Helénistická filosofie

skupina filosofů, kteří působili a žili v období od konce 4. století př.n.l. – 1. století n.l.

Makedonská říše se rozpadla, vznik Perské

2 významné říše = Egypt, Sýrie začaly ovládat Řecko jako kolébku filosofie

v tomto období Řecké městské státy byly v pozici pokoření, ale z hlediska kultury stále ovládaly nové myšlenky

významný rys = Synkretismus (= mísení)

• Skepticismus
  • skeptomai = rozhlížet se, být na rozpacích, nedůvěřivý
  • hlavní znak = skepse
  • pochybování o poznatelnosti světa (gnoseologie)
  • základní argumenty pro nemožnost poznání světa (trop = hledisko, způsob):
    • rozdílnost smyslového poznání
    • rozdílnost poznávaného subjektu
    • různý vztah poznávaného a poznávajícího
    • relativita všech jevů
  • skeptikové vyzývají, aby se každý zdržel soudu, hodnocení
  • nejvyšší blaho, cíl = mysl
  • nabádají k lhostejnosti
  • Pyrrhon
    • otázky:
      • Jaká je podstata věcí? – není známá
      • Jak se k nim máme chovat? – zdržet se úsudku, soudu
      • Čeho tím docílíme? – klidu (ataraxia), blaženosti (eudaimonia)
    • Sextos Empeirikos

• Eklekticismus
  • eklektik = vybírající
  • vybírají konkrétní části z filosofických směrů
  • otázky etické (otázky dobra, zla, statečnosti)
  • nezaujaté zkoumání předchozího, vybírání toho, co se jeví jako právné
  • Řím – filosofie je návod ke správnému životu
  • význam = zprostředkování znalostí
  • Marcus Tulius Cicero (řečník, politik)

• Epikúreismus

• cílem života je slast
• Epikúros, Horatius

1. Logika

• navazuje na Aristotela
• logika = nástroj, který nám pomůže zabránit omylům

2. Fyzika

• předstupeň ke správnému poznání
• bohové nestvořili svět a nezasahují do něj, a proto jsme v jednání svobodní
• navázali na Démokrita (neexistuje zákonitost pohybu atomů, existuje nahodilost)

3. Etika

• cesta ke správnému žití:
• žij skrytě
• nejvyššího dobra lze dokázat slastí (duševní slast = rovnováha duše a mysli)
• slast = nepřítomnost strasti (= strach ze smrti a bohů – jakmile jsme tady živí, není zde smrt a nemusíme se bát)
• ke slasti je třeba volit skrytou umíněnou cestu

• Stoicismus

• Stoá = veřejná budova v Athénách
• nejvlivnější směr
• Seneca – O hněvu (hněv považuje za afekt kratičkého šílenství, je to nejhorší afekt, chce ničit a nejčastěji zasahuje nejbližší bolesti)
• Marcus Aurelius, Epiktétos, Zenón

1. Logika, fyzika
   • materialisté monisté (skutečnost přísluší jedinému)
   • není svoboda volby, ale nutnost
   • Pantheismus = ztotožňování Boha a přírody
2. Etika

• všemu vládne princip (pneuma, nutnost)
• rozumný člověk jedná v souladu, nerozumný se nechá vést)
• hlavní ctností je žít v souladu s přírodou a se sebou samým, přijímat dobro a odmítat zlo, vše mezi tím je lhostejné
• zlo jsou afekty a vášně, lhostejné věci jsou to, čeho si není třeba všímat

• Novoplatonismus

• spojuje Antiku (Platóna) s budoucím křesťanstvím
• st. př.n.l. – vliv Orientu, sílícího křesťanství
• Plotinus
• zkoumá vztah boha a světa, dokonalého a nedokonalého
• odpovídá na otázku „Jak z jednoho vzniká mnohé?“
• východisko = jedno
• jedno
• nejvyšší, matematický, abstraktní pojem, není to bůh
• nelze poznat, maximálně s ním splynout v extázi
• jednoduchost, nepředstavitelnost, počátek
• základní vlastnosti – naplněno bytím, vše ostatní se emanuje (= vyzařuje, vyvěrá)
• protiklad – temná prázdnota, absolutní mnohost
• činnost – emanace (vyzařování Jednoho): 4 stupně:

1. emanace = nús (svět idejí – Platon)
2. emanace = duše světa prozařující temnotu a člověka
3. nejnižší emanace = hmota
4. návrat = očista (život ctnosti, práce na sobě, změna sebe sama, poznání pomocí touhy a lásky)