Neohebné slovní druhy

• Slova, která mohou být různými slovními druhy

 

• Příslovce (adverbia)

 

• vyjadřují bližší okolnosti dějů, stupeň vlastnosti a míru věci (dobře, brzy, zde, tam, politicky)
• plnovýznamový (význam věcný i gramatický) slovní druh
• většina příslovcí – stupňování, i nepravidelné (dobře – lépe)

 

ve větách závislá na:

1. slovesech: příslovečné určení (žijeme zdravě)
2. podstatných jménech: přívlastek neshodný (návrat domů, cesta pešky)

 

vznik:

1. od přídavných jmen – většinou (dobrý – dobře)
2. od zájmen (zájmenná příslovce: tudy, kam, tehdy, kdy, kudy,…)
3. ustrnutím prostého pádu jmen (kolem, honem, daleko, blízko)
4. ustrnutím slovesného tvaru (leže, stoje, kleče)
5. příslovečné spřežky – ustrnutí předložkového pádu (nahlas, dodnes, pokaždé, zatím)
   + ustálená příslovečná spojení: (milerád, křížem krážem, jakživ mermomocí, bohudík, bohužel, stůj co stůj) – píši se dohromady, někdy i zvlášť
6. záporová: ne, nikoli, nikam, nikde, nikdy …

 

• Předložky (Prepozice)

 

• vyjadřují místo, čas, způsob, příčinu, důvod
• jejich význam se projeví ve spojení se jmény, nevyskytují se samostatně
• ve spojení se svým jménem tvoří předložkovou vazbu (pád)

kromě + 2. pád.
mimo + 4. pád.
vyjma + 2. i 4. pád.
přejaté předložky (za nimi 1. pád): a la bažant, kontra

• vokalizace: s, z, k, v ® se, ze, ke/ku, ve.

 

podle původu:

1. vlastní (primární)

• nejsou odvozené jen jako předložky (s, v, z, k, při, pod, u…)
  1. nevlastní (sekundární)
• odvozené z jiných slov:
  1. z podstatných jmen (během, místo, kolem, pomocí, prostřednictvím…)
  2. z příslovcí (blízko, …)
  3. spojením více slov (z důvodu, směrem k, …)

 

• Spojky (Konjunkce)

 

• slouží ke spojování vět a větných členů; teprve ve spojení s nimi nabývají svého významu
• nejsou větným členem; neplnovýznamový slovní druh
• některé spojky mohou mít platnost částic

 

1. souřadicí – a, i, ani, nebo, anebo, ale, avšak, neboť, ať, buď – nebo, aj.)
2. podřadicí – když, jakmile, protože, že, aby, -li, kdyby, ač, třebaže, aj.)

 

• Částice (Partikule)

 

• uvozují větu, naznačují její druh (otázka, rozkaz, zvolání) (ať, nechť, kéž, což)
• nejsou větným členem; neplnovýznamový slovní druh
• úlohu částic můžou plnit:
• spojky (Ale to je překvapení!, Že se ti chce )
• příslovce (právě proto, no právě) – neuvozují větu, význam přitakávací

 

• Citoslovce (interjekce)

 

• vyjadřují nálady, city, vůli mluvčího
  nebo hlasy a zvuky (zvukomalebná) – od těchto citoslovcí se tvoří slovesa (břinkat)
• významově nesamostatná
• ustrnulé tvary jiných slovních druhů (pane-čku, běda, hybaj, bože, vida, hrome)
• ve větě se zpravidla nespojují ve skladební dvojici, stojí samostatně, nahrazují zvolací větu
  oddělena čárkou (Brr, to je zima)

 

některá citoslovce (obvykle zvukomalebná) mohou zastupovat větné členy:

• přísudek – (Žába žbluňk do vody.)
• podmět – (Na dvoře se ozývalo haf haf.)

 

Slova, která mohou být různými slovními druhy

že

• částice (že jsem to nevěděl)
• spojka (řekl, že nikam nepůjde)

 

ale

• spojka (prší, ale nefouká)
• částice (ale sluší ti to)
• citoslovce (Ale, ale! Kampak tak brzy)

 

právě

• příslovce (právě o tobě mluvíme)
• částice (no právě)

 

vlivem

• podstatné jméno (být pod vlivem přátel)
• předložka (vlivem okolností)

 

proto

• příslovce (dostat co proto)
• spojka (neuklidil, a proto dostal vynadáno)
• částice (no proto!)

 

blízko

• příslovce (prázdniny jsou blízko)
• předložka (bydlet blízko letiště)

 

dobře

• příslovce (udělal to dobře)
• částice (no dobře)

 

místo

• podstatné jméno (pusté místo)
• příslovce (místo do školy šel k lékaři)
• předložka (šel tam místo ní)

 

další příklady: domů, během, kolem