Zvuková stránka jazykových projevů
- Základní složky mluvení, slovní přízvuk, větný přízvuk, melodie
fonetika – nauka o tvoření a obměňování hlásek
fonologie – nauka o funkci jednotek schopných rozlišit významy slov (fonémy –hlásky, které jsou schopny rozlišit význam slov nebo tvarů)
Základní složky mluvení
mluvidla – tělesné orgány, které se podílejí na mluvení
- respirace (dýchání) – plíce
- fonace (tvorba hlasu) – vytváří se tón hlasu – hrtan a hlasivky
- artikulace (článkování) – hlas se přetváří na řeč – jazyk, rty, zádní a přední patro
Soustava českých hlásek
- samohlásky (vokály)
- tóny (lze je vyzpívat), znělé
- krátké (a, e, i, o, u)
- dlouhé (á, é, í , ó, ú)
dvojhlásky (diftong)
- spojení dvou samohlásek v jedné slabice
- ou – v domácích slovech (houpačka)
- au, eu – v přejatých slovech (auto, pneumatika)
- souhlásky (konsonanty)
- šumy
- znělé – hlasivky kmitají (b, v, d, ď, z, ž, g, h, m, n, ň, j, l, r)
- neznělé – bez účasti hlasivek (p, f, t, ť, s, š, k, ch, c, č)
asimilace (spodoba) znělosti
- setkají-li se vedle sebe dvě párové souhlásky (b-p, v-f…)
- o znělosti/neznělosti rozhoduje poslední souhláska skupiny (sbírat [zbírat], pod stolem [pot stolem])
- souhláska na konci slova – ztráta znělosti (sud [sut])
Slovní přízvuk
slabika – nejmenší mluvní jednotka, musí být přítomna samohláska nebo dvojhláska
- otevřené – končí samohláskou (rá-no)
- zavřené – končí souhláskou (roz-hlas)
přízvuk – zvukově zvýrazněná slabika slova
- hlavní přízvuk – v češtině na první slabice slova (škola)
- vedlejší přízvuk – slabší, na dalších lichých slabikách (prodavačka)
- ve větě některá slova přízvuk nemají (obvykle jednoslabičná)
- příklonky – přiklánějí se k předcházejícím přízvučným slovům
- předklonky – přiklánějí se k následujícím přízvučným slovům
- př. A ať tě tu už nevidím (A – předklonka / tě,tu,už – příklonka)
- předložky – mají přízvuk (za školou)
- ale ve spojení s mnohoslabičným slovem přechází přízvuk na následující slovo (za nejnepříznivějšího)
Větný přízvuk
- větný přízvuk nese významové centrum věty (jádro/téma), stojící obvykle na konci věty
- pokud chceme zdůraznit jiné slovo – zesílíme přízvuk a umístíme ho na začátek věty (aktuální větné členění)
Melodie (intonace)
- u jednotlivých typů vět specifická
- Oznamovací
- klesavá intonace (Dnes je hezky)
- Tázací
- Zjišťovací
- intonace stoupavě klesavá (Budeš večer doma?)
- Doplňovací
- intonace stoupavá (Kdo to udělal?)
- Žádací
- klesavá intonace
- Rozkazovací (Vypočtěte následující příklady!)
- Přací (Kéž se mu to podaří!)