velká dvoulaločná játra. Ptáci většinou mají žlučník (kromě holubů, papoušků a pštrosů). Před konečníkem se ptákům na střevě vychlipují dvě slepá střeva s nezbytnou bakteriální florou, štěpící buničinu a produkující některé vitamíny. Trávicí trubice ptáků končí kloakou. Do ní ústí párové močovody a vývody pohlavních žláz a dochází i ke zpětnému vstřebávání vody. Výkaly jsou kašovité s bělavým povlakem kyseliny močové.

Dýchací soustava ptáků je ze všech obratlovců nejvýkonnější. Při dýchání se objem malých a pevných plic prakticky nemění. Vzduch přichází do těla nosními otvory v zobáku ® do hrtanové štěrbiny. Z ní pokračuje poměrně dlouhou průdušnicí. Následuje rozdvojení ve dvě krátké průdušky, které vstupují do plic a v plicní tkáni se dále dělí. V místě rozdvojení průdušnice je hlasoví ústrojí ptáků, které chybí pouze čápům, pštrosům a supům. Je tvořeno hlasovými blánami, které jsou rozechvívány z plic vyráženým vzduchem. Ptačí plíce jsou malé, hustě větvené a vystlané bohatě prokrveným dýchacím epitelem. Jsou přirostlé ke stropu tělní dutiny. Hlavní větve průdušek pokračují z plic do pěti párů vzdušných vaků.

Mechanismus dýchání:

1. v klidu: dýchací cesty ê plíce ê zadní vzdušné vaky ê plíce ê dýchací cesty ê ven (krev okysličována dvakrát – při vdechu i výdechu)
2. při letu: dýchací cesty ê plíce ê zadní vzdušné vaky ê plíce ê přední vzdušné vaky ê plíce ê dýchací cesty ê ven (krev okysličována třikrát)

Cévní soustava je velmi výkonná, obsahuje čtyřdílné srdce, dokonale oddělující plicní a tělní krevní oběh. Z levé, silně svalnaté komory vystupuje pravý aortální oblouk. Mají vyvinut ledvinový vrátnicový oběh. Vzhledem ke své mimořádně pohybové aktivitě mají ptáci ze všech obratlovců poměrně největší srdce, nejvyšší krevní tlak a rychlost tepu. Mají vyvinut lymfatický systém.

Vylucovací soustava je tvořena párovými, protáhlými, třílaločnatými pravými ledvinami, které jsou uloženy v pánevní části. Mají temně červenou barvu. Moč je odváděna z ledvin do kloaky, kde je dále zahušťována a jako kyselina močová, tvořící bělavý povlak na košovitém trusu, opouští tělo. Poprvé se objevuje Henleova klička.

Nervová soustava je mimořádně vyvinutá a má úzkou vazbu na hormonální systém. Koncový mozek je sídlem všech ústředí kromě zrakového, povrch hemisfér je hladký; střední mozek má velké zrakové hrboly. Mozeček je na povrchu listovitě zvrásněn (gyrifikován), čichové laloky silně redukovány. Mícha sahá až do posledního ocasního obratle; 12 párů hlavových nervů; míšní a vegetativní nervy jsou dobře vytvořeny.

Smyslová soustava: vůdčím smyslem je zrak, dobře vyvinut je i sluch; oči – velké, velké množství světločivných buněk, vějířek, ostré, barevné vidění, tři víčka – dolní pohyblivé, průhledná mžurka přetahována při letu nebo potápění; čočkovitý nebo kuželovitý tvar většinou zmenšuje pohyblivost. Jsou vytvořeny všechny tři části ucha, rozvinuto rovnovážné ústrojí; čich – většinou slabý; chuť – slabě vyvinuta

Hormonální soustava je silně rozvinuta, fungují všechny žlázy, u nadledvinek není rozlišena kůra a dřeň

Pohlavní soustava: ptáci jsou gonochoristi. Samčí varlata jsou párová a mají fazolovitý tvar. V období pohlavního klidu jsou šedá a malá. Před pářením se zvětšují a zbělají. Páření se uskutečňuje přitisknutím okrajů kloak obou pohlaví (pštrosi a kachnovití mají penis). Samičky mají funkční pouze levý vaječník. Zralé vajíčko vstupuje do nálevkovitého ústí vejcovodu, v němž je oplozeno spermiemi. V jeho středním oddíle se obalují bílkem, papírovou hmotou, postupně tuhnoucí ve skořápku. Vejce prochází vejcovodem špičkou napřed. V závěrečném oddílu vejcovodu se obrací a za sekrece hlenu je vypuzeno. V hmotě bílku je žloutek stabilizován dvěma na pólech umístěnými šroubovitými poutky. Na povrchu žloutku je zárodečný terčík, z něhož se vyvíjí zárodek. Kolem něj je soustředných vrstvách vytvořen výživný žloutek. V těle samičky probíhá vývoj do stadia dvou zárodečných listů. Není-li vajíčko zahříváno, vývoj se na určitou dobu v této fázi zastaví. Další vývoj probíhá jen při zahřívání tělem jednoho z rodičů, zpravidla samičkou (inkubace). Zárodek má zpočátku značně velkou hlavu. Je těsně obalen amniovou blánou s plodovou vodou. Po straně zárodku se vyvíjí další zárodečný vak, jímž je bohatě prokrven allantois, umožňující dýchání. Zárodek postupně vyplní celý prostor vajíčka. Má stočenou polohu s hlavou na břiše mezi končetinami. V závěru inkubace atrofuje allantois a stráví se žloutkový vak. Mládě začne dýchat vzdušný kyslík ze vzduchové komůrky na tupém konci vajíčka, dochází i k výrazné změně ve stavbě soustavy cévní. Po vylíhnutí je mládě vlhké a slabé. V prvních hodinách stravuje zbytky vaječného žloutku. Potom projeví zájem o potravu. Na hnízdě je zahříváno i krmeno rodiči. Mládě postupně sílí, staví se na nohy, opeřuje se a cvičí křídla. Hnízdo opouští ve stáří asi 3 týdnů.

Komunikace:

1. akustická: hlavně hlasová – vábení samičky, komunikace rodičů a mláďat, obrana, ochrana;
2. optická: výrazové postoje a pohyby, čepýření peří, zbarvení, roztahování křídel

Migrace:

1. ptáci stálí: celý rok žijí v oblasti hnízdiště (vrabec, straka)
2. ptáci přelétaví: mimo dobu hnízdění se potulují po větším území (stehlík)
3. ptáci tažní: 2× ročně dlouhé, přesně směrované přelety, opouštějí areál hnízdišť a opět se do něj vracejí (špaček, čáp, vlaštovka)

Význam ptáku:

• udržují biologickou rovnováhu
• zničí řadu škůdců (hmyz, hlodavce)
• jsou součástí potravních řetězců
• užitkové druhy – maso, vejce, peří
• laboratorní výzkum
• negativní význam: škody na polních plodinách a ovoci, na rybách, přenašeči původců chorob.