Střety stavovských idejí v českých zemích s panovnickým centralismem

1) Situace v Českých zemích před nástupem Habsburků

• správní orgány země:
  • Zemský sněm – zástupci šlechty, měšťanstva – každý má 1 hlas, povoluje výši daní, tvoří zákony, dává povolení k vojenským tažením, udělují inkolát – přestěhování, usnesení nepotřebují souhlas krále
  • Krajské sněmy – rozhodují kdo pojede na zemský sněm
  • Zemský soud – zasedá 4x ročně, projednává situaci jen šlechticů, předsedá panovník nebo nejvyšší purkrabí, zemský sudí vede soud
  • fojt – panovník v Lužici, hejtman – panovník ve Slezku
• obnova hospodářství po husitství: šlechta začíná podnikat – rybníkářství (Pernštejnové – Plzeň, Rožmberkové – J Čechy, Štěpánek Netolický – Zlatá stoka = rybníky okolo Třeboně, Jakub Krčí z Jelčan – Svět), pivovarnictví, těžba stříbra (už ne v Kutné Hoře, Jáchymov)
• po smrti Ludvíka Jagellonského české stavy hledaly vhodného nástupce
• boje o český trůn: domácí kandidáti: domácí šlechta – vnuci Jiřího z Poděbrad, slezská knížata Fridrich Lehnický a Karel Münsterberský, představitelé českého panstva- Zdeněk Lev z Rožmitálu nebo Vojtěch z Pernštejna, hlavním kandidátem byl Rožmitál, domácí kandidát však byl téměř bez šancí
• zahraniční kandidáti – řada říšských knížat, bavorští vévodové – Ludvík a Vilém, polský král Zikmund, nejvážnějším uchazečem byl rakouský arcivévoda Ferdinand Habsburský, který se také stal českým králem
• důvody, proč byl zvolen Ferdinand I.:
• 1) jeho rod byl velmi bohatý (bratr Karel V. byl španělský král a vládce Nového světa a Nizozemských provincií)
• 2) českým stavům přislíbil dodržení jejich práv včetně uznání náboženské svobody
• 3) slíbil, že zaplatí polovinu státních dluhů
• 4) válečné nebezpečí ze strany Turků
• 5) jeho ženou byla Anna Jagellonská
• vybrán rakouský arcivévoda Ferdinand I Habsburský (1526 – 1564), zvolen za českého krále = nástup Habsburků

2) Habsburkové na českém trůnu

Ferdinand I. (1526 – 1564)

• první Habsburk na českém trůnu; od roku 1531 římským králem
• syn Filipa I. a Jany Šílené, bratr Karla V.
• při nástupu na trůn musel uznat, že bude respektovat stavovská privilegia a kompaktáta
• Habsburkové nejmocnější dynastií v Evropě (Ferdinand: Koruna česká, Rakousko, Uhry + Karel: Španělsko, Německo…)
• v Uhrách zvolen Jan Zápolský – spojil se s Turky proti Habsburkům, po jeho smrti připadl majetek Turkům (Budínský pašalík) – Uhry rozděleny
• náboženské spory: striktní katolík – odmítal reformisty (utrakvisté, Jednota Bratrská, luteráni, kalvinisté)
• velké daňové zatížení českých zemí
• snaha omezit stavy + rekatolizace – stavy většinou nekatolické = bouří se
• 1541 shořely Hradčany, Malá strana – nové stavební parcely, stavby v renesančním slohu
• září 1546 Ferdinand svolal zemskou hotovost na pomoc Karlovi (bojoval proti protestantům v říši), přišlo málo šlechticů X zavázal se, že zemská hotovost bude svolána pouze v případě ohrožení státu, nemusí hájit zájmy cizí země
• leden 1547 Ferdinand znovu svolává zemskou hotovost – neúspěch
• stavovské povstání – proti Habsburkům odpor českých stavů (březen 1547) – sněm v Praze: obvinili panovníka z porušení zemského řádu X neměli podporu ostatní šlechty zemí koruny české
• odpor potlačen – tresty šlechticům (4 popraveni)
• na města uvaleno posudné – daň z každého piva, nesměli se opravovat hradby měst
• Bartolomějský sněm – uznána dědičná práva Habsburkům na český trůn, omezeny stavovské výsady, snaha o rekatolizaci
• 1555 v říši přijat augšpurský mír – oslabení Habsburků; Ferdinand již do konce své vlády nezasáhl proti stavům
• 1556 povoláni do Čech Jezuité – Klementinum

Maxmilián I. (1564 – 1576)

• syn Ferdinanda, nábožensky snášenlivý, tíhl k Lutheránství
• většinu času trávil ve Vídni – chod Čech řídí stavy
• stavy si vynutili záruku náboženské svobody
• 1575 Česká konfese – snaha nekatolických stavů přimět Maxmiliána k náboženské toleranci, ten dal pouze ústní slib, že ji bude respektovat X pak ji zakázal uplatňovat v královských městech a v Praze
• chtěl aby uznali jeho syna Rudolfa jako nástupce, ale nemohl to podepsat aby si nepopudil papeže

Rudolf II. (1576 – 1611)

• jeho rodiče byli bratranec a sestřenice – trpěl duševními chorobami, maniodepresivní psychóza
• přesídlil do Prahy – podnět k hospodářskému a kulturnímu rozvoji
• snaha o upevnění absolutní moci podle španělského vzoru
• slabý a poměrně neschopný panovník
• 1593 – 1606 válka s Turky – mír s nimi uzavřel jeho bratr Matyáš
• Rudolf odmítá uznat mír – Matyáš získává na svou stranu uherské i rakouské stavy, špatné vztahy mezi Matyášem a Rudolfem
• 1608 rakouské a uherské stavy uzavřely konfederaci, jejich vojsko v čele s Matyášem táhlo na Prahu, na jeho stranu i moravské stavy, na Rudolfově straně pouze české stavy
• 1608 libeňská smlouva = Rudolf se vzdal vlády v Uhrách, Rakousku a na Moravě ve prospěch Matyáše
• stavy slíbily Rudolfovi podporu, když podepíše majestát
• 1609 Rudolfův majestát = náboženská svoboda i pro poddané, 85% obyvatel jsou protestanti, nekatolické stavy mohou konat sjezdy bez souhlasu panovníka = písemné potvrzení České konfese
• Rudolf nechtěl majestát dodržet, hledá podporu u Pasovského biskupa Leopolda
• 1611 Leopold vtrhl do Čech – konec Rudolfovy vlády
• Rudolf abdikoval, pobývá na Hradě až do smrti

Matyáš (1611 – 1619)

• uznán českým králem, později i německým císařem
• sídlo přeneseno do Vídně (už natrvalo)
• v Čechách vládne prostřednictví místodržících – Lobkowicz, Martinic, Slavata
• stavy se snažili zabránit rozmachu Šp. katolické strany – chtěli, aby vysokým úředníkem byl ten, kdo umí česky, inkolát (právo obyvatelské) mohl dostat jen ten šlechtic, který umí česky – ale nic se nepodařilo prosadit
• sílí náboženské spory mezi katolíky a protestanty = počátky třicetileté války
• Matyáš ani bratři nemají potomky – nástupnictví postupuje na Štýrskou větev Habsburků

příčiny 30ti leté války:

• náboženská otázka: reformace X protireformace
• politické důvody: spory o moc (Francie X SŘŘ), spory o území (Nizozemí)
• boj různých státních zřízení: panovnický absolutismus (Habsburkové) X stavovská monarchie (Čechy, Nizozemí)
• nerovnoměrný hospodářský vývoj evropských zemí

vznik nepřátelských táborů:

• 1608 vznik protestantské Unie (v čele Fridrich Falcký) – podporována protihabsburskou koalicí: Nizozemí (snaha o mezinárodní uznání), Francie, Anglie, Švédsko, Dánsko, stavy v Čechách a Uhrách, Benátsko???

XXX

• 1609 vznik katolické Ligy (v čele Maxmilián Bavorský) – podporuje španělské a rakouské Habsburky (snaha o hegemonii v Evropě, o vítězství protireformace), papež, polsko-litevská unie, drobná italská knížectví
• otevřený konflikt, který zasáhl většinu Evropy

5 etap války:

• válka česká (1618 – 1620)
• válka falcká (1621 – 1623)
• válka dánská (1625 – 1629)
• válka švédská (1630 – 1635)
• válka švédsko–francouzská (1635 – 1648)

Válka česká (1618 – 1620)

• české stavovské povstání – vyvrcholení soupeření mezi stavy a králem o vládu
• politická moc stavů spjata s hospodářskou sílou
• sílí náboženské spory – většina české šlechty je protihabsburská a protikatolická X česká katolická šlechta (odchovaná jezuity) vyvíjí tlak na odstranění Majestátu
• březen 1618 sjezd nekatolických stavů v Praze – projednání náboženských otázek (např. protestantské kostely v Hrobech u Jáchymova a v Broumově – stojí na katolické půdě, v Broumově byl kostel uzavřen a v Hrobech zbořen – nekatolíci se cítí poškozeni)
• poslána stížnost císaři na porušování zemských svobod a Majestátu – Matyáš stížnost zamítl a navíc zakázal sjezdy nekatolíků = stavy pobouřeny
• 21. 5. 1618 přes zákaz se stavy shromažďují v Karolinu
• 22. 5. 1618 tajná schůzka radikálního křídla (Albrecht Jan Smiřický, Jindřich Matyáš Thurn, Václav Budovec z Budova) – chtějí potrestat místodržící, svolat zemský sněm a vytvořit stavovskou vládu
• 23. 5. 1618 3. pražská defenestrace – nekatolíci pronikli do královské kanceláře, za porušování starých zemských práv a stavovských svobod svrhli z okna královské místodržící Viléma Slavatu z Chlumu a Košumberka, Jaroslava Bořitu z Martinic a písaře Filipa Fabricia
• 2. stavovské povstání
• 25. 5. 1618 svoláno direktorium – prozatímní převzetí správy země
• 30 členů stavovského odboje: 10 pánů, 10 rytířů, 10 měšťanů
• v čele prezident – Václav Vilém z Roupova (Jednota bratrská)
• další členi: Václav Budovec z Budova (Jednota bratrská), Jáchym Ondřej Šlik (luterán), Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic (kališník)
• direktorium vypracovalo tzv. Apologii – obhajují zde svůj radikální postup, povstání nebylo namířeno proti panovníkovi, ale proti úředníkům, kteří porušovali práva
• ze země vyhnáni jezuité
• vytvořeno žoldnéřské vojsko (v čele Matyáš Thurn)
• k povstání se přidaly stavy ze Slezska a Lužic
• Morava se nepřidala – vůdce moravských stavů Karel st. ze Žerotína – umírněný, tušil neúspěch povstání
• Morava se připojila až roku 1619 (po smrti Karla st. ze Žerotína) pod vedením Ladislava Velena ze Žerotína
• červenec 1619 na shromáždění generálních stavů schválena nová ústava – český stát se stal konfederací zcela rovnoprávných zemí (Čechy, Morava, Slezsko, obě Lužice) v čele s volitelným panovníkem omezeným stavy
• nekatolíci mají ve všech úřadech přednost před katolíky
• Ferdinand II. Štýrský (český král 1620 – 1637, od 1619 císař)
  • zvolen za nástupce již 1617, synovec Matyáše, fanatický katolík
  • české stavy ho nepřijaly za krále; sesadily ho v srpnu 1619

• generální sněm zvolil Fridricha Falckého (1619 – 1620) „zimní král“
• první protestant na českém trůně (vůdce nekatolické Unie, kalvinista)
• zeť anglického krále Jakuba I. – stavy očekávaly pomoc od Anglie, ale nehodlala se zapojit do povstání v Čechách
• stavy se snaží nalézt spojence v Evropě – nepodařilo se
• důvody: evropští panovníci považovali odboj za projev neposlušnosti ke králi; nejednotnost německé protestantské Unie (smlouva s Ligou o neútočení); Francie měla problémy s hugenoty; Gabriel (Gábor) Bethlen (sedmihradský vévoda) slíbil pomoc, ale měl vysoké finanční požadavky za pomoc
• pouze finanční pomoc z Nizozemí

XXX

• Habsburkové získali finanční pomoc a žoldnéřské vojsko od španělských příbuzných, od katolické německé Ligy, polského krále a luteránského sasského kurfiřta Jana Jiřího, který zradil protestanty, podpora papeže
• převaha peněžní i vojenská
• 1618 Ferdinandovo vojsko + vojsko Ligy táhne do Čech – 3 roky bojů – střídavé úspěchy obou stran
• v čele císařských vojsk generál Karel Bonaventura Buquoy a Jindřich Duval Dampièrre
• v čele českých vojsk – Thurn
• podzim 1619 Vídeň znovu ohrožena česko-moravským vojskem (v čele Kristian z Anhaltu) dočasně podporovaným nejistým spojencem Gabrielem Bethlenem – česká vojska se neúspěšně vrací zpět do Čech
• březen 1620 ke konfederaci se připojují uherští a rakouští stavové a zavazují se k pomoci proti Habsburkům – oslabení habsburské moci v celoevropském rozsahu
• české žoldnéřské vojsko bylo špatně placeno
• 8. 11. 1620 rozhodující bitva na Bílé hoře
• české vojsko mělo strategicky výhodné postavení, ale po prvním útoku císařských vojsk a vojsk katolické Ligy (v čele Maxmilián Bavorský) se dalo na útěk
• Prahu sice nikdo nedobyl, ale vydána nepříteli
• král, velitelé (Hohenlohe, Anhalt, Thurn) i prezident direktoria Václav Vilém z Roupova utíkají z Čech
• Morava obsazena, Slezsko se vzdalo Sasům
• 1620 povstání poraženo
• příčiny neúspěchu stavovského povstání:
  • stavy osamoceny, zklamala zahraniční pomoc, vzpoura nekatolické šlechty, malé odhodlání špatně placené armády, zima, hlad, epidemie, radikalismus hrstky vůdců X pasivita ostatních

• pronásledování účastníků odboje, konfiskace majetku, původně doporučeno 51 poprav
• zřízen mimořádný soudní tribunál (v čele Karel z Lichtenštejna) – má vypracovat seznam lidí, kteří se povstání zúčastnili
• 21. 6. 1621 poprava 27 účastníků odboje na Staroměstském náměstí katem Mydlářem = staroměstská exekuce
• popraveni 3 páni (Václav Budovec z Budova, Jáchym Ondřej Šlik, Kryštof  Harant z Polžic a Bezdružic), 7 rytířů, 17 měšťanů (např. rektor UK Jan Jesenius)
• konfiskace majetku všem účastníkům odboje ( ¾ veškeré půdy)
• generální komisař pro konfiskaci v Čechách – Karel z Lichtenštejna, na Moravě – František Ditrichštejn

rozdělení majetku: katolická církev, katolická šlechta věrná Habsburkům – domácí i cizí (zvláště německá, španělská, italská), odměny pro Ferdinandovy velitele a věrné rody (Buquoyové, Clam-Gallasové, Piccolominiové, Lobkovicové, Černínové)