Osmanská říše
(turecké výboje a jejich důsledky pro Evropu v 15. – 18. století)
nejprve malý stát à pak výboje + sňatková politika
1299 – zakladatel říše (dynastie) Osman
- boje proti Byzanci
- nové pěší pluky yeni ceri (= nová armáda/ jeničáři) – oddáni sultánovi, elita, většinou poturčení balkánští Slované, doživotně placeni – jádro tureckého vojska
ve 14. století – výboje do Evropy – dobyta Thrákie a pak i Bulharsko, Srbsko
křižácká výprava evropských států (Zikmund Lucemburský) × Turci
à neúspěch – vítězství Turků (1396 u Nikapole)
à jednání Byzance o církevní unii
à tzv. Florentská unie (uznání papežské svrchovanosti)
à slib křižácké výpravy proti Osmanům
à „bitva národů“u Varny 1444 à neúspěch křižáků
1453 – dobytí Konstantinopole à nadvláda Turků (přejmenován na Istanbul) – trvání až do 1. světové války
důsledky:
- blokování obchodu ve Středozemním moři
à úpadek italských měst
à impuls k hledání nových cest - útlak neislámského obyvatelstva
další výboje v 15. století:
- na Balkán: vazalské vztahy s menšími balkánskými státy, řecké státy; neúspěch při dobývání Bělehradu
- na Krym: připojeny řecké kolonie à přerušena obchodní cesta mezi východní Evropou a Indií
- v severní Africe: Egypt, Sýrie, Libanon, Palestina
vláda sultána Süleymana I.
- vrcholné období a obnovení expanzí à největší územní rozmach říše
- dobyt Bělehrad, 1526 – vítězná bitva u Moháče à ovládnutí části Uher (vpády na Slovensko)
- výboje také do Ruska, Íránu, Gruzie, Arménie
- období velkých reforem (právní řád) à přesto vnitřní problémy: kvůli rozsáhlé říši, kulturní, náboženská nejednotnost
- růst daní à nespokojenost – povstání
- boje o úřednická místa nebo i o trůn (význam jeničářů (sultánova osobní garda))
v 17. století postupná úpadek říše (1683 – porážka Turků u Vídně à zastavena expanze do Evropy)
turecké území sférou zájmu evropských velmocí
organizace říše
- islámská víra – převzata od Arabů
- absolutní moc sultána, důležitá role armády
- sultánův dvůr – úředníci „Osmánci“ – úředníky mohli být jen muslimové (nezávislé na původu, ale na víře /všichni občané před zákonem rovni/)
- nevytvořila se rodová šlechta, protože vlastníkem veškeré půdy stát – jen dočasné pronajímání státním úředníkům (po dobu jejich služby) à každoročně střídání majitelů lén