Rané feudální státy

476 – zaniká Západořímská říše – konec starověku – začátek středověku

 

středověk – raný (5.-12.stol.)

– vrcholný (12. –15 st.)

– pozdní (15. –17. st.)

 

–          posun těžiště dějin do západní a střední Evropy, Skandinávie

–          nové etnické skupiny – germánské, slovanské, arabské → nositeli středověké kultury

 

–          po stěhování národů se zformovala 3 základní civilizační a kulturní centra:

–          1. latinská kultura západní – germánské, románská, slovanské národy

                                                      – jazyk latina

 

–          2. byzantsko–slovanská kultura – jazyk řečtina, staroslověnština

– Balkán, Malá Asie, východní Evropa – Černé moře

 

–          3. islámská a arabská kultura – jazyk arabština

– přední Asie, Pyrenejský pol., severní Afrika, jih Francie

 

–          styky těchto skupin namnoze nepřátelské v oblasti Středozemního moře, s kulturami v Číně  a Indií pomocí arabských kupců

 

v      STĚHOVÁNÍ NÁRODŮ (476 – 568):

 

–          z východu hrozili vpády asijských kočovníků – Hunové, Avaři, Bulhaři, Maďaři

 

–          nejsilnější germánské kmeny – Gótové, Burgundové, Vandalové, Langobardi, Alemani, Frankové, Sasové, Bavoři, Vikingové, Anglové, Markomani

 

–          375 – vpád Hunů do Evropy → počátek stěhování národů

až k Římu – velitel Attila

 

–          451 – Hunové zastaveni v bitvě na Katalaunských polích spojeným vojskem římským a germánským (stáhli se na východ a postupně vymřeli – poslední úspěch Říma)

 

–          germánské kmeny vytváří na území bývalé Západořímské říše barbarské státy (rychle vznikají a zanikají, nemají pevné hranice)

 

→ Ostrogóti

východ

říše v severní Itálii (od konce 5. – polovina 6. století)

boje o území s Byzantskou říší

nakonec říše padla pod útoky Avarů

 

→ Vizigóti

prošli celou Evropu až na Pyrenejský poloostrov – nakonec vyhnáni Araby

5. – počátek 8. století

 

→ Langobardi

ohrožováni Avary

opustili Panónii (Maďarsko) a usadili se na území Ostrogótů (konec 6. – polovina 8. století)

 

→ Anglové, Sasové, Jutové

pronikli na britské ostrovy

zatlačili Kelty na severe a na západ

postupně vytvořili 7 drobných států – 6. – 7. století (vytváření států) – 9 .století

podlehli Vikingům

 

→ Frankové

u řek Loira a Seina

5. – 9. století

 

→ Vandalové

z Polska do severní Afriky

polovina 5. – polovina 5. století

Sardinie, Korsika, Sicílie

vyplenili Řím

 

–          Germáni žili v kmenech či kmenových svazech

–          patevectví, stěhovavé zemědělství

–          půda ve vlastnictví jednotlivých rodin

–          marky = společně vlastněná půda – např. les, louky, rybníky

–          uctívání nejvyššího boha Odina, Donar – bůh hromu a úrody

–          Germáni se postupně romanizovali

–          → románské národy – Francouzi, Španělé, Italové, Anglosasové zůstali Germány

 

–          posledním germánským kmenem, který pronikl na římskou půdu – Langobardi → Lombardie na severu Itálie

–          tažením Langobardů do Itálie roku 568 skončilo stěhování národů

 

v      FRANSKÁ ŘÍŠE:

 

FEUDÁLNÍ SPOLEČNOST:

 

–          v čele kmenu – kmenový náčelník = král (panovník)

→ vlastník veškeré půdy

→ tu pronajímal vojenským družiníků (leníci)

→ zaměstnávali členy družiny (poddané)

→ pracovali na půdě leníků

–          král = vlastník veškeré půdy

 

–          léno = feudum = pronajímaná půda

–          leníci = feudálové = držitelé léna, vojenští družiníci

 

3 stupně feudální držby půdy:

–          prekarium – půdy přidělena dočasně

–          beneficium – doživotně

–          léno – dědičně

feudální renta:

–          naturálie – zemědělské produkty

–          v penězích

–          robota – v úkonech

 

feudál má půdu, kterou obhospodařuje a ta se dělí na:

–          dominikál – sám sklízí, jeho vlastní náklady

–          rustikál – přiděluje rolníkům

 

–          leníci měli povinnost z výnosů léna vydržovat krále i dvůr

–          leníci žili z práce poddaných, kterým léno pronajímali

–          leníci postupně získali půdu do dědičného vlastnictví v později se z nich stává šlechta

–          úkoly poddaných – obdělávání půdy leníků → leníci jim půdu pronajmou → poddaní platí daně a část výnosů leníkům; musí se účastnit válečných konfliktů

–          požadavky církve – 1/10 úrody od poddaných; dary od voj. družiníků (za poslušnost poddaných)

–          král potřeboval církev k udržení své pozice – dary církvi

–          → církev bohatší než král – spor o investitum = právo o dosazování církevních hodnostářů

–          původní obyvatelstvo – vojensky porobené, na okraji společnosti

–          2 skupiny obyvatel – mocní leníci a poddaní

 

schéma feudální společnosti:

 

PANOVNÍK

 

VOJENŠTÍ DRUŽINÍCI

 

PODDANÍ – ČLENOVÉ DRUŽIN

 

PŮVODNÍ OBYVATELSTVO

 

 

VZNIK FRANSKÉ ŘÍŠE:

 

–          Franská říše se vytváří na území dnešní Francie, Německa a části Itálie

–          Germáni po usazení začali se zemědělstvím

–          podpora křesťanské církve

 

–          Chlodvík (kolem 480) z rodu Meroveovců kolem (zakladatel Franské říše) se spojil s papežem proti ariánským germánům – upevnění moci

–          ariánství – křesťanství , ale neuznávající jednotu Boha otce, syna a ducha svatého

 

–          za Meroveovců – rozšíření franského území (boje proti Slovanům, Arabům)

–          732 – bitva u Poitiers zastaven postup Arabů – majordomus Karel Martel (majordomus = správce královského statku)

 

FRANSKÁ ŘÍŠE ZA KARLA VELIKÉHO:

 

–          největší rozmach – Karel Veliký (768 – 814) – potomek Karla Martela

 

–          800 – korunovace Karla Velikého v Římě římským císařem → spojení moci franské a římských papežů

–          rozšiřoval své území

–          sám stál v čele vojska v bitvách

–          marky = pohraniční území, strategický význam

–          kulturně vzdělaný

–          zval na svůj dvůr evropské učence

–          stavěl školy, paláce, chrámy

–          sídlo Karla – Cáchy

–          nechal sestavit karolínské písmo = karolínská minuscula

–          karolínská renesance – období vlády Karla Velikého – návrat ke kultuře a učení na základech antické vzdělanosti

 

–          učenci na dvoře →

–          anglosaský básník Alcuin zYorku

–          německý učenec a Karlův životopisec Einhard

–          langobardský dějepisec Pavel Diakonus

–          vizigótský učenec Theodulf

 

–          chrám panny Marie v Cáchách

–          mince – stříbrný denár s podobiznou Karla

–          dovoz zemědělských plodin (vinná réva, obilí)

–          promyšlený systém zemědělství – tzv. trojhonný (trojpolní) systém – jař, úhor, ozim → později běžně používané po celé Evropě

 

–          na sklonku vlády – dynastické problémy při rozdělení říše mezi jeho syny – nedokázali se dohodnout

 

–          843 – za vlády jeho vnuků – rozpad říše – Verdunská smlouva

→ Západofranská ř. – Karel Holý

→ Východofranská ř. – Ludvík Němec

→ Střední část – Lothar

 

–          střední část se později rozpadá a rozděluje se mezi Západofranskou (→ Francie) a Východofranskou říši (→ území rozdrobených německých států)

 

v      SVATÁ ŘÍŠE ŘÍMSKÁ:

 

–          po rozpadu Franské říše – Východofranská říše – Ludvík Němec

–          kolem 900 – rozpad Východofranské na jednotlivá knížectví se samostatnou vládou (společné křesťanství, spojenectví proti nepřátelům, touha po výbojích)

–          feudalismu měl zde pomalejší vývoj – rolníci se bránili znevolňování – povstání

–          v 10. a 11. století roste vliv i majetek feudálů – snahy vytvořit jednotnou říši a sjednotit všechny křesťanské národy dynastie Karlovců

 

–          919 – za společného krále zvolen Jiří Ptáčník (Sas) – budování hradů, pevností, vojska

 

–          Ota – syn Ptáčníka – zakladatel ottonské dynastie, spis Renovatio imperií

 

–          Ota I.  – 962 – myšlenka obnovy římské říše – dal se korunovat papežem na císaře říše, která se začala nazývat Svatá říše římská

–          společně s českým Boleslavem I. porazili Maďary na Lechu 955

–          rozvoj kultury

–          boj o investituru – o nadřazenost světské nebo církevní moci

–          ani jednomu nástupci se nepodařilo obnovit římské impérium X německá šlechta

 

–          nastupuje dynastie sálská – Jindřich III., Jindřich IV. –– snaha prosadit moc císařskou nad církevní

–          papež Řehoř VII. – vydal „Diktát papeže“ – požaduje, aby se Jindřich vzdal práva uvádět biskupy do funkce – Jindřich se proti papeži postavil – vyhoštěn z církve – lid se vzbouřil proti Jindřichovi – podnikl pokořující pouť do Canossy 1077

 

–          1122 – konkordát wormský – Jindřich V. + Kalixt III. – vyřešení sporů –papež jmenuje církevní hodnostáře a císař potvrzuje držení pozemkového majetku a přijímá lenní přísahu

 

–          1152 – Fridrich I. Barbarossa, zozšiřování území, posilování panovnické moci

–          1176 – bitva u Legnana – Fridrich poražen italskými městy

–          1190 – zahynul při 3. křížové výpravě

 

–          počátlem 14. století končí boje o moc nástupem lucemburské dynastie

–          1257 – přijat zákon „sedm kurfiřtů“, kteří volili budoucího císaře (4 světští – vévoda saský, markrabě braniborský, falckrabě rýnský, král český, 3 církevní – arcibiskupové mohučský, trevírský a kolínský)

 

v      BYZANTSKÁ ŘÍŠE:

 

–          původní Východořímská říše – vznik 395 rozdělením říše Římské

–          název dle osady Byzantion

–          centrem Konstantinopolis = Cařihrad (pro Slovany)

–          jazykem řečtina

–          na jejím území hustá síť starověkých měst – centra řemeslné výroby

–          mezinárodní obchod

–          umělecké předměty, šperky, látky, koberce, mosazné předměty, zbraně

 

 

–          Justinián I. (527 – 565) – zavedl caesaropapismus = spojení moci církevní a světské do osoby panovníka

–          spravující církev a v jejím čele – patriarcha cařihradský

 

–          územní rozšíření a boje se sousedy (Peršané, Slované, Avaři, vyvrátili říši Ostrogótů, způsobili zánik Vandalů)

–          kolem 550 – Byzantská říše obsahovala – Apeninský, Balkánský pol., Malá Asie, východní pobřeží Středozemního moře, sever Afriky, jih Pyrenejského pol., četné ostrovy ve Středozemním moři

 

–          snaha o uspořádání vnitřních poměrů → Justiniánův kodex (zákoník)

 

–          rozvoj kultury, výstavby → Byzantský sloh – navazoval na antický a arabský

–          zdobení mozaikami, fresky, sochy, obrazy

–          chrám hagia Sofia

–          ikony – obrazy s náboženskou tématikou

–          dějepisné zápisky

 

–          velké sociální rozdíly – bouře mezi obyvatelstvem

 

–          532 – povstání rolníků v Cařihradě – povstání Níká (= zvítězíš) → krvavě potlačeno (prý na příkaz Theodory – Justiniánova manželka)

 

– Byzantská říše zánik pod nájezdem Turků v roce 1453

 

v      ARABSKÁ ŘÍŠE:

 

–          výhodná poloha z hlediska obchodu – mezi Evropou, Afrikou a Asií

–          zemědělství – nepříznivé podmínky → neosídlen v době starověku

–          jediná úrodná oblast – Hidžáz – oázy; Mekka, Medina

 

–          počátek 6. století – nejdůležitější křižovatka obchodu v Evropě

–          původní obyvatelstvo – kočovní Arabové

–          pastevectví koní, velbloudů, koz, ovcí – počet vlastněných koní a dobytka určoval bohatství

–          zemědělství při pobřeží

–          neustálé tahanice o půdu, dobytek, majetek, vodu

 

–          622 – sjednocování arabských kmenů pod vedením Mohameda (570 – 632) na základě nového náboženství – islám → počátek arabského letopočtu

 

–          Mohamed – vyvolen Alláhem, aby zprostředkovával spojení muslimů, pocházel z rodiny (rod Kurajšů), která měla dozor nad posvátným kamenem Kábou v Mecce; odpor bohatých obchodníků – vyhnání Mohameda z Mekky do Mediny = hidžra – 622

–          630 – návrat do Mekky a založení Arabské říše

 

Islám:

–          povinnost šířit islám i násilím

–          monoteismus

–          věří, že život předurčen – nalinkován

–          věří v blízký konec světa a absolutní rovnost lidí před Alláhem

–          kdo zemře pro víru – do ráje

–          povinnosti muslima = šáría – nepít alkohol, 5x denně modlitba směrem k Mecce, 1 den v měsíci půst, povinnost dávat almužnu, 1x za život pouť od Mekky, nejíst vepřové maso

–          korán – bible muslimů, základní bohoslužebná kniha, myšlenky o Alláhovi, zásady islámu

–          sunna – doplnění koránu, skutky Mohamedovy

 

–          sunnité – uznávají sunnu s koránem (dnes Irák)

X

–          šíité – uznávají jenom korán (dnes Írán)

 

–          Arabové velice vzdělaní

–          vyspělé lékařství, matematika, stavitelství – mešity – arabesky, minarety

–          Šeherezáda, Pohádky tisíce a jedné noci

–          písmo až dodnes, číslice

–          vynálezy – přinesli z Číny kompas, papír, dalekohled

 

–          po Mohamedově smrti jeho nástupci = kalifové – nedohodli se a země se rozpadá na kalifáty

–          moc Arabů se stále rozšiřuje

 

–          711 – vylodění Arabů na Pyrenejském poloostrově – porazili Vizigóty → Kordóba – kalifát

–          conquista = ovládnutí Pyrenejského poloostrova Araby

 

–          ohrožovali i Cařihrad

–          obsadili celý přední východ, ostrovy ve Středozemním moři, sever Afriky, jih Pyreneje

 

–          732 – bitva u Poitiers – Karel Martel (Frank, majordomus) zastavil Araby v dalších výbojích do Evropy

 

–          800 – Hárum ar-Rašíd – v čele nového hlavního města – Bagdád (dříve Damašek)→ vrchol rozpínavosti Arabů

 

–          emír = šlechtic vládnoucí v provincii

–          vezír = úředník spravující některou oblast

–          šejk = rodový stařešina, později šlechtic

–          v 11. století – rozpadá se Kordóbský kalifát na menší území = emiráty

 

–          křesťanské státy využili ochabující moci Arabů → začali znovu dobývat území z rukou Arabů = reconquista

–          400 let trvalo úplné vyhnání Arabů z Pyreneje – 11. – 15. století

 

v      UHERSKÝ STÁT:

 

–          Maďaři – ugrofinský národ, kočovníci, původně sídlili mezi Uralem a Volhou, výborní bojovníci – postrach Evropy

–          do Evropy – za poslední vlny stěhování národů

 

–          955 – poraženi na řece Lechu Otou I. → stáhli se, usadili a začali se zemědělstvím (učili se od Slovanů)

 

–          zesílil vliv Arpádovců – začíná vznikat Maďarský stát

–          Gejza I. – 965 – rozšířil své panství

–          Štěpán – dokončil sjednocovací proces, 1000 – korunován na krále

 

–          v Ostřihomi zřízeno arcibiskupství – 1. arcibiskup Čech Vojtěch

–          území rozděleno na komitáty = oblasti kolem hradů, na kterých sídlili úředníci = župani

 

–          1018 – k Uhrám připojeno Slovensko

 

–          Ladislav I. (1077- 1095) – vytvořen pevný raně feudální stát, rozvoj obchodu a řemesel

–          po jeho smrti roste moc županů, z nichž nebohatší = magnáti – úpadek moci panovníka

 

–          Ondřej II. (1205 – 1235) – vyvrcholení moci magnátů

–          1222 – vydání dokumentu Zlatá bula – magnáti dostávají dědičnou držbu půdy a nemusí platit daně → stal se dokumentem určujícím privilegia na dalších 100 let

 

v      VIKINGOVÉ A ANGLOSASOVÉ:

 

–          státotvorný vývoj a přijetí křesťanství se na severu Evropy poněkud opožďovaly

–          Dánsko, Norsko, Švédsko – zůstávaly stranou kulturních center

 

–          vlastní svérázná kultura

–          chov krav, ovcí a rybolov, pastevectví

–          vojenská demokracie

–          shromáždění mužů = thing

–          seveřané se sami nazývali Vikingy (na západě jim říkali Normani; východní Slované je nazývali Varjagy) – řemeslníci, železné nástroje, zbraně, lodě

–          Vikingové podnikali z Dánska a Norska plavby za obchodem a kořistí

–          od 800 – napadali Franskou říši a Anglii, Byzanc

 

–          norské kmeny – Island, Grónsko

–          dánské kmeny – Anglie, Skotsko, Irsko, Franská říše

–          švédské kmeny – Kyjevská Rus

 

–          na západě založili vlastní stát Normandii 911

–          u východních Slovanů ovládli Novgorod a založili Kyjevskou Rus – první státní útvar východních Slovanů

–          kolem roku 870 se usadili na Islandu, později Grónsko

–          jako první Evropané ke břehům severní Ameriky

 

–          proti Vikingům se sjednotili Anglové a Sasové pod vládou Alfréda Velikého (871 – 900) →  vytvořili silný stát, rozkvět → Alfréd velmi vzdělaný

 

–          v 11. století byli Normani pozváni na Sicílii, kde založili Království sicilské

 

–          postupně se vytvářely sjednocené severské státy zhruba v dnešních hranicích

 

–          z Normadie vedeny útoky proti anglickému území – v čele Vilém Dobyvatel

 

 

v      FRANCIE:

 

–          rychle zde postupovala feudální rozdrobenost

–          na území mezi Loirou a Seinou – zvolen králem – 987 – Hugo Kapet zvaný Pláštík

–          první vládnoucí dynastie Kapetovci – až do Velké francouzské revoluce 1789

–          přidělili Vikingům území – Normandii

 

v      KŘESŤANSTVÍ V RANÉM STŘEDOVĚKU:

 

Bůh dělí lidstvo na trojí lid:

–          páni – kteří vládnou

–          kněží – kteří se modlí

–          poddaní – kteří jsou povinni poslouchat

–          rovnost nastane až po smrti

 

majetek církve:

–          desátky – věřící odvádí církvi 1/10 úrody

–          poplatky za služby církve

–          dary a milodary – od šlechty a panovníka

–          majetek se nedělil úmrtími – nepovolovali sňatky

 

–          učení o božím trestu – stihne každého kdo zhřeší proti Desateru

–          církev zároveň působí jako ten, kdo udržoval kulturu a jazyk – latinu

–          duchovenstvo udržovalo vzdělanost – kláštery centra vzdělanosti

–          církev nadřazena světské moci – myšlenka presentována v 5. století biskupem Hippo Augustinem – spis O Státu božím

 

–          spis o nadřazenost církve pokračuje sporem o investitum – právo o dosazování církevních hodnostářů

 

Bible:

–          Starý zákon – 45 knih, dějiny křesťanství, stvoření světa, potopa, dějiny Židů, …

–          Nový zákon – 27 knih, život a skutky Ježíše Krista

 

–          v křesťanské církvi došlo k rozkolu – rozdílné postavení západní a východní církve a ze soupeření o získání věřících

–          9. století spor vyvrcholil – cařihradský patriarcha prohlásil západní církev za kacířskou

–          11. století – vyřešení sporu → 1054 – oficiální rozštěpení církve – církev římská (katolická) a církev řecko – východní (pravoslavná)

 

křesťanské svátosti:

–          křest; biřmování; přijímání těla a krve Kristovy; pokání – slib nápravy; poslední pomazání; odpuštění hříchů; manželství; svěcení kněží

 

–          v průběhu 12. století se vytvářejí sekty – mají odchylné názory na dogmata, která uznává katolická církev

–          katharové – 12. století jižní Francie, odmítali církevní dogmata, církevní majetek a obřady

–          albigenští – Francie, proti hromadění majetku církve, proti nim vedena 1209 křížová výprava

–          valdenští – v Burgundsku a severní Itálii, žili v naprosté chudobě, žádali po církvi aby žila podle přikázání evangelií, svobodu kázání laiků

–          novokřtěnci = baptisté – navázali na valdenské

 

–          1. polovina 13. století vytvořena proti sektám tzv. svatá inkvizice = církevní soud, která soudila kacíře

 

–          benediktýnský řád – nejstarší církevní řád založený 529 Benediktem z Mursie, sídlem Monte Casino, zásada – „Modli se a pracuj.“

–          cisterciáci = šedivý bratři – navázali na řád benediktýnů, ale zabývali se zemědělstvím a kultivací půdy (klášter ve Vyšším Brodě, Zlatá koruna v Třebíči, konvent v Plasích)

–          premonstráti – ve Francii 12. století, v Čechách klášter na Strahově a v Želivě

–          františkáni = žebraví mniši – zakladatelem František z Assisi, život v naprosté chudoběa mravnosti, misijní život

–          dominikáni – také žebraví, zabývali se vzděláním, povoleno od papeže přednášet na universitách, řídili inkvizici v Čechách (klášter v Olomouci)

 

v      KŘIŽÁCKÉ VÝPRAVY (1095 – 1291):

 

–          křížové výpravy = vojenská tažení evropských feudálů do pohanských území pod záštitou papeže – zdůvodňováno náboženskými motivy

 

–          nejvýznamnější výpravy do východního Středomoří

–          cíl: – dobytí Jeruzaléma a osvobození božího hrobu z rukou muslimů

–          vypraveno: – 8 výprav + 1 zvaná dětská (v pořadí 5.)

 

–          1076 – Jeruzalém dobyt Seldžudskými Turky – nadvláda muslimů

–          1095 – 1099 – 1. výprava – vyhlášena papežem Urbanem V.

–          1099 – dobyt Jeruzalém

–          1147 – 1149 – 2. výprava

– účastnil se jí i český kníže Vladislav, fr. Ludvík VII.

– krachující – křižáci vyhnáni z východu – 1187

–          1189 – 1191 – 3. výprava – Fridrich I. Barbarossa

–          od 13. století – 4. výprava (1202 – 1204) – nejvýznamnější – dobyt Cařihrad 1204 – nejvíce světců – Lví srdce

–          5. výprava (1216 – 1221) – cílem Egypt – neúspěšné

–          6. a 7. výprava (1228 – 1229, 1248 – 1254)

–          8. výprava (1270)

–          dětská křížová výprava – myšlenka, že boží hrob mohou osvobodit pouze ti , kdo žijí bez hříchu = děti – neúspěch

 

–          od počátku 13. století – Mongolové ničí křesťanské pevnosti

–          1291 – padlo poslední město křižáků Akkon

–          1294 – vyhnání posledních křižáků z východu – konec výprav

 

důsledky:

1. z hlediska obchodu – prohloubení mezi Evropou a východem
2. kulturní obohacení Evropy
3. vznik rytířských řádů – v západní a stření Evropě a během křížových výprav po cestě

– Řád německých rytířů – černý kříž na bílém poli

– Johanité – bílý kříž na červeném poli, centrum na Maltě

– Templáři – velmi bohatí, pověsti o rituálech, 1312 – zrušení, červený kříž v bílém poli

1. povznesení rytířské kultury – rytířská poezie, hrdinské činy, Cid, Artuš, Rolland

 

v      ROMÁNSKÁ KULTURA:

 

–          vliv náboženství

–          evropská kultura vycházející z kultury starého Říma (Roma)

–          jazyk latinský, střediskem vzdělanosti kláštery

–          rozmach stavebnictví – s rozmachem klášterního života

–          masivní, většinou kamenné, málo členité zdi, klenba, půdorys chrámů v podobě kříže

–          chrámy ve Florencii, chrám sv. Marka v Benátkách, v Kolíně, Mohuči, …