• geografie ve své podstatě vznikla již v hlubokém dávnověku v souvislosti s životně důležitými potřebami lidí (lov, sběr, orientace v krajině)

ANTIKA

• geografie, zahrnující veškeré vědění o Zemi, jako součást filozofie
• 2 směry a) regionální geografie (popis) ® Strabón (1. stol. n. l.)

1. b) matematická geografie (měření Země, výpočty vzdáleností)

® Ptolemaios (2. stol. n. l.)

• stol. př. n. l. → IÓNSKÁ škola

a)periply – itineráře známých cest po mořích

b)periegézy – itineráře známých cest po souši

• stol. př. n. l. → Aristotelés, největší filosof starověku, žák Platónův a vychovatel Alexandra Makedonského
• shrnutí veškerých poznatků z obecné fyzické geografie (dílo: Meteorologika)
• posun od historie k přírodovědě, pokus o regionalizaci světa
• – 2. stol. př. n. l. → Eratosthénés – “otec geografie”
• základy geografie jako samostatné vědy (dílo Geografika hypomnemata)
• charakteristika ekumeny: obývaný prostor, lidem známá část zemského povrchu
• stol. n. l. → Strabón (dílo: Geografika – 17 svazků)
• jediné dochované antické dílo, jehož text je k dispozici
• praktická příručka pro mocné tehdejšího světa, nevysvětlující popis tehdejší ekumeny
• stol. n. l. → Ptolemaios (dílo: Geografike hyfégézis)
• návod na sestavování map pomocí astronomicky určených souřadnic
• 8 000 bodů s určenými souřadnicemi

STŘEDOVĚK

– v Evropě geografie jako věda upadá, až skoro zaniká, za situace kdy církev nebyla ochotna šířit “antické bludy”

– za nositele pokroku je v tomto období možno označit Araby

– Cosmas Indicopleustes (Křesťanský místopis/547 n. l.)

– snaha o vytvoření geografické nauky, která bude v souladu s křesťanstvím

– vývoj geografie v souvislosti s cestami na východ (M. Polo – dílo: Milion)

NOVOVĚK

• renesance (13. až 15. stol.) – společenský, duchovní rozmach, rozvoj přírodních věd
• období zámořských objevů, kolonialismus (konec 15. stol. až ½ 18. stol.)
• Varen (Geographia generalis, 1650) – zobecnění “výsledků” předchozího období velkých zámořských objevů
• V. Lomonosov (1711 – 1765) – geograf, geolog, kartograf, ekonom
• problematika přírodních podmínek Země, zavedení pojmu “ekonomická geografie”
• Alexander von Humboldt (1769-1859) – přírodovědec a cestovatel, 600 odborných prací (fytogeografie, klimatologie), představitel klasické německé geografie
• zkoumání interakce živé a neživé přírody → vidí CELEK
• Ritter (1779 – 1859) – historik, kabinetní učenec, vazba historie a geografie
• Dílo: Zeměvěda – topografický nevysvětlující popis
• 1809 – 1. katedra geografie na Sorboně
• 1829 – založena Francouzská geografická společnost
• 1856 – založena Rakousko-Uherská geografická společnost
• 1894 – založena Česká společnost zeměvědná v Praze (Česká geografická společnost)
• 1922 – založena IGU – Mezinárodní geografické unie

20. STOLETÍ

• do 30. let – rozvoj empirických, hlavně terénních, výzkumů
• snaha postihnout prostorové komplexy
• organizační formování (vznik fakult a kateder na VŠ)

1930 – 1970

• a) předválečné období – ekonomická krize, německá geopolitika
• b) válka – geografie ve službách armády (mapování, logistika = obor zabívající se dpúravpu, přepravou nákladů, osob, informací…)
• c) poválečné období – zobecňování a vyhodnocování výsledků, posílení svazku se společenskými vědními disciplínami

1970 – dodnes

• globální problémy: přelidnění, války a konflikty, nedostatek nerostných surovin a energie, hlad, odpad…
• léta – computerizace, GIS (geografický informační systém- informační systém založený na počítačích; umožňuje vytvářet modely zemského povrchu; toto pak lze využívat v katastru nemovitostí nebo při plánování staveb)
• nové směry: ekonomizace, ekologizace, humanizace