ČLENĚNÍ NÁKLADŮ

– náklady se dají rozdělovat různým způsobem podle toho, z jakého úhlu pohledu je sledujeme

1. podle struktury účetního hospodářského výsledku

–         provozní 50 – 55

–         finanční 56 – 57

–         mimořádné 58

2. podle zákona o daních z příjmů

–         daňově uznatelná

–         daňově neuznatelná

3. podle místa jejich vzniku a odpovědnosti za jejich vznik

– členění nákladů podle jednotlivých hospodářských středisek

4. podle závislosti na objemu produkce

–         fixní (stále)

–         variabilní (proměnlivé)

5. podle způsobu stanovení na kalkulační jednici

–         přímé (jednicové): dají se přímo přesně stanovit na jednotku výkonu, jde o náklady, jejichž výše se přímo úměrně mění s objemem výroby, účetní jednotky si stanoví normy spotřeby těchto nákladů na kalkulační jednici, nejčastěji se setkáme s tímto členěním přímých nákladů: přímý materiál, přímé mzdy, ostatní přímé náklady

–         nepřímé (režijní): jde o společné náklady, které slouží k zajištění a doplnění výrobního procesu, jedná se například o spotřebu režijního materiálu, režijní mzdy, pojistné z režijních mezd, odpisy DM, opravy a udržování, cestovné, nájemné

6. dále se člení náklady v rozpočtech na prvotní a druhotné

–         prvotní: spotřeba materiálu, mzdové náklady, odpisy DM

–         druhotné (vnitropodnikové): jsou to náklady vzniklé při dodávkách výkonů mezi jednotlivými středisky podniku, N vznikne v odebírajícím středisku, V ve středisku dodávajícím

 

HOSPODÁŘSKÁ STŘEDISKA

– hospodářské středisko je samostatně hospodařící vnitropodnikový útvar, který sleduje své náklady, výnosy a zjišťuje výsledek hospodaření, střediska se mohou vytvářet ve všech oblastech podnikových činností

ROZPOČTY HOSPODÁŘKÝSCH STŘEDISEK

– každé hospodářské středisko sestavuje na určité období rozpočet svých nákladů a výnosů, jehož údaje se po skončení tohoto období budou porovnávat s údaji z vnitropodnikového účetnictví

Rozpočtování přímých nákladů

– týká se výrobních středisek, podklady pro jejich výpočet jsou: technickohospodářské normy, plánovaný objem výroby

Rozpočtování nepřímých nákladů

– rozpočtování nepřímých nákladů je obtížnější, snáze se rozpočítávají náklady, které závisejí na délce období, je nutné vycházet z údajů minulých let s přihlédnutím k očekávaným změnám v objemu plánovaných výkonů a cenových či tarifních změnách

Rozpočtování výnosů

– rozpočet výnosů střediska bude mít dva podklady: plánovaný objem výroby, vnitropodnikové ceny jednotlivých výkonů, které si stanoví na úrovni vlastních nákladů

 

KALKULACE

Pojem a členění

– kalkulace představuje předběžné stanovení nebo následné zjištění jednotlivých složek ceny za jednotku výkonu – kalkulační jednici, kalkulační jednici může být 1 ks, 1 m, 1 l….

Podle doby, kdy je kalkulace sestavována, rozlišujeme kalkulaci

1. předběžnou: sestavuje se před zahájením výroby, podkladem jsou technickohospodářské normy, spotřeby přímých nákladů a rozpočty nepřímých nákladů
2. výslednou: sestavuje se po ukončení výroby, popřípadě po skončení sledovaného období, podkladem jsou údaje zjištěné z vnitropodnikového účetnictví

Kalkulační vzorec

– kalkulace se sestavují v jednotlivých položkách přímých a nepřímých nákladů, které tvoří kalkulační vzorec, skladba položek je závislá na druhu činnosti a její organizaci, účetní jednotka si volí takový kalkulační vzorec, který nejlépe vyhovuje konkrétním podmínkám, nejčastěji používané kalkulační položky je možno poskládat do kalkulačního vzorce takto

1. přímý materiál
2. přímé mzdy
3. ostatní přímé náklady
4. výrobní režie

vlastní náklady výroby

1. zásobovací režie
2. správní režie
3. odbytové náklady

úplné vlastní náklady

1. zisk

prodejní cena

 

ZPŮSOBY STANOVENÍ NÁKLADŮ NA KALKULAČNÍ JEDNICI

– přímé náklady se v předběžných kalkulacích stanoví obvykle podle technickohospodářských norem, postup při stanovení režijních nákladů lze rozdělit na dvě části, nejprve lze zjistit jejich celkový objem, další výpočet pak už závisí na rozmanitosti sortimentu výroby, obecně režijní náklady na kalkulační jednici vypočítají, když jejich rozpočtenou výši vydělíme zvolenou rozvrhovou základnou, podle způsobu jejího stanovení pak rozeznáváme dvě kalkulační techniky: kalkulace dělením, kalkulace přirážková

 

KALKULACE DĚLENÍM

– jde o jednodušší z obou technik, ale její využití je omezené, používá se totiž pouze při stejnorodé výrobě, má dvě modifikace

1. a) kalkulace prostým dělením

– pokud je předmětem činnosti výroba pouze jediného druhu výrobku, rozpočtové režijní náklady se vydělí plánovaným množstvím výrobků

1. b) kalkulace dělením s poměrovými čísly

– pokud se podnik zabývá výrobou několika druhů stejnorodých výrobků, zajistí se rozvržení režijních nákladů pomocí poměrových čísel, tato čísla vyjadřují poměr mezi náklady na jednotlivé druhy výrobků, pro výpočet poměrových čísel se zvolí za základ jeden z výrobků, který dostane poměrové číslo 1, náklady na ostatní výrobky se pak k němu připočítají

 

KALULACE PŘIRÁŽKOVÁ

– při výrobě několika nákladově různorodých výrobků už kalkulaci dělením použí nelze, protože jednotlivé druhy výrobků vyvolávají v jednotlivých kalkulačních položkách různou výši nákladů, režijní náklady na kalkulační jednici se potom stanová pomocí přirážky, vyjadřující poměr těchto nákladů k rozvrhové základně, tuto základnu si stanoví účetní jednotka sama, přičemž snahou bývá zvolit takovou rozvrhovou základnou, která by byla k rozvrhovým režijním nákladům přímo úměrná, rozvrhová základna může být zadána v peněžních jednotkách, nebo v naturální podobě

1. a) pokud je rozvrhová základna peněžní, počítáme režijní přirážku v % z této základny

výpočet režijní přirážky = rozpočtová režie / rozvrhová základna * 100

1. b) pokud je rozvrhová základna naturální, počítá se tzv. režijní sazba v Kč na jednotku rozvrhové základny

výpočet režijní sazby = rozpočtová režie / rozvrhová základna