LITERATURA A FILOZOFIE
- FILOZOFIE (tento pojem pochází z Řecka z 6.stol. p.n.l.; filein = milovat a sofia = moudrost -> doslova láska k moudrosti) je věda zabývající se otázkami týkajícími se světa okolo nás, našeho postavení v tomto světě, smyslu našeho života, jestli existuje svoboda, spravedlnost.
– jednotná definice fil. neexistuje
filozofie:
1) fil. je soubor určitých názorů, chápeme ji jako urč. smýšlení (světový názor)
2) každý člověk má svou „filozofii“, určitý pohled na svět – nevědecká fil.
– fil. se vždy odrážela do lit., protože hledá odpovědi na zákl. existenciální otázky – otázky o bytí (smyslu lidského života), vývoji světa a společnosti, jde jí hlavně o myšlenkovou originalitu a zajímavé a objevné postřehy
– každé lit. dílo by mělo obsahovat urč. podtext – stěžejní důležitou myšlenku
– zajímavý je také vztah mezi filozofií a ideologií – ideologie totiž většinou vychází z určitého fil. směru, ze kterého se snaží něco vytěžit a deformuje ho
- VZTAH FIL. A UMĚNÍ
– umění, náboženství, filozofie mají společné to, že jejich zákl. funkcí je vyjasnění/objasnění existence a orientace ve světě
– pro umění je zákl. pojem smyslovost x
pro fil. je zákl. pojmem rozum, termín
– pravda fil. tkví v rozumové argumentaci x
pravda v umění tkví v obrazové dokonalosti
– fil. jde o obecnost teorie, o ucelený pohled na svět x
umění (lit.) jde o naprosto konkrétní situace a prostřednictvím té konkrétnosti nám sděluje některá obecně platná pravidla, zákonitosti
- ROZDÍL MEZI FIL. A BELETRISTICKÝM DÍLEM
– klasické filozofické dílo je psáno tak, že je v něm více úvah a méně popisu; tato lit. je určena jen specifickému okruhu čtenářů, kteří k pochopení díla potřebují znát souvislosti
– někteří autoři píší svá díla (dalo by se říct) až schématicky (zjednodušeně) v duchu fil. názorů (K.Čapek), nebo jejich úvahy mohou být v podtextu (postmodernismus, U.Eco Jméno růže, Exupéry Malý princ)
– autor se buď s fil. názory, které reprezentuje ve svém díle, ztotožňuje, nebo je vyvrací (polemizuje s nimi)
– může také konfrontovat různé názory formou dialogu, čímž fil. zpopularizuje (Platón)
- KONKRÉTNÍ FIL. SMĚRY VE FIL. I V LIT.
pragmatismus – vznikl v USA v 2.pol. 19.stol., zabývá se definicí pravdy (pravda je to, co se nejlépe hodí člověku z hlediska užitečnosti a z toho vyplývá, že každý má svou vlastní pravdu)
>> u nás K.Čapek
existencialismus – vychází z fil. výkladů člověka jako osamoceného jedince, který trpí vnitřními pochybami, pocity beznaděje, zoufalství a hnusu. Vysvobozením je často smrt.
>> A.Camus, J.-P.Sartre, F.Kafka
- OBDOBÍ
– každá doba si vytvářela svůj světový názor a každé lit. období je (ve větší či menší míře) fil. směr
antika – začátek psaní fil. děl
– nejvýznamnějším představitelem byl Aristotelés, jehož dílo zahrnuje všechny obory lidské činnosti
– fil. byla v té době úzce spjata s lit., neboť filozofové byli většinou zároveň i řečníky a básníky (Seneca)
středověk – formuje se křesťanská ideologie (Tomáš Akvinský)
renesance – nastává návrat ke světským hodnotám a zájmu o antika – vychází z fil. humanismu (Francis Bacon)
klasicismus – ovlivněn zejména racionalismem (cit podléhá povinnosti a rozumu)
osvícenství – lit. v úzkém sepjetí s fil., neboť spis. byli zároveň i nejvýznamnější osvícenští myslitelé (Voltaire, Rousseau), encyklopedisté (Diderot)
preromantismus, romantismus – fil. obhajuje individualismus, svobodu a volnost
- FILOZOFOVÉ 19. STOL.
G.W.Hegel, Karl Marx, F.Nietzsche, S.A.Kierkegaard